Ke správě majetku církvemi ve smyslu § 15 ZISIF

Shrnutí stanoviska

Církev a právnické osoby náležející do její struktury mohou za určitých okolností představovat omezený okruh osob, mezi nimiž existuje zvláštní vztah s jasnými a úzkými vazbami vylučujícími charakter veřejnosti. V takových případech lze připustit, že právnická osoba  náležející do struktury dané církve může vykonávat správu majetku této církve či jiných právnických osob náležejících do struktury této církve ve smyslu § 15 ZISIF i v situaci, kdy takto spravuje majetek více než 20 osob, které nejsou kvalifikovanými investory. Podmínkou však je, že současně nebude překročen rozhodný limit pro max. výši objemu majetku, který lze spravovat podle § 15 ZISIF.

Odůvodnění

1. Právnické osoby podle zákona o církvích

Církve představují zpravidla kontinuálně existující historické instituce, prostřednictvím nichž dochází k realizaci ústavně chráněné náboženské svobody. Jejich autonomie zakotvená již na ústavní úrovni^[4] zaručuje, že církve spravují své záležitosti, zejména ustanovují a ruší své orgány, ustanovují a odvolávají své duchovní a zřizují a ruší církevní a jiné instituce podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech.^[5]

Rámcové postavení církví, jejich orgánů a institucí, jakož i vztahů mezi nimi, je obsahem zákona o církvích, který v tomto směru rozlišuje celkem několik typů právnických osob.^[6] Na vrcholu řetězce stojí samotné registrované církve, které se stávají právnickými osobami registrací^[7], a které mohou zakládat další právnické osoby. K nim náleží právnické osoby evidované podle zákona o církvích,^[8] zakládané buď za účelem vyznávání náboženské víry^[9], anebo za účelem poskytování charitativních služeb.^[10] Církevní právnické osoby představují právní formu sui generis, jsou zřizovány jako součást registrované církve, avšak současně mají (obdobně jako samotné církve) plnou vlastní právní subjektivitu,^[11] přičemž podnikání a jiná výdělečná činnost mohou být pouze jejich doplňkovou činností.^[12] Vedle církevních právnických osob může registrovaná církev zakládat i tzv. ostatní právnické osoby, které nejsou evidovány podle zákona o církvích a právnickými osobami se mohou stát registrací nebo evidencí podle obecných právních předpisů;^[13] konkrétně jde např. o právnické osoby založené podle občanského zákoníku či zákona o obchodních korporacích.

Mezi církví a církevními právnickými osobami přitom v rámci organizačního členění mohou v určitých případech panovat vnitřní hierarchické vazby,^[14] a to i přesto, že zákon prima facie staví všechny církevní právnické osoby na jednu úroveň; tyto osoby jsou součástí registrované církve, která je navrhla k evidenci. To se na zákonné úrovni projevuje např. tím, že ke zrušení církevní právnické osoby dochází na návrh registrované církve, která ji k evidenci navrhla, a že v každém případě existence církevních právnických osob nepřesahuje existenci registrované církve. Rovněž k zániku registrace církve dojde mimo jiné na návrh orgánu, který ji navrhl k evidenci.^[15]

Majetkové důsledky vnitřní vazby mezi registrovanou církví a její církevní právnickou osobou se na zákonné úrovni projevují mj. tím, že církev rovněž ručí za závazky církevní právnické osoby v případě nedostatečnosti jejího majetku.^[16] Při výše zmíněném zrušení církevní právnické osoby dochází k přechodu jejího majetku a závazků na registrovanou církev (případně její jinou církevní právnickou osobu).

2. Vztahy církve a osob, které jsou jí podřízené v kontextu ZISIF

Zodpovězení otázky, zda mají osoby náležející do struktury církve, s přihlédnutím k jejich vzájemnému postavení, charakter veřejnosti ve smyslu předpisů na finančním trhu je mj. relevantní v situaci, kdy církev (případně jí zřízená právnická osoba) zamýšlí shromažďovat prostředky od ostatních právnických osob náležejících do struktury dané církve za účelem jejich společného investování.

Obecně totiž platí, že není přípustné v rámci správy majetku srovnatelné s obhospodařováním ve smyslu § 15 ZISIF shromažďovat prostředky od veřejnosti, přičemž veřejností se pro tyto účely zpravidla rozumí více než 20 osob, které nejsou kvalifikovanými investory.^[17] Vymezení pojmu „veřejnost“ v předpisech na finančním trhu,^[18] je přitom aplikovatelné i v situaci, kdy církev (případně jí zřízená právnická osoba) shromažďuje prostředky od ostatních právnických osob náležejících do struktury dané církve za účelem jejich společného investování.

