K možnosti pověřit správou nevýkonného úvěru dle ZTNÚ advokáta

Shrnutí stanoviska

Obchodník s úvěry může v souladu s § 21 odst. 2 ZTNÚ nebo musí v souladu s § 21 odst. 1 či § 23 odst. 1 ZTNÚ výkonem všech nebo některých činností spadajících pod správu nevýkonného úvěru pověřit pouze osobu oprávněnou spravovat nevýkonný úvěr, mezi které advokáti nepatří.

Odůvodnění

Podle § 3 odst. 1 písm. b) ZTNÚ na jednu stranu platí, že „[t]ento zákon se nepoužije na správu nevýkonného úvěru vykonávanou advokátem při poskytování právních služeb“.

To ale nic nemění na povinnostech obchodníka s úvěry podle ZTNÚ. ZTNÚ obchodníkovi s úvěry umožňuje pověřit správou nevýkonného úvěru výhradně osobu oprávněnou spravovat nevýkonný úvěr, ať už se jedná o případ, kdy tak ZTNÚ obchodníkovi s úvěry přikazuje učinit (§ 21 odst. 1 a § 23 odst. 1), anebo o ostatní případy, kdy tak ZTNÚ obchodníkovi s úvěry učinit dovoluje (§ 21 odst. 2).^[1]

Okruh osob oprávněných spravovat nevýkonný úvěr vymezuje taxativní výčet v § 4 ZTNÚ. Advokáti osobou oprávněnou spravovat nevýkonný úvěr podle tohoto výčtu nejsou.

Z toho vyplývá, že ZTNÚ obchodníkovi s úvěry neumožňuje správu nevýkonného úvěru, tj. výkonem všech nebo některých činnosti podle § 2 písm. k) ZTNÚ výslovně svěřit advokátovi.

Význam výjimky v § 3 odst. 1 písm. b) ZTNÚ se omezuje pouze na případy, kdy při poskytování právních služeb obchodníkovi s úvěry advokát činí doplňkové úkony, které svou podstatou naplní definiční znaky správy nevýkonného úvěru, ale s ohledem na použitelná pravidla pro výkon advokacie je v těchto případech není nezbytné duplikovat povinnostmi při správě nevýkonného úvěru podle ZTNÚ. V těchto případech nejsou nijak dotčeny povinnosti obchodníka s úvěry stanovené ZTNÚ (které by měl popř. plnit advokát jednající v jeho zastoupení).^[2]

Text a systematika ZTNÚ, důvodová zpráva k ZTNÚ^[3] ani závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k transpozici směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry^[4] nenasvědčují závěru opačnému, tedy, že by podle ZTNÚ měly existovat 2 zcela samostatné kategorie subjektů, které obchodníci s úvěry mohou pověřit výkonem správy nevýkonného úvěru – jedna tvořená osobami oprávněnými spravovat nevýkonný úvěr a druhá tvořená advokáty (popř. jinými osobami podle § 3 odst. 1 ZTNÚ).

I směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry, kterou do českého právního řádu ZTNÚ transponuje, podporuje výklad, že mezi okruh osob oprávněných spravovat nevýkonný úvěr advokáta zahrnovat nelze. Směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry členským státům pouze umožňuje z působnosti této směrnice vyjmout správu nevýkonného úvěru, kterou vykonávají advokáti v rámci svého povolání.^[5] Směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry vymezuje okruhy profesionálů, kterým lze svěřit správu nevýkonného úvěru, a to z osob, jejichž činnost spadá do působnosti této směrnice, tak i z osob, jejichž činnost je výslovně postavena mimo její působnost. Advokáti do žádného z těchto okruhů oprávněných profesionálů nenáleží.^[6]

Z výše uvedeného ve spojení s obecným interpretačním pravidlem, že výjimky je nutné vykládat restriktivně, vyplývá, že obchodník s úvěry nemůže pověřit správou nevýkonného úvěru ve smyslu části třetí ZTNÚ advokáta. Podle textu ZTNÚ to platí bez ohledu na to, zda se jedná o případ, kdy obchodník s úvěry správu nevýkonného úvěru třetí osobě svěřit podle ZTNÚ musí, anebo tak chce učinit dobrovolně.

