ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | LÉTO 2026 (box 1)
(autoři: Vojtěch Molnár, Jan Schmidtmayer, Radek Šnobl)
V české ekonomice pozorujeme svižný růst nominálních mezd. Ten v letech 2024 i 2025 dosáhl shodně 6,6 % a v prvním čtvrtletí letošního roku zrychlil na 8,1 %. Jde o hodnoty výrazně převyšující dlouhodobě rovnovážný růst mezd ve výši 4,5 %, který je konzistentní s plněním inflačního cíle. Box analyzuje mzdový růst z dlouhodobého nadhledu, věnuje se vývoji v jednotlivých odvětvích ekonomiky a zasazuje aktuální pozici tuzemského hospodářství do historického kontextu z hlediska konvergenčního procesu, mzdových nákladů a produktivity.
Od čtvrtého čtvrtletí 2019, tedy posledního předcovidového období, do prvního čtvrtletí 2026 vzrostla průměrná nominální mzda v České republice po sezonním očištění přibližně o 45 % (nominální HDP vzrostl v tomto období o 46 %). Růst reálných mezd nicméně za stejné období dosáhl jen 1,5 %; reálné mzdy předcovidovou úroveň překonaly až na počátku letošního roku (Graf 1). Nejvyšší mzdovou dynamiku zaznamenala některá odvětví tržních služeb. Další odvětví tohoto sektoru však vykázala méně rychlý růst, v souhrnu tak vzrostly mzdy v tržních službách jen nepatrně výrazněji než v průmyslu. Průměrná mzda ve zpracovatelském průmyslu jakožto největším odvětví rostla zhruba stejným tempem jako celková průměrná mzda. Za vývojem ve zbytku ekonomiky naopak mírně zaostává netržní sféra, a to zejména v odvětvích veřejné správy a obrany a vzdělávání. Ve většině sekcí NACE se kumulativní nárůst mezd pohybuje v relativně úzkém pásmu 40–50 %, a až na výjimky tak nedochází k výrazně odlišnému vývoji mezi jednotlivými odvětvími.[1]
Graf 1 – Od roku 2019 sice mzdy vzrostly nejvíce v některých odvětvích tržních služeb, ani průmysl však výrazně nezaostával a mzdový růst byl u většiny odvětví podobný
kumulativní růst mezd v % v sekcích NACE mezi 4Q 2019 a 1Q 2026, sezonně očištěno, pramen: ČSÚ
Pohled z ještě dlouhodobější perspektivy ukazuje, že růst mezd v české ekonomice probíhal na pozadí postupného dohánění vyspělejších ekonomik. Graf 2 porovnává ČR se sousedními ekonomikami z hlediska ekonomické úrovně vůči EU a podílu náhrad práce na vytvořené přidané hodnotě.[2] V letech 1995–2019 se pozice ČR posouvala převážně doprava a nahoru; relativní ekonomická úroveň vzrostla přibližně ze 78 na 95 % průměru EU a podíl mezd na hrubé přidané hodnotě z necelých 49 % na 56 %. Tento posun odrážel dlouhodobé dohánění vyspělejších zemí a v závěru předpandemického období také napjatý trh práce. Pandemie a následný inflační šok tuto konvergenční trajektorii přerušily. Po roce 2019 se relativní ekonomická úroveň ČR snížila a podíl mezd do roku 2023 klesl zhruba k 54 %. V letech 2024–2025 je patrný návrat ke konvergenci.
Graf 2 – Česká ekonomika se dlouhodobě přibližovala průměru EU ekonomickou úrovní i mzdovým podílem, po pandemickém propadu se však na konvergenční trajektorii vrací jen pozvolna
osa x: HDP na obyvatele v paritě kupní síly vůči průměru EU, osa y: podíl náhrad zaměstnancům (přepočítaný na celkovou zaměstnanost) na hrubé přidané hodnotě, v %; pramen: Eurostat, výpočet ČNB
Z hlediska vývoje nominálních mzdových nákladů a produktivity práce prošla česká ekonomika od poloviny 90. let několika odlišnými fázemi.[3] V období 1997–2004 byl rychlý růst náhrad zaměstnancům z části kompenzován dynamickým růstem produktivity práce, i tak však růst hodinových jednotkových mzdových nákladů přesahoval 5 % (Graf 3). Období 2005–2015 představovalo z pohledu nákladové konkurenceschopnosti příznivou kombinaci umírněného mzdového vývoje a pokračujícího růstu produktivity, což vedlo pouze k velmi mírnému růstu jednotkových mzdových nákladů. Výraznější změna nastala až po roce 2015 v souvislosti s napjatým trhem práce a nedostatkem pracovní síly. Růst náhrad zaměstnancům výrazně zrychlil, zatímco růst produktivity již nebyl schopen mzdové tlaky kompenzovat ve stejné míře jako v předchozím období. To se projevilo v letech 2020–2023, kdy růst hodinových jednotkových mzdových nákladů dosáhl nejvyšších hodnot v celém sledovaném období při stagnaci hodinové produktivity práce. Roky 2024–2025 přináší určité zmírnění nákladových tlaků. To je dáno jak zpomalením růstu náhrad zaměstnancům, tak i obnovením růstu produktivity práce, který však netlumí růst mzdových nákladů v takové míře, jako tomu bylo v předcovidovém období.
