Ke správě pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru osobou, které zaniklo oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru

Shrnutí stanoviska

1. Činnost osoby, které zaniklo oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru, směřující již pouze k ukončení dřívějších aktivit v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, spočívající v přijímání splátek úvěru a vymáhání splatných pohledávek z úvěru v rozsahu zasílání upomínek či soudního vymáhání, nevyžaduje povolení podle ZSÚ.
2. Činnost spočívající v uzavírání bezplatných dohod o odložení platby stávajícího dluhu je poskytováním spotřebitelského úvěru, avšak podle § 5 odst. 1 písm. c) ZSÚ (případně podle § 5 odst. 3 ZSÚ) se použije ZSÚ v omezeném rozsahu. K takové činnosti také není zapotřebí povolení podle ZSÚ.

Odůvodnění

1. K povaze činnosti týkající se  ukončování dříve licencovaných aktivit v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů spočívající v přijímání splátek úvěru a vymáhání splatných pohledávek z úvěru v rozsahu zasílání upomínek či soudního vymáhání

Poskytování spotřebitelského úvěru je pro účely ZSÚ definováno v § 3 odst. 1 písm. a) ZSÚ, mezi definiční znaky patří podle bodu 5. též: „výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru osobou, která spotřebitelský úvěr se spotřebitelem sjednala“. Sjednávání spotřebitelského úvěru vlastním jménem a na vlastní účet je dalším z definičních znaků poskytování spotřebitelského úvěru [§ 3 odst. 1 písm. a) bod 4 ZSÚ]. Je to tedy poskytovatel, který je vlastním jménem a na vlastní účet zavázán ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

Definiční znak poskytování spotřebitelského úvěru uvedený v § 3 odst. 1 písm. a) bod 5 ZSÚ vykládá ČNB v kontextu souvisejících ustanovení ZSÚ a v souladu se smyslem a účelem tohoto zákona. V ZSÚ jsou dále definovány pojmy poskytovatel a věřitel. Poskytovatelem je podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ „ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr“, věřitelem je podle § 3 odst. 2 písm. a) ZSÚ „poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru“. Poskytovat spotřebitelský úvěr jako podnikatel jsou oprávněny pouze osoby uvedené v § 7 ZSÚ. Některá ustanovení ZSÚ týkající se postupu vůči spotřebitelům jsou však určena obecně věřitelům.^[1] ZSÚ přitom neklade požadavek na nabyvatele pohledávky za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby disponovali oprávněním dle ZSÚ. Poukazujeme, že definice věřitele zahrnuje pouze poskytovatele a nabyvatele pohledávky za spotřebitelem, nikoliv postupníka, na kterého by byla postoupena povinnost poskytnout peněžní prostředky spotřebiteli.

Za věřitele ve smyslu ZSÚ lze považovat i osobu, která po zániku svého oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru již není poskytovatelem, ale stále má pohledávky za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Po zániku svého oprávnění k činnosti tak tato osoba nebude své pohledávky vymáhat z pozice osoby poskytovatele, kterým již není, ale bude je vymáhat z pozice osoby věřitele. Poskytování peněžních prostředků na základě dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru bez příslušného oprávnění k činnosti ale přípustné není (pokud se nebude jednat o poskytování spotřebitelského úvěru v omezené působnosti ZSÚ).

Již dříve ČNB uvedla, v souvislosti se zánikem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru, že na správu majetku spočívající ve vymáhání pohledávek a ve výkonu dalších práv ze smluv o spotřebitelském úvěru a směřující již jen k ukončení dřívějších aktivit nelze nahlížet jako na podnikatelskou činnost vyžadující některé z oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru dle § 7 ZSÚ. Opačný výklad by mohl být zásahem do ústavního práva vlastnit majetek v tom smyslu, že by znemožňoval správu a obhospodařování (inkaso) již dříve oprávněně nabytého majetku (pohledávek ze spotřebitelských úvěrů), aniž by byl jeho vlastník povinen disponovat příslušným novým oprávněním. Pozbytím příslušného oprávnění k činnosti zůstávají nedotčena práva k poskytnutým peněžním prostředkům i povinnosti věřitele vůči spotřebiteli, s výjimkou případné povinnosti poskytnout na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru spotřebiteli další peněžní prostředky.^[2]

Na základě výše uvedeného lze shrnout, že činnost vykonávaná osobou, které zaniklo oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru, spočívající ve vymáhání pohledávek z dříve uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru a směřující tak k ukončení dřívějších aktivit (nikoliv v uzavírání nových smluv o spotřebitelském úvěru v plné působnosti ZSÚ ani v uvolňování dalších peněžních prostředků z dříve uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru v plné působnosti ZSÚ), nepředstavuje činnost, k níž by bylo zapotřebí oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru podle § 7 ZSÚ.

2. K povaze činnosti týkající se ukončení dříve licencovaných aktivit v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů spočívající v uzavírání bezplatných dohod o odložení platby stávajícího dluhu

Splátkové dohody k odložení plateb původně dohodnutých splátek jsou z definice § 2 odst. 1 ZSÚ  spotřebitelským úvěrem. Bezplatné dohody o odložení platby stávajícího dluhu představují spotřebitelský úvěr podle § 5 odst. 1 písm. c) ZSÚ (případně podle § 5 odst. 3 ZSÚ), které jsou v omezené působnosti ZSÚ a k jejichž poskytování není zapotřebí oprávnění dle ZSÚ. Naproti tomu uzavírání splátkových dohod, na které by se nevztahovaly výjimky z plné působnosti ZSÚ podle § 5 odst. 1 písm. c), § 5 odst. 3 nebo § 5 odst. 4 ZSÚ, by nebylo bez oprávnění ve smyslu § 7 ZSÚ přípustné. Více lze k problematice splátkových dohod nalézt v odpovědích na často kladené dotazy v souboru otázek a odpovědí K postoupení pohledávky, postoupení smlouvy a uzavírání tzv. splátkových dohod podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.^[3]

---------

[1] Např. omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele (§ 122 ZSÚ), změna splatnosti spotřebitelského úvěru v důsledku prodlení (§ 124 ZSÚ).

[2] Odpověď na otázku č. 24 souboru otázek a odpovědí K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dostupné zde.

[3] Dostupné zde.