Záznam z jednání bankovní rady ČNB ze dne 26. října 1998
Přítomni: guvernér ing. J. Tošovský, viceguvernér ing. J. Vít, vrchní ředitel ing. M. Hrnčíř, DrSc., vrchní ředitel ing. O. Kaftan, vrchní ředitel ing. J. Pospíšil, CSc.
Bankovní rada vyhodnotila krátkodobý a střednědobý inflační výhled zohledňující nově dostupné zářijové údaje. Na přelomu roku 1998 lze očekávat hodnoty čisté inflace výrazně pod dolní mezí cíleného intervalu. V první polovině roku 1999 budou hodnoty čisté inflace pravděpodobně ještě nižší s tím, že ve druhé polovině roku dojde k návratu hodnot čisté inflace na desinflační trajektorii implikovanou střednědobým cílem stanoveným pro rok 2000.
Na důvody tohoto kombinovaného vývoje zazněla v diskusi řada názorů. V čisté inflaci se velmi výrazně projevil externí šok, zejména pokles světových cen některých dovážených komodit, který ve svých důsledcích vedl k u rychlení desinflačního procesu. Nastal souběh pozitivního cenově-nabídkového šoku s fiskálním a mzdovým vývojem, který byl v realitě restriktivnější, než byla očekávání z počátku roku. Vzhledem k velké nejistotě, dané mezinárodním finančním vývojem, bylo při rozhodování o měnově-politických opatřeních obtížné vyhnout se kumulaci faktorů působících stejným směrem. Rychlost desinflačního procesu je možno ex post klasifikovat jako poměrně vysokou.
Bankovní rada dále analyzovala výhled mezinárodního ekonomického vývoje pro rok 1999. Mezinárodní faktory budou hrát výraznou roli při měnově-politických rozhodnutích i v příštím roce. Pravděpodobně dojde k poklesu hospodářské aktivity. Finanční vývoj může být ovlivněn snížením amerických úrokových sazeb a relativním snížením evropských sazeb (v souvislosti se zavedením eura), neboť sazby budou konvergovat k dolní mezi namísto původně očekávané konvergence ke střední hodnotě. Po zavedení eura se může koruna stát jednou z alternativních měn. Následně je nutné počítat se zvýšenou nejistotou budoucího kursového vývoje, protože nelze vyloučit silný příliv kapitálu ani zhoršení indikátorů vývoje běžného účtu, které by pak mohlo vyvolat reversní odliv.
Bankovní rada vyhodnotila rizika domácího ekonomického vývoje. Existuje značná nejistota ohledně mzdového a fiskálního vývoje v příštím roce. Možnost snížit nejistotu v oblasti mzdového vývoje je výrazně vyšší než v loňském roce, kdy nebylo možno dosáhnout z objektivních, především časových důvodů konsistence inflačního a mzdového vývoje. Bankovní rada se konsensuálně rozhodla iniciovat informativní jednání s odborovými a zaměstnavatelskými organizacemi s cílem vytvořit podmínky pro dlouhodobý stabilní ekonomický vývoj. Je žádoucí, aby mzdová vyjednávání byla zasazena do rámce realistického inflačního výhledu s možností použití inflačních doložek.
Bylo zdůrazněno, že střednědobý inflační cíl pro rok 2000 je zatím jediným platným národohospodářským cílem zveřejněným pro českou ekonomiku. Nejistota o fiskálním vývoji by mohla být snížena střednědobým hospodářským výhledem vlády pro tuto oblast. Snížení nejistoty by umožnilo centrální bance dosáhnout optimální desinflační trajektorii, protože měnová politika by nereagovala na ekonomický vývoj osamoceně.
V diskusi byly vysloveny názory, hodnotící předkládaný návrh na snížení sazeb ze dvou hledisek. Z hlediska očekávaného vývoje v roce 1999 bylo snížení sazeb hodnoceno jako reakce na očekávaný kombinovaný inflační výhled. Problém by měl být částečně řešen akomodací pozitivního cenového šoku do desinflační trajektorie a částečně skokovým snížením sazeb s předstihem. Protože první pololetí přinese pokles čisté inflace na nízké hodnoty, je třeba předejít růstu reálných sazeb, i když celoroční inflační výhled je v souladu s desinflační trajektorií.
Centrální banka by měla zabránit prudkým výkyvům či reverzi inflačního vývoje. Navrhovaná kalibrace umožní nesnižovat sazby v době, kdy bude třeba reagovat na vývoj v druhé polovině roku 1999. Rizikovost skokového řešení oproti pozvolnějšímu snižování sazeb spočívá víc v nejistotě o fiskálním a mzdovém vývoji domácích faktorů (veřejné finance, reálné mzdy) než ve faktorech externích. Tuto rizikovost není možno snížit zpřesněním inflačního výhledu. Nejistotu je třeba snížit aktivním působením centrální banky.
Předkládaný návrh byl rovněž hodnocen ze zpětného pohledu jako dokončení manévru přistání sazeb na úroveň dosahovanou před květnovými turbulencemi v roce 1997. Přistání proběhlo na vyšší hladině očekávaných reálných sazeb v období hospodářské recese, a proto nejde o uvolnění měnové politiky. Existuje další prostor pro snížení sazeb v případě, že mzdová vyjednávání budou konsistentní s inflačním výhledem centrální banky, v opačném případě existuje nebezpečí přestřelení uvolnění měnové politiky. Při skokovém snížení sazeb existují dvě protiinflační pojistky: obezřetné chování bank a očekávaný možný reálný růst příjmů domácností.
Po vyhodnocení výhledu ekonomického vývoje rozhodla bankovní rada ČNB jednomyslně snížit 2T reposazbu o 1 procentní bod ze 13,5 na 12,5%, snížit diskontní sazbu o 1,5 procentního bodu z 11,5 na 10% a lombardní sazbu o 1 procentní bod z 16 na 15% s platností od 27.10. 1998. Zároveň bylo přijato zavedení O/N stahovací (resp.) depozitní facility s platností od 1.12. 1998. Jde o měnově-technické opatření, jehož smyslem je usnadnit účastníkům finančního trhu řízení likvidity a postupně harmonizovat instrumenty ČNB s instrumenty ECB.
Zapsala: Mgr. Kateřina Šmídková, MA, Sbor poradců bankovní rady ČNB
Případné komentáře je možné směřovat na emailovou adresu autora: Katerina.Smidkova@cnb.cz