ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | JARO 2026 (box 1)
(autoři: Tomáš Pokorný, Petr Polák)
Evropské ekonomiky se nacházejí v období pomalejšího než historicky pozorovaného růstu, což není výsledkem pouze cyklického zpomalení, ale i hlubších strukturálních změn. Zatímco snížení rovnovážného růstu domácí ekonomiky (dlouhodobého potenciálu) bylo do modelu g3+ promítnuto již dříve[1], pro zahraniční prostředí přinášíme analogickou revizi nyní. V první části boxu jsou popsány důvody pro snížení rovnovážného růstu ekonomik našich hlavních obchodních partnerů v eurozóně v reakci na jejich prohlubující se strukturální problémy; druhá část ukazuje, jak se tato revize promítá do nastavení rovnovážné dynamiky tuzemského vývozu a dovozu.
Rovnovážný růst zahraničních ekonomik
Rozvinuté ekonomiky eurozóny již řadu let čelí kombinaci strukturálních faktorů, zejména na trhu práce, které se postupně promítají do ekonomiky a snižují jejich dlouhodobou produkční kapacitu. Tento vývoj byl rovněž umocněn několika krizemi (pandemie, energetická krize, celní války, geopolitické napětí) v posledních letech. Za pomalejším ekonomickým růstem stojí širší souběh několika trendů. Mezi ně patří nepříznivý demografický vývoj (populace stárne a silné ročníky odcházejí do penze), rostoucí konkurence na globálních trzích – zejména ze strany Číny – a změny v mezinárodním obchodě. V neposlední řadě se projevují také geopolitická rizika spojená s energetickou závislostí Evropy na dodávkách ropy a plynu. Současně přechod k nízkouhlíkové ekonomice představuje v krátkém a středním období dodatečné náklady, které mohou snižovat konkurenceschopnost evropských firem na globálním trhu. Vyspělé státy eurozóny dlouhodobě těžily z migrace[2], která přispívala k růstu pracovní síly i potenciálního produktu. V posledních letech se však zvyšuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků a mění se struktura migračních toků. Uvedené strukturální trendy a dlouhodobě nízký růst potenciálu (Graf 1) popisují mnohé studie věnující se eurozóně a zejména Německu.[3]
Graf 1 – Růst potenciálu eurozóny je v posledních letech poměrně stabilní
meziročně v %, rozpětí odhadů na základě historických dat z Evropské komise, OECD a MMF
V tomto kontextu se dosavadní nastavení dlouhodobého rovnovážného růstu v prognostickém rámci ČNB jeví jako příliš optimistické a je třeba jej zrevidovat. Při odhadu vycházíme z kombinace několika zdrojů a přístupů. Základním východiskem je model Světové banky, který byl již dříve využit při revizi dlouhodobého růstu české ekonomiky.[4] Tento přístup byl doplněn o analýzu výstupů dalších mezinárodních institucí (ECB, OECD, MMF, ifo, Oxford Economics, Bloomberg, NIESR, Světová banka, Consensus Economics), stejně jako o interní informace a odhady partnerských centrálních bank. Důraz byl kladen jak na historickou výkonnost jednotlivých ekonomik, tak především na výhled strukturálních faktorů ovlivňujících jejich budoucí růst.
Na základě uvedených zjištění se počínaje aktuální prognózou ze ZoMP jaro 2026 snižuje tempo váženého rovnovážného meziročního růstu ekonomik hlavních obchodních partnerů ČR v eurozóně[5] z 1,6 % na 1 % (Graf 2). Dopad má především snížení dlouhodobého růstu pro Německo (0,7 %), u jehož ekonomiky jsou nejvíce patrné strukturální potíže. Tradiční model exportně orientované průmyslové země byl výrazně oslaben snížením konkurenceschopnosti v prostředí vysokých cen energií[6] i snahou o snižování emisí, a současně stárnutím populace[7]. Z historického pohledu jde o pokračování trendu postupného snižování odhadu rovnovážného růstu zahraničí: od zavedení modelového rámce g3/g3+ v ČNB z 2,1 % meziročně v roce 2008 na současné 1 %. Poslední revize rovnovážného růstu zahraničí přitom proběhla v roce 2019; aktuální úprava tak reflektuje nové informace a strukturální změny, které se od té doby dále prohloubily.
