K pobočce pojišťovny z jiného členského státu tvořené jinou právnickou osobou

Cíl stanoviska

V tomto stanovisku poskytuje Česká národní banka odpověď na otázku, zda může být pobočka pojišťovny, která má sídlo v jiném členském státě EU, na území České republiky tvořena i jinou samostatnou  právnickou osobou.

Shrnutí stanoviska

Pobočkou pojišťovny z jiného členského státu na území České republiky se v souladu se záměrem pojišťovny může stát i jiná samostatná právnická osoba, která má odpovídající pověření jednat za pojišťovnu na území České republiky. V případě samostatné právnické osoby, která má pověření jednat za pojišťovnu jako její pobočka v České republice, se jedná o externí zajištění služeb nebo činností (outsourcing) a uplatní se v tom případě i příslušná pravidla pro tuto oblast. Rozsah činností této  pověřené osoby je podmíněn jejími podnikatelskými oprávněními.

Odůvodnění

Pojišťovna z jiného členského státu je podle § 28 ZPOJ oprávněna na území České republiky trvale provozovat pojišťovací činnost na základě práva zřizovat své pobočky, a to v rozsahu, v jakém jí bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti v zemi jejího sídla a po splnění informační povinnosti podle ZPOJ.[1] Podle § 3 odst. 1 písm. r) ZPOJ se pobočkou rozumí „každá trvalá přítomnost pojišťovny nebo zajišťovny na území jiného než domovského členského státu, bez ohledu na to, zda má tato přítomnost formu organizační složky pojišťovny nebo zajišťovny, nebo se jedná o zastoupení této pojišťovny nebo zajišťovny třetí osobou, která má trvalé pověření jednat za pojišťovnu nebo zajišťovnu, jaké by měla její organizační složka; jedná-li se o pobočku pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu zřízenou na území České republiky, rozumí se jí odštěpný závod podle občanského zákoníku“.[2]

Uvedené ustanovení ZPOJ je transpozicí čl. 13 bod 11 směrnice Solventnost II, podle kterého „pobočkou se rozumí zastoupení nebo pobočka pojišťovny nebo zajišťovny, která se nachází na území jiného členského státu, než je domovský členský stát“, a čl. 145 odst. 1 druhý pododstavec směrnice Solventnost II, podle kterého „Každá trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu se pokládá za pobočku, a to i v případě, kdy tato přítomnost nemá formu pobočky, ale je pouze kanceláří vedenou vlastními zaměstnanci pojišťovny nebo osobou, která je sice nezávislá, avšak má trvalé zmocnění jednat za pojišťovnu podobným způsobem, jako by jednalo její zastoupení“.

Z uvedeného vyplývá, že pobočkou pojišťovny z jiného členského státu EU může, kromě organizační složky pojišťovny, být i samostatná třetí osoba s odpovídajícím pověřením jednat za pojišťovnu. Zastoupení samostatnou třetí osobou se stálým pověřením jednat za pojišťovnu jako její pobočka v České republice je externím zajištěním služeb nebo činností (outsourcingem) a je limitováno podnikatelským oprávněním této třetí osoby. Například pokud třetí osoba zastupující pojišťovnu na základě trvalého pověření za ni jedná také při distribuci pojištění, je nutné, aby tato osoba splnila všechny podmínky pro činnost osob oprávněných distribuovat pojištění. Pokud tedy není osobou oprávněnou distribuovat pojištění ve smyslu ZDPZ, nemůže jménem pojišťovny distribuovat pojištění. Pojišťovna musí zvolený operační model pobočky zohlednit i v řídícím a kontrolním systému, včetně požadavků na externí zajištění služeb nebo činností (outsourcing) podle čl. 49 směrnice Solventnost II, které jsou dále harmonizované v nařízení (EU) 2015/35, zejména v ustanoveních čl. 258 odst. 2 a čl. 274.

Právem usazování se detailněji zabývala Evropská Komise ve výkladovém stanovisku Komise o volném pohybu služeb a obecné prospěšnosti v pojišťovnictví[3], kde uvádí např.: „Komise se domnívá, že aby vazby mezi nezávislou osobou - jako je například nezávislý zprostředkovatel - a pojišťovnou mohly být považovány za takové, že pojišťovna spadá do oblasti působnosti pravidel upravujících právo usazování, a nikoliv pravidel platných pro volný pohyb služeb, musí nezávislá osoba splňovat následující tři podmínky: a) Musí podléhat vedení a kontrole pojišťovny, kterou zastupuje; b) Musí být schopen pojišťovnu zavázat; c) Musí mít stálé pověření.“

 

---------

[1] Proces usazování pojišťoven na území jiného členského státu je upraven v článcích 145 a 146 směrnice Solventnost II.

[2] Z důvodové zprávy (zvláštní část, k bodům 16, 99 a 135) k návrhu zákona č. 304/2016 Sb., který novelizoval ZPOJ, je patrný úmysl odlišit v případě pojišťovny z jiného členského státu definici pobočky od definice v § 503 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na rozdíl od pojišťovny ze třetího státu.

[3]Commission Interpretative Communication on freedom to provide services and the general good in the insurance sector (2000/C 43/03) (OJ C 43/5, 16.2.2000)