Může obchodník s cennými papíry poskytovat zákazníkům úvěry zajištěné investičními nástroji v rámci poskytování investiční služby podle § 4 odst. 3 písm. b) ZPKT?

Investiční služba podle § 4 odst. 3 písm. b) ZPKT spočívá v poskytování úvěru nebo půjčky zákazníkovi za účelem umožnění obchodu s investičním nástrojem, na němž se poskytovatel úvěru nebo půjčky podílí, tedy vystupuje v postavení věřitele. Poskytování půjčky nebo úvěru, jejichž účelem není umožnit stávajícímu zákazníkovi obchod s investičním nástrojem, na kterém by se obchodník s cennými papíry podílel, za investiční službu označit nelze.

Obchodem se rozumí nakládání s investičním nástrojem, a nikoliv jeho samotné držení. Zmiňované ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) ZPKT se tedy týká pouze účelově poskytnutých peněžních prostředků, jejichž poskytnutí umožní obchod s investičním nástrojem. Nestačí, že poskytnutý úvěr umožní další držení investičního nástroje (který by zákazník musel, nebýt úvěru, prodat). Tento případ nelze považovat za obchod a v návaznosti na to nelze ani případnou úschovu investičních nástrojů držených pro zákazníka považovat za podílení se obchodníka s cennými papíry na obchodu.

Uváděná činnost nenaplňuje definici investiční služby ani podle jiného ustanovení než § 4 odst. 3 písm. b) ZPKT, neboť se de facto jedná o poskytování neúčelového úvěru, což je živností (v případě spotřebitelských úvěrů vázanou živností, jinak živností volnou).

Pro poskytování úvěrů či půjček obchodníkem s cennými papíry, v případech, kdy nejde o investiční službu, je nezbytná registrace další podnikatelské činnosti podle § 6a ZPKT. Poskytování úvěrů lze přitom považovat za poskytování dalších služeb na finančním trhu, tedy činnost, kterou mohou s příslušnou registrací a živnostenským oprávněním vykonávat všichni obchodníci s cennými papíry. 

Toto stanovisko vyjadřuje názor pracovníků České národní banky. Soud a případně i bankovní rada České národní banky mohou zaujmout odlišný názor.