K možnosti podílet se na distribuci finančních produktů v případě úpadku nebo exekuce

I.     Účel tohoto stanoviska

1. Účelem tohoto stanoviska je informovat pracovníky, kteří se chtějí podílet na poskytování nebo zprostředkování finančních produktů a služeb,^[1] zda jim v tom může bránit skutečnost, že jsou nebo byli v úpadku, nebo že je proti nim vedena exekuce.

II.     Požadavek důvěryhodnosti a odborné způsobilosti

2. Požadavky na pracovníky, kteří se podílejí na poskytování nebo zprostředkování finančních produktů a služeb, jsou upraveny v právních předpisech^[2] a to v závislosti na tom, o jaké produkty nebo služby jde (investiční služby, doplňkové penzijní spoření, spotřebitelský úvěr, pojištění). V závislosti na tom, jaký typ produktů nebo služeb hodlá pracovník distribuovat, je potřeba vyjít z úpravy v relevantním právním předpise.
3. Společným znakem ve všech zmíněných právních předpisech je mj. to, že vyžadují, aby pracovníci poskytovatelů a zprostředkovatelů byli důvěryhodní a odborně způsobilí.^[3]
4. Pro prokázání odborné způsobilosti je nutné mít všeobecné znalosti a odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro jednání se zákazníkem nebo potenciálním zákazníkem. Všeobecné znalosti se prokazují vysvědčením o maturitní zkoušce nebo dokladem o dosažení vyššího vzdělání. Odborné znalosti se prokazují osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky (v případě distribuce pojištění je následně nutné prohlubování odborné způsobilosti, které se prokazuje osvědčením o absolvování následného vzdělávání).^[4] V souvislosti s odbornou způsobilostí se u pracovníků otázky související s úpadkem nebo exekucí neposuzují a samotnému vykonání odborné zkoušky úpadek uchazeče nebo exekuce vedená proti němu nebrání. Splnění podmínek odborné způsobilosti ovšem ještě nestačí k tomu, aby se osoba mohla podílet na distribuci finančních produktů a služeb. Právní předpisy totiž dále vyžadují, aby byli pracovníci důvěryhodní, přičemž za důvěryhodnou se považuje osoba, jejíž dosavadní činnost dává předpoklad řádného výkonu činnosti podle příslušného zákona. K výkladu pojmu důvěryhodnost používaného v právních předpisech upravujících podnikání na finančním trhu bylo vydáno Úřední sdělení k důvěryhodnosti.

III.  Vliv úpadku na důvěryhodnost

5. Obecně platí, že za důvěryhodnou se na finančním trhu nepovažuje osoba, ohledně jejíhož majetku bylo v posledních 5 letech vydáno rozhodnutí o úpadku, pokud nebylo spojeno s povolením oddlužení. Z toho plyne, že záleží, jakým způsobem byl úpadek řešen. Pokud byl úpadek osoby řešen jinak než oddlužením, znamená to, že taková osoba nebude po dobu 5 let od rozhodnutí o úpadku shledána důvěryhodnou, a nebude se proto smět podílet na distribuci finančních produktů a služeb podle výše uvedených právních předpisů.
6. V případě oddlužení takto striktní závěr neplatí, ale přesto v souvislosti s takovou situací existují podle bodu I.2.2. písm. d) přílohy Úředního sdělení k důvěryhodnosti závažné pochybnosti o důvěryhodnosti. Existující závažné pochybnosti o důvěryhodnosti je nutné vyvrátit. Uhrazení veškerých závazků v rámci oddlužení je v rámci posuzování důvěryhodnosti pak skutečností svědčící zajisté ve prospěch posuzované osoby, avšak samo o sobě nemusí být skutečností postačující pro vyvrácení závažných pochybností o důvěryhodnosti, jelikož je nutné posoudit i další okolnosti (např. důvod insolvence, způsob úhrady závazků).
7. Výjimkou je přísnější úprava v oblasti distribuce spotřebitelského úvěru. V ustanovení § 72 odst. 2 písm. b) ZSÚ je výslovně stanoveno, že důvěryhodnou pro účely tohoto zákona není fyzická osoba, ohledně jejíhož majetku bylo v posledních 5 letech před rozhodným dnem, nebo kdykoliv poté vydáno rozhodnutí o úpadku. Z toho plyne, že pracovník poskytovatele nebo zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů se smí na distribuci tohoto produktu podílet teprve poté, co uplynulo 5 let od rozhodnutí o úpadku. V tomto případě tak nehraje roli, z jakého důvodu k úpadku došlo, ani jak byl vyřešen (tzn. ani pokud došlo ke splnění oddlužení).
8. Je třeba též dodat, že tento přístup nebrání a nemůže bránit účastníkům trhu v nastavení vlastních, vyšších požadavků na důvěryhodnost spolupracujících osob. Posouzení, nakolik jsou případné vyšší požadavky věcně odůvodněné, ČNB nepřísluší. Uvedené také nevylučuje, že by posuzovaná osoba mohla být shledána nedůvěryhodnou i z jiného důvodu.

IV.  Vliv exekuce na důvěryhodnost

9. V případě, že je proti posuzované osobě vedena exekuce, je nutné zkoumat, zda tato skutečnost nevylučuje předpoklad řádného provozování regulované činnosti. Pojem exekuce v širším smyslu znamená výkon rozhodnutí, tj. postup pro případ, kdy povinný nesplnil dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí. Skutečnost, že někdo dobrovolně odmítl splnění povinnosti, kterou mu uložilo vykonatelné rozhodnutí, zakládá pochybnosti o důvěryhodnosti takové osoby. Tyto pochybnosti však mohou být vyvráceny relevantními důvody a okolnostmi, které v daných souvislostech svědčí ve prospěch posuzované osoby.
10. V souvislosti s posouzením dopadu exekuce na důvěryhodnost se tak bude zkoumat důvod nařízení výkonu rozhodnutí, tj. jakou povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím posuzovaná osoba porušila, a dále jaký byl důvod, proč svou povinnost nesplnila dobrovolně. V tomto kontextu budou zohledněny například skutečnosti objektivního charakteru, které posuzovaná osoba nemohla ani při vynaložení náležité péče ovlivnit či odvrátit (např. vyšší moc), nebo okolnosti nijak nesouvisející s porušením právní či morální povinnosti posuzované osoby.^[5] Řádné splácení dluhu po nařízení exekuce nemá na posouzení důvěryhodnosti samo o sobě vliv a lze jej zohlednit pouze v souvislosti s ostatními okolnostmi přicházejícími v úvahu v případě pochybností o důvěryhodnosti.
11. Exekuce vedená proti posuzované osobě tedy vede k pochybnostem o důvěryhodnosti posuzované osoby. Avšak pokud budou ve vztahu k posuzované osobě předloženy relevantní informace a doklady, které vyvrátí pochybnosti o její důvěryhodnosti, bude ji ČNB považovat za důvěryhodnou ve smyslu výše uvedených ustanovení.
12. Stejně jako v případě úpadku, není možné účastníkům trhu bránit ani v případě exekucí v nastavení vlastních, vyšších požadavků na důvěryhodnost spolupracujících osob. Posouzení, nakolik jsou případné vyšší požadavky věcně odůvodněné, ČNB rovněž nepřísluší. Uvedené také nevylučuje, že by posuzovaná osoba mohla být shledána nedůvěryhodnou i z jiného důvodu.

---------

[1] Stanovisko se vztahuje rovněž na fyzické osoby mající povolení k činnosti vázaného zástupce, investičního zprostředkovatele a samostatného zprostředkovatele dle ZSÚ, ZPKT, ZDPZ a ZDPS.

[2] Srov. § 2 odst. 1 písm. m) ZPKT, § 3 odst. 1 písm. h) ZSÚ a § 2 písm. k) ZDPZ.

[3] § 14a odst. 2 a § 32 odst. 5 ZPKT, § 53 odst. 2 a § 74 odst. 4 ZDPS, § 8 odst. 2 a § 23 odst. 2 ZSÚ, § 55 odst. 1 a 3 a § 70 odst. 1 a 2 ZDPZ.

[4] § 14b ZPKT, § 84 ZDPS, § 60 ZSÚ a § 56 ZDPZ.

[5] Např. za nedůvěryhodnou nebude považována osoba, která z důvodů, které nezavinila (např. závažná nemoc nebo úraz), nebyla schopna dostát svým závazkům, a proto proti ní byla (je) vedena exekuce, nebo osoba, která se ocitla v postavení povinného v exekučním řízení v důsledku procesního nástupnictví.