ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | JARO 2026 (box 2)
(autor: Matěj Šarboch)
Konflikt na Blízkém východě vystřelil cenu ropy přes 100 USD/barel a zvýšil cenu dalších energií. Tento box analyzuje citlivost české ekonomiky na energetický šok a mapuje jeho průsak do cen spotřeby. Pro účely této anylýzy jsou využity symetrické input-output tabulky.[1]
Zdražení energií se promítá do nákladů firem, a to jak přímo, tak nepřímo.[2] Výrazné zdražení ropy a zemního plynu se tak propíše do nárůstu cen prakticky všech produktů. Nejvíce jsou takovým šokem ovlivněny energetické produkty, zejména pohonné hmoty nebo elektřina a plyn, v další řadě např. potravinářské výrobky či doprava. Odhad dopadu do cen spotřeby pak získáme vynásobením celkové energetické náročnosti produktů jejich podílem na finální spotřebě domácností (Graf 1).
Graf 1 – Citlivost spotřebních cen na energetický šok má (s výjimkou 2022) sestupnou tendenci
hypotetická změna (základních) cen spotřebních statků při 100% zdražení ropy a zemního plynu za předpokladu neexistence daní, administrativních opatření a plného promítnutí zvýšených nákladů v %, příspěvky vybraných produktů dle klasifikace CZ-CPA v procentních bodech
Citlivost ekonomiky na cenu ropy a plynu od roku 2010 převážně klesala, což odráželo jejich relativní zlevňování oproti ostatním nákladům. Svou roli sehrála i snižující se ropná a plynová intenzita (fyzická spotřeba těchto komodit na výrobu v hodnotě 1 Kč). Cena ropy a plynu tak tvořila čím dál menší podíl z celkových nákladů na produkci a jejich podíl na celkové ceně spotřebních statků rovněž klesal. Výjimkou byl rok 2022, kdy českou ekonomiku po ruské invazi na Ukrajinu zasáhla energetická krize, což způsobilo zvýšení podílu ropy a plynu na celkových nákladech i spotřebě. Poté se ceny opět normalizovaly. Podle odhadu za rok 2024 by 100% šok do cen ropy a zemního plynu znamenal – při plném promítnutí nákladů – zdražení spotřeby o 3,6 %.[3]
Toto však nepředstavuje skutečný dopad do spotřebitelské inflace, jedná se o mechanický výpočet. Za prvé, jde o statický model, který předpokládá permanentní šok a jeho kumulovaný konečný dopad. Ceny v dodavatelských řetězcích reagují postupně, a vliv se tak rozprostře do delšího období. Po určité době navíc zpravidla dochází ke korekci cen, se kterou počítá i výhled cen energií v aktuální jarní prognóze. Za druhé, váhy ve spotřebním koši, který ČSÚ používá pro výpočet inflace, se liší od podílu na spotřebě dle národních účtů. Za třetí, v realitě se firmy snaží dražší produkty substituovat levnějšími alternativami či omezit jejich mezispotřebu, což vede k nižšímu růstu nákladů. Při vyšších cenách také spotřebitelé snižují celkovou poptávku a firmy absorbují část nárůstu nákladů snížením marží. Analýza dále nepracuje s vlivem nepřímých daní (DPH, spotřební daně) či dalších administrativních opatření vlády, které mohou dopad vyšších cen energií tlumit. Vedle toho analýza nezohledňuje možnou reakci centrální banky v podobě zpřísnění měnových podmínek, což by pomohlo snížit marže firem a také by působilo směrem k silnějšímu kurzu koruny, který zlevňuje dovoz.
Výsledky input-output analýzy jsou rámcově v souladu s elasticitou modelu g3+. Simulace jádrového predikčního modelu ČNB ukazuje, že dopad 100% nárůstu cen energií vede k inflaci vyšší o 2,5–7 procentního bodu v závislosti na reakci centrální banky.[4]
Analýza naznačuje, že citlivost české ekonomiky na energetické šoky se i přes výkyvy postupně snižuje. Nárůst cen ropy a plynu má tedy dnes menší vliv na inflaci i ekonomickou aktivitu než v předchozích desetiletích.
[1] Input-output tabulky popisují prodejní a nákupní vztahy mezi výrobci a odběrateli v rámci ekonomiky (v běžných cenách). Mohou buď zobrazovat toky finálních statků a meziproduktů a služeb definovaných podle výstupů odvětví (odvětví × odvětví), nebo podle produktových výstupů (produkt × produkt), které jsou využity i v této analýze. ČSÚ publikuje symetrické input-output tabulky od roku 1990 minimálně jednou za 5 let, v posledních letech však kvůli rychle se měnící struktuře ekonomiky i v letech 2013, 2018 a také za rok 2022, které jsou zároveň nejaktuálnější.
[2] Firmy nakupují energii (elektřinu, plyn, ropu, pohonné hmoty) přímo na obsluhu strojů, osvětlení, vytápění atd. a nepřímo skrz dodávky od ostatních odvětví. Dopad zdražení určitého produktu na jiný produkt (přímo i nepřímo) lze spočítat ze symetrických input-output tabulek pomocí Leontiefova modelu vstupů a výstupů, čehož bylo využito i v této analýze.
[3] Hodnota pro rok 2024 v Grafu 1 je odhadem celkového dopadu. Je spočítána z přímého podílu mezispotřeby ropy a zemního plynu na celkové produkci, který je k dispozici i za rok 2024 (0,9 %). Jelikož tento přímý vliv činí stabilně (v letech, kde jsou k dispozici symetrické tabulky) zhruba 25 % z celkového dopadu na změnu cen spotřebních statků, lze takto odhadnout celkový dopad i v roce 2024.
[4] Elasticita v rámci predikčního aparátu ČNB je mírně vyšší než v případě input-output tabulek, k čemuž zejména přispívá odlišná definice energetického šoku. Zatímco v případě input-output tabulek se předpokládá jen zdražení ropy a plynu, v prognóze ČNB jde o zvýšení cen všech energií.