K politice v oblasti služeb, činností, produktů a operací podle ZPKT
Cíl stanoviska
Toto stanovisko vymezuje přístup ČNB k otázce, co by měla obsahovat politika v oblasti služeb, činností, produktů a operací nabízených nebo poskytovaných v souladu s ochotou investičního zprostředkovatele[1] podstupovat riziko a charakteristikami a potřebami zákazníků investičního zprostředkovatele, respektive čeho se týká provedení patřičného zátěžového testování, jakožto součásti systému správy a řízení k zajištění účinného a obezřetného řízení.
Shrnutí stanoviska
Politikou v oblasti služeb, činností, produktů a operací se v kontextu ZPKT rozumí systém zásad („policy“), které vymezí, jaké služby, činnosti a produkty mohou být zákazníkům nabízeny.
V případě investičního zprostředkovatele představují rizika spojená s jeho investiční činností typicky riziko újmy spojené s poskytovanými investičními službami.
Zátěžové testování je součástí systému správy a řízení pouze tehdy, je-li to věcně opodstatněné, což u investičních zprostředkovatelů zpravidla nebude.
Odůvodnění
Ustanovení § 12 odst. 3 písm. b) ZPKT, které se podle § 32 odst. 2 ZPKT použije i na investičního zprostředkovatele, , aby systém správy a řízení zahrnoval i politiku v oblasti služeb, činností, produktů a operací nabízených nebo poskytovaných v souladu s ochotou podstupovat riziko a charakteristikami a potřebami zákazníků, kterým budou nabízeny nebo poskytovány, včetně případného provedení patřičného zátěžového testování.
Jedná se o požadavek na vedoucí orgán vypracovat systém zásad („policy“), které vymezí, jaké konkrétní služby, činnosti a produkty mohou být zákazníkům (v rámci příslušného podnikatelského oprávnění) nabízeny. Ochota podstupovat riziko se pak odvíjí od rizika potenciální finanční újmy v důsledku takto prováděných činností. Zátěžové testování je součástí tohoto systému pouze „případně“, nejde o obecnou povinnost takové testování provádět a dovodit ji lze pouze tehdy, je-li to věcně opodstatněné („where appropriate“). Takovou věcnou opodstatněnost lze spatřovat např. v kontextu algoritmického obchodování dle čl. 17 MIFID II, což zjevně není případ investičních zprostředkovatelů.
Investičním zprostředkovatelům za předpokladu dodržení právních předpisů z poskytovaných služeb a nabízených produktů obvykle finanční riziko nevzniká, ale
- se službami k některým produktům může být spojeno vyšší reputační riziko a
- u služeb k některým produktům může být plnění právních povinností podmíněno dostatečným (zvýšeným) personálním a technickým zázemím.
Typicky se však toto případně zvýšené riziko týká omezeného okruhu produktů nabízených ze strany investičních zprostředkovatelů a je na místě uplatnit předpisy proporcionálně. Takovými hraničními případy, které jsou spojeny s vyšším reputačním rizikem a vyššími nároky na personální a technické zázemí, mohou být služby ke korporátním dluhopisům (s prospektem) a investicím do fondů kvalifikovaných investorů.
---------
[1] Totéž však platí i pro obchodníky s cennými papíry.