Rozhovor s V. Bendou, členem bankovní rady ČNB
Jaroslav Bukovský (E15 15. 4. 2020)
Předpovídat budoucnost je v době koronavirové složité i pro centrální bankéře. Včerejší předpoklady dnes už neplatí, aktuální analýza může být už zítra bezcenná. Na důležitosti tak namísto statistických modelů získává obyčejný selský rozum a léty prověřené pravdy a omyly. Třeba že model ekonomiky se státem v zádech je dlouhodobě neudržitelný. „Nelze držet ekonomiku na státních penězích roky. Tato pomoc musí být dočasná. Všechno stojí a padá s předpokladem, zda se začne ekonomika vracet k normálnímu fungování,“ říká člen bankovní rady ČNB Vojtěch Benda.
Bankovní svět žije v poslední době splátkovým moratoriem. Tento záměr oznámili ministryně financí a guvernér Rusnok přede dvěma týdny o víkendu. Nakolik šlo o koordinovaný záměr ministerstva financí a České národní banky?
Věděli jsme, že se něco takového chystá a že něco takového může přijít. Dali jsme k tomu své expertní stanovisko a připomínky. Obecně všechny legislativní kroky, které ministerstvo financí podniká ve směru k finančnímu sektoru, konzultuje s centrální bankou a my k tomu dáváme stanovisko, případně doporučení. Nic nepadá úplně z nebe.
Proběhla před oznámením záměru nějaká diskuze mezi ČNB a obchodními bankami?
Plynule jsme v kontaktu s bankami i s bankovní asociací a sbíráme od nich názory a informace a jejich postoje. Předpokládám, že si to ministerstvo financí předjednalo s bankami dříve, než s tím přišlo za námi. Ale vzhledem k tomu, že jde o vládní návrh, tak jsme v tomto ohledu nebyli prvním hybatelem.
Jde mi konkrétně o to, zda existovala předem nějaká analýza, pokud jde o dopady moratoria na hotovost bank. Tehdy zvažované tříměsíční plošné moratorium by podle mých odhadů připravilo banky zhruba o 60 miliard hotovosti, což není zanedbatelná suma.
Analýzy děláme průběžně, na druhou stranu je otázkou, nakolik má jakákoli analýza relevanci, jelikož o den později je každá analýza v těchto chvílích zastaralá. Akceptuji prostě, že s tím přišla vláda, že to je jeden z jejích programů na stabilizaci české ekonomiky. Vydali jsme prohlášení, že s tím jsme víceméně v souladu a že bankovní sektor je natolik kapitálově vybavený, že to bude schopen vstřebat. Navíc je tu celá řada proměnných včetně intenzity vládní pomoci a kvantitativní postoj se k tomu dost dobře jednoduše zaujmout nedá.
Pokud jde o fiskální reakci na hrozící krizi, považujete ji za adekvátní?
Obecně je správné, že stát na situaci reagoval poměrně rychle a razantně v rámci svých možností s tím, že jsme se „poučili z krizového vývoje“ za finanční krize a že zároveň nepanuje snaha šetřit. Na druhou stranu nelze držet ekonomiku na státních penězích roky. Tato pomoc musí být dočasná a všechno stojí a padá s předpokladem, zda se začne ekonomika vracet k normálnímu fungování, byť ne na takovou úroveň, na jaké byla ještě v únoru.
Šli jste během března zásadně dolů s úrokovými sazbami. Trh nicméně předpokládá, že půjdete ještě níže. Mýlí se?
Sedmého dubna přišla maloobchodní čísla za únor, která ukazují, že žijeme ve zcela jiné realitě, než panovala před přijetím opatření proti pandemii. Snížili jsme sazby s největší razancí na světě kromě Fedu, žádná jiná centrální banka neudělala nic podobného. Další snižování sazeb nevylučuji, ale je třeba si uvědomit, že nižší úrokové sazby nemusejí mít v této situaci okamžitý podpůrný dopad na ekonomiku ani banky. Technicky můžeme jít na nulu, velmi nepravděpodobně můžeme jít do záporu. Vedlejší negativní účinky záporných sazeb jsou poměrně vysoké. Nelze vyloučit další posun sazeb dolů, ale asi to nebude ten hlavní prvek, který by otočil kola historie a vrátil ekonomiku okamžitě k růstu.
Kdy by se mohly sazby přiblížit k nule?
Máme řádné příští zasedání v květnu, naši experti momentálně připravují nové ekonomické výhledy. Ale vývoj je poměrně překotný, takže nemůžeme vyloučit ani mimořádné zasedání, ale zatím není rozhodnuto, že by se tak mělo stát.
Ekonomice hrozí typ krize, kterému zdaleka nejen česká měnová politika nemusela nikdy čelit. Jakou váhu analýzy nyní mají? Nejsou sráženy extrémními pochybnostmi?
Jde o druh situací, kdy nevíte vůbec nic. Návrat k normálu může trvat půl roku, nebo taky dva. Všechny scénáře jsou zatíženy velkou nejistotou, takže ani nemá smysl provádět nějaké jemné ladění měnové politiky a řešit drobné změny v úrokových sazbách. Teď je nutno klást větší důraz na finanční stabilitu, aby finanční sektor profinancoval firmy, které jsou víceméně solventní a likvidní, a nemá smysl přehodnocovat prognostické modely.
Přesto se zeptám, na jaký tvar exitové křivky z krize sázíte?
Pracujeme s různými scénáři, z nichž jeden je optimistický. Je o tom, že největší propad zažijeme ve druhém čtvrtletí. Pak by se ekonomika pravděpodobně dostala do celoročního poklesu mezi pěti až deseti procenty a návrat k růstu by byl pozvolný. Ale může se stát, že dojde k fatálnímu narušení dodavatelsko-výrobních řetězců v mezinárodním obchodě, do něhož je Česko silně zapojeno, a že se jej nepodaří delší dobu obnovit. Pak by samozřejmě recese trvala déle a centrální banka by nutně musela používat razantnější nástroje k tomu, aby ekonomika nepropadla do nějaké zásadní deflační krize.
O jaké nástroje by v takovém případě šlo?
Dalším nástrojem bývá devizový kurz, tam je ovšem problém v tom, že velké oslabení koruny by za této situace zřejmě nevedlo k oživení exportu. Protože problémem aktuálně není nízká konkurenceschopnost, ale výpadek zahraniční poptávky, která prostě zmizela. Tudíž přílišné oslabení kurzu by jen zvyšovalo náklady na dovoz potravin a dalších věcí a tlačilo by to na inflaci. Takže pro to bych nehlasoval.
Pro co ano?
Další možností jsou operace na volném trhu a dodávání likvidity skrze repo operace. Výhodou by bylo schválení novely zákona o ČNB, která by nám dovolila podržet nad vodou i další finanční firmy jako pojišťovny či penzijní společnosti. Zároveň jsme snížili proticyklickou rezervu bankám a doporučili bankám, pojišťovnám a dalším finančním institucím, aby zastavily výplatu dividend, dokud nebude jasné, jak bude vypadat jejich kapitálová vybavenost. Uvolnili jsme i ukazatele směřující k hypotékám.
Mírně dostupnější hypotéky ovšem v situaci stále ještě drahých bytů a hrozby krize nemusejí stačit. Nebo předpokládáte otřes cen realit?
Před nástupem pandemie jsme vnímali obrovské nadhodnocení cen nemovitostí. Nyní banky začínají vnímat riziko obezřetněji. Zároveň nepředpokládám, že by ceny nemovitostí rostly obdobným tempem jako do letošního února.
Přesto ale tedy porostou?
Momentálně se nedá předpokládat, že mzdy porostou tempem, které jsme viděli doposud. Zamrzl trh Airbnb, volných investičních bytů bude na trhu velké množství a otázka je, zda se vůbec tento byznys v horizontu několika měsíců může obnovit. Všechno dohromady půjde proti růstu cen realit. Očekával bych tlak na zpomalení, nebo dokonce zastavení růstu cen nemovitostí, dokud nebude situace jasná.
Určitou úlevou je v posledních dnech jisté uklidnění šílícího kurzu koruny. Na vývoji kurzu koruny vůči euru byly několikrát znát zářezy směrem k posílení, které ukazovaly na akci velkého hráče. Šlo o intervence ČNB?
Také mě zajímalo, co stálo za tímto vývojem koruny. Ptal jsem se na to známých, kteří s korunou obchodují. Vysvětlení jsou různá, jednak zklamání trhu, který očekával, že centrální banka začne nakupovat masivně státní dluh. To jsme ostatně ale nikdy neslíbili. Když se ukázalo, že to tak není, tak koruna posílila. Kdybychom byli na trhu, tak to určitě potvrdí tradeři.
Tradeři jsou ale tajemní jako hrad v Karpatech. Můžete tedy vyloučit, že jste intervenovali?
Takto explicitně se k intervencím nikdy nevyjadřujeme. V případě, že bychom se rozhodli masivně intervenovat, tak bychom to asi nejspíše v tu chvíli oznámili.
Existuje nějaký kurzový milník, který by centrální banku vyvedl na trh?
Žádná centrální banka takové milníky nezveřejňuje. I kdyby byly, tak je zveřejňovat nebudeme. Čistě obecně, pohybujeme se v režimu řízeně plovoucího kurzu, tedy cena koruny je dána trhem, my ale vyhodnocujeme pohyby kurzu. Pokud by se objevil velmi silný pohyb kurzu jedním nebo druhým směrem, jehož dopad na ekonomiku by byl vyhodnocen jako potenciálně negativní, tak si vyhrazujeme právo do trhu zasáhnout.
V Česku mají z dob devizových intervencí stále velké pozice zahraniční spekulanti na kurz koruny. Nakolik aktuální a palčivá je hrozba, že je ovládne neuróza, ve velkém zmizí a způsobí tak kolaps koruny?
K přesunu majetku už v určité míře dochází, naše velká výhoda je v tom, že většina zadlužení Česka je v domácí měně, takže dopad by šel na vrub přímo prodávajících, a ne do české ekonomiky. Když někdo dluhopisy prodává, jiný je musí zase koupit a dělá to v korunách, takže vliv na měnu není až tak silný. V případě excesivních tlaků na měnu máme silný arzenál, jak do toho vstoupit. To jsou ty dříve kritizované devizové rezervy, které se nám mohou hodit, minimálně jako odstrašující síla pro spekulanty. Jestli ji využijeme, nebo ne, se uvidí.
Devizových rezerv máte za stamiliardy. Ceny aktiv zažily v posledních týdnech obrovské propady. Máte nějaký investiční recept, jak přežít těžké chvíle na burzách? Či jste dokonce pohybů využili?
Že bychom hráli něco proti něčemu, to ne, takhle centrální banka nefunguje. Naši experti jsou pověřeni při správě devizových rezerv k maximalizaci výnosu při dodržení pravidel likvidity a bezpečnosti. Centrální banka ale není hedge fond s tříměsíčním horizontem investice. Hospodaříme s penězi, které nejsou naše, takže nechceme příliš vysoké riziko a kovbojský investorský sentiment.
Otevřenou otázkou prozatím zůstává možnost nákupu českých státních dluhopisů. Už nyní ale může ČNB nakupovat papíry se splatností do jednoho roku. V minulých týdnech vydal stát takzvaných pokladničních poukázek této splatnosti za desítky miliard, nakupovali jste je?
K obchodům na finančním trhu se nevyjadřujeme a ani nemůžeme, protože nám to neumožňuje diskrétní charakter obchodů na těchto trzích. Jen připomínám, že nemůžeme nakupovat na primárním trhu, ale případně jen na sekundárním trhu.
Takže nákupy modelově přes „zprostředkovatelskou“ banku nepřipadají v úvahu? Že by tak vlastně ČNB vyšla státu vstříc?
Platí, co jsem řekl předtím. K obchodům na finančním trhu se ČNB nevyjadřuje.
Když srovnám aktuálně hrozící krizi s tou v roce 2008, jak silná relativně může být?
V roce 2009 poklesla domácí ekonomika o více než čtyři procenta. V té době ale nedošlo k tak zásadnímu zpřetrhání ekonomických vztahů a mezinárodního obchodu, nebylo to tak plošně rozložené přes celý svět jako nyní. To znamená, že pokles bude patrně výraznější, než jsme zažili tehdy.
Zmínil jste, že si nedokážete představit záporné sazby. To mě vede k úvaze, že taková možnost nicméně na stole v zásadě leží. Jak by něco takového v praxi fungovalo?
Představa záporných sazeb je spíše čistě teoretická věc momentálně de facto vyloučená různými zákony, které odvozují například výši pokut či penále od základní sazby ČNB. Nejsem jejich příznivcem i z toho pohledu, jelikož tam, kde to bylo zavedeno, to nijak výrazně nepřispělo k oživení ekonomiky, jak ukázala třeba léta tohoto režimu v eurozóně či ve Švýcarsku. Snižování sazeb v kladném pásmu funguje poměrně dobře, pod nulu je to ovšem horší. Navíc mohou mít negativní vliv na kondici finančního sektoru a mohou mít velmi negativní dlouhodobý vliv na nastavení ceny peněz v ekonomice. A z tohoto prostředí se vystupuje hůř než z nulových sazeb. Neumím si představit, že by to ekonomice přineslo něco výrazně dobrého. Později by se to mohlo promítnout i do záporného úročení depozit, což by bylo kontraproduktivní.
Jaká nejpalčivější rizika pro český bankovní sektor v příštích měsících vnímáte?
Zvýší se pravděpodobnost nárůstu defaultních či nevýkonných úvěrů. Banky to budou muset nějakým způsobem vyhodnotit ve vztahu ke svým portfoliím. Výhoda je, že do toho vstupují s poměrně silnou kapitálovou výbavou. Máme v arzenálu možnost dále snižovat nebo úplně rozpustit anticyklickou kapitálovou rezervu, což je přesně nástroj pro tuto situaci.
Pokud jde o oživení, jaký scénář průběhu očekáváte?
Velmi pravděpodobně uvidíme hluboký pokles ve druhém čtvrtletí a poté pozvolný návrat k růstu, pokud se obnoví zahraniční poptávka a dodavatelsko-odběratelské vztahy do zhruba původní podoby. Nelze ale čekat překotný návrat a to, že bychom příští rok viděli nějaký pěti- šestiprocentní růst, to určitě ne. Na druhou stranu je těžké to řešit, protože je všechno tak strašně nejisté, proto ani příliš nečtu analýzy prognostiků, kteří se hádají o to, zda bude vývoj o procentní bod menší či větší. Rozhodující bude v příštích měsících, jestli vláda dovolí otevřít obchody či restaurace. Skutečně tu jde o věci, které nesouvisejí s ekonomickou realitou, ale s administrativními omezeními, či zda se oživí zahraniční poptávka, což se nedá předvídat. Dá-li pánbůh, v pololetí se pozvolna vrátíme k růstu, jehož výše je ovšem v tuhle chvíli neznámá.
Jak pocítí bankovní klient v horizontu příštích měsíců změnu poměrů na finančních trzích? Jde mi o to, jak by měli lidé kupříkladu načasovat sjednání hypotéky?
Nechci to zlehčovat, ale starosti domácností budou teď asi trochu jiné, než aby uvažovaly o tom, zda kvůli třeba mírné slevě ze sazeb nákup nemovitostí odkládat. Banky budou přehodnocovat rizikovou prémii, kterou si budou účtovat k tržním sazbám. Mimo jiné proto, že se změnil výhled a nežijeme už v dobách bezbřehého optimismu, kdy jsme jako ČNB byli kritizováni za to, že doporučujeme přísné podmínky pro poskytování hypoték, když je přece svět tak růžový.