Regionální rozdíly ve vybraných zemích EU
Hodnocení ekonomické výkonnosti na úrovni regionů vybraných zemí EU ukazuje, že zatímco regionální rozdíly v tradičních členských státech EU (Německo, Rakousko a Portugalsko) se vesměs snižují, v případě později přistoupivších států (Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko) se naopak prohlubují, což platí zejména pro rozdíly mezi hlavními městy a ostatními regiony těchto zemí. V článku dále upozorňujeme na důležitost regionální politiky EU, která bezesporu tradiční aglomerační efekty tlumila.
Vyšlo v publikaci Globální ekonomický výhled – únor 2020 (pdf, 1,5 MB)
Koncentrace aktivit a regionální politika EU
V Evropské unii, stejně jako v jiných částech světa, probíhají dva tradiční procesy, které ovlivňují koncentraci obyvatel a bohatství. První proces vede k aglomeračním efektům, tedy stěhování obyvatel do užších geografických oblastí (typickým příkladem jsou hlavní města a jejich předměstí), zatímco druhý proces souvisí s disperzními efekty, tedy snížením koncentrace obyvatel. Jazykem regionální (prostorové) ekonomie, tzv. aglomerační síly působí jak ze strany poptávky (firmy se chtějí nacházet v místech dostupné pracovní síly), tak i ze strany nabídky (prodej v aglomeracích, kde je vysoká celková kupní síla a minimální náklady na dopravu). Tyto síly historicky dominovaly a byly dány zejména přirozeným zohledňováním úspor z rozsahu. Na druhou stranu tzv. disperzní síly působí opačně tj. ve směru snižování koncentrace obyvatel v centrech. Disperzní síly vznikají vlivem např. snahy o zamezení negativních koncentračních efektů (znečištěný vzduchu, světelný smog, hlučnost atd.), které vedou k opouštění velkých aglomerací.
Rovnováha mezi aglomeračními a disperzními silami, a ve výsledku rozdělení bohatství mezi regiony, může být do značné míry ovlivňována regionální politikou. Regionální politika svoji záměrnou podporou méně rozvinutých regionů narovnává ekonomické podmínky a motivuje k setrvání mimo centra. Názorně lze rozpoznat největší aglomerace v Evropě pomocí nočních satelitních snímků (Graf 1). Bohaté a současně také hustě osídlené regiony leží blízko u sebe a tvoří pomyslný „motor“ evropské ekonomiky; chudé a rovněž řídce osídlené regiony jsou naopak geograficky odlehlé. Proto se jeví jako prozíravé uvažovat o rozmístění ekonomické aktivity v Evropě bez hranic jednotlivých států a uvažovat více regionálně.
Graf 1 – Evropa v noci
Zdroj: ScienceAdvances, https://advances.sciencemag.org/content/2/6/e1600377
Pozn.: Bílé a červené plochy znamenají nejvíce umělého svitu, tj. ukazují na aglomerace u velkých měst. Černé oblasti pak místa s přírodní tmou.
Podpora regionálního růstu a vyrovnávání rozdílů v bohatství mezi regiony EU patří ke klíčovým oblastem hospodářské politiky v rámci společné Evropy. Regionální politice je věnována druhá největší část (po výdajích na společnou zemědělskou politiku) rozpočtu EU, především prostřednictvím podpory vyplácené ze strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj. Ty tvoří zhruba třetinu rozpočtu EU.[1] Při rozhodování o čerpání ze strukturálních fondů je jako ukazatel bohatství regionu používána hodnota HDP na obyvatele v paritě kupní síly na úrovni regionů NUTS 2.[2] Pro regionální politiku je přitom referenční hodnotou průměr EU, přičemž regiony NUTS 2, které mