Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Vera Renovica (Blesk 4. 3. 2024 pořad Hráči)
- Celý rozhovor v záznamu pořadu Hráči je k dispozici na webu Blesk.cz (externí odkaz)
- Celý rozhovor v pořadu Hráči
V čele centrální banky je Aleš Michl necelé dva roky, za tu dobu si česká ekonomika prošla lecčíms a úrokové sazby se dle některých držely proklatě vysoko. Jaký je výhled na další měsíce, roky? Jak se máme chovat rozumně ke svým penězům? Jak reálná je diskuse o zavedení eura? Na to všechno se zeptáme guvernéra České národní banky v dnešních Hráčích.
Dobrý den, vítejte u nás a díky, že jste přišel.
Hezký den a díky za pozvání.
Základní úrokovou sazbu jste s kolegy nedávno ponížili o 0,5 % na stávajících 6,25 %. Tak co to je za sdělení, co to je za signál? Že už je líp a bude jenom dobře?
Nedáváme signály, doručujeme výsledky. Zprávy jsou dvě: První zpráva je, že došlo k obnovení cenové stability v České republice – nejdůležitější zpráva pro občany, firmy, pro všechny subjekty v české ekonomice. A druhá zpráva: když jsem byl jmenovaný guvernérem, to bylo v květnu 2022 s platností od července 2022, a nastoupila nová bankovní rada, tak v tu dobu byla inflace 17,5 %. Čili dokázali jsme snížit inflaci ze 17,5 % až na 2,3 %. Ale stále je před námi dlouhá cesta k tomu, aby cenová stabilita nebyla jenom jeden měsíc, ale aby byla po co nejdelší dobu, čili jsme opatrní a stále budeme jestřábi.
Tedy ta zpráva znamená, že žádné překotné snižování základní úrokové sazby nehrozí. Bude to pořád jakoby postupné?
Zvažujeme všechny možnosti, necháváme si všechny dveře otevřené. Půjdeme se sazbami dále dolů. Ale jakým tempem, to rozhodne hlavně výhled na inflaci. Ona je sice 2,3 %, ale stále, když ji očistíme o ceny energií, které se hodně hýbají, tak stále ten výhled na inflaci očištěnou o energie není zase tak dobrý. Proto chceme být opatrní, ale zároveň víme, že sazby jsou vysoko, a budeme je snižovat. Čili vesměs to ani není o tom, o kolik přesně snížíme teď sazby, ale je to o tom říci a komunikovat veřejnosti, že i když sazby snížíme, tak je stále chceme mít v delším pohledu vyšší, než na co jsme byli zvyklí dřív.
Takže to, na co jsme byli dřív zvyklí, že základní úroková sazba byla podstatně nižší, že peníze se půjčovaly od bank takřka zadarmo, že průměrná hypotéka třeba byla za dvouprocentní úrok, tak myslíte, že to už se opakovat nebude? Nikdy?
Nechtěl bych, aby se to opakovalo, dokonce je to moje logika, moje filozofie. Takže v tom se liším od té předchozí generace bankéřů. V posledních 20 letech byly v České republice úrokové sazby nižší než inflace. Tudíž se podporovalo utrácení, zadlužování a spotřeba. HDP pěkně rostl, ekonomika rostla, ale pořád jsme se zadlužovali. Moje logika je opačná – mít vyšší úrokové sazby, podporovat spoření a v rašínovském duchu „pracovat a šetřit“, byť bude nižší ekonomický růst. Podle mě to bude daleko zdravější růst než růst na dluhy.
Měli jsme tady třeba šéfa Central Group Dušana Kunovského, který říkal, že moment, kdy se vyplatí pořizovat si vlastní bydlení oproti nájmu, je když hypotéky mají úrok zhruba kolem 3 %. Dostaneme se k tomuhle stavu ještě za vašeho funkčního období, anebo se to opravdu budete snažit držet ještě nad tím? Byť samozřejmě chápu, že je rozdíl mezi stanovením úrokových sazeb a chováním bank.
