Prognózy analytiků z dotazníků IOFT: ohlédnutí za uplynulými deseti lety

ČNB zahájila v květnu 1999 šetření Inflační očekávání finančního trhu (IOFT). Tento box popisuje desetiletou zkušenost ČNB se získáváním a vyhodnocováním očekávání analytiků finančního trhu ohledně budoucího vývoje hlavních makroekonomických ukazatelů.

ČNB se dotazuje na predikci těchto vybraných indikátorů:

• meziroční změna indexu spotřebitelských cen v horizontu za 1 rok a 3 roky
• hodnoty 2T repo sazby, 12M PRIBORu, 5R IRS a 10R IR v horizontu za 1 měsíc a 1 rok
• měnový kurz CZK/EUR v horizontu za 1 měsíc a 1 rok
• meziroční růst reálného HDP ve stávajícím a příštím roce
• meziroční růst nominálních mezd ve stávajícím a příštím roce

Pro období 1999-2009 byla charakteristická poměrně velká rozkolísanost sledovaných veličin. V posledních měsících se do výsledků šetření částečně promítla i probíhající finanční a hospodářská krize. Při pohledu na prognózy některých veličin za celé sledované období je patrné, že se pohybovaly v poměrně širokých intervalech nejistoty, definovaných jako rozpětí mezi maximální a minimální hodnotou, avšak skutečné hodnoty jednotlivých ukazatelů byly rozkolísané v často daleko větším rozsahu než jejich prognózy. Zřetelně je to vidět například u inflace. Její prognózované hodnoty byly v průměru nadhodnocovány, jak v jednoročním, tak v tříletém horizontu předpovědi, analytici přitom vykazovali chyby odhadu v kladném i záporném směru. Významné z hlediska měnové politiky je, že změny inflačních očekávání v horizontu 1R se téměř neprojevují ve změnách inflačních očekávání v horizontu 3R. Dlouhodobější inflační očekávání se již od konce roku 2002 pohybují pod 3 % a postupně konvergují k novému inflačnímu cíli ČNB ve výši 2 %, který je platný pro období od počátku roku 2010. I přes probíhající finanční a hospodářskou krizi je tedy možné nový inflační cíl ČNB interpretovat jako kredibilní.

Prognózy úrokových sazeb jsou poměrně výrazně ovlivněny aktuálním vývojem, zároveň mají opticky podobný průběh u všech sledovaných splatností. Predikce v kratším horizontu se logicky pohybují v užších intervalech nejistoty. Průměrné hodnoty očekávaných sazeb za celé sledované období v horizontu 1M jsou téměř shodné se skutečnými hodnotami, zatímco prognózované hodnoty v horizontu 1R jsou v průměru nadhodnocovány.

Také predikce kurzu se měnily v závislosti na aktuálním vývoji. Prognózované hodnoty kurzu byly v průměru slabší než skutečná hodnota v obou sledovaných horizontech, posilování koruny tedy probíhalo ještě rychleji, než analytici očekávali.

Zřejmě nejhůře predikovatelným ukazatelem je růst reálného HDP. Prognózy HDP byly systematicky podhodnocovány, skutečné hodnoty se dokonce téměř ve všech sledovaných letech pohybovaly mimo rozpětí předpovědí jednotlivých analytiků. Navíc rozptyl odhadů v čase spíše rostl. Analýza publikovaných dat ukázala, že největší vliv na výrazné podhodnocování prognóz HDP měly zpětné revize dat ze strany ČSÚ, protože odrážely statistické změny, které nebylo možné předvídat. Naopak dobře predikovatelným ukazatelem je růst nominálních mezd, k dispozici jsou však kratší časové řady jejich prognóz.