K otázce, zda je obchodník s úvěry podle ZTNÚ povinen zajistit ochranu peněžních prostředků, které přijímá sám pro sebe jako úhradu dluhu ze svých nevýkonných úvěrů
Cíl stanoviska
V tomto stanovisku poskytuje ČNB odpověď na otázku, zda musí obchodník s úvěry, který sám vykonává svá práva a povinnosti ze smluv o nevýkonném úvěru, a v rámci toho přijímá peněžní prostředky jako plnění dluhu z těchto nevýkonných úvěrů, plnit povinnosti ohledně ochrany přijatých peněžních prostředků podle § 10 odst. 1 ZTNÚ, jestliže má sám oprávnění správce nevýkonného úvěru.
Shrnutí stanoviska
V případě, kdy obchodník s úvěry sám vykonává svá práva a povinnosti ze smluv o nevýkonném úvěru, které na něj byly převedeny, a v rámci toho přijímá peněžní prostředky jako plnění dluhu z těchto nevýkonných úvěrů, se na tuto činnost povinnost ochrany přijatých peněžních prostředků podle ZTNÚ neuplatní.
Odůvodnění
Text ZTNÚ vždy rozlišuje, na které subjekty dopadají které povinnosti stanovené tímto zákonem, tj. zda daná povinnost dopadá např. na obchodníky s úvěry, všechny osoby oprávněné spravovat nevýkonný úvěr nebo konkrétně jen na správce nevýkonného úvěru atp.
Podle § 10 odst. 1 ZTNÚ platí, že „[s]právce nevýkonného úvěru zajistí, že peněžní prostředky, které přijme jako plnění dluhu vůči obchodníkovi s úvěry při správě nevýkonného úvěru, jsou a) evidovány odděleně od vlastních peněžních prostředků správce nevýkonného úvěru a od peněžních prostředků jiných osob, s výjimkou ostatních peněžních prostředků, které správce nevýkonného úvěru přijal jako plnění dluhu od dlužníka vůči stejnému obchodníkovi s úvěry, a b) bez zbytečného odkladu uloženy na samostatném účtu správce nevýkonného úvěru u banky, spořitelního a úvěrního družstva, zahraniční banky se sídlem v členském státě nebo zahraniční banky se sídlem v jiném než členském státě, která působí v České republice v souladu se zákonem upravujícím činnost bank, nebo předány obchodníkovi s úvěry“.
Dále podle § 44 ZTNÚ platí, že „[p]řijme-li nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru peněžní prostředky jako plnění dluhu vůči obchodníkovi s úvěry při správě nevýkonného úvěru, použije se § 10 odst. 1 a 2 obdobně“.
ZTNÚ nestanoví, že by povinnosti stanovené § 10 odst. 1 ZTNÚ měly dopadat i na situace, kdy obchodník s úvěry sám pro sebe vykonává práva a povinnosti z nevýkonných úvěrů, které na něj byly převedeny, a v rámci toho přijímá peněžní prostředky jako plnění dluhu z těchto nevýkonných úvěrů, a to i v případě, že má daný obchodník s úvěry oprávnění správce nevýkonného úvěru či nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Ochrana přijatých peněžních prostředků je v ZTNÚ ostatně stanovena v zájmu obchodníků s úvěry, pro které přijímá peněžní prostředky správce nevýkonného úvěru či nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru jako třetí strana (potažmo i v zájmu ochrany dlužníků těchto obchodníků s úvěry). V situaci, kdy peněžní prostředky přijímá do svého vlastnictví přímo obchodník s úvěry, nikoliv třetí strana, tato zvláštní ochrana postrádá smysl.
Tím samozřejmě nejsou dotčeny povinnosti, které musí daná osoba plnit, přijímá-li peněžní prostředky jako plnění dluhu vůči jinému obchodníkovi s úvěry při správě nevýkonného úvěru jako správce nevýkonného úvěru podle § 10 odst. 1 ZTNÚ či nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru podle § 10 odst. 1 ZTNÚ ve spojení s § 44 ZTNÚ, včetně povinnosti podle § 10 odst. 1 písm. a) ZTNÚ evidovat takové peněžní prostředky přijaté při této činnosti „odděleně od vlastních peněžních prostředků“, tedy například od těch, které tato osoba případně přijímá sama pro sebe při výkonu práv a povinností ze svých nevýkonných úvěrů jako obchodník s úvěry.