K otázce převodu nároků na starobní důchod bývalého úředníka Evropských společenství podle služebního řádu na český penzijní fond

Podle ustanovení čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 písm. b) služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád) je bývalý úředník Evropských společenství oprávněn nechat si převést pojistně matematickou protihodnotu svých nároků na starobní důchod v Evropských společenstvích aktualizovanou ke skutečnému dni převodu do soukromé pojišťovny nebo penzijního fondu dle vlastního výběru, pokud příslušná pojišťovna nebo fond zaručí, že:

• nevyplatí žádný kapitálový obnos,
• bude měsíčně vyplácet důchod nejdříve od 60. roku věku a nejpozději od 65. roku věku
• oprávněným osobám budou vypláceny pozůstalostní důchody,
• převod na jinou pojišťovnu nebo jiný fond bude povolen jen tehdy, splní-li uvedený fond podmínky stanovené v předchozích bodech.

Otázkou je, zda-li tyto podmínky splňuje i český penzijní fond. Pro odpověď na tuto otázku se jeví jako klíčová především první podmínka kladená služebním řádem na penzijní fond.

1. K významu pojmu „kapitálový obnos“ v penzijním připojištění.

Pojmu „kapitálového obnosu“ se v evropském právu používá jako „reprezentanta nároků na starobní důchod“ odlišného od „trvalé povinnosti“ vyplácet penzi (stanovisko generální advokátky Eleanor Sharpstonové přednesené dne 30. listopadu 2006 k věci C 227/04 P (Marie-Luise Lindorferová proti Radě Evropské unie)). Tento význam potvrzuje i systematika čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropských společenství.

Uvedenému institutu evropského práva v neharmonizovaném předpisu, jakým je zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPP“), odpovídají instituty jednorázového vyrovnání podle § 22 ZPP, odbytného podle § 23 ZPP a penze na dobu určitou (penzi této formy ZPP upravuje pouze v podobě pozůstalostní penze – srov. § 20 odst. 1 písm. a)). Jednorázové vyrovnání podle § 22 ZPP lze chápat zejména jako alternativu starobní penze podle § 21 odst. 1 písm. a) ZPP, přičemž obdobné srovnání lze vyvodit i ze čl. 12 odst. 1 písm. b) bod i) a ii) přílohy VIII služebního řádu. Totéž lze uvést o odbytném podle § 23 ZPP, jehož alternativou by starobní penze mohla být, pokud by nedošlo k předčasnému ukončení smluvního vztahu.

Protože evropské právo ve služebním řádu preferuje poskytnutí starobní penze oproti kapitálovému obnosu, je zapotřebí, aby mohl český penzijní fond vyloučit bývalému úředníku Evropských společenství poskytnutí jednorázového vyrovnání a odbytného.

2. K možnosti vyloučit nárok na odbytné a jednorázové vyrovnání na smluvním základě (odchylně od zákona).

Služební řád poskytování penzijního připojištění se státním příspěvkem nereguluje, pouze pro bývalé úředníky Evropských společenství stanoví podmínky, za kterých lze převést jejich nároky na jiné soukromé instituce důchodového zabezpečení. Aby český penzijní fond mohl spravovat prostředky bývalých úředníků Evropských společenství, musely by být splněny jak podmínky služebního řádu tak ZPP.

Ustanovení § 22 odst. 1 ZPP jednoznačně určuje, že „jednorázové vyrovnání náleží účastníku za podmínek stanovených penzijním plánem místo penze“ Vyloučení jednorázového vyrovnání místo penze pro bývalé úředníky Evropských společenství v penzijním plánu není podle § 11 odst. 2 ZPP možné.

Obdobná je situace v případě odbytného. Ustanovení § 23 ZPP také nedovoluje penzijnímu fondu v penzijním plánu vyloučit jeho poskytnutí. § 23 odst. 1 písm. a) ZPP umožňuje účastníku ukončit penzijní připojištění s nárokem na odbytné i jeho jednostrannou výpovědí, tohoto práva se nemůže účastník předem vzdát (srov. § 17 odst. 1 ZPP).

Proto se domníváme, že v současné době český penzijní fond nesplňuje podmínku uvedenou v čl. 12 odst. 1 písm. b) bod i) přílohy VIII služebního řádu a nelze na něj tudíž převést pojistně matematickou protihodnotu nároků bývalého úředníka Evropských společenství na starobní důchod v Evropských společenstvích.