Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Vera Renovica (Blesk 4. 3. 2024 pořad Hráči)
V čele centrální banky je Aleš Michl necelé dva roky, za tu dobu si česká ekonomika prošla lecčíms a úrokové sazby se dle některých držely proklatě vysoko. Jaký je výhled na další měsíce, roky? Jak se máme chovat rozumně ke svým penězům? Jak reálná je diskuse o zavedení eura? Na to všechno se zeptáme guvernéra České národní banky v dnešních Hráčích.
Dobrý den, vítejte u nás a díky, že jste přišel.
Hezký den a díky za pozvání.
Základní úrokovou sazbu jste s kolegy nedávno ponížili o 0,5 % na stávajících 6,25 %. Tak co to je za sdělení, co to je za signál? Že už je líp a bude jenom dobře?
Nedáváme signály, doručujeme výsledky. Zprávy jsou dvě: První zpráva je, že došlo k obnovení cenové stability v České republice – nejdůležitější zpráva pro občany, firmy, pro všechny subjekty v české ekonomice. A druhá zpráva: když jsem byl jmenovaný guvernérem, to bylo v květnu 2022 s platností od července 2022, a nastoupila nová bankovní rada, tak v tu dobu byla inflace 17,5 %. Čili dokázali jsme snížit inflaci ze 17,5 % až na 2,3 %. Ale stále je před námi dlouhá cesta k tomu, aby cenová stabilita nebyla jenom jeden měsíc, ale aby byla po co nejdelší dobu, čili jsme opatrní a stále budeme jestřábi.
Tedy ta zpráva znamená, že žádné překotné snižování základní úrokové sazby nehrozí. Bude to pořád jakoby postupné?
Zvažujeme všechny možnosti, necháváme si všechny dveře otevřené. Půjdeme se sazbami dále dolů. Ale jakým tempem, to rozhodne hlavně výhled na inflaci. Ona je sice 2,3 %, ale stále, když ji očistíme o ceny energií, které se hodně hýbají, tak stále ten výhled na inflaci očištěnou o energie není zase tak dobrý. Proto chceme být opatrní, ale zároveň víme, že sazby jsou vysoko, a budeme je snižovat. Čili vesměs to ani není o tom, o kolik přesně snížíme teď sazby, ale je to o tom říci a komunikovat veřejnosti, že i když sazby snížíme, tak je stále chceme mít v delším pohledu vyšší, než na co jsme byli zvyklí dřív.
Takže to, na co jsme byli dřív zvyklí, že základní úroková sazba byla podstatně nižší, že peníze se půjčovaly od bank takřka zadarmo, že průměrná hypotéka třeba byla za dvouprocentní úrok, tak myslíte, že to už se opakovat nebude? Nikdy?
Nechtěl bych, aby se to opakovalo, dokonce je to moje logika, moje filozofie. Takže v tom se liším od té předchozí generace bankéřů. V posledních 20 letech byly v České republice úrokové sazby nižší než inflace. Tudíž se podporovalo utrácení, zadlužování a spotřeba. HDP pěkně rostl, ekonomika rostla, ale pořád jsme se zadlužovali. Moje logika je opačná – mít vyšší úrokové sazby, podporovat spoření a v rašínovském duchu „pracovat a šetřit“, byť bude nižší ekonomický růst. Podle mě to bude daleko zdravější růst než růst na dluhy.
Měli jsme tady třeba šéfa Central Group Dušana Kunovského, který říkal, že moment, kdy se vyplatí pořizovat si vlastní bydlení oproti nájmu, je když hypotéky mají úrok zhruba kolem 3 %. Dostaneme se k tomuhle stavu ještě za vašeho funkčního období, anebo se to opravdu budete snažit držet ještě nad tím? Byť samozřejmě chápu, že je rozdíl mezi stanovením úrokových sazeb a chováním bank.
Podle mě se k takové úrokové sazbě můžeme ještě dostat. Hovořil jsem hlavně o tom neopakovat nulové úrokové sazby nebo úrokové sazby mezi nulou a jedničkou, kdy běžný ani spořicí účet nevynáší vůbec nic a ztrácíte tak dlouhodobě na inflaci anebo hypotéka je extrémně levná při úrokové sazbě 1 % nebo pod 1 %. To je podle mě nezdravý růst a takové nastavení ekonomiky bych nechtěl opakovat.
Vy jste v sedmičlenné bankovní radě rozhodovali o základní úrokové sazbě a jeden ze sedmi členů chtěl, aby spadla nikoliv o 0,5 %, což už někteří považují za překotné, ale o 0,75 %. Nebyl jste to vy?
Nebyl jsem to já, byl to viceguvernér pan profesor Frait. Ale ono je to dobře. Nás je sedm, jsme jmenováni panem prezidentem a je úplně skvělé, že každý z nás má trošku jiný názor. Někdy se shodneme, někdy ne, a vždycky to rozhodne většina a nikdo nás neovlivňuje, každý je sám za sebe. Jako celek pak ručíme České republice za to, že máme cenovou stabilitu.
Při jednání sedíte u obdélníkového stolu v zasedací místnosti, máte k ruce, předpokládám, všichni podobné nebo stejné podklady. Jak moc je pak rozhodování, o kolik má třeba klesnout úroková sazba, o které se teď konkrétně bavíme, intuitivní, a jak moc je založené na nějaké analýze?
Většinou je založené na datech, ale prognóza má nějaké pravděpodobnosti vývoje, pravděpodobnostní scénáře. A prognózu může každý vyhodnotit jinak. Třeba názor pana profesora Fraita, který chtěl výrazně více snižovat úrokové sazby, plně zapadá do toho, co jsem řekl na začátku: že sazby snížíme, ale veřejnost od nás může čekat vyšší sazby, než jsme byli zvyklí. V tom se shodujeme s viceguvernérem Fraitem, viceguvernérkou Zamrazilovou i s většinou bankovní rady.
Čili vy se tam vlastně přete pouze o detailech, což je, jak rychle, ale směr máte všichni podobný nebo stejný.
Ano. Směr a hlavně vize – stop zadlužování nebo obtížnější zadlužování, podpora spoření – v tom se shodujeme.
V bankovní radě jste první mezi rovnými, jestli to chápu správně, protože ve finále jde vlastně o to, jak bude vypadat hlasování většiny. Tak jaká je vlastně vaše role? Krom reprezentativní, která se odlišuje od role nějakého, dejme tomu, řadového radního?
Máme každý čtvrtek zasedání bankovní rady, kde probíráme běžné provozní věci. A vedle toho máme i měnová zasedání, při kterých rozhodujeme právě o úrokových sazbách. Všechna tato zasedání řídím, moderuji a v případě hlasování, v případě rovnosti hlasů tři na tři pak rozhoduje můj hlas.
Tak to je ale prostá matematika, to vlastně není vůbec nic jiného. Stane se někdy, že třeba dejme tomu prásknete rukou do stolu a řeknete, že se konverzace ubírá špatným směrem anebo že je potřeba prostě rozhodnout trošku jinak, přemýšlet jinak?
Myslím, že od července 2022 je vidět jasná vize, kterou jsem České národní bance chtěl dát. A nejen já. Jsme tým, takže i celý tým. Když byla nová bankovní rada jmenována, byla nejen největší inflace v historii České republiky, pominu-li to transformační období. Snížení inflace se podařilo doručit. Také jsme měli největší hospodářskou ztrátu, 480 miliard korun, čili zdědili jsme totálně ztrátovou banku. A podařilo se nám jednak udělat racionalizaci, snížili jsme počet pracovních míst o 5 %. Zároveň jsme rozumně zvyšovali mzdy jenom o 4 % ročně, ušetřili jsme nějaké peníze. K tomu jsme za loňský rok vydělali 55 miliard korun, byť výdělek je do budoucna ještě hodně nestabilní. Musíme udělat pár změn k tomu, abychom měli dlouhodobě ziskovou Českou národní banku. Dále jsme řešili problém Sberbank, který provázelo hodně právních sporů, dokonce i Ministerstvo financí žalovalo průběh konkurzu Sberbank přes svou firmu Čepro. Byli jsme členové věřitelského výboru a spolu s konkurzní správkyní jsme dokázali proces co nejvíce ztransparentnit. Se stranami, které průběh konkurzu žalovaly, jsme začali mluvit, vysvětlovat a naprosto průhledně doručíme veřejnosti výsledky. A to nejdůležitější je, že brzy 95 % peněz by mělo být vyplaceno zbývajícím klientům. Podle mě je velká pravděpodobnost, že pak dostanou i zbytek.
A tohle jde za vámi, to je váš otisk do České národní banky?
Jsem hrdý na všechny zaměstnance v České národní bance, že jsme doručili především inflační cíl, to bylo nejdůležitější. Sberbank jde hlavně za konkurzní správkyní a za týmem v České národní bance, který jí z pozice věřitelského výboru pomáhal. Dále jsme udělali racionalizaci celého chodu banky a začali ji řídit více na přímo. Snížili jsme počet ředitelů BR‑1, to jsou nejdůležitější ředitelé pod námi, ze 17 na 14 a to jde hlavně za skvělou prací bankovní rady.
Mluvil jste teď o inflaci, vlastně jste tady několikrát řekl, doručili jsme, zajistili jsme… Takže nejvíce pro pokles inflace ze všech účastníků celé interakce udělala dle vás Česká národní banka?
Je to naše zodpovědnost a ano, největší podíl na nízké inflaci má Česká národní banka. Ale nejsme v tom sami, je v tom i spoustu dalších subjektů. Pokud lidé budou spořit, budou méně utrácet a budou si více hledět financí, tak nám také pomáhají snižovat inflaci. Vesměs inflace je o toku peněz v ekonomice. Není to o tom, jestli zdraží jogurt nebo máslo anebo nějaké další zboží, protože přes zaměření se na jednotlivé položky inflaci nikdy nezkrotíte. Můj pohled je dlouhodobější, přes peníze. A spořením, respektive menším zadlužováním, roztáčením méně peněz v ekonomice, dosáhnete toho, že inflace neulétne tak, jak ulétla ve funkčním období předchozího guvernéra. On končil s inflací na 17,5 %. To se mi nesmí stát.
Jste si prokazatelně jistý, že to bylo i tím, jak Jiří Rusnok ve své roli vystupoval? Jaká rozhodnutí činila jeho bankovní rada?
Nekomentuji vůbec předchozí bankovní radu, nemám ani zájem se s někým přít. Přišel jsem na rozhovor proto, abych komunikoval veřejnosti výsledky práce ČNB. Nemám zájem přistupovat na nějakou hádku, debatu o minulosti, očerňování někoho. Mysleme na budoucnost.
Každopádně vy jste měl i se současným premiérem takovou zajímavou přestřelku o tom, kdo vlastně může za inflaci a čí je zodpovědností se o ni postarat nebo ji snížit. Už jste se dobrali toho, čí je co, kdo za co může a kdo je za co zodpovědný?
Chci mít s institucemi naprosto profesionální vztahy, i s panem premiérem, kterého respektuji. Respektuji všechny představitele našich institucí.
Pokud je v zemi obrovská inflace 17,5 %, tak k tomu, abychom ji doručili nízkou a nízká zůstala dlouhodobě, nejen jeden měsíc, je potřeba snižovat deficit veřejných financí. Nejlepší by bylo vyrovnat veřejné finance, to by byl nejdůležitější protiinflační krok od vlády. Deficit je inflační. Když roste deficit, je více inflační. Když ho snižujete, je méně inflační, ale pořád je inflační. Vyrovnaný rozpočet může být neinflační. Nebudu se vládě motat do toho, jak to přesně chce dělat, jak to udělá, ale chtěl bych podpořit myšlenku směrem k vyrovnanému rozpočtu.
Když se tehdy média chytla nesouladu mezi vámi a premiérem, říkal jste, že potřebujete signály od vlády, že je doopravdy připravená šetřit. Myslím, že konsolidační balíček se teprve ještě komunikoval ve své celosti. Dnes umíte říci, jestli vláda dělá kroky k vyrovnanému rozpočtu, který byste chtěl vidět?
Z pozice toho, že pečujeme o cenovou stabilitu, říkám, že nepotřebujeme jenom signály, potřebovali bychom doručení výsledku, čili snížení deficitu veřejných financí. Když si nadefinuji deficit veřejných financí jako to, jak dopadl státní rozpočet, jak dopadly obce a kraje, a dám všechno dohromady, tak vzhledem k HDP loni deficit veřejných financí dokonce vzrostl. Uvidíme, ještě probíhá notifikace na Českém statistickém úřadu, zhruba v dubnu budeme mít přesnější data. Konsolidační balíček je krůček správným směrem, ale podle mě je to tak málo, že v budoucnosti na tuto epizodu zapomeneme. Nebude to nic důležitého, co by výrazně zvrátilo trend veřejných financí. Potřebovali bychom silnější logiku, která by byla protiinflační, aby byl nastartován proces dlouhodobě nízké inflace v české ekonomice, to znamená méně dluhů a vyrovnat veřejné finance.
Máte nějaké konkrétní rady pro český kabinet?
Nemám kompetenci mluvit do toho vládě, ať už je jakákoliv.
Protože každý by mohl říci „potřebujeme vyrovnaný rozpočet“, ale kde brát?
Musíte mě brát jako guvernéra České národní banky, který chce být naprostý profesionál a nechce mluvit do práce někomu jinému. Jenom říkám, že pokud chceme nízkou inflaci dlouhodobě, je potřeba deficit dát výrazně dolů a hlavně vyrovnat veřejné finance.
Tohle úplně neumím rozklíčovat. Vy jste byl dlouhá léta zastáncem teorie, že inflace je dovezená, neboli nabídková, nikoliv poptávková. Jak do toho hraje výzva kabinetu, ať šetří?
Vysvětlím. Jak vznikla inflace 17,5 %, kterou mi odkázal minulý guvernér.
Já nejsem ekonom, ale co jsem pochopila z různých komentářů, tak ten, kdo tohle umí zodpovědět úplně přesně, dostane Nobelovu cenu.
Máme první analýzy o tom, jak inflace vůbec vznikla. Většina z toho byla doopravdy dovezená inflace, velký nákladový šok, který nastal po covidu. Úplně jednoduše si to představte na kečupu, kupovala jste si někdy kečup v té skleněné láhvi? Když ho otevřete a otočíte ho, tak nejde hned vylít do talíře. Ale když s ním zatřesete, tak najednou rychle vyteče a zůstane na talíři obrovský kus kečupu a pak už teče plynule. A něco podobného se stalo v ekonomice. Ona se po covidu zadrhla, což připomínalo to úzké hrdlo, kterým protéká kečup. Všechno se zastavilo, nabídka se zastavila. Po všech lockdownech se ekonomika zase rozjela, kečup se roztekl, ale vyprskl hodně. Vznikla z toho velká nákladová inflace. A teď už teče ekonomika plynuleji než dřív. Problém nastal, že v České republice jsme měli i největší tzv. očištěnou inflaci o energie v EU. Čili to nebyl jenom tento šok, ale přispělo k tomu i dále, že bylo velké množství peněz v ekonomice. Protože na přelomu let 2016–2017 došlo k největší národohospodářské chybě, kdy se takřka zdvojnásobila likvidita bankovního sektoru, a to špatným ukončením devalvace české koruny, nebo znehodnocení české koruny, abych byl odborně přesnější. Na tom vydělali spekulanti a prodělala ČNB. Touto chybou bylo vytvořeno přílišné množství peněz, které se daly do oběhu, roztočily se přes dluhy. Díky tomu se stát mohl velmi dobře zadlužovat. Plus do toho začal působit třetí faktor, dlouhou dobu byly nízké úrokové sazby a začalo se to dohánět zvýšením sazeb, až když vám teklo do bot.
Čili měli jsme se moc dlouho moc dobře.
Přesně tak. A ty tři důvody způsobily to, že jsme měli v celé Evropské unii největší jádrovou neboli očištěnou inflaci o vývoj cen energií a potravin.
Dnes má vydat Český statistický úřad aktuální čísla k HDP pro čtvrté čtvrtletí uplynulého roku, očekává se meziroční nárůst 0,2 %. Je tohle podle vašeho soudu dobrý výsledek, špatný výsledek?
Je to výsledek, který ukazuje, že česká ekonomika má stále nulový růst, jsme prostě na pokraji recese, podle toho, jaký indikátor vezmeme; de facto jsme v recesi. Ekonomická aktivita je utlumena. Jsme pod úrovní, která byla před covidem. Takže kdybychom si vzali HDP, který byl před covidem, nebo spotřebu domácností, která byla před covidem, jsme pod ní.
A jak s tím souvisí váš apel šetřit, neutrácet, v podstatě sedět na penězích? Protože tvrdíte, že to je ozdravné pro českou ekonomiku, ale pak tu máme jiná čísla, která vypovídají, že nešlape. Jak to udělat jinak, když nebude spotřeba, když nebudou peníze v tom oběhu?
Ono to spolu souvisí. Ptáte se velmi dobře. Dřív byla ekonomika založena především na podnikání, na exportu, proto jsme hodně rostli. Postupně jsme ale podle mě udělali chybu v tom, že jsme přepnuli na spotřebu domácností, na utrácení, na dluhy a na nárokovou ekonomiku nebo takovou ekonomiku s nějakým sacím reflexem, jako kdyby většina ráda sála státní finance, dotace, podpory. Ve stylu „jsem v problémech, potřebuju podporu“. Výsledkem toho je inflace. Abychom ji zkrotili dlouhodobě, je potřeba vrátit se zpátky na zem, utrácet rozumněji, spořit, což zase znamená nižší ekonomický růst, případně recesi.
Čili Česká republika potřebuje nějaký ekonomický, podnikatelský zázrak, který to celé nastartuje.
Úplně fantasticky jste to řekla. Protože jaké můžou být asi scénáře vývoje? My nikdy nevíme, co se stane, vždycky dějinami pohnuly nějaké nečekané věci. Proto je potřeba dělat si různé scénáře, možnosti dalšího vývoje. První scénář, co může nastat, je, že všichni se budou dál zadlužovat, nikdo se nepoučí a ekonomika bude dál skomírat. Druhý scénář je další energetický šok, jaký nastal třeba v sedmdesátých letech, opět se něco stane například v důsledku válek nebo v důsledku špatné energetické politiky EU. A vznikne z toho další inflace. Třetí scénář, který by byl nejlepší a podle kterého bychom měli jít, je přesně to, co jste říkala. Je to podnikavost, produktivita práce, technologie, nějaký vynález. Ten vynález nevymyslíme v České národní bance, nevymyslí ho ani žádný úředník na ministerstvu nebo ve vládě, musí ho vymyslet lidé, podnikatelé na trhu. Něco nového se stane a ekonomika naskočí.
Na druhou stranu jdete tomu jako Česká národní banka naproti? Protože aby člověk podnikal, aby se stal strůjcem nějakého ekonomického zázraku, tak často potřebuje dobrý úvěr. A ve chvíli, kdy jsou úrokové sazby vysoké, respektive hlavně základní úroková sazba, v tu chvíli nejsou tak dostupné ani úvěry a celý podnikatelský sektor si na to stěžuje. Vy to víte určitě líp než já.
V ekonomice je dost peněz na to, aby dobré nápady byly zaplaceny. Problém teď nejsou peníze, problém je ten nápad. Když se na to podíváte v dějinách, tak ekonomiku nakoplo třeba kolo, nemyslím jízdní kolo, ale kolo, když bylo vynalezeno do strojů, do mlýnů. Takže nejdříve se z mechanických součástek vyrobilo kolo. Potom motory, auta a letadla. Následovala elektronika, rádio, televize nebo osobní počítač. Teď lidé pracují se součástkami softwarového charakteru. Nejen program v počítači, ale umělá inteligence a další věci na to nabalené. To nám může pomoct s růstem produktivity práce, s novým nápadem a nakopnout ekonomiku dál. Prostě trh vede ekonomiku k růstu, nikoliv vláda nebo Česká národní banka.
A pokud se nikdy nic takového neodehraje, jaká je budoucnost České republiky a její ekonomiky? Jestli tady nebude už žádný další zázrak.
Produktivita práce dolů, lenost, zahálka, Netflix, dluhy, nízký ekonomický růst, nárůst nezaměstnanosti.
Je tohle jedna z věcí, které zvažujete, když sedíte u již mnou zmíněného obdélníkového stolu s bankovní radou? Tedy že svými kroky nezasahujete pouze do makroekonomických věcí, ale že držíte v rukou osudy lidí, mladých lidí?
Při vší úctě, zajímá mě inflace a finanční stabilita této země, to je náš mandát daný zákonem.
Čili nepřemýšlíte tam v nějakých, dejme tomu, nižších kategoriích nebo v kategoriích jednotlivců? Ani to nejde?
Snižování sazeb do určité míry znamená, že hypotéky budou dostupnější. Ale ne tak ultra dostupné a de facto zadarmo, jako bývaly dřív. Prostě nedopustit znovu zadlužovací kolečko nebo proces, který dříve či později vede k inflaci.
Současná inflace 2,3 %. Je to dobré skóre? Jaké to je skóre? A jak to vlastně bude podle vás vypadat v nejbližších měsících nebo třeba i roce?
1,7 % by bylo lepší než 2,3 %. Víte, že náš cíl je 2% inflace plus minus 1 p.b. Takže něco mezi jedním a třemi procenty, čili v současnosti jsme na cíli. A zatím naše aktuální prognóza předpokládá, že zhruba na tom cíli budeme dál až do konce roku, zatím máme takový výhled. Teď se hraje především o další roky, aby inflace znovu nevzrostla, proto musíme být opatrní ve snižování, ale zároveň víme, že sazby jsou vysoko. Takže ano, snižovat, ale ne na takovou úroveň, jako jsme byli zvyklí dřív.
Proč se o vás, když jste nastupoval do funkce, říkalo, že jste vlastně garance toho, že sazby nejenom neporostou, ale budou rychleji klesat?
Vždycky je spoustu názorů. Každý má právo na názor. Svoboda slova, nemám s tím žádný problém. Ať za mě mluví výsledky práce.
Vy jste to ničím nedával najevo, že tohle to by měl být váš trend, který budete nastolovat v ČNB?
Snažím se mít skvělé, propracované projevy, subjektivně vnímáno samozřejmě. V květnu 2022, když jsem byl jmenovaný guvernérem, tak jsem jasně řekl, že bych chtěl doručit zemi do dvou let nízkou inflaci, a to se mi podařilo. Základní věc, kterou jsme udělali, bylo, že jsme museli změnit měnovou politiku a soustředili jsme se na to, aby koruna začala posilovat. V dubnu loňského roku byl historicky nejsilnější kurz české koruny, doopravdy jsme měli nejlevnější euro. A protože většina inflace byla nákladová, mohli jsme levněji dovážet. To byl nejdůležitější moment, kdy začala měnová politika fungovat. To byla naše změna, kterou jsme přinesli, a tomu přičítám největší zásluhu, že inflace začala jít dolů.
Čili vy jste splnil to, co jste chtěl splnit, takhle mi to říkáte.
Já jsem to splnil a hlavně celá bankovní rada splnila to, co řekla na začátku. To je pro mě důležité, nevysílat signály, ale doručit to, co říkáme.
A co teď tedy budete dělat další čtyři roky?
Poslal jsem dopis všem zaměstnancům, protože jsem měl radost, když byl zveřejněn výsledek 2,3 %. Ale my jako strážci inflace máme to nejdůležitější období pořád před sebou, a to je prostě nedopustit znovu chyby, které se nakupily a způsobily nárůst inflace v České republice. Teď je ještě těžší než snižovat inflaci nedopustit, aby se znovu rozjela.
Máte nějaké statistiky o tom, jak se v uplynulých dvou složitých letech lidé chovali ke svým financím? Máte třeba i nějakou radu, jak by se k nim měli chovat jinak?
Doufám, že to nebude knížecí rada. Když jsme se koukali na data, tak bylo zajímavé, že 25 % úspor se pohnulo směrem z běžného vkladu na termínovaný vklad, jenom 25 %. A podle mě to je málo, protože termínované vklady byly velmi výhodné. A rozum, racionalita by velela starat se o finance a převést do spořicího nebo termínovaného vkladu většinu peněz.
Proč myslíte, že to tak bylo?
Protože řada lidí těžce vydělává peníze, ale ne stejně těžce se pak o ně stará. Proto máme teď i hodně případů, kdy lidé jsou oběťmi kybernetických útoků nebo je někdo podvede. Snažíme se zlepšit finanční gramotnost lidí, otevřeli jsme nové návštěvnické centrum, kam bych vás chtěl i pozvat. Můžete přijít k nám do Prahy do ulice Na Příkopě. Většinou tam chodí děti, celé školní třídy. Vysvětlujeme, co všechno děláme, a snažíme se upozorňovat na to, že když někdo poctivě a pilně pracuje a vydělá peníze, ať se o ně taky stará. Neztrácet čas s Netflixem a radši se starat o peníze.
Máte Netflix, když vám tak leží v žaludku?
Nemám Netflix.
Nemáte rád filmy, nebo nemáte rád odpočinek, anebo vás mrzí dvě stovky, nebo kolik to stojí za měsíc?
Moje logika je teď odvést práci národu a doručit výsledky a pak budu mít čas na zábavu. Ale někdy koukám na dokumenty, přiznávám se.
Pane guvernére, máte někdy pocit, že vás lidé ve veřejné sféře nemají úplně moc rádi? Narážím tím i na to, že když jste nastupoval do funkce, vycházely články o tom, jak to dočasně oslabilo kurz koruny. Jak vnímáte sám sebe ve veřejném prostoru?
Moc to neřeším, abych se přiznal. Moje role je být co nejvíc nezávislý, nedávat najevo emoce, s nikým se nehádat a doručovat veřejnosti výsledky.
Mám tady pár věcí, které se asi nebudou poslouchat dobře. Třeba slova nyní už naší komentátorky Lenky Zlámalové, podle kterých jste hrobař koruny, nesnesete kritiku. Váš předchůdce Jiří Rusnok vás označil za, cituji, cholerika, který nezvládne uřídit tak velikou instituci. Někdejší viceguvernér Mojmír Hampl vás označil nikoliv za ekonoma, ale za šoumena, který na kameře sekundoval Andreji Babišovi, když napadal vládu. Nic z toho s vámi nehne?
Vůbec ne, je svoboda slova, nemám s tím žádný problém. Ať si říká kdo chce co chce.
Nemáte pocit, že byste měl něco z toho vyvrátit, k něčemu z toho se vyjádřit?
Za mě budou hovořit výsledky práce.
Tak pojďme třeba k angažmá u Andreje Babiše. Ať chcete nebo nechcete, v něčích očích vás může trošku poškozovat. Nebyla to chyba, viděno zpětně, nebo omyl? Nemyslím konkrétně osobu Andreje Babiše, ale vůbec spolupracovat s politickou personou.
Měl jsem kontrakt s Ministerstvem financí České republiky, které vedl pan Babiš. V roce 2014 jsem nastoupil, pokud si to dobře pamatuji, podepsal jsem poradenskou smlouvu, měl jsem za to plat, který je běžně vyhledatelný na internetu. V té smlouvě jsem měl makroekonomickou analýzu a stabilitu státního dluhu. A během období, kdy jsem tam působil, byl nejen mojí zásluhou stabilizován státní dluh. V letech 2016, 2017 a 2018 jsme dokázali vyrovnat veřejné finance, čili doručit to, co bych teď potřeboval. Když se podíváte na veřejné finance vzhledem k HDP v dané době metodikou Českého statistického úřadu, uvidíte, že deficit veřejných financí byl vymazán a dluh byl stabilizován. Čili odpověď na vaši otázku je: ne, nebyla to chyba.
V jakém jste teď kontaktu s bývalým premiérem?
Nejsme v žádném kontaktu.
Vůbec v žádném, ani esemeska, ani pozdrav, ani se nepotkáte třeba ve sněmovně, nebo kde byste se tak mohli potkat?
Ano, ve sněmovně jsem viděl pana Babiše asi tak rok nazpátek.
Co jste si řekli?
Dobrý den. Běžně jsme se pozdravili.
A tím to skončilo?
Ano. Stejně tak jsem viděl i pana premiéra, paní předsedkyni Schillerovou, pana ministra Stanjuru aj.
A pana prezidenta Miloše Zemana, jste s ním v nějakém kontaktu? On vás jmenoval.
Ano, s panem prezidentem jsem byl v kontaktu, například když měl narozeniny. Nebo když jsem ho pozval do České národní banky, podobně jako pana prezidenta Pavla. Oba dva jsem pozval do České národní banky.
Další věc, která se vás týkala. Když se vybíral guvernér České národní banky, byl jste jedním z těch, o kterých bývalý prezident Miloš Zeman uvažoval. Je pravda, že podmiňoval vaše jmenování tím, že poskytnete angažmá v ČNB jednomu z jeho důležitých spolupracovníků Vladimíru Krulišovi? Tehdy se to tak psalo.
Ne, není to pravda.
Každopádně to přispělo k diskusi, která od loňského roku probíhá na Pražském hradě. Tedy že by mělo dojít ke změně Ústavy, aby jmenování členů bankovní rady České národní banky muselo být opřeno ještě o souhlas Senátu, tím pádem by vlastně i ta pozice guvernéra byla dodatečně legitimizována. Je tohle podle vás dobrý nápad?
Moc mi to nepřísluší hodnotit. V logice nezávislosti České národní banky platí neměňme Ústavu, když se nám něco líbí či nelíbí. Máme tady nějaká pravidla, dodržujme je a chovejme se podle nich.
Vám by nekonvenovalo, kdybyste mohl říci: „Sice se o mně říká, že jsem byl vybrán jednou personou, jedním prezidentem, ale moje jmenování potvrdila ještě komora Parlamentu, tím pádem nechci kolem toho žádné spekulace“?
Každý guvernér i přede mnou byl vybrán jedním prezidentem a je to tak dobře. Zaručuje nám to nezávislost. Čím více politikaření, tím víc problémů a ohrožení nezávislosti. To je můj názor.
Ještě posledním dotazem zůstanu u politiky a pak půjdeme dál. Když se řekne „Spolupracoval s Andrejem Babišem“ či „Spolupracoval s Milošem Zemanem“, je to odraz toho, jak to politicky cítíte? Nebo to souviselo s něčím jiným? Stejně tak byste, kdyby na Ministerstvu financí seděl někdo z ODS nebo někdo z SPD a říkal „Já chci vyrovnaný rozpočet a vy mi, Aleši Michle, pojďte radit, jak to udělat“, do toho šel?
Jsem profesionál, byl velký deficit a chtěl jsem pomoci. Měl jsem zrovna v tu dobu čas, tak jsem tam šel. Ale nikdy nechci být v politice, nemám politické ambice.
Tím jste odpověděl na jednu z mých dalších otázek. Šel byste na Ministerstvo financí radit komukoliv, jehož ambice by byly podobné vašim ve smyslu vyrovnaného rozpočtu?
Určitě ne komukoliv. Proti panu Babišovi jsem nic neměl, šel jsem tam s radostí a klidně bych to v té době zopakoval, nemám s tím žádný problém. Nestydím se za to, odvedli jsme profesionální práci.
Euro – ano či ne? Jaký je váš osobní názor coby někoho, kdo by volil v případném referendu?
Postoj České národní banky je neutrální, přijetí eura je otázkou pozice vlády. Pokud bude široká politická shoda, my připravíme servis.
A v referendu byste hlasoval jak? Prozradíte to?
Abych si uchoval neutrální pozici, dovolil bych si vám dnes poprvé neodpovědět a omluvil bych se z této otázky, pokud to přijmete.
Položím aspoň otázku hypotetickou. Co by podle vás euro, pokud by bylo přijato v horizontu nějakých 10 let, udělalo s českou ekonomikou, českou zaměstnaností, českými mzdami, českými cenami?
Napsal jsem o tom třetinu disertační práce…
Já ji nečetla, tak jestli byste to ve zkratce zopakoval.
Tak jsem to nemyslel, že bych vám vytkl, že jste ji nečetla. V současnosti mzdy vůči Německu jsou zhruba někde na 56 %. Na začátku republiky v devadesátém třetím to bylo 10 %. Takže máme za sebou nějakou cestu, ale stále je to jenom 56 %. K Německu se můžeme přibližovat tím, že buď budeme mít větší inflaci než v Německu, což bych tedy nechtěl. Anebo bude posilovat kurz koruny a přepočtem pak budeme mít vyšší mzdy. Nebo si budeme moct za svoji mzdu pak víc koupit v zahraničí. Čili pokud by tato země šla směrem k podnikavosti, k exportu, k silnější koruně, což bych si velmi přál, byť to neumím jenom sám zaručit, pak by posilující měna způsobila, že se budeme rychleji přibližovat německým mzdám. Tudíž by bylo výhodnější ještě si počkat a euro přijmout později, pokud k tomu politici vůbec zavelí.
Co by se stalo, kdybychom euro přijali překotněji? Ve finále je to politické , ale zároveň i ekonomické rozhodnutí. Co by se stalo, kdyby politické rozhodnutí padlo předtím, než by byla Česká republika připravená?
Podle mě by v současnosti nastal tlak na růst mezd ve zpracovatelském průmyslu, protože by řada zaměstnanců chtěla rychleji dohánět mzdy, které vidí v okolí, na západ od nás.
Proč tohle souvisí s eurem? Copak všichni nemáme ambici dohánět mzdy, které jsou směrem na západ?
Máme, ale čistě technicky by zaměstnanec Škodovky přesněji věděl, jakou má mzdu on v eurech versus jakou má mzdu zaměstnanec ve Volkswagenu. Například. Proto si myslím, že je lepší přejít na euro tehdy, když ekonomika bude víc sblížená s Německem.
Stane se to někdy podle vás?
Jdeme tím směrem, ale jdeme postupně, potřebovali bychom ten technologický boom.
Řekl jste, že od roku 1993 jsme vystoupali o nějakých 46 %.
Přesně tak, z 10 % na 56 %.
Takže by to chtělo ještě dalších 40 let?
Chtělo by to, aby nám pomohl zpracovatelský průmysl. Aby začal vydělávat víc peněz a víc ekonomiku živil, nakopnul ji nápady. Náš největší exportní artikl je v současnosti stále díl, dodávka, součástka. Taková ekonomika velmi pomáhala před 20 lety, zvyšovalo to zaměstnanost. Jenže pokud to tak budeme mít nadále, postupně si budeme ukrajovat z marží. Velký subjekt, který díl, dodávku a součástku od nás kupuje, totiž bude tlačit na to, aby marže šly dolů, aby podnik míň vydělával. Globalizace, která se brzy obnoví, ho totiž bude tlačit k nižším cenám, respektive k pomalejšímu zdražování. Z tohoto pohledu by bylo nejlepší – a mně se to tady od stolu velmi lehce řekne, to uznávám – abychom vyráběli výrobky finálnější a inkasovali za to víc peněz.
Jak moc velkým handicapem je pro Česko i pro bankovní sektor, že nemáme politickou reprezentaci, která by k euru řekla něco víc než „teď ještě ne“?
To podle mě není v současnosti nejpalčivější problém.
Ale je to problém?
U mě v top 3 není. Zadlužení je problém, produktivita práce je problém a pak „sací reflex“ národa nebo lenost. Tedy přístup: když je problém, chci od státu, aby pomohl. To jsou pro mě tři hlavní problémy.
A kde je pro vás jako guvernéra České národní banky v top 10 euro? Je tam vůbec?
Dál už jsem si žebříček nesestavoval. Jako Česká národní banka se nemáme více plést do toho, jestli euro rychle, pomalu a podobně. Ale pravidelně sestavujeme analýzu, která na datech ukazuje, jak moc jsme sblíženi s Německem a s dalšími zeměmi. Je to 100 stránek, dělá to tým Ministerstva financí a České národní banky, předloží se to vládě. Tedy my vytváříme podklady, diskuse se účastníme odborně. V posledním materiálu je závěr „zatím nevstupovat“. Větší ambici bych České národní bance v současnosti nechtěl přisuzovat nebo dávat.
Každopádně bude-li euro, nebude ČNB, je to tak, je to pravda?
Na Slovensku také zůstala centrální banka, guvernér nebyl vyhozen, je tam a má na starosti spolupráci s Evropskou centrální bankou, co se týká dohledu. Ale ztratíme korunu, nezávislou měnovou politiku a proces dohánění německé mzdy přes silnější měnu, pokud by koruna vůbec posilovala. Čili logika přijetí eura by makroekonomicky měla být v tom, že pokud nám kurz nevyhovuje, přijmeme euro. V současnosti ale vidíme, že v nejdůležitějším okamžiku, kdy jsme měli velkou inflaci, tak nám kurz pomohl. A byl to moment, proč šla největší jádrová inflace, tedy inflace bez cen energií a potravin, v EU dolů. Naopak teď, když koruna oslabuje, pomáhá to exportu z recese a lépe se exportuje. Až přestane fungovat kurzový vyrovnávací mechanismus, odpadne hlavní důvod, proč euro nepřijmout.
Pokud se čistě hypoteticky budeme bavit o zániku nebo transformaci ČNB. Kdyby se měl třeba prodat majetek ČNB, co by se stalo, komu by to šlo na vrub? Někdy je totiž složité pochopit, že ČNB, i když členy její rady jmenuje prezident, je nezávislá instituce.
V historii takové události nastaly a vždy to skončilo inflací. Protože jakmile dáte politikovi do ruky moc tisknout peníze, zadlužovat se, tak z toho vzejde inflace.
Mluvím o zániku ČNB v souvislosti se vstupem do eurozóny.
ČNB by nezanikla, stále bychom fungovali. Jenom bychom měli menší kompetence. Představte si to tak, že by se vám v peněžence změnily bankovky a i na účtech by vám naskákala eura. O úrokových sazbách by rozhodovala Evropská centrální banka jako celek, nikoliv Česká národní banka. A guvernér nebo guvernérka ČNB by se toho zasedání ve Frankfurtu účastnili. Kurz koruny by se neřešil, koruna by prostě nebyla, tradice české měny by skončila.
Vy jste v listopadu 2021 na konferenci Lepší Česko, kterou pořádal časopis Forbes, mluvil ještě coby radní České národní banky o vzniku fondu bohatství České národní banky, který by tvořil zisk centrální banky. Polovina by podle vaší tehdejší koncepce šla do rezerv, polovinu by získal stát. O jak velkých penězích jste potenciálně tehdy mluvil? O jak velkých penězích bychom potenciálně mohli mluvit teď, kdyby to vzniklo?
Máme devizové rezervy 130 miliard eur, z nich můžeme vydělávat peníze. To jsou aktiva banky. Vedle toho máme i pasiva, to je hlavně likvidita bankovního sektoru, peníze, které si u nás ukládají banky. A my tato pasiva musíme úročit, v současnosti většinu pasiv úročíme sazbou 6,25 %. Na aktivech ale nejsme schopni vydělat víc než 6 %, čili dlouhodobě banka zatím není nastavena tak, aby byla zisková. Pokusíme se to otočit, ale nepodaří se nám to hned. Byť loňský rok byl úspěšný, tam se nám to podařilo. Dlouhodobě ale ještě potřebujeme udělat pár změn.
Pokud by centrální banka byla zisková, můžeme to udělat jako v Německu nebo ve Švýcarsku. Tam je ze zisku banky naplněn rezervní fond pro případné ztráty centrální banky a to, co poté zbude, je odvedeno do státního rozpočtu. Můžete si to představit zhruba tak, že pokud by můj model vyšel, tak příští guvernér nebo guvernérka by mohl třeba posílat cca 100 miliard korun ročně do státního rozpočtu. To je má vize a současný zákon o ČNB to umožnuje.
Což by zalepilo deficit důchodového systému.
Ano, například by se mohla podle toho udělat penzijní reforma. Podobnou částku poslala švýcarská centrální banka i německá centrální banka v období covidu, když to země nejvíc potřebovala. Klíčové je zachovat nezávislost. Čili nebylo by to nárokové, bylo by to pouze, pokud je zisk, pokud je naplněn rezervní fond. Dividenda do státního rozpočtu. Politikům by se neříkalo, co s tím mají dělat. A byla by to nikoli pravidelná částka, ale jenom v případě výdělku.
Jakou jste na to dostal odezvu z politické scény? Předpokládám, že na tom pracujete, že toto je váš cíl.
Je to vedlejší cíl, má vize vytvoření bohatství pro příští generace. Mandát je cenová stabilita, finanční stabilita. A přes to nejede vlak. Ale pro mě jako člověka, který sám podnikal a je makroekonom, jsou hospodářský výsledek, rozvaha, výsledovka a mít finance v pořádku i ve vlastní instituci strašně důležité pojmy. V tom jsem jiný než předchozí guvernéři. Mně ztráta centrální banky vadí a pokud není ohroženo plnění mandátu, budu se ji snažit řešit.
A je nějaká odezva od politiků?
S politiky o tom nekomunikuji. Řešíme to na bankovní radě, teď třeba nově budeme mít každý rok zprávu o vývoji vlastního jmění banky. Budeme vyhodnocovat rizika ztráty centrální banky do budoucnosti a dopady na ekonomiku.
A jakou máte investiční strategii? Narazila jsem na to, že se snažíte kupovat co nejvíce zlata, že to je teď váš trend. Prý ho chcete mít 200 tun.
Sto…
Dřív jste říkal, že by ČNB měla mít 200 tun zlata.
Ano, v úvahu připadalo 100 až 200 tun. Když jsem přišel do České národní banky, měli jsme osm tun zlata. Osm tun zlata, nejmíň v historii. Čili strategie byla opět jiná, než co si myslím, že je dobře. Diskutovali jsme o tom na bankovní radě a dohodli jsme se, že nakoupíme 100 tun zlata – postupně, nikoliv hned, během příštích pěti let. Čili až budu končit jako guvernér, chtěl bych příštímu guvernérovi odkázat nízkou inflaci, 100 tun zlata, nejvíc v historii centrální banky. 100 tun zlata bude zhruba 5 % rezerv. Zlato proto, abychom diverzifikovali majetek, abychom všechno neměli jenom v dolarech nebo v eurech, abychom měli i jinou měnu. Chtěl bych mu odkázat to, že finanční stabilita bude vyřešena. A chtěl bych být maximálně loajální k instituci, nepomlouvat příštího guvernéra nebo guvernérku, nepomlouvat instituci, naprosto profesionálně předat banku. Takhle to mám vypočítané dopředu, co i jako bankovní rada chceme odkázat té následující, která přijde.
Jak byla předána Česká národní banka vám vaším předchůdcem? Našel jste dopis v kanceláři, našel jste tam nějaké rady? U amerických prezidentů i v různých institucích je tradice, že předchůdci a nástupníci bez ohledu na to, jak to vůči sobě mají, si instituci předávají korektně, přátelsky.
V rámci toho, abych zůstal ve svém projevu profesionál, tak vůbec nebudu komentovat, jak byla předána.
Čili mi naznačujete, že to tak nebylo.
Nebudu se k tomu vůbec vyjadřovat. Každopádně začali jsme banku řídit a jít příkladem veřejnosti. Zaměstnanci se dočkali rozumného nárůstu platů, byť jsme museli propouštět, protože jsme zdědili i největší nárůst provozních výdajů v historii. Takže jsme museli škrtat, nebylo to příjemné období. Ale prošli jsme racionalizací a teď je důležité – a i proto jsem tady v Blesku – abychom získali důvěru lidí, že se podařilo obnovit cenovou stabilitu a že se na ČNB jako instituci lze spolehnout. Na všechny zaměstnance v bance.
V souvislosti se zlatem jste mluvil o diverzifikaci, říkal jste, že Česká národní banka má mít i něco jiného než eura a dolar. Česká národní banka jednu dobu měla i čínské dluhopisy, čili jüany, kterých v jednu chvíli bylo za více než 50 miliard korun. Podle článku deníku E15 ze srpna 2023 jste se ale všech zbavili. Mě by zajímalo proč.
Ano. Bylo to 1 % z našich rezerv.
Symbolicky je to určitě zajímavé.
Měli jsme jen dluhopisy vydané státem. Portfolio jsme prodali ze dvou důvodů. První důvod byl, že americké dluhopisy nesou už srovnatelný výnos jako čínské dluhopisy a mají lepší rating. A druhý důvod byl opatrnostní kvůli tomu, co se děje v regionu a v jaké fázi nebo v jakém stadiu je teď svět.
Vy jste byl takový dejme tomu – teď vymyslím asi nové slovo – sinooptimistický. Létal jste do Číny, mluvil jste o jejich formě kapitalismu, snažil jste se to uvádět na pravou míru z vašeho hlediska. Znamená to, že se i v současné geopolitické situaci trošku mění vaše názory?
Podle mě má Čína velkou budoucnost, ale stále je to největší komunismus tohoto světa. Pro řadu zemí je to velmi důležitá země pro spotřebu, pro odbyt, pro to, aby tam podnikaly firmy. Nás živí obchod. Svět. Nejen nápady tahaly svět vždycky z bryndy, ale obchod, obchodní stezky, export, to je klíčové. Čili z tohoto důvodu jsem nikdy nehaněl Čínu, nikdy jsem se nemotal do politiky.
Čínské portfolio jsme se ziskem prodali a do budoucna uvidíme…
Nejsou dveře zavřené?
Nejsou zavřené.
Když si to přeložím, říkáte mi, že v tuto chvíli Čína není spolehlivý partner, anebo mi to neříkáte?
Říkám, že větší výnos vážený rizikem se dá dosáhnout na jiných finančních trzích než v Číně.
Klasická otázka, která tady padá u každého hosta, protože my máme ambici vytvořit i profil osobnosti, kterou zpovídáme. Jaké jste měl dětství a jak vás formovalo v tom, abyste se v budoucnosti zabýval penězi?
Jsem velmi konzervativní bankéř, moc se nechci bavit o dětství a rodině, ale řeknu vám jednu příhodu. Můj otec i matka jsou inženýři. A vždycky, když jsme psali ve třídě, čím chceme být, tak jsem vždycky psal, že chci být inženýrem.
A guvernérem jste začal chtít být kdy? Kdy jste si to tam začal psát?
Asi na vysoké škole. Nevím. Samozřejmě je to pocta a zodpovědnost. Proto chci být co největší profesionál, jaký může být a neplést se do politiky a doručovat výsledky.
Abych se k tomu vrátila. Inženýrem jste chtěl být proto, abyste napodobil rodiče, kteří se pohybovali v ekonomické sféře?
Ano.
Vyrůstal jste v devadesátých letech, promoval v roce 2002. To jsou důležitá léta transformace ekonomiky i privatizace bank. Pak jste pracoval s Andrejem Babišem, který mluví o mafii, rozkrádání Česka. Na jaké straně sporu o tuto dějinnou událost či etapu jste tehdy stál?
Na žádné. Nemotal jsem se do politiky, nehodnotím transformační kroky, snažím se prostě být makroekonom.
Čili jste to přijímal tak, jak se to dělo, a říkal jste si „teď se přizpůsobím tomu či onomu“?
Ne. Nemám rád například komunisty. Nemám rád bývalé komunisty, kteří jsou teď jenom přetransformovaní bez sebereflexe.
Ale on i pan Babiš i pan Zeman byli v KSČ, byť každý za svébytných podmínek.
Tak jsem to nemyslel. Chci říci, nikdy jsem nebyl v nějaké straně. Nikdy jsem nebyl aktivista, nikdy jsem nepořádal demonstrace, nedával na Facebooku, na Twitteru jakékoliv názory, poselství a podobně o jiných lidech. Vždy jsem se snažil o poselství: méně dluhů, spořit, pracovat, mít dlouhodbě vyrovnané rozpočty, nízkou inflaci. Alois Rašín byl něco podobného.
Miroslav Kalousek byl u nás asi před měsícem a říkal, že když poslouchá Václava Klause, tedy jednu ze zásadních tváří transformačního procesu, jak mluví o mezinárodní politice, je pro něj složité to vstřebat. Ale když Václav Klaus mluví o ekonomice, tak si dodnes dělá poznámky a říká, že bychom si je měli dělat všichni. Jak to máte vy? Posloucháte Václava Klause, když mluví o ekonomice, o ekonomii, o České národní bance, děláte si poznámky?
Poslouchám řadu projevů, mám rád hodně článků, vítám, když někdo píše články nebo vydává knížky, které nejsou jenom kusými vyjádřeními. Poslouchám tak nejen Václava Klause, ale i pana prezidenta Zemana, pana prezidenta Pavla. Všechny projevy nebo články čtu a nesnažím se diferencovat, koho poslouchám více nebo méně.
Nedávno se mě někdo ptal, jestli vůbec máte rodinu. Vy jste dal najevo, že nechcete zabíhat do detailů. Složitě jsem zjišťovala, jestli rodinu máte, a tak vím, že máte, a tím asi končíme. Proč je to pro vás tabu, proč to není součástí vašeho CV? Proč o tom nechcete mluvit?
Nejsem politik a netoužím, aby ve veřejném prostoru bylo mé soukromí.
Tak se zeptám jinak. Učíte své děti finanční gramotnosti? To je teď veliké téma, zda by finanční gramotnost měla být samostatným předmětem na základní škole, na prvním stupni, na druhém stupni. Jak to pojímáte, to mi snad říct můžete.
Každé dítě bych rád učil finanční gramotnosti. Doporučoval bych to všem, aby si místo pravidelně placené televize vzali nějakou knížku. Za dva roky jsem navštívil 24 škol a většinou jsem začínal debatu matematickým příkladem. Řada studentů byla velmi bystrá a diskutovala se mnou. A tak jsem matematické příklady dal do knížky, kterou brzy vydám. Tak si ji třeba můžete koupit.
Vydáte knížku příkladů pro školáky?
Ano, vydám matematické hádanky.
Aha. A jak se to bude jmenovat?
Matematické hádanky.
Dobře. A účel? Bude vyloženě o financích, anebo to bude „měla babka čtyři jabka“?
Bude to přesně, jak jste se ptala, zaměřené na finanční gramotnost. Kdo si příklady vyřeší, víc pochopí svět financí. Nejsou to jenom běžné rovnice, jsou to i úlohy k zamyšlení.
Pokud by tedy finanční gramotnost měla být samostatným předmětem na školách, vaše odpověď je jednoznačná.
Nemusí to být ani na školách, může to být i doma nebo můžete přijít k nám do České národní banky. Ani si nemusíte kupovat moji knížku, můžete si vygooglovat a učit se dál na internetu. Je toho spousta.
Generalizace úplně na závěr. Bavili jsme se o tom, jak se Češi chovali ke svým úsporám v uplynulých dvou komplikovaných letech. Teď se bavíme o finanční gramotnosti. Jsou Češi podle vás finančně gramotný národ? Anebo je tady ještě poměrně hodně rezerv?
Máme rezervy. Já se i ve své praxi setkávám s tím, že řada lidí naletí. Takže bych podpořil to, abychom dál studovali, vzdělávali se a učili se i na chybách. Každý z nás někdy udělá chybu. Tak jenom ji znovu neopakovat.
Neodpustím si to. Jaká byla vaše finanční chyba, kterou jste v životě udělal? Nějaká velká, která vás formovala?
Tak třeba, když jsem mohl ještě vlastnit akcie, vlastnil jsem akcie Tesly. Prodal jsem je, ale neměl jsem to dělat, měl jsem si je nechat. Apple jsem taky prodal a měl jsem si ho nechat. I to mě poučilo v tom, že je těžké vybrat vítěze. Řada lidí měla akcie Nokie nebo Blackberry, ale ty zase šly úplně ke dnu. Naopak Apple a Samsung šly nahoru. Takže nikdy jednoduše nepoznáme a nevybereme vítěze. Nejdůležitější poselství je, že vyhraje ten, kdo má úspory, nemá kupu dluhů a připravuje se na budoucnost poctivě.
Místo toho, aby riskoval na akciovém trhu.
Lepší je spořit si pravidelně měsíčně. Vemte si dovolenou, obejděte dvě tři banky, ať se o vás poperou, a pravidelně měsíčně začněte spořit. Někdo může 300 Kč, někdo 500 Kč, někdo 2 000 Kč. Pravidelně měsíčně do akciového fondu, jaký si vyberete v bance nebo v investiční společnosti. Je to čistě na vás.
Děkujeme za to, že jste tady byl, děkujeme za rady.
Děkuji, hezký den.
(Rozhovor byl redakčně upraven)