Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 7. května 2026

Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka, Jakub Seidler

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací třetí situační zprávy a nové makroekonomické prognózy. Podle ní se inflace bude po zbytek letošního roku pohybovat v horní polovině tolerančního pásma. Se základním scénářem prognózy je konzistentní nárůst krátkodobých tržních úrokových sazeb ve druhém čtvrtletí. V příštím roce prognóza předpokládá opětovný pokles úrokových sazeb.

Bankovní rada rozhodovala v podmínkách mimořádné nejistoty spojené s konfliktem na Blízkém východě, přičemž vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako proinflační. A. Michl uvedl, že je třeba vytrvat v přísné měnové politice a nákladový šok nepodcenit. Jestřábí politika je namístě. Pokud by hrozil růst jádrové inflace, bankovní rada bude připravena ke zpřísnění měnové politiky.

E. Zamrazilová konstatovala, že současný šok zasáhl českou ekonomiku v situaci s inflací v blízkosti cíle a kladnými reálnými úrokovými sazbami, tedy v mnohem příznivějším stavu oproti šoku v únoru 2022. Relativně přísná měnová politika v posledním období se ukazuje jako adekvátní, a dává tak nyní ČNB prostor situaci řádně vyhodnotit a nečinit unáhlená rozhodnutí. I ostatní členové bankovní rady zmiňovali poměrně komfortní výchozí pozici tuzemské ekonomiky i měnové politiky v době vypuknutí blízkovýchodního konfliktu.

V diskusi o dopadech války J. Procházka upozornil, že s tím, jak konflikt stále pokračuje, se prodlužuje i doba potřebná k návratu do normálu po jeho ukončení. Zároveň zmínil globálně rozšířený relativní optimismus ohledně dopadů konfliktu na ekonomickou aktivitu, který se z jeho pohledu může brzy zhoršit. Situace by se pak mohla posunout ve směru zpracovaného scénáře vyšších cen energií a výraznějšího hospodářského útlumu, ačkoli snižování sazeb implikované tímto scénářem si v současnosti příliš představit nedovede. Za relevantní označil tento scénář také J. Frait, který konstatoval, že současný konflikt napáchal trvalejší škody, které budou mít negativní vliv na důvěru spotřebitelů a investorů v hospodářské oživení, což bude podporovat tvorbu opatrnostních úspor. J. Seidler souhlasil s tím, že ani brzký konec konfliktu by neznamenal návrat do stavu před jeho vypuknutím, a dodal, že problém nepředstavují jen ceny ropy, ale i plynu a dalších komodit a narušení dodavatelských řetězců. Také E. Zamrazilová uvedla, že ani po případném ukončení konfliktu se situace do normálu v řádu měsíců nevrátí, zmínila však i možnost přizpůsobení nabídkové strany, které se při minulých šocích ukázalo jako překvapivě rychlé. Současně vyjádřila názor, že protiinflační rizika oslabila. Konflikt sice má stagflační charakter, inflační rizika však E. Zamrazilová považuje za významnější než hrozbu natolik výrazného oslabení hospodářského růstu, které by vedlo k tlaku na pokles cen.

J. Procházka a K. Kubelková dále diskutovali poslední údaje dostupné pro německou ekonomiku s tím, že tato čísla příliš pozitivně nevyznívají a že prognózou očekávané oživení německé ekonomiky tak považují za příliš optimistické. S tím souhlasili také J. Seidler a J. Frait. J. Kubíček vyjádřil pochybnosti o prognózované akceleraci růstu investic. Za jeden z důvodů setrvat na dnešním jednání ve vyčkávacím režimu a počkat na další data označila E. Zamrazilová oproti očekáváním slabší růst HDP v prvním čtvrtletí, jehož detailní struktura však zatím není známá. K. Kubelková v domácí ekonomice upozornila na stále vysokou jádrovou inflaci a svižný růst mezd, cen nemovitostí i cen stavebních prací.

Za významný, ovšem aktuálně nejistý faktor byl opakovaně označen vliv konfliktu na inflační očekávání. Podle K. Kubelkové ukotvená dlouhodobá inflační očekávání přispěla ke komfortní výchozí pozici české ekonomiky, upozornila však, že u těch krátkodobých je již patrné určité rozvolnění. J. Procházka zdůraznil význam cen pohonných hmot pro inflační očekávání domácností. J. Seidler podotkl, že ačkoli obavy domácností z inflace v dubnu vzrostly, za hlavní proinflační riziko považuje zejména chování firem po nedávných zkušenostech s inflačními šoky, přičemž případné nadměrné přenášení nákladů do finálních cen přináší riziko zažehnutí dlouhodobějších sekundárních proinflačních dopadů. Také J. Kubíček označil za významnou otázku cenotvorbu firem, tedy zda budou podniky šok spíše absorbovat, nebo naopak posilovat zvyšováním marží. Zároveň však zopakoval, že současná situace se významně liší od roku 2022, kdy nabídkový šok vpadl do již rozjeté inflace. Podle J. Fraita brání výraznějšímu nárůstu inflačních očekávání odolnost kurzu koruny vůči externím šokům.

