K novým technologiím z pohledu rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a finacování terorismu

Zákon č. 253/2008 Sb. nerozlišuje mezi „novými“ a „starými“ technologiemi, povinným osobám ukládá většinu povinností v obecné formě tak, aby byla jimi přijímaná opatření dostatečná vždy, tedy bez ohledu na typ finančního produktu, s nímž se setkají. I s ohledem na technologický vývoj není možné vytvořit uzavřený výčet znaků podezřelých obchodů (viz § 6 zákona č. 253/2008 Sb.), či výčet rizikových produktů nebo technologií.

Proto např. v § 9 odst. 3 zákon č. 253/2008 Sb. stanoví povinnost, aby povinná osoba prováděla kontrolu klienta v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo obchodu. Rovněž v § 21 odst. 1 stanoví povinným osobám povinnost zavést a uplatňovat odpovídající postupy vnitřní kontroly a komunikace za účelem naplnění povinností stanovených zákonem č. 253/2008 Sb. Z toho vyplývá, že postupy vnitřní kontroly musejí odpovídat mj. riziku zneužití služeb povinné osoby k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo k financování terorismu.

Je v prvé řadě na povinných osobách samotných, aby tato rizika identifikovaly a přijaly odpovídající postupy k naplnění povinností stanovených jim zákonem č. 253/2008 Sb., tj. zjištění zdrojů peněžních prostředků klienta, oznámení podezřelého obchodu, neuskutečnění obchodu, odkladu splnění příkazu klienta atd.

Nelze vyčerpávajícím způsobem popsat, jaký má být konkrétní přístup ke každé technologii. Platí, že produkty či technologie, se kterými povinná osoba nemá dostatek zkušeností, představují nepochybně vyšší riziko z pohledu možné legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu, neboť povinné osobě nejsou dosud známy možné způsoby zneužití těchto produktů či technologií. Odpovídajícím postupem při setkání se zvýšeným rizikem je vyšší obezřetnost vůči zdroji takového rizika. To platí, ať již povinná osoba služby využívající nových technologií sama nabízí, nebo jestliže se s nimi jinak setkává v souvislosti s poskytováním svých služeb (např. při přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků klienta dle § 9 odst. 2 písm. d) zákona č. 253/2008 Sb.).

Některé faktory zvyšující rizika nových produktů či technologií: 

• nedostatečná identifikace klienta při zřizování služby – např. jestliže poskytovatel služby nepodléhá povinnosti identifikace klienta a/nebo je ochoten službu poskytnout, i když zná pouze přezdívku nebo nijak neověřené jméno klienta; 
• absence kontroly nebo minimální kontrola klienta – např. u předplacených
  karet taková kontrola často neproběhne vůbec;
• uchovávání záznamů – např. jestliže poskytovatel služby nepodléhá povinnosti uchovávat informace o klientovi, popř. neuchovává všechny informace, které by umožnily jeho identifikaci a sledování jeho činnosti a tím efektivní kontrolu klienta;
• absence limitů pro platby prostřednictvím dané služby, či velmi vysoké limity;
• možnost anonymního vkladu peněz na účet a jejich výběru – např. je-li možné anonymně vložit na účet takové platební služby hotovost či je umožněno přijímat platby od neidentifikovaných protistran nebo je odesílat; 
• možnost provádět převody přeshraničně, zejména do/z jurisdikcí s nižšími požadavky na opatření v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Identifikaci rizik spojených s novými technologiemi mohou povinným osobám usnadnit dokumenty publikované mezinárodními organizacemi, jako například následující zprávy FATF:

• Legalizace výnosů z trestné činnosti s využitím nových platebních metod (dostupná v anglickém jazyce zde:http://www.fatf-gafi.org/dataoecd/4/56/46705859.pdf)
• Zranitelnost internetových obchodů a internetových platebních systémů vůči legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dostupná v anglickém jazyce zde: http://www.fatf-gafi.org/dataoecd/57/21/40997818.pdf)