K povaze úvěrového účtu při poskytování revolvingových úvěrů z hlediska regulace platebních služeb
Cíl stanoviska
Toto stanovisko poskytuje odpověď na otázku, v jakých případech je tzv. úvěrový účet zřízený pro poskytování revolvingového úvěru platebním účtem podle ZPS. Úvěrovým účtem se pro účely tohoto stanoviska rozumí účet, který je zřizován poskytovatelem úvěru úvěrovanému současně s poskytnutím úvěru a který slouží k evidenci jeho čerpání nebo splácení, ale může mít i další funkcionality.
Shrnutí stanoviska
Slouží-li úvěrový účet při poskytování revolvingového úvěru k provádění platebních transakcí třetím osobám odlišným od úvěrovaného, typicky za účelem zaplacení zboží nebo služeb konkrétnímu obchodníkovi dle volby úvěrovaného, naplňuje definici platebního účtu podle § 2 odst. 1 písm. b) ZPS a osoba, která jej vede, musí disponovat povolením k poskytování platebních služeb.
Odůvodnění
Podle § 2 odst. 1 písm. b) ZPS je platebním účtem účet, který slouží k provádění platebních transakcí. Platební transakcí se podle § 2 odst. 1 písm. a) ZPS rozumí vložení peněžních prostředků na platební účet, výběr peněžních prostředků z platebního účtu nebo převod peněžních prostředků, je-li prováděna v rámci platební služby[1]. Pojem úvěrový účet právní předpisy nevymezují a nepoužívají. V praxi se tento pojem používá v různých významech, někdy jako evidence splácení úvěru, ale někdy jako účet, na který jsou prostředky z úvěru připsány a ze kterého mohou být dále převáděny, buď jen na jiný účet úvěrovaného, nebo přímo na účty třetích osob.
Platebními účty přitom budou takové úvěrové účty, které umožňují provádění platebních transakcí třetím osobám odlišným od úvěrovaného. Například může být revolvingový úvěr poskytován na nákup zboží či služeb v obchodech, s nimiž má poskytovatel revolvingového úvěru o tomto dohodu, nebo které využívají platební brány, s jejímž provozovatelem má poskytovatel uzavřenou dohodu, která umožňuje využít úvěrového rámce pro zaplacení zboží či služby. V takovém případě jsou i opakované převody peněžních prostředků z úvěrového účtu na vlastní účet spotřebitele platební transakcí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) ZPS a k vedení takového úvěrového účtu a provádění platebních transakcí z něj je zapotřebí získat povolení k poskytování platebních služeb.
O platební účet naopak nepůjde u modelů, kdy úvěrový účet neumožňuje provádění platebních transakcí a dispozice s peněžními prostředky na tomto účtu je podstatně omezena. Tak tomu bude v případě, kdy bude z úvěrového účtu možné výhradně převádět prostředky na jiný účet úvěrovaného, a případně i v kombinaci s úvodní, jedinou platbou za zboží či službu obchodníkovi.[2] Lze si představit i využití výjimky pro omezenou síť (pokud by revolvingový úvěr umožňoval např. pouze pořízení paliv pro motorová vozidla, pro jiné příklady viz Seznam popisu činností vykonávaných v souladu s § 3 odst. 3 písm. c) bodem 4 a § 3 odst. 3 písm. e) zákona o platebním styku na webu ČNB).
---------
[1] Dle čl. 4 odst. 5 PSD2, kterou ZPS provádí, je platební transakcí „úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce nebo jeho jménem, nebo z podnětu příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem.“.
[2] Srov. § 2 odst. 1 písm. b) ZPS, dle něhož je definičním znakem platebního účtu jeho určení k „provádění“ platebních transakcí, tzn. k jejich opakovanému uskutečňování a a contrario nikoli jen k jednorázovému provedení.