V diskusi o vývoji úvěrů J. Kubíček upozornil na vysokou dynamiku jak hypoték, tak i spotřebitelských úvěrů. Přestože část tohoto efektu mohla být dána předzásobením před začátkem platnosti doporučení ČNB v oblasti zpřísnění investičních hypoték, signalizuje to podle něj, že v této oblasti sazby nedoručují adekvátní restrikci. J. Seidler v této souvislosti poznamenal, že předzásobení bylo patrné i u tzv. amerických hypoték, které se vykazují v rámci spotřebitelských úvěrů, což zrychlilo jednorázově i dynamiku tohoto úvěrového segmentu. Faktor předzásobení je tak podle něj třeba brát v potaz při hodnocení aktuálně vysoké dynamiky jak úvěrů, tak imputovaného nájemného. J. Frait diskutoval obecněji rizika plynoucí z rychlého růstu úvěrů do soukromého i veřejného sektoru. Na globálních finančních trzích již lze pozorovat dílčí poruchy, byť jsou zatím izolované.

Dále se bankovní rada věnovala měnovým podmínkám. Panovala shoda, že současná úroveň sazeb je v souhrnu stále mírně restriktivní, k čemuž v posledních měsících přispělo i autonomní zpřísnění měnových podmínek skrze nárůst tržních sazeb s delší splatností. J. Kubíček doplnil, že toto autonomní zpřísnění nicméně nelze chápat jako náhražku měnové politiky ČNB, protože je částečně dáno očekáváním jejích kroků a přestalo by fungovat, pokud by ČNB tyto kroky dlouhodobě nedoručovala. Bankovní rada se dále shodovala, že kurz koruny vykazuje v prostředí aktuálního šoku solidní odolnost, a přispívá tak k udržení relativně přísných měnových podmínek.

Část bankovní rady diskutovala možnost měnověpolitické chyby. Dle J. Kubíčka by zvýšení sazeb na tomto zasedání mohlo být chápáno výhradně jako přímá reakce na současný nabídkový šok, takže pokud by případně rychle pominul, byl by očekáván rychlý pohyb sazeb zpět dolů, což by nepovažoval za správný krok. Naopak v případě, že nabídkový šok bude pokračovat, lze možnou chybu z prodlení korigovat adekvátní reakcí ve zbytku roku. S ohledem na vysokou nejistotu a dobrou výchozí pozici považovala většina bankovní rady riziko měnověpolitické chyby při stabilitě sazeb na tomto jednání za malé.

J. Seidler podotkl, že měnová politika by neměla reagovat na prvotní dopady negativního nabídkového šoku, ale pouze na ty sekundární. Zároveň konstatoval, že některé prvotní dopady současného šoku v oblasti cen energií pro domácnosti se v inflaci budou projevovat opožděně i na horizontu měnové politiky, takže trajektorie úrokových sazeb v prognóze na ně reaguje. Při měnověpolitickém rozhodování však lze od tohoto efektu odhlédnout. Na druhou stranu je však s déletrvajícím konfliktem dle něj zřejmé, že ani sekundárním efektům se ekonomika nevyhne. E. Zamrazilová souhlasila, že měnová politika by neměla reagovat na samotný vývoj cen ropy, ale měla by hlídat jeho sekundární efekty přelévající se do dalších cenových okruhů.

K měnověpolitickému rozhodování J. Procházka uvedl, že v prostředí stále restriktivních měnových podmínek ČNB nic akutně netlačí sazby zvyšovat, ačkoli pokud by inflační výhled ve střednědobém horizontu významně rostl z titulu sekundárních efektů konfliktu, je třeba být připraven reagovat zvýšením sazeb. J. Frait upozornil, že současný proinflační šok nastal v situaci, kdy je domácí úroveň nominálních úrokových sazeb v relaci s jinými evropskými zeměmi poměrně vysoká a reálné úrokové sazby jsou kladné. ČNB si proto může dovolit důkladně vyhodnocovat přicházející data, a pokud uvidí průsak cen komodit do dalších sektorů ekonomiky, podniknout nezbytné kroky. V tuto chvíli však zvýšení sazeb podle něj není nezbytné, současné nastavení měnové politiky je adekvátní. J. Seidler poznamenal, že s prodlužující se délkou konfliktu se nicméně z jeho pohledu postupně snižuje pravděpodobnost, že bude možné šok přečkat bez měnověpolitické reakce. Varianta bez reakce je podle něj stále možná, vyžadovala by však, aby se situace začala poměrně rychle normalizovat. Také E. Zamrazilová uvedla, že s trváním konfliktu roste pravděpodobnost potřeby reakce měnové politiky. Neuvidí-li nějaké uklidňující signály, bude tak pro ni relevantní úvaha o případném zvýšení sazeb. K. Kubelková podotkla, že situace je oproti březnovému jednání méně příznivá, stále však existují předpoklady zvládnout stávající nejistotu i bez zvýšení sazeb. J. Kubíček označil za pravděpodobné, že příští pohyb sazeb bude směrem vzhůru, důvodem je však z jeho pohledu zejména domácí vývoj, který v sobě má inflační náboj, zatímco od bezprostředního dopadu negativního nabídkového šoku ze zahraničí může měnová politika do značné míry odhlédnout.

Bankovní rada na svém jednání ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Dvoutýdenní repo sazba tak zůstává na 3,50 %, diskontní sazba na 2,50 % a lombardní sazba na 4,50 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů bankovní rady.

Zapsal: Vojtěch Molnár, sekce měnová