Vztahují se na jednoduché FX forwardy, FX swapy a FX opce povinnosti stanovené v čl. 62 odst. 2 Nařízení (EU) 2017/565?

Dle čl. 62 odst. 2 Nařízení (EU) č. 2017/565 „investiční podniky, které obsluhují účet neprofesionálního zákazníka zahrnující pozice v obchodech s finančními nástroji s pákovým efektem nebo pozice v obchodech s podmíněným závazkem, informují zákazníka, pokud se počáteční hodnota každého nástroje sníží o 10 % a poté o násobky 10 %. Zprávy podle tohoto odstavce se podávají podle jednotlivých nástrojů, není-li se zákazníkem sjednáno jinak, a podávány jsou nejpozději do konce pracovního dne, kdy byla prahová hodnota překročena, anebo, byla-li prahová hodnota překročena v nepracovní den, do skončení následujícího pracovního dne.“.

V dotazu se uvádí domněnka, že jednoduché derivátové nástroje neobsahují pákový efekt. V souvislosti s informační povinností dle čl. 62 odst. 2 PN-MiFID II je podstatné, že se týká nikoliv pouze pozic v obchodech s finančními nástroji s pákovým efektem, ale rovněž pozic v obchodech s podmíněným závazkem (contingent liability transactions). Tyto obchody se zpravidla budou, ale nemusejí, překrývat s obchody s pákovým efektem.

Informační povinnost ve vztahu k obchodům s podmíněným závazkem není zcela nová, je v jiné podobě obsažena již v čl. 42 prováděcí směrnice k MiFID I. Povinnost se však dle tohoto ustanovení týká toliko předem dohodnutého prahu (tj. nikoli každých 10 %) a jen nezajištěných otevřených pozic v těchto obchodech s podmíněným závazkem.   

Obsah pojmu obchod s podmíněným závazkem můžeme dovodit zejména z bodu 96 preambule PN-MiFID II[1], dle které „pro účely povinností podávat zprávy v souvislosti se správou portfolií by měl obchod s podmíněným závazkem zahrnovat skutečný nebo potenciální závazek pro zákazníka, jenž přesahuje náklady na pořízení nástroje“.  

Obchod s podmíněným závazkem tedy zahrnuje v zásadě všechny transakce, které by mohly vyústit v platby v obou směrech. Za obchod s podmíněným závazkem naopak není možné považovat např. koupi opce klientem, ze které vyplývá právo na vypořádání v penězích, pokud tato z opce neplyne závazek nějakou platbu učinit.[2]

Podobné opce by však bez potřeby dalšího podrobnějšího zkoumání bylo možné označit za finanční nástroj s pákovým efektem, když výnos klienta z opce může být vyšší než by byl výnos z investice stejné částky do podkladového aktiva .

Závěrem k této otázce sdělujeme, že bude vždy nutno zkoumat příslušný investiční nástroj (viz § 3 ZPKT), na přítomnost pákového efektu a na přítomnost podmíněného závazku. Jsme však toho názoru, že i jednoduché FX deriváty předpoklady na plnění informační povinnosti vůči nim naplní.

---------

[1] Srov. ustanovení bodu 63 preambule prováděcí směrnice k MiFID I.

[2] Viz James, S.: The Law of Derivatives . Infoma Law from Routledge, CRC Press, 2014, s. 162. Dostupné zde: https://books.google.cz/books?id=a0O4AwAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

Toto stanovisko vyjadřuje názor pracovníků České národní banky. Soud a případně i bankovní rada České národní banky mohou zaujmout odlišný názor.