Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 17. prosince 2008
Přítomni: guvernér Z. Tůma, viceguvernér M. Hampl, viceguvernér M. Singer, vrchní ředitel R. Holman, vrchní ředitel V. Tomšík, vrchní ředitelka E. Zamrazilová.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací osmé situační zprávy doplněné o analýzu statistických dat publikovaných po jejím dokončení. Ze situační zprávy i z hodnocení posledních údajů vyplývá pro prognózu zřetelná protiinflační bilance rizik. Mezi hlavní rizika směrem dolů patří hospodářský útlum v zahraničí, pokles světových cen surovin, nižší než očekávaná aktuální inflace, pomalejší domácí hospodářský růst a také vývoj klientských úrokových sazeb i sazeb na mezibankovním trhu. Proinflačním rizikem je slabší kurz koruny.
Po prezentaci situační zprávy bankovní rada diskutovala nově dostupné informace a shodovala se, že bilance rizik naplnění aktuální prognózy je vychýlena významně protiinflačním směrem. V diskuzi bylo konstatováno, že nové informace z domácí ekonomiky i ze zahraničí signalizují jiný než očekávaný vývoj. Aktuální prognóza je tak mnohem slabším vodítkem pro rozhodování než jindy. Potřeba stabilizace inflačních očekávání při vědomí rizika prudké dezinflace patřila mezi hlavní argumenty pro razantnější snížení sazeb.
Bankovní rada se shodla, že především vnější prostředí je zdrojem výrazných protiinflačních šoků. Bylo konstatováno, že dochází k bezprecedentnímu přehodnocování výhledu hospodářského růstu v zahraničí směrem dolů. Propad zahraniční poptávky byl charakterizován jako důsledek typické krize z nadměrných kapacit, které se navíc koncentrují v odvětvích důležitých pro domácí zpracovatelský průmysl. Bankovní rada byla zajedno, že v důsledku velké otevřenosti naší ekonomiky se do ní bude tento negativní šok rychle a silně přenášet. Panovala shoda také v názoru, že dosavadní rychlý pokles světových cen surovin i jejich výhled pro nejbližší období představuje dodatečný výrazný protiinflační šok. Zazněl také názor, že prioritu by mělo mít utváření optimální měnové politiky i za cenu obtížnější komunikace.
Diskutoval se neúplný a zpožděný přenos změn měnověpolitických sazeb do tržních sazeb a do klientských úrokových sazeb, jakož i důsledky tohoto jevu pro měnovou politiku. Opakovaně zazněl názor, že pro žádoucí ovlivnění úrokových sazeb relevantních pro ekonomiku je třeba nedokonalou transmisi měnověpolitických sazeb kompenzovat větším rozsahem jejich změny. Naproti tomu však bylo uvedeno, že přenos je sice zpožděný a že tržní i klientské sazby obsahují dodatečné kreditní a další prémie, avšak převážná část změny sazeb ČNB se do úrokových sazeb relevantních pro ekonomiku nakonec přenáší. Zaznělo také, že s ohledem na konec roku nelze příliš počítat s tím, že by se případná změna sazeb projevila výrazněji ještě letos. Proto by mohlo být účelné z důvodu přetrvávající nejistoty měnověpolitické kroky více rozložit v čase.
Jako další potenciální protiiflační riziko byly zmíněny možné poruchy finančního zprostředkování ze strany domácích bank, které, přestože mají dostatek kapitálu, mohou začít omezovat poskytování úvěrů. Mohly by tak reagovat na zvýšenou nejistotu a negativní očekávání v souvislosti se světovou finanční krizí a poklesem reálné ekonomiky.
V kontextu debaty o transmisních mechanismech měnové politiky byla pozornost věnována i vlivu kurzu na reálnou ekonomiku a na inflaci. Bankovní rada se shodovala, že v současné situaci má slabší kurz stabilizující vliv na domácí ekonomiku. Zazněl názor, že zahraniční poptávka má v současné době na domácí konjunkturu silnější vliv než kurz. Naproti tomu bylo uvedeno, že kurzový transmisní kanál zajišťuje poměrně rychlý přenos měnověpolitického impulsu do ekonomiky.
Bankovní rada diskutovala rizika budoucího vývoje kurzu koruny. Nejistota v tomto ohledu je argumentem spíše pro postupné úpravy měnověpolitických sazeb. Ohledně vlivu úrokového diferenciálu na vývoj kurzu převládalo přesvědčení, že nyní hraje jen velmi malou roli rozpětí mezi korunovými měnověpolitickými sazbami a sazbami ECB. Na podporu většího snížení sazeb bylo ale opakovaně uvedeno, že podstatné rozšíření diferenciálu ve prospěch domácí měny – například po větším snížení zahraničních sazeb – by mohlo přispět k možnému obratu v kurzovém vývoji a návratu k apreciaci koruny. Zaznívalo však také, že pravděpodobnost dalšího oslabování koruny se zdá být vyšší než pravděpodobnost návratu k silnějším hodnotám kurzu. Zazněl ale také názor, že náklady méně pravděpodobného posílení kurzu by byly nesymetricky vysoké, a další pravidelné zasedání bankovní rady nad měnovými otázkami se odehraje až v únoru, přičemž lze v mezidobí očekávat razantní pokles zahraničních sazeb. Naopak obava z podnícení překotného oslabování koruny, ke kterému by mohlo dojít po příliš výrazné změně domácích sazeb, patřila mezi argumenty pro opatrnější postup.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB většinou hlasů snížit limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace o 0,5 procentního bodu na úroveň 2,25 % s účinností od 18. prosince 2008. Zároveň rozhodla ve stejném rozsahu snížit diskontní a lombardní sazbu na 1,25 %, respektive 3,25 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali čtyři členové bankovní rady: guvernér Tůma, vrchní ředitel Holman, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitelka Zamrazilová. Viceguvernér Hampl hlasoval pro snížení sazeb o 0,75 procentního bodu a viceguvernér Singer hlasoval pro snížení sazeb o 1 procentní bod.
Zapsal: Martin Cincibuch, poradce bankovní rady
Případné komentáře je možno směřovat na e-mailovou adresu autora: martin.cincibuch@cnb.cz