Graf 2 – Pozorovaný vývoj HDP a nastavení dlouhodobě rovnovážných hodnot pro hlavní obchodní partnery
meziročně v %
Rovnovážná dynamika tuzemského vývozu a dovozu
V návaznosti na revizi dlouhodobého růstu zahraničních ekonomik dochází i ke změně rovnovážného růstu zahraniční poptávky, která v modelu g3+ přímo určuje rovnovážnou dynamiku tuzemského vývozu a dovozu. Snížení odhadovaného dlouhodobého růstu efektivní eurozóny se tak přenáší i do domácího prostředí.
Datová analýza nicméně ukazuje, že tuzemské rovnováhy není vhodné přehodnotit ve stejné proporci jako v zahraničí. Průměrný růst vývozu i dovozu se v období 2017–2025 oproti předchozímu období 1997–2016 snížil na úroveň 3 % (Graf 3). Poměr růstu vývozu vůči růstu ekonomik hlavních obchodních partnerů ČR naznačuje, že tuzemský export se dlouhodobě zvyšuje rychleji, než by odpovídalo samotné dynamice zahraničního HDP. Průměr tohoto ukazatele v období 2017–2025 sice oproti předchozím dekádám poklesl, stále se však pohybuje zřetelně nad hodnotou 3. Z části za tím stojí fakt, že se tuzemským firmám podařilo zvýšit tržní podíly na trzích tradičních obchodních partnerů ČR a zároveň přeorientovat část exportních toků směrem k dynamičtěji se rozvíjejícím zemím.[8] Zároveň platí, že průměrné dynamiky vývozu a dovozu zůstávaly v posledním období zhruba srovnatelné, což podporuje zachování jejich symetrického nastavení.
Graf 3 – Vývoz a dovoz z historické perspektivy
meziroční změny v %
Rovnovážný růst tuzemského vývozu i dovozu je shodně snížen ze 4,8 % na 3,5 %. Tato úprava reflektuje zhoršené dlouhodobé vyhlídky ekonomik tradičních obchodních partnerů ČR, zároveň však zohledňuje přetrvávající schopnost českého exportního sektoru růst rychleji a adaptovat se na změny tržního prostředí. Nové nastavení proto představuje vyvážený kompromis mezi mechanickou implikací zahraničního přehodnocení a datově podloženou odolností tuzemského zahraničního obchodu.
[1] Viz příloha ze ZoMP léto 2024 Zpomalení růstu dlouhodobého potenciálu české ekonomiky.
[2] Například Foreign workers: a lever for economic growth, Oscar Arce, Agostino Consolo, António Dias da Silva and Marco Weissler, ECB blog, May 2025, nebo Migration into the EU: Stocktaking of Recent Developments and Macroeconomic Implications, Francesca Caselli, Huidan Lin, Frederik Toscani and Jiaxiong Yao, IMF Working paper WP/24/211.
[3] Například Potential output in the post-crisis period, Malin Andersson, Bela Szörfi, Máté Tóth and Nico Zorell, ECB Economic Bulletin, Issue 7/2018 nebo Joint Economic Forecast Spring 2026: Energy price shock overshadows fiscal stimulus – Growth drivers dry up, ifo Institute, April 2026.
[4] Viz čnBlog Od produktivity ke kapitálu: rovnovážný růst české ekonomiky setrvá okolo 2,5 % i v nejbližších letech, listopad 2025.
[5] K nim patří Německo, Slovensko, Francie, Itálie, Španělsko a Rakousko. Vzhledem k tomu, že součástí tohoto agregátu jsou největší ekonomiky eurozóny, je vývoj v tzv. efektivní eurozóně podobný vývoji v eurozóně jako takové.
[6] Viz Impact of High Energy Prices on Germany’s Potential Output, Yushu Chen, Ting Lan, Aiko Mineshima, Jing Zhou, IMF 2023/059.
[7] Viz Addressing skilled labour shortages in OECD Economic Surveys: Germany 2025.
[8] Viz boxy V bouři nejistot si český vývoz drží kurz, ZoMP jaro 2025, a Teritoriální změny v českém vývozu, ZoMP zima 2025.