Toto stanovisko slouží k výkladu ZTNÚ. Tímto stanoviskem nejsou nijak dotčena pravidla pro poskytování právní pomoci podle předpisů pro výkon advokacie.

---------

[1] V obou typech případů tak podle § 21 a § 23 ZTNÚ musí obchodník s úvěry učinit písemnou smlouvou uzavřenou s osobou oprávněnou spravovat nevýkonný úvěr.

[2] Srov. k tomu i čl. 17 odst. 5 směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry.

[3] Důvodová zpráva nevysvětluje vztah výjimky v § 3 odst. 1 písm. b) ZTNÚ k § 4 a § 21 a § 23. DZ např. k § 3 ZTNÚ uvádí: „[…] Zde zákon využívá diskrece v čl. 2 odst. 6 směrnice, která umožňuje členským státům vyjmout tyto osoby z působnosti zákona, pokud vykonávají činnosti, které jsou svou podstatou správou nevýkonného úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že pod správu nevýkonného úvěru lze zahrnout množství úkonů a některé by mohly být považovány za úkony, které vykonává v rámci své činnosti notář, soudní exekutor nebo advokát, je účelné, aby tyto činnosti mohli vykonávat i nadále, a to bez dalšího povolení. Některé činnosti, které vykonávají právnické profese, jsou z působnosti zákona vyloučeny ze své podstaty. Jedná se například o činnost likvidačního správce při likvidaci pozůstalosti, výkon správy majetku zajištěného v trestním řízení soudním exekutorem, činnost insolvenčního správce, provádění dobrovolných dražeb soudním exekutorem atp. Tyto činnosti nenaplní definiční znaky správy nevýkonného úvěru podle tohoto zákona ve spojení s požadavkem na podnikatelský výkon dané činnosti (srov. § 4 zákona). Správou nevýkonného úvěru se rozumí činnost vykonávaná jménem obchodníka s úvěry, který podnikatelsky (tj. soustavně, samostatně a za účelem dosažení zisku) nabývá nevýkonné úvěry. Jednorázová či nahodilá správa nevýkonných úvěrů tedy nebude v působnosti zákona o trhu s nevýkonnými úvěry.“

[4] V závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace k transpozici směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry se uvádí, že zvolené řešení má vést k minimálnímu zatížení dotčených subjektů, ovšem tak, aby byl dodržen smysl zákona: „Vzhledem ke skutečnosti, že je obecným východiskem neregulovat již regulované a současně v maximální možné míře držet konzistenci principů regulace napříč sektorovými předpisy, přistoupí předkladatel návrhu zákona k využití diskrece a vyjme z působnosti připravovaného zákona činnosti, které advokáti, notáři a exekutoři vykonávají v rámci výkonů svého povolání. Vybraná varianta 1 odpovídá minimálnímu zatížení subjektů, ovšem s návrhem takové úpravy, aby byl dodržen smysl zákona (srov. výjimku dle § 3 odst. 1).“

[5] Srov. čl. 2 odst. 6 a bod 23 preambule směrnice („A konečně existuje několik povolání, v jejichž rámci je prováděna doplňková činnost, jež se podobá správě úvěru, totiž notáři, advokáti a soudní vykonavatelé, kteří vykonávají svá povolání v souladu s vnitrostátním právem a kteří vykonávají závazná opatření, a proto by měly mít členské státy možnost vyjmout tato povolání z působnosti této směrnice.“).

[6] Srov. čl. 17 odst. 1 a 5 směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry. Podle čl. 17 odst. 5 směrnice o správcích úvěru a obchodnících s úvěry navíc platí, že „[č]lenské státy zajistí, aby určený správce úvěru nebo subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) plnil jménem obchodníka s úvěry povinnosti obchodníků s úvěry podle odstavce 2 tohoto článku a podle článků 18 a 20. Není-li určen žádný správce úvěru ani subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii), vztahují se tyto povinnosti nadále na obchodníka s úvěry nebo jeho zástupce“.