Může pojišťovna podmínit poskytnutí pojistného plnění z pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře rozhodnutím o úpadku vydaným insolvenčním soudem?

Pojišťovna nemůže poskytnutí pojistného plnění z pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře podmínit existencí  rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým se osvědčuje úpadek cestovní kanceláře. Pojišťovna je povinna sama v rámci šetření pojistné události zjišťovat existenci, či neexistenci úpadku cestovní kanceláře. Ve výjimečných případech však může nastat situace, kdy bez rozhodnutí insolvenčního soudu není možné učinit potřebný závěr o úpadku cestovní kanceláře a ukončit šetření pojistné události pojišťovnou, to je však třeba posoudit individuálně.

Podle § 6 odst. 1 ZoCR je cestovní kancelář povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku nebo bankovní záruku pro případ úpadku, na základě kterých vzniká zákazníkovi cestovní kanceláře právo na plnění v případech, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku

a) neposkytne zákazníkovi repatriaci,
b) nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu včetně ceny zaplacené za poukaz na zájezd v případě neuskutečnění zájezdu, nebo
c) nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze zčásti.

ZoCR úpadek nikterak nedefinuje. Tento pojem nicméně definuje IZ v § 3 (nejen pro účely IZ – formulace „dlužník je v úpadku“), a to jako faktický stav. Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a současně tyto závazky není schopen plnit. Podle § 3 odst. 4 IZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z tohoto ustanovení plyne, že podmínkou pro to, aby dlužník byl v úpadku, není, že soud o tomto úpadku již rozhodl1.

Zároveň je pojem úpadek ve smyslu ZoCR s ohledem na povinnost eurokonformního výkladu transpozičních ustanovení ZoCR třeba vykládat v souladu se Směrnicí o cestovních službách. I ta chápe pojem úpadek jako faktický stav, když ve své preambuli akcentuje dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele (bod 3) a požaduje, aby poskytnutá ochrana byla účinná, tzn. že ochrana by měla být k dispozici, jakmile v důsledku platební neschopnosti pořadatele cestovní služby nejsou nebo nebudou poskytnuty nebo budou poskytnuty pouze částečně nebo jakmile poskytovatelé služeb požadují zaplacení po cestujících (bod 39).

Shodně důvodová zpráva k zákonu č. 111/2018 Sb., který novelizuje ZoCR, říká, že pojem úpadek je třeba vykládat ve smyslu Směrnice o cestovních službách tak, že jde o faktický stav, kdy nezávisí na rozhodnutí soudu2.

Ke vzniku povinnosti pojišťovny poskytnout pojistné plnění tak postačuje samotná existence úpadku ve spojení s řádným uplatněním nároku oprávněné osoby. Pro účely posouzení, zda pojištěná cestovní kancelář je v úpadku, pojišťovna aplikuje podmínky obsažené v IZ.

Zjištění úpadku cestovní kanceláře insolvenčním soudem není pro ukončení šetření pojistné události nezbytné. Není přípustné, aby pojišťovna činila závěry o zjištění existence a rozsahu své povinnosti plnit ve smyslu § 2797 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (OZ), závislé na rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým by byla existence úpadku osvědčena ve smyslu IZ. Pokud se však insolvenční soud meritorně zabýval otázkou úpadku cestovní kanceláře a před ukončením šetření pojistné události rozhodl, pojišťovna rozhodnutí soudu zohlední. Pakliže pojišťovna v konkrétní kauze (zejména v případě nečinnosti cestovní kanceláře, nebo nedoložení všech podkladů pojišťovně, případně nesplnění povinnosti insolvenčního dlužníka podat samodlužnický návrh a řádně pokračovat v insolvenčním řízení) není z předložených podkladů schopna učinit závěr o tom, zda pojištěná cestovní kancelář v úpadku ve smyslu podmínek IZ je, či není, postupuje podle obecných ustanovení OZ, zejména podle § 2798 odst. 2, tj. nelze-li ukončit šetření nutná k zjištění pojistné události, rozsahu pojistného plnění nebo k zjištění osoby oprávněné přijmout pojistné plnění do tří měsíců ode dne oznámení, pojišťovna oznamovateli (zákazníkovi) sdělí, proč nelze šetření ukončit3. Může totiž nastat situace, kdy bez tohoto rozhodnutí insolvenčního soudu není možné učinit potřebný závěr o úpadku k ukončení šetření pojistné události pojišťovnou, to je však třeba posoudit individuálně. Každopádně platí, že pokud není úpadek prokázán, není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění. To však pojišťovnu nezbavuje povinnosti vyvinout potřebné úsilí ke zjištění, zda je cestovní kancelář v úpadku či nikoli.

 

 

------------

1 Podle § 136 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

2 Předmětná důvodová zpráva doslova uvádí následující: „Pojem „úpadek“ je pro účely zákona č. 159/1999 Sb., třeba vykládat
ve smyslu směrnice tak, že jde o faktický stav. Tedy nezávisí na rozhodnutí soudu. Faktickým stavem se podle směrnice rozumí stav, kdy nejsou příslušné služby poskytnuty (nebo jsou poskytnuty jen částečně) v důsledku úpadku cestovní kanceláře a tudíž je namístě užití pojmu úpadek, neboť jde o širší ekonomickou kategorii, jak je vymezena v insolvenčním zákoně. Zahrnuje tak jak stav platební neschopnosti, tak i stav předlužení podle insolvenčního zákona.“

3 V této souvislosti je nutné připomenout, že je povinností oznamovatele (zákazníka) nejen oznámit událost pojišťovně, ale i podat jí pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků takové události a předložit potřebné doklady k prokázání tvrzených skutečností (§ 2796 odst. 1 OZ).

 

Toto stanovisko vyjadřuje názor pracovníků České národní banky. Soud a případně i bankovní rada České národní banky mohou zaujmout odlišný názor.