K povinnosti instituce elektronických peněz získat oprávnění k poskytování platební služby předávání platebního příkazu a zpracování platebních transakcí pro akceptaci platebních karet
Cíl stanoviska
Toto stanovisko poskytuje odpověď na otázku, jakým rozsahem povolení musí disponovat instituce elektronických peněz, aby mohla poskytovat platební službu předávání platebního příkazu a zpracování platebních transakcí (akceptací platebních karet, tzv. acquiring).
Shrnutí stanoviska
Instituce elektronických peněz (dále jen „IEP“) je na základě uděleného povolení k činnosti instituce elektronických peněz bez dalšího oprávněna poskytovat platební službu předávání platebního příkazu a zpracování platebních transakcí, pokud se týká elektronických peněz. Pokud se platební služba předávání platebního příkazu a zpracování platebních transakcí netýká elektronických peněz, je IEP oprávněna ji poskytovat jen za předpokladu, že se povolení k činnosti IEP podle § 67 odst. 1 písm. c) ZPS vztahuje na platební službu předávání platebního příkazu a zpracování platebních transakcí a, v případě, že se IEP současně podílí na převodu peněžních prostředků, na platební službu spočívající v převodu peněžních prostředků (jiných než jí vydaných elektronických peněz).
Odůvodnění
IEP je podle § 67 odst. 1 písm. a) a b) ZPS primárně oprávněna vydávat elektronické peníze a poskytovat platební služby, které se jich týkají. Tyto platební služby v sobě zahrnují i předávání platebního příkazu a zpracování platebních transakcí pro uživatele, který je příjemcem, podle § 3 odst. 1 písm. e) ZPS (acquiring), pokud jsou příjemci (obchodníkovi) vydány elektronické peníze (srov. rozhodnutí SDEU C-389/17 Paysera)[1]. V takovém případě tak IEP pro poskytování acquiringu postačuje povolení k činnostem podle § 67 odst. 1 písm. a) a b) ZPS bez dalšího.
Podle § 67 odst. 1 písm. c) ZPS IEP může vedle služeb týkajících se elektronických peněz poskytovat i platební služby, které se netýkají elektronických peněz, na něž se vztahuje povolení k činnosti udělené Českou národní bankou. V případě poskytování acquiringu v režimu platebních služeb netýkajících se elektronických peněz IEP musí disponovat oprávněním k poskytování platební služby zpracování platebních transakcí podle § 3 odst. 1 písm. e) ZPS, a to v kombinaci, pokud se IEP současně podílí na převodu peněžních prostředků, s oprávněním převádět peněžní prostředky;[2] tyto platební služby musí být podle § 69 odst. 3 ZPS uvedeny v rozhodnutí o udělení povolení k činnosti IEP.
Výše uvedené se obdobně použije i pro výkon činnosti vydavatele elektronických peněz malého rozsahu (srov. § 99 ZPS).
---------
[1] Rozsudek ze dne 16. ledna 2019, Paysera LT UAB, C-389/17, EU:C:2019:25, body 16 písm. b) a 35.
[2] Oprávnění převádět peněžní prostředky bude pro tuzemské modely acquiringu zpravidla nezbytné. K jiným v úvahu připadajícím obchodním modelům, např. při poskytování platební služby zpracování platebních transakcí bez zřízení platebního účtu, viz stanovisko Komise v EBA QA 2020_5181 a poslední věta bodu 10 preambule PSD2 „Touto směrnicí se zavádí neutrální definice akceptace platebních transakcí, která má zahrnout nejen tradiční modely akceptace odvíjející se od používání platebních karet, ale také různé obchodní modely, včetně modelů zahrnujících více než jednoho akceptanta. To by mělo zajistit, že obchodníci budou požívat stejné ochrany bez ohledu na použitý platební prostředek, pokud je činnost shodná s akceptací karetních transakcí. (…) Jelikož se strany mohou dohodnout na jiných formách vypořádání, nemusí některé modely akceptace zajišťovat skutečný převod peněžních prostředků akceptantem příjemci“. Z preambule PSD2 je rovněž zcela zřejmý úmysl zákonodárce zajistit, aby všechny formy acquiringu byly regulovány jako poskytování platebních služeb.