Publikování trajektorie úrokových sazeb konzistentní s prognózou a využití vějířových grafů

Namísto dosavadního slovního popisu očekávaného vývoje úrokových sazeb začíná ČNB od roku 2008 zveřejňovat prognózu úrokových sazeb v číselné podobě, a to formou tzv. vějířového grafu. Tento box vysvětluje podmíněný charakter zveřejňované prognózy sazeb a metodologii tvorby vějířových grafů.

Zveřejňováním prognózy úrokových sazeb pokračuje ČNB ve zvyšování transparentnosti své měnové politiky. Pokud má veřejnost možnost lépe pochopit kroky centrální banky a posoudit kvalitu jejích analýz a prognóz, roste její důvěra ve schopnost banky udržet inflaci na cíli. Na druhou stranu je však důležité, aby si všichni uživatelé prognóz centrální banky uvědomovali, že zveřejněná trajektorie úrokových sazeb konzistentní s prognózou nemůže být v žádném případě chápána jako závazek centrální banky nastavovat sazby v souladu s prognózou. Jsou pro to dva důvody. Za prvé, prognóza sazeb představuje jejich nejpravděpodobnější vývoj v budoucnosti za daných výchozích předpokladů a informací. Nové informace o vývoji domácí i světové ekonomiky přicházející po uzavření prognózy mohou tento výhled sazeb změnit. Druhým důvodem je skutečnost, že bankovní rada ČNB se s prognózou sestavenou sekcí měnovou a statistiky nemusí zcela ztotožnit, resp. může její rizika vyhodnotit jako vychýlená tím či oním směrem. Skutečnost, že i v minulosti se vývoj sazeb často odchyloval od prognóz, ilustruje Graf 1, na kterém jsou znázorněny jak všechny prognózované trajektorie úrokových sazeb z jednotlivých po sobě jdoucích prognóz, tak i skutečný vývoj sazeb od roku 2002. Jedná se přitom o tříměsíční sazby na peněžním trhu (3M PRIBOR), které v prognostickém aparátu ČNB aproximují hlavní měnověpolitickou sazbu ČNB, tj. limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace.

Pro zdůraznění nejistoty, resp. podmíněného charakteru zveřejněné prognózy, začala ČNB používat tzv. vějířové grafy. Počínaje touto Zprávou o inflaci jsou tyto vějířové grafy použity pro ilustraci nejistoty prognóz nejen v případě úrokových sazeb, ale rovněž i výhledu inflace, měnověpolitické inflace a růstu HDP. Středová čára na každém z grafů představuje základní scénář prognózy, pásma kolem středové čáry pak znázorňují nejistotu této prognózy. Postupně se zesvětlující pásma představují rozšiřující se intervaly spolehlivosti. Nejtmavší část kolem středu odpovídá vývoji, který nastane s 30% pravděpodobností, další pásma zobrazují postupně vývoj s pravděpodobností 50 %, 70 % a 90 %.

Konstrukce intervalů spolehlivosti využívá chyby minulých prognóz ČNB pro danou veličinu. Výhodou tohoto přístupu je jednak jeho jednoduchost a srozumitelnost, jednak zachycení všech typů nejistoty přispívajících k nenaplnění prognóz (nejistota ohledně vstupních předpokladů i nastavení prognostických nástrojů). Možnou nevýhodou je, že v případě měnících se podmínek a síly ekonomických šoků nemusí minulé chyby predikcí přesně zachycovat rozsah nejistoty do budoucna. Prezentované intervaly spolehlivosti je tak nutno chápat jako pouze orientační.

Při tvorbě intervalů spolehlivosti se předpokládá jejich symetrické normální rozdělení kolem základního scénáře prognózy. Rozptyl tohoto normálního rozdělení vychází ze statistiky Root Mean Square Error (RMSE), která je pro daný predikční horizont definovaná jako:

kde X představuje skutečnou hodnotu prognózované veličiny, F predikci této veličiny sestavenou v minulosti s odpovídajícím predikčním horizontem a rozdíl (X - F) chybu této predikce. Statistika RMSE je počítaná z chyb posledních osmi dostupných prognóz, pro něž lze provést vyhodnocení jejich naplnění na horizontu osmi čtvrtletí. RMSE pro jednotlivé predikční horizonty je pak dále lineárně vyhlazena tak, aby měl vějíř pravděpodobností hladký tvar. Hodnota RMSE je aktualizovaná jednou ročně. Pro jednotlivé horizonty a hladiny spolehlivosti jsou intervaly spolehlivosti odvozeny z příslušné (vyhlazené) hodnoty RMSE a příslušných kvantilů normálního rozdělení.

U trajektorie sazeb a růstu HDP se interval spolehlivosti rozšiřuje lineárně na celém predikčním horizontu, zatímco u celkové a měnověpolitické inflace se interval rozšiřuje pouze pro první čtyři čtvrtletí, poté zůstává konstantní. To je v souladu jak s vývojem chyb dosavadních prognóz ČNB, tak i obecně s režimem cílování inflace, při kterém centrální banka ve střednědobém horizontu ukotvuje inflaci poblíž cíle, zatímco vývoj úrokových sazeb a HDP odráží dopady nepředvídaných šoků, kterým měnová politika čelí.