Podle mě se k takové úrokové sazbě můžeme ještě dostat. Hovořil jsem hlavně o tom neopakovat nulové úrokové sazby nebo úrokové sazby mezi nulou a jedničkou, kdy běžný ani spořicí účet nevynáší vůbec nic a ztrácíte tak dlouhodobě na inflaci anebo hypotéka je extrémně levná při úrokové sazbě 1 % nebo pod 1 %. To je podle mě nezdravý růst a takové nastavení ekonomiky bych nechtěl opakovat.
Vy jste v sedmičlenné bankovní radě rozhodovali o základní úrokové sazbě a jeden ze sedmi členů chtěl, aby spadla nikoliv o 0,5 %, což už někteří považují za překotné, ale o 0,75 %. Nebyl jste to vy?
Nebyl jsem to já, byl to viceguvernér pan profesor Frait. Ale ono je to dobře. Nás je sedm, jsme jmenováni panem prezidentem a je úplně skvělé, že každý z nás má trošku jiný názor. Někdy se shodneme, někdy ne, a vždycky to rozhodne většina a nikdo nás neovlivňuje, každý je sám za sebe. Jako celek pak ručíme České republice za to, že máme cenovou stabilitu.
Stane se někdy, že třeba dejme tomu prásknete rukou do stolu a řeknete, že se konverzace ubírá špatným směrem anebo že je potřeba prostě rozhodnout trošku jinak, přemýšlet jinak?
Myslím, že od července 2022 je vidět jasná vize, kterou jsem České národní bance chtěl dát. A nejen já. Jsme tým, takže i celý tým. Když byla nová bankovní rada jmenována, byla nejen největší inflace v historii České republiky, pominu-li to transformační období. Snížení inflace se podařilo doručit. Také jsme měli největší hospodářskou ztrátu, 480 miliard korun, čili zdědili jsme totálně ztrátovou banku. A podařilo se nám jednak udělat racionalizaci, snížili jsme počet pracovních míst o 5 %. Zároveň jsme rozumně zvyšovali mzdy jenom o 4 % ročně, ušetřili jsme nějaké peníze. K tomu jsme za loňský rok vydělali 55 miliard korun, byť výdělek je do budoucna ještě hodně nestabilní. Musíme udělat pár změn k tomu, abychom měli dlouhodobě ziskovou Českou národní banku. Dále jsme řešili problém Sberbank, který provázelo hodně právních sporů, dokonce i Ministerstvo financí žalovalo průběh konkurzu Sberbank přes svou firmu Čepro. Byli jsme členové věřitelského výboru a spolu s konkurzní správkyní jsme dokázali proces co nejvíce ztransparentnit. Se stranami, které průběh konkurzu žalovaly, jsme začali mluvit, vysvětlovat a naprosto průhledně doručíme veřejnosti výsledky. A to nejdůležitější je, že brzy 95 % peněz by mělo být vyplaceno zbývajícím klientům. Podle mě je velká pravděpodobnost, že pak dostanou i zbytek.
Mluvil jste teď o inflaci, vlastně jste tady několikrát řekl, doručili jsme, zajistili jsme… Takže nejvíce pro pokles inflace ze všech účastníků celé interakce udělala dle vás Česká národní banka?
Je to naše zodpovědnost a ano, největší podíl na nízké inflaci má Česká národní banka. Ale nejsme v tom sami, je v tom i spoustu dalších subjektů. Pokud lidé budou spořit, budou méně utrácet a budou si více hledět financí, tak nám také pomáhají snižovat inflaci. Vesměs inflace je o toku peněz v ekonomice. Není to o tom, jestli zdraží jogurt nebo máslo anebo nějaké další zboží, protože přes zaměření se na jednotlivé položky inflaci nikdy nezkrotíte. Můj pohled je dlouhodobější, přes peníze. A spořením, respektive menším zadlužováním, roztáčením méně peněz v ekonomice, dosáhnete toho, že inflace neulétne tak, jak ulétla ve funkčním období předchozího guvernéra. On končil s inflací na 17,5 %. To se mi nesmí stát.
Když se tehdy média chytla nesouladu mezi vámi a premiérem, říkal jste, že potřebujete signály od vlády, že je doopravdy připravená šetřit. Myslím, že konsolidační balíček se teprve ještě komunikoval ve své celosti. Dnes umíte říci, jestli vláda dělá kroky k vyrovnanému rozpočtu, který byste chtěl vidět?
Z pozice toho, že pečujeme o cenovou stabilitu, říkám, že nepotřebujeme jenom signály, potřebovali bychom doručení výsledku, čili snížení deficitu veřejných financí. Když si nadefinuji deficit veřejných financí jako to, jak dopadl státní rozpočet, jak dopadly obce a kraje, a dám všechno dohromady, tak vzhledem k HDP loni deficit veřejných financí dokonce vzrostl. Uvidíme, ještě probíhá notifikace na Českém statistickém úřadu, zhruba v dubnu budeme mít přesnější data. Konsolidační balíček je krůček správným směrem, ale podle mě je to tak málo, že v budoucnosti na tuto epizodu zapomeneme. Nebude to nic důležitého, co by výrazně zvrátilo trend veřejných financí. Potřebovali bychom silnější logiku, která by byla protiinflační, aby byl nastartován proces dlouhodobě nízké inflace v české ekonomice, to znamená méně dluhů a vyrovnat veřejné finance.
Dlouhá léta jste byl zastáncem teorie, že inflace je dovezená, neboli nabídková, nikoliv poptávková. Jak do toho hraje výzva kabinetu, ať šetří?
Vysvětlím. Jak vznikla inflace 17,5 %, kterou mi odkázal minulý guvernér.
Já nejsem ekonom, ale co jsem pochopila z různých komentářů, tak ten, kdo tohle umí zodpovědět úplně přesně, dostane Nobelovu cenu.
Máme první analýzy o tom, jak inflace vůbec vznikla. Většina z toho byla doopravdy dovezená inflace, velký nákladový šok, který nastal po covidu. Úplně jednoduše si to představte na kečupu, kupovala jste si někdy kečup v té skleněné láhvi? Když ho otevřete a otočíte ho, tak nejde hned vylít do talíře. Ale když s ním zatřesete, tak najednou rychle vyteče a zůstane na talíři obrovský kus kečupu a pak už teče plynule. A něco podobného se stalo v ekonomice. Ona se po covidu zadrhla, což připomínalo to úzké hrdlo, kterým protéká kečup. Všechno se zastavilo, nabídka se zastavila. Po všech lockdownech se ekonomika zase rozjela, kečup se roztekl, ale vyprskl hodně. Vznikla z toho velká nákladová inflace. A teď už teče ekonomika plynuleji než dřív. Problém nastal, že v České republice jsme měli i největší tzv. očištěnou inflaci o energie v EU. Čili to nebyl jenom tento šok, ale přispělo k tomu i dále, že bylo velké množství peněz v ekonomice. Protože na přelomu let 2016–2017 došlo k největší národohospodářské chybě, kdy se takřka zdvojnásobila likvidita bankovního sektoru, a to špatným ukončením devalvace české koruny, nebo znehodnocení české koruny, abych byl odborně přesnější. Na tom vydělali spekulanti a prodělala ČNB. Touto chybou bylo vytvořeno přílišné množství peněz, které se daly do oběhu, roztočily se přes dluhy. Díky tomu se stát mohl velmi dobře zadlužovat. Plus do toho začal působit třetí faktor, dlouhou dobu byly nízké úrokové sazby a začalo se to dohánět zvýšením sazeb, až když vám teklo do bot.
Čili měli jsme se moc dlouho moc dobře.
Přesně tak. A ty tři důvody způsobily to, že jsme měli v celé Evropské unii největší jádrovou neboli očištěnou inflaci o vývoj cen energií a potravin.
Dnes má vydat Český statistický úřad aktuální čísla k HDP pro čtvrté čtvrtletí uplynulého roku, očekává se meziroční nárůst 0,2 %. Je tohle podle vašeho soudu dobrý výsledek, špatný výsledek?
Je to výsledek, který ukazuje, že česká ekonomika má stále nulový růst, jsme prostě na pokraji recese, podle toho, jaký indikátor vezmeme; de facto jsme v recesi. Ekonomická aktivita je utlumena. Jsme pod úrovní, která byla před covidem. Takže kdybychom si vzali HDP, který byl před covidem, nebo spotřebu domácností, která byla před covidem, jsme pod ní.
A jak s tím souvisí váš apel šetřit, neutrácet, v podstatě sedět na penězích? Protože tvrdíte, že to je ozdravné pro českou ekonomiku, ale pak tu máme jiná čísla, která vypovídají, že nešlape. Jak to udělat jinak, když nebude spotřeba, když nebudou peníze v tom oběhu?
Ono to spolu souvisí. Ptáte se velmi dobře. Dřív byla ekonomika založena především na podnikání, na exportu, proto jsme hodně rostli. Postupně jsme ale podle mě udělali chybu v tom, že jsme přepnuli na spotřebu domácností, na utrácení, na dluhy a na nárokovou ekonomiku nebo takovou ekonomiku s nějakým sacím reflexem, jako kdyby většina ráda sála státní finance, dotace, podpory. Ve stylu „jsem v problémech, potřebuju podporu“. Výsledkem toho je inflace. Abychom ji zkrotili dlouhodobě, je potřeba vrátit se zpátky na zem, utrácet rozumněji, spořit, což zase znamená nižší ekonomický růst, případně recesi.
Čili Česká republika potřebuje nějaký ekonomický, podnikatelský zázrak, který to celé nastartuje.
Úplně fantasticky jste to řekla. Protože jaké můžou být asi scénáře vývoje? My nikdy nevíme, co se stane, vždycky dějinami pohnuly nějaké nečekané věci. Proto je potřeba dělat si různé scénáře, možnosti dalšího vývoje. První scénář, co může nastat, je, že všichni se budou dál zadlužovat, nikdo se nepoučí a ekonomika bude dál skomírat. Druhý scénář je další energetický šok, jaký nastal třeba v sedmdesátých letech, opět se něco stane například v důsledku válek nebo v důsledku špatné energetické politiky EU. A vznikne z toho další inflace. Třetí scénář, který by byl nejlepší a podle kterého bychom měli jít, je přesně to, co jste říkala. Je to podnikavost, produktivita práce, technologie, nějaký vynález. Ten vynález nevymyslíme v České národní bance, nevymyslí ho ani žádný úředník na ministerstvu nebo ve vládě, musí ho vymyslet lidé, podnikatelé na trhu. Něco nového se stane a ekonomika naskočí.
Na druhou stranu jdete tomu jako Česká národní banka naproti? Protože aby člověk podnikal, aby se stal strůjcem nějakého ekonomického zázraku, tak často potřebuje dobrý úvěr. A ve chvíli, kdy jsou úrokové sazby vysoké, respektive hlavně základní úroková sazba, v tu chvíli nejsou tak dostupné ani úvěry a celý podnikatelský sektor si na to stěžuje. Vy to víte určitě líp než já.
V ekonomice je dost peněz na to, aby dobré nápady byly zaplaceny. Problém teď nejsou peníze, problém je ten nápad. Když se na to podíváte v dějinách, tak ekonomiku nakoplo třeba kolo, nemyslím jízdní kolo, ale kolo, když bylo vynalezeno do strojů, do mlýnů. Takže nejdříve se z mechanických součástek vyrobilo kolo. Potom motory, auta a letadla. Následovala elektronika, rádio, televize nebo osobní počítač. Teď lidé pracují se součástkami softwarového charakteru. Nejen program v počítači, ale umělá inteligence a další věci na to nabalené. To nám může pomoct s růstem produktivity práce, s novým nápadem a nakopnout ekonomiku dál. Prostě trh vede ekonomiku k růstu, nikoliv vláda nebo Česká národní banka.
A pokud se nikdy nic takového neodehraje, jaká je budoucnost České republiky a její ekonomiky? Jestli tady nebude už žádný další zázrak.
Produktivita práce dolů, lenost, zahálka, Netflix, dluhy, nízký ekonomický růst, nárůst nezaměstnanosti.
Je tohle jedna z věcí, které zvažujete, když sedíte u již mnou zmíněného obdélníkového stolu s bankovní radou? Tedy že svými kroky nezasahujete pouze do makroekonomických věcí, ale že držíte v rukou osudy lidí, mladých lidí?
Při vší úctě, zajímá mě inflace a finanční stabilita této země, to je náš mandát daný zákonem.
Čili nepřemýšlíte tam v nějakých, dejme tomu, nižších kategoriích nebo v kategoriích jednotlivců? Ani to nejde?
Snižování sazeb do určité míry znamená, že hypotéky budou dostupnější. Ale ne tak ultra dostupné a de facto zadarmo, jako bývaly dřív. Prostě nedopustit znovu zadlužovací kolečko nebo proces, který dříve či později vede k inflaci.
Současná inflace 2,3 %. Je to dobré skóre? Jaké to je skóre? A jak to vlastně bude podle vás vypadat v nejbližších měsících nebo třeba i roce?
1,7 % by bylo lepší než 2,3 %. Víte, že náš cíl je 2% inflace plus minus 1 p.b. Takže něco mezi jedním a třemi procenty, čili v současnosti jsme na cíli. A zatím naše aktuální prognóza předpokládá, že zhruba na tom cíli budeme dál až do konce roku, zatím máme takový výhled. Teď se hraje především o další roky, aby inflace znovu nevzrostla, proto musíme být opatrní ve snižování, ale zároveň víme, že sazby jsou vysoko. Takže ano, snižovat, ale ne na takovou úroveň, jako jsme byli zvyklí dřív.
Máte nějaké statistiky o tom, jak se v uplynulých dvou složitých letech lidé chovali ke svým financím? Máte třeba i nějakou radu, jak by se k nim měli chovat jinak?
Doufám, že to nebude knížecí rada. Když jsme se koukali na data, tak bylo zajímavé, že 25 % úspor se pohnulo směrem z běžného vkladu na termínovaný vklad, jenom 25 %. A podle mě to je málo, protože termínované vklady byly velmi výhodné. A rozum, racionalita by velela starat se o finance a převést do spořicího nebo termínovaného vkladu většinu peněz.
Proč myslíte, že to tak bylo?
Protože řada lidí těžce vydělává peníze, ale ne stejně těžce se pak o ně stará. Proto máme teď i hodně případů, kdy lidé jsou oběťmi kybernetických útoků nebo je někdo podvede. Snažíme se zlepšit finanční gramotnost lidí, otevřeli jsme nové návštěvnické centrum, kam bych vás chtěl i pozvat. Můžete přijít k nám do Prahy do ulice Na Příkopě. Většinou tam chodí děti, celé školní třídy. Vysvětlujeme, co všechno děláme, a snažíme se upozorňovat na to, že když někdo poctivě a pilně pracuje a vydělá peníze, ať se o ně taky stará. Neztrácet čas s Netflixem a radši se starat o peníze.
Euro – ano či ne? Jaký je váš osobní názor coby někoho, kdo by volil v případném referendu?
Postoj České národní banky je neutrální, přijetí eura je otázkou pozice vlády. Pokud bude široká politická shoda, my připravíme servis.
(Rozhovor byl redakčně upraven)