Graf 3 – Zvolnění růstu mzdových nákladů v posledních letech doprovází mírné oživení růstu produktivity
rozklad průměrného růstu hodinových jednotkových mzdových nákladů, v % a p. b., pramen: Eurostat, výpočet ČNB
Odvětvové členění za roky 2024–2025 (Graf 4) současně ukazuje na heterogenitu české ekonomiky. Ve zpracovatelském průmyslu zatím není patrné výraznější oživení produktivity, které by kompenzovalo pokračující růst mezd. Obdobné je to i u části tržních i netržních služeb, což odráží jejich omezenější schopnost vyvažovat růst odměňování zvyšující se produktivitou. Naproti tomu se v posledních letech zvýšila produktivita v oblasti informačních technologií, obchodu a dopravy. Po předchozím extrémním propadu se zvýšila produktivita práce ve stavebnictví.
Graf 4 – V letech 2024–2025 oživil růst produktivity jen v části ekonomiky
rozklad průměrného růstu hodinových jednotkových mzdových nákladů v letech 2024–2025, v % a p. b., pramen: Eurostat, výpočet ČNB
Výše diskutovaný vývoj produktivity v posledních letech doplňuje pohled na indikátor Labour Hoarding (Graf 5) zachycující podíl podniků očekávajících pokles své produkce a zároveň růst či stagnaci zaměstnanosti.[4] Tento indikátor pro českou ekonomiku dosahoval historicky nejvyšších hodnot po vypuknutí covidové pandemie, na konci roku 2024 začal klesat a aktuálně se pohybuje poblíž svého dlouhodobého průměru. To naznačuje, že v obdobích vysoké nejistoty pandemických uzávěrek a vlny vysoké inflace řada podniků – zřejmě i vlivem předchozích zkušeností s náročným hledáním vhodných zaměstnanců v období velmi napjatého trhu práce – preferovala udržení pracovní síly, přestože pro ni v dané chvíli neměla bezprostřední plné využití. To je pak přirozeně spojené s přechodně nižší produktivitou. Nižší hodnoty indikátoru v posledních čtvrtletích jsou naopak konzistentní s již částečně pozorovaným oživením produktivity, jehož pokračování prognóza očekává i na výhledu.
Graf 5 – Indikátor Labour Hoarding se po období rekordně vysokých hodnot loni snížil do blízkosti svého dlouhodobého průměru
v %, vážený podíl firem, 12měsíční klouzavý průměr, sezonně očištěno, pramen: Evropská komise
Historický pohled ukazuje, že česká ekonomika v uplynulých dekádách postupně konvergovala k vyspělejším evropským ekonomikám nejen růstem své ekonomické úrovně, ale i růstem podílu mezd na vytvořené hodnotě. Pandemie a následný inflační šok tento proces přerušily a vedly k výraznému poklesu reálných mezd i zhoršení vazby mezi nominálním mzdovým vývojem a hodinovou produktivitou práce. Přestože v letech 2024–2025 dochází k obnovení růstu produktivity a ke zmírnění nákladových tlaků, tento proces zatím probíhá jen pozvolna a napříč odvětvími nerovnoměrně. Aktuální kombinace oživující ekonomické aktivity, inflace poblíž cíle a postupného růstu produktivity i přes stále poměrně silný nominální růst mezd naznačuje, že mzdové nákladové tlaky v české ekonomice postupně slábnou, nikoliv však skokově.
[1] V sekci administrativních a podpůrných činností, která zaznamenala oproti zbytku ekonomiky výrazně vyšší mzdový růst, mají významnou roli agenturní zaměstnavatelé. Do této sekce tak spadá různorodá struktura zaměstnanců z hlediska jejich skutečného pracovního zaměření.
[2] V analýze je použitá upravená řada náhrad zaměstnancům, která zohledňuje i práci podnikatelů a OSVČ. Je konstruována tak, že k náhradám zaměstnancům se dopočítává pracovní složka příjmů OSVČ, a to prostřednictvím přepočtu průměrné odměny zaměstnance na celkovou zaměstnanost. Výsledný ukazatel je pak vztažen k hrubé přidané hodnotě, která lépe odpovídá hodnotě vytvořené samotnou produkcí; na rozdíl od HDP není navýšena o čisté daně z produktů, jejichž rozdílná výše by mohla zkreslovat mezinárodní srovnání mzdového podílu.
[3] Pro účely tohoto boxu (Grafy 2, 3 a 4) byla minulá období rozdělena na periody do roku 2004 (vstup ČR do EU), 2005–2015 (vzestup ekonomiky přerušený světovou hospodářskou krizí s výrazným útlumem mzdové dynamiky), 2016–2019 (vzestup mzdové dynamiky a výrazné napětí na trhu práce při svižném hospodářském růstu), 2020–2023 (covidová pandemie a období vysoké inflace) a 2024–2025 (obnovení solidního hospodářského růstu při návratu inflace k cíli).
[4] Indikátor Labour Hoarding zobrazuje vážený podíl firem, které podle průzkumu Evropské komise (Business and Consumer Survey) očekávají, že v příštích třech měsících jejich produkce poklesne a zároveň jejich zaměstnanost vzroste nebo zůstane beze změny. Jakožto výsledek dotazníkového kvalitativního průzkumu má určité limity a vykazuje relativně vysokou míru volatility, jeho krátkodobé fluktuace je tak třeba interpretovat opatrně. Jeho trendový vývoj však může poskytnout užitečný doplňkový náhled na využití pracovní síly v ekonomice.