Může být vedoucím pobočky pojišťovny z jiného členského státu na území České republiky advokát vykonávající praxi a se sídlem v České republice?
Vedoucím pobočky pojišťovny z jiného členského státu podle § 29 odst. 1 písm. c) ZPOJ může být advokát za předpokladu, že odpovídá požadavkům vyplývajícím z tohoto ustanovení a práva EU, tj. jde o osobu, která:
- je oprávněna zavazovat pojišťovnu a zastupovat ji při jednání s třetími osobami, orgány a soudy v ČR,
- odpovídá za provozování veškeré činnosti pobočky pojišťovny a
- je důvěryhodnou a způsobilou z hlediska požadavků vyplývajících z práva domovského členského státu pojišťovny.
Dále je nutno respektovat případné požadavky právního řádu, které se na uvedenou osobu vztahují z titulu jejích případných dalších aktivit apod. V daném případě je nutné upozornit na ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) a § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, které prakticky znemožňuje souběžný výkon advokacie a jiné činnosti v rámci p pracovního vztahu nebo služebního poměru. Posouzení, nakolik by šlo o činnost v souladu s tímto ustanovením, však nepřísluší ČNB.
Obecně platí, že podle § 3 odst. 1 písm. r) ZPOJ a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (např. C-205/84) může být pobočkou pojišťovny z jiného členského státu i kancelář vedená osobou nezávislou na pojišťovně za předpokladu, že kumulativně splňuje následující podmínky:
- je řízena a kontrolována pojišťovnou, kterou zastupuje,
- je oprávněna zavazovat pojišťovnu a
- má trvalé pověření.
Pouze pokud nezávislá osoba jedná jako „přirozené rozšíření pojišťovny“, bude pojišťovna spadat pod ustanovení upravující právo zakládat pobočku. Zejména se bude posuzovat rozsah svobody nezávislé osoby organizovat si svoji činnost, nutnost jednání pojistníka se samotnou pojišťovnou, dlouhodobost, soustavnost a trvalost pověření nezávislé osoby jednat za pojišťovnu. Vzhledem k tomu, že jde o nezávislou osobu, nestává se jako taková částí pojišťovny. Nezávislá osoba není rovněž zbavena povinnosti vyhovět požadavkům kladeným na provozování a výkon takové činnosti podle práva členského státu, kde je založena. Bližší popis těchto podmínek lze nalézt ve Výkladovém sdělení Komise Svoboda poskytovat služby a obecné blaho v pojišťovacím odvětví (2000/C 43/03), případně v článku „Pojišťování v EU na základě práva zakládat pobočky a svobody poskytovat služby“ pí. Čechové, p. Čížka a p. Přikryla uveřejněném v Právním rádci 5/2003.
V této odpovědi je nutné odlišit advokáta, který zastupuje pojišťovnu z jiného členského státu na území ČR při jednání s ČNB nebo jinými osobami (např. podle § 33 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 441 a n. OZ), a vedoucího pobočky, jehož úkony jsou jednáním pojišťovny z jiného členského státu. Nic nebrání pojišťovně z jiného členského státu využívat při provozování pojišťovací činnosti v ČR místních služeb včetně právníků nebo pojistných matematiků usazených v ČR.
Pojišťovna z jiného členského státu oznámí příslušnému orgánu dohledu domovského členského svůj zájem poskytovat své služby prostřednictvím pobočky na území ČR a informuje ho mimo jiné o jménu vedoucího pobočky. Pokud nemá tento orgán důvodné pochybnosti o těchto informacích, sdělí je ČNB. Informace poskytnuté pojišťovnou z jiného členského státu jsou tedy primárně hodnoceny příslušným orgánem dohledu domovského členského státu, zda odpovídají vnitrostátním předpisům domovského členského státu, které implementují příslušná ustanovení práva EU upravující svobodu usazování pojišťoven v EU (viz níže).
Osobu vedoucího pobočky pojišťovny z jiného členského státu posuzuje především příslušný orgán domovského členského státu. ČNB již nemá možnost sdělené informace hodnotit. Podle § 29 odst. 1 písm. c) ZPOJ, čl. 145 odst. 2 směrnice 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) má jít o osobu, která je oprávněna zavazovat pojišťovnu a zastupovat ji při jednání s třetími osobami, orgány a soudy v ČR. Mělo by jít o osobu, která je odpovědná za provozování veškeré činnosti pobočkou na území ČR. Příslušný orgán dohledu domovského členského státu před informováním ČNB mimo jiné zkoumá, zda je vedoucí pobočky osobou důvěryhodnou a způsobilou (čl. 146 odst. 3 směrnice Solventnost II). Obdobně tak činí i ČNB při hodnocení informací, které obdržela od tuzemské pojišťovny při rozšíření činnosti této pojišťovny na území jiných členských států prostřednictvím pobočky (§ 20 odst. 3 ZPOJ). Z toho vyplývá, že tato osoba má splňovat i požadavky na důvěryhodnost a způsobilost stanovené v domovském členském státě.
Při zápisu pojišťovny z jiného členského státu do obchodního rejstříku se zapíší rovněž údaje požadované zákonem pro vedoucího pobočky jako organizační složky a místo jeho pobytu (§ 503 OZ). Vedoucí pobočky, který je zapsán v obchodním rejstříku, je ze zákona zmocněn činit za podnikatele (pojišťovnu z jiného členského státu) veškeré právní úkony týkající se této organizační složky. Vedoucí pobočky pojišťovny z jiného členského státu, o kterém byla ČNB informována podle § 29 odst. 1 písm. c) ZPOJ, a vedoucí organizační složky uvedený v obchodním rejstříku by měli být totožní.
Případné pozdější změny v osobě vedoucího pobočky musí být sděleny pojišťovnou z jiného členského státu příslušnému orgánu dohledu domovského členského státu a ČNB (čl. 145 odst. 4 směrnice Solventnost II).