Vnitřní úprava vzájemných vztahů církve a církevních právnických osob^[19] však může dosahovat takových kvalit, které mezi těmito subjekty založí úzký vztah důvěry příjemce prostředků (tj. osoby, která se svěřenými prostředky nakládá a případně je odpovědná za jejich návratnost) a jejich poskytovatele, v důsledku něhož nebude vzájemné postavení těchto osob mít charakter veřejnosti ve smyslu předpisů na finančním trhu, i když těchto osob bude více než 20. Bude tomu tak typicky v případě, kdy mezi jednotlivými církevními právnickými osobami existuje bezprostřední vztah nadřízenosti a podřízenosti charakterizovaný alespoň povinností podřízených osob postupovat v zásadních otázkách dle instrukcí a vedení nadřízené osoby^[20] a nadřízená osoba výkonová nad osobou podřízenou kontrolní a korekční pravomoci.

Úzký vztah důvěry bude možné mezi církevními právnickými osobami v postavení příjemce a poskytovatele prostředků obvykle dovodit i tehdy, bude-li se jednat o osoby, které jsou ve výše popsaném bezprostředním vztahu podřízenosti k téže nadřízené osobě.

Úzký vztah důvěry nelze vyloučit ani mezi církevní právnickou osobou a jiným typem právnické osoby (např. obchodní korporací), kterou tato církevní právnická osoba zřídila (např. za účelem vykonávání správy majetku srovnatelné s obhospodařováním podle § 15 ZISIF), a rovněž ani mezi jí podřízenou církevní právnickou osobou a touto typově odlišnou právnickou osobou.^[21]

Jasná a úzká vazba mezi církevní právnickou osobou a jí zřízenou právnickou osobou za účelem vykonávání správy majetku ve smyslu § 15 ZISIF (typicky ve formě obchodní korporace), v kontextu specifického vztahového uspořádání uvnitř církve (jak je popsáno výše), bude s ohledem na zákaz udělování pokynů ohledně obchodního vedení^[22] zpravidla založena majetkovou účastí církevních právnických osob v této obchodní korporaci^[23] a jejich právem jmenovat a odvolat členy statutárních a kontrolních orgánů obchodní korporace.^[24]

Lze tedy uzavřít, že při splnění výše popsaných podmínek je okruh osob zřetelně omezen, a mezi jednotlivými osobami lze zpravidla nalézt jasné a úzké vazby, které by měly vyloučit, aby tyto osoby byly v kontextu ZISIF ve vzájemném postavení, které má charakter veřejnosti.^[25]

Z výše uvedeného popisu vzájemných vztahů jednotlivých osob vyplývá, že i v situaci, kdy jejich počet přesahuje (byť třeba výrazně) obecně vymezenou indikativní hranici 20 osob,^[26] nelze automaticky presumovat naplnění znaků veřejnosti ve smyslu ZISIF, ale bude vždy nezbytné důkladně posoudit okolnosti konkrétního individuálního případu.

 Za splnění výše uvedených podmínek tedy lze připustit, aby obchodní korporace vykonávala správu majetku této církve či jiných církevních právnických osob náležejících do struktury této církve srovnatelnou s obhospodařováním ve smyslu § 15 ZISIF i tehdy, pokud spravuje majetek více než 20 osob, které nejsou kvalifikovanými investory.^[27]

S ohledem na vysokou různorodost vnitřního uspořádání církevních struktur nelze do budoucna vyloučit existenci takového uspořádání, jehož prvky budou sice odlišné od těch, které jsou popsané v tomto výkladovém stanovisku, ale i přesto budou dosahovat takových kvalit, které založí zvláštní vztah s jasnými a úzkými vazbami.

Upozorňujeme však, že závěry tohoto stanoviska nemají žádný vliv na obecný zákaz shromažďovat prostředky od veřejnosti za účelem společného investování (ten platí již v rovině pouhého oslovování veřejnosti), stejně jako na zákaz překročit rozhodný limit pro objem majetku spravovaného podle § 15 ZISIF [tj. 500 000 000 EUR, respektive 100 000 000 EUR, je-li při obhospodařování majetku používán tzv. pákový efekt (např. finanční deriváty, vč. měnového zajištění, nebo úvěr)]. Stanovisko také komentuje pouze možnost shromažďování prostředků za účelem jejich správy ve smyslu § 15  ZISIF, jeho cílem však není posuzovat takové jednání z hlediska jiných předpisů finančního trhu.

Závěrem zdůrazňujeme, že uvedené závěry vycházejí z působnosti ČNB jako orgánu dohledu nad finančním trhem a nijak se netýkají posouzení z hlediska dalších oblastí práva, které do působnosti ČNB nespadají.

---------

[1] V tomto stanovisku společně jen jako „církve“.

[2] Viz § 3 písm. a) zákona o církvích: „Pro účely tohoto zákona se rozumí…(a) církví a náboženskou společností dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování, duchovní služby a případně obecně prospěšné činnosti,…“.

[3] Ohledně podrobností k jednotlivým znakům správy majetku srovnatelné s obhospodařováním podle § 15 ZISIF viz výkladové stanovisko České národní banky ze dne 30. 6. 2022: Správa majetku srovnatelná s obhospodařováním (§ 15 ZISIF).

[4] K autonomii církve se podrobněji vyjadřuje např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02, podle něhož: „zásada autonomie církví a náboženských společností [spočívá] především v tom, že stát do činnosti církví a náboženských společností nesmí zasahovat, a pokud se aktivita církví omezí na vnitřní záležitosti (zejména na organizační členění), není principiálně možno tato opatření přezkoumávat před státními soudy.“.

[5] Čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod; obdobně i § 4 odst. 3 zákona o církvích.

[6] Evidenci těchto osob vede Ministerstvo kultury v příslušných rejstřících.

[7] Srov. § 6 odst. 1 zákona o církvích.

[8] Evidované právnické osoby představují právní formu právnických osob sui generis, která je vlastní právě církevním právnickým osobám; v praxi jde o různorodé subjekty, kromě jiných i arcibiskupství, biskupství, provincie, farnosti, eparchie, církevní obce, sály, sbory apod. Ačkoliv jde o jejich legislativní název, jsou tyto začasté v běžné i odborné mluvě označovány právě jako církevní právnické osoby. V textu tohoto výkladového stanoviska bude dále využíváno jen označení „církevní právnická osoba“.

[9] Srov. § 15a odst. 1 písm. a) zákona o církvích.

[10] Srov. § 15a odst. 1 písm. b) zákona o církvích.

[11] Obdobně srov. KŘÍŽ, Jakub. Zákon o církvích a náboženských společnostech. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 215.

[12] Srov. § 15a odst. 4 zákona o církvích; identické omezení stanovuje § 27 odst. 5 zákona o církvích i pro samotné registrované církve.

[13] Srov. § 15a odst. 2 zákona o církvích.

[14] Vnitřní pravidla nadřízenosti a podřízenosti si stanovuje každá církev individuálně a autonomně, jejich podrobný obsah nemusí být (a zpravidla ani není) přístupný třetím osobám. V praxi nabývají tyto vazby různých kvalit nejen napříč různými církvemi, ale i napříč odlišnými strukturami v rámci jedné církve. Vztahy mohou v některých případech podléhat přísné hierarchické struktuře a být velice úzké. Jindy mohou být tyto vztahy volnější a vnitřně připomínat sdružení rovnocenných subjektů.

[15] Srov. § 26 odst. 1 písm. a) a c) zákona o církvích.

[16] Srov. § 26 odst. 3 a 4 zákona o církvích.

[17] Srov. § 15 ZISIF a výkladové stanovisko České národní banky ze dne 1. 3. 2021: Správa majetku srovnatelná s obhospodařováním (§ 15 ZISIF).

[18] Viz výkladové stanovisko České národní banky ze dne 23. 4. 2018: Pojem „veřejnost“ v předpisech na finančním trhu.

[19] Uvedené zahrnuje jak vztah církev / církevní právnická osoba, tak vztahy církevních právnických osob navzájem.

[20] Hierarchické vnitřní uspořádání vztahů může být mimo jiné založeno např. na  jasném vymezení okruhů právních jednání náležejících k běžné správě a ke správě mimořádné, včetně nutnosti schválení právního jednání podřízené osoby náležejícího k mimořádné správě osobou nadřízenou. Předání majetku podřízené osoby do správy srovnatelné s obhospodařováním podle § 15 ZISIF bude obvykle považováno za mimořádnou správu. Připustit však lze i existenci jiných způsobů, kterými by byla kontrola nadřízené osoby realizována.

[21] Závěry o existenci úzkého vztahu důvěry se však budou zpravidla odvíjet od atributů konkrétního typu takové právnické osoby a konkrétního uspořádání vztahů mezi církevní právnickou osobou a touto typově odlišnou právnickou osobou.

[22] Srov. např. § 195 odst. 2 ZOK, § 435 odst. 3 ZOK a § 456 odst. 3 ZOK.

[23] Existence úzkého vztahu se bude zpravidla předpokládat i tam, kde má v obchodní korporaci majetkový podíl pouze církevní právnická osoba, která je nadřízená podřízené církevní právnické osobě poskytující prostředky do správy. Takový úzký vztah důvěry je v takovém případě zprostředkován úzkým vztahem mezi nadřízenou a podřízenou církevní právnickou osobou.

[24] Pokud se právo jmenovat a odvolat členy statutárních a kontrolních orgánů soustředí pouze v rukou nadřízené církevní právnické osoby, lze úzký vztah důvěry mezi podřízenými církevními právnickými osobami a správcem majetku podle § 15 ZISIF předpokládat zpravidla tam, kde mají podřízené právnické osoby alespoň jednoho společného zástupce v kontrolním orgánu společnosti.

[25] Analogicky lze zmínit fakultativní výjimku z působnosti ZISIF pro případ úzkých vazeb v rámci koncernu podle § 2a písm. b) ZISIF.

[26] Srov. výkladové stanovisko České národní banky ze dne 23. 4. 2018: Pojem „veřejnost“ v předpisech na finančním trhu.

[27] Zpravidla přitom jinak nelze provádět správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním podle § 15 ZISIF ve vztahu k více než 20 osobám, které nejsou kvalifikovanými investory (srov. upozornění České národní banky ze dne 29. 11. 2021 Role ČNB u správců podle § 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech).