Sbohem padesátihaléři, sbohem dvacetikoruno! – část 6
Již v polovině roku 1919, tedy v době, kdy probíhala výroba státovek I. emise a některé nominální hodnoty ještě ani nebyly v oběhu, se začalo uvažovat o obměně některých hodnot za nové vzory, tzv. státovky II. emise. Tato obměna se začala týkat i dvacetikoruny, neboť za plně vyhovující platidla se z I. emise považovala jen desetikoruna a tisícikoruna a dále se nepočítalo s obměnou koruny, která měla být ihned po obnovení činnosti kremnické mincovny nahrazena mincí (stalo se tak ale až v roce 1922). Na začátku 20. let vznikla řada návrhů, je však obtížné odlišit, v kterých případech šlo o součást úřední přípravy a v kterých případech o tzv. nezávazné nabídky, které předkládali různí autoři a obchodní tiskárny.
Zvláštní skupinu představují tzv. kolážované návrhy, které předkládala American Bank Note Company z New Yorku (ABNC), obchodní ceninová tiskárna, které v té době tiskla bankovky, státovky, různé poukázky a cenné papíry, poštovní známky a další ceniny pro nemalou část světa. Jednalo se o sestřihávané a slepované koláže prefabrikovaných tiskových prvků (rámečky, giloše, rastry, čísla…), doplněných ručně kreslenými partiemi (obvykle texty v příslušných jazycích) a různými neutrálními (často alegorickými) či různě interpretovatelnými motivy (např. tentýž ženský portrét byl jednou alegorií svobody Kostariky, podruhé symbolickou postavou československé Republiky). Mnohé z těchto rytin a dalších tiskových prvků byly tiskárnou použity již předtím k jiným zakázkám nebo byly vyrobeny do zásoby na nekonkrétní budoucí komerční potřebu.
Jen v některých případech byly koláže doplňovány i národními motivy v podobě fotografií a kreseb, které si obvykle zvolil a dodal zákazník, nebo i tzv. speciálními rytinami, připravenými tiskárnou po schválení, že daný národní motiv bude skutečně použit. Většina kolážovaných návrhů se zřejmě dochovala jen na dobových černobílých fotografiích k dokumentaci uskutečněných nabídek, neboť originály byly částečně rozebrány na nové návrhy. Např. některé koláže pro Československo byly sestaveny z návrhů bankovek pro Banco de México, některé československé prvky je pak možné najít na pozdějších návrzích pro další státy.
ABNC získala zakázku i pro Československo, tiskla tisícikorunu I. emise a až do konce existence I. republiky pak ještě dalších pět státovek a bankovek. Dvacetikoruna mezi nimi nebyla, i když ABNC opakovaně předkládala návrhy všech připravovaných hodnot. Důvodem bylo rozhodnutí Bankovního úřadu, že od II. emise bude tisk hodnot do 50 Kč včetně svěřován tuzemským obchodním tiskárnám a od hodnoty 100 Kč zahraničním ceninovým tiskárnám. Po zahájení činnosti Tiskárny bankovek Národní banky Československé v roce 1928 pak byly v tuzemsku tištěny i vyšší hodnoty. Poslední práce ABNC pro Československo, tisícikoruna vzoru 1932, vznikla vlastně jen náhodou – mělo jít o dotisk vzoru 1919 s pokračujícími sériovými písmeny, avšak tiskárna nebyla schopna po změně technologií dodržet původní parametry, pročež musel vzniknout nový vzor.
Zřejmě první kolážovaný návrh dvacetikoruny II. emise vznikl v červnu 1919. Hlavním motivem lícní strany je vedle tiskových prefabrikátů rytina zvaná „The Reapers“ (česky „Žnečky“, i když není jisté, zda jde o dvě ženy nebo ženu a muže), kterou vytvořil George Frederick Cumming Smillie v roce 1883 zřejmě podle fragmentu obrazu Simona Juliena. Jedná se o motiv vpravdě mezinárodní! Budeme-li počítat i mírně odlišné předcházející rytecké varianty, vzniklé před rokem 1860 a v roce 1872, a pozdější rytecké varianty, vzniklé v letech 1888 a 1910, byla tato rytina nejprve použita na několika tzv. Obsolete Bank Notes (papírová platidla Spojených států amerických, která nevydávala federální vláda, ale v letech 1782–1866 místní banky, obce, obchodní společnosti a obchodníci – celkem šlo o několik tisíc emitentů). Dále byla použita na několika vydaných i nevydaných bankovkách a státovkách Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Nikaragui, Peru, Španělska, Uruguaye a také na zmíněné československé tisícikoruně vzoru 1919. Jako rytina i v různých kresebných přepisech pro knihtisk, kamenotisk a plochý tisk pak byla použita také na mnoha cenných papírech – dluhopisech, akciích a šecích.
Kolážovaný návrh na státovku II. emise bez data. Název státu zní ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA, ačkoliv po celou I. republiku byl na všech platidlech používán tvar REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ. Zajímavá je také korekturou zachycená chyba v podobě tečky nad písmenem I ve slovu REPUBLIKA, která se v majuskulním písmu na I nedělá.
Další kolážovaný návrh dvacetikoruny II. emise (ačkoliv je z ne zcela jasných důvodů použito datum I. emise 15. dubna 1919) je ze srpna 1919. Hlavním motivem lícní strany je vlepená fotografie Ludmily Rašínové, dcery ministra financí, dodaná do New Yorku Bankovním úřadem. Dívka je oblečena do táborského kroje a existují úvahy, že jde o symbolickou Mařenku z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. I když dvacetikoruna v této podobě vydána nebyla, rytec Edwin Gunn vytvořil rytecký přepis portrétu, který pak byl použit na lícní stranu pětitisícikoruny vzoru 1920. Hlavním motivem rubové strany je kompozice zemských znaků do podoby tzv. legionářského znaku, neoficiálního, ale často používaného symbolu meziválečného Československa.
Kolážovaný návrh na státovku II. emise s datem 15. dubna 1919.
Na dalších dvou typech kolážovaných návrhů dvacetikoruny II. emise z prosince 1919 a ledna 1920 je hlavním motivem lícní strany vlepená fotografie prvního československého presidenta Tomáše Garrigue Masaryka od Františka Drtikola z roku 1919. Ostatní prvky jsou prefabrikované, jen na rubové straně staršího návrhu je tzv. prozatímní státní znak od Jaroslava Kursy a na mladším návrhu již definitivní malý státní znak od Františka Kysely.
Kolážovaný návrh na státovku II. emise s datem 2. ledna 1920.
Zřejmě poslední kolážovaný návrh ABNC na státovku II. emise s datem 2. ledna 1920.
Portrét presidenta Masaryka podle fotografie Františka Drtikola, použitý na kolážích, byl v ABNC dokonce rytecky zpracován pro hlubotisk, ale z neznámých důvodů nebyla tato rytina na našich platidlech nikdy využita.
Tím zřejmě skončily pokusy ABNC o získání zakázky na výrobu československé dvacetikoruny. Platidla tištěná v ABNC byla na rozdíl od výrobků tuzemských obchodních tiskáren technicky dokonalá, byla proto veřejností přijímána s nadšením a dlouhá léta zůstávala vzorem povedených peněz. Teprve podrobné studium použitých tiskových prvků a znalost jejich historie ukazují, že šlo o návrhy kosmopolitní, námětově nesmyslné splácaniny. Tato tiskárna, stejně jako většina dalších komerčních tiskáren, nenacházela a způsobem i rychlostí práce ani nemohla nacházet pochopení pro národní výtvarná specifika, která vyjádřily až původní návrhy československých výtvarných umělců.
Jiný zajímavý tištěný návrh dvacetikoruny II. emise z roku 1921 připomíná kompozičním řešením včetně textů a zvlněných mikrotextů návrhy ABNC, ale zjevně nejde o americkou práci. Té neodpovídá kvalitou tisku ani použitím prvků cizích americké bankovkové grafice, zejména ovoce a zeleniny po stranách slovního označení hodnoty. Pravděpodobně jde o návrh tuzemské obchodní tiskárny napodobující styl ABNC, jejíž výrobky právě v té době přicházely do peněžního oběhu a na rozdíl od různorodých státovek I. emise z tuzemské výroby vytvářely určitý jednotný kompoziční styl. Hlavním motivem lícní strany je pohled na hrad Karlštejn od jihovýchodu před jeho regotizací na konci 19. století, provedený pravděpodobně podle jedné z vedut vzniklých po roce 1838, konkrétně pak byla zjevně použita jedna nesignovaná kresba z roku 1857. Nátisky existují v několika variantách, s barvou hlavního tiskového obrazce zelenou nebo modrou a vytištěné knihtiskem nebo hlubotiskem z leptaných tiskových forem. Místo tisku ani autorství nejsou spolehlivě doloženy, lze usuzovat na některou z českých obchodních tiskáren a autorství jejího ateliéru, případně některého z regionálních grafiků, kteří s těmito tiskárnami spolupracovali.
Jedna z variant nátisku dvacetikorunové státovky Republiky československé II. emise s datem 21. dubna 1921.
Na konci první poloviny 20. let vrcholily v reprografickém oddělení Tiskárny státovek Bankovního úřadu ve spolupráci s pražskou tiskárnou A.Haase přípravy tisku nového vzoru dvacetikoruny podle návrhu Aloise Mudruňky. Za dobu existence Bankovního úřadu však nová dvacetikoruna jako státovka II. emise nebyla vydána. Dnem 1. dubna 1926 (účetně se zpětnou účinností od 1. ledna) provizorní Bankovní úřad ministerstva financí zanikl a jeho kompetence převzala standardní centrální banka – Národní banka Československá. Až ta vydala novou dvacetikorunu jako svoji první bankovku.