K časové působnosti ZTNÚ ve vztahu ke smluvním závazkům vzniklým před jeho účinností
Shrnutí stanoviska
Povinnosti stanovené v ZTNÚ se uplatní i v souvislosti se závazky vzniklými přede dnem 1. 5. 2024, a to buď ode dne 1. 5. 2024, pokud dané závazky k tomuto datu naplňovaly definici nevýkonného úvěru podle § 2 písm. a) ZTNÚ, anebo v průběhu účinnosti ZTNÚ k datu, kdy se tyto závazky staly nevýkonným úvěrem.
Odůvodnění
Obecně platí, že povinnosti podle nové právní normy se uplatňují ode dne její účinnosti, a to v souvislosti i se závazky vzniklými již před účinností této normy, není-li přechodným ustanovením dáno jinak.[1] V ZTNÚ není obecné přechodné ustanovení, které by stanovilo, že povinnosti podle ZTNÚ se netýkají závazků naplňujících definici nevýkonného úvěru podle § 2 písm. a) ZTNÚ, které ovšem vznikly již před účinností tohoto zákona. Ze ZTNÚ nevyplývá, že by povinnosti v něm stanovené nedopadaly i na závazky, které v okamžiku účinnosti ZTNÚ již naplňovaly, nebo v průběhu účinnosti ZTNÚ teprve začaly naplňovat definici nevýkonného úvěru podle § 2 písm. a) ZTNÚ, a to i v případě, že dané úvěry byly poskytnuty již přede dnem 1. 5. 2024.
O tom, že nejde o nezamýšlenou mezeru v zákoně, nýbrž o záměr zákonodárce, ostatně svědčí i přechodná ustanovení, která jsou v § 46 ZTNÚ. V § 46 odst. 2 a 3 ZTNÚ se omezuje použití § 19 ZTNÚ ve vztahu k některým nevýkonným úvěrům poskytnutým před datem účinnosti ZTNÚ. Z toho a contrario vyplývá, že ZTNÚ se obecně uplatní i v souvislosti se závazky vzniklými před datem účinnosti ZTNÚ. Dále se v § 46 odst. 1 ZTNÚ stanoví, že ten, kdo byl přede dnem 1. 5. 2024 oprávněn spravovat nevýkonný úvěr na základě živnostenského oprávnění, může v tom pokračovat do 29. 6. 2024, resp. až do nabytí právní moci rozhodnutí o udělení povolení k činnosti správce nevýkonného úvěru, požádal-li o to v této lhůtě. Toto ustanovení je relevantní zejména ve vztahu k závazkům vzniklým před účinností ZTNÚ, které již daný subjekt spravoval před účinností ZTNÚ.
Pokud jde o okamžik použití povinností plynoucích ze ZTNÚ v souvislosti s nevýkonnými úvěry poskytnutými přede dnem 1. 5. 2024, pokud závazky naplňovaly definici nevýkonného úvěru podle § 2 písm. a) ZTNÚ již ke dni 1. 5. 2024, povinnosti podle ZTNÚ ve vztahu k nim se uplatní ode dne 1. 5. 2024. Pokud se tyto závazky staly nevýkonným úvěrem v průběhu účinnosti ZTNÚ, povinnosti stanovené v ZTNÚ se ve vztahu k těmto závazkům uplatní ode dne, kdy se staly nevýkonným úvěrem.
Povinnosti stanovené v ZTNÚ vznikají dotčeným subjektům až od okamžiku použitelnosti ZTNÚ ve vztahu k těmto nevýkonným úvěrům. Vznik těchto závazků, již provedená právní jednání a právní nároky, které z těchto závazků vznikly před použitelností ZTNÚ, se řídí úpravou rozhodnou do tohoto okamžiku a nejsou ZTNÚ dotčeny.
---------
[1] Uplatňuje se tedy obecně přípustná nepravá retroaktivita zákona. Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96: „Obecně v případech časového střetu staré a nové právní normy platí nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy, vzniklé podle zrušené právní normy, řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (důsledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita). Aplikuje se tady princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. […] Rozhodnutí zákonodárce o způsobu řešení časového střetu staré a nové právní úpravy tedy z hlediska ústavního není věcí nahodilou nebo věcí libovůle. Je věcí zvažování v kolizi stojících ústavněprávních principů. V této souvislosti právní teorie na adresu nepravé retroaktivity konstatuje, že tato je "zásadně přípustná; i ona může ale být ústavněprávně nepřípustnou, jestli je tím zasaženo do důvěry ve skutkovou podstatu a význam zákonodárných přání pro veřejnost nepřevyšuje, resp. nedosahuje zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva." (B. Pieroth, Rückwirkung und Ubergangsrecht. Verfassungsrechtliche Mabetastäbe für intertemporale Gesetzgebung, Berlin 1981, s. 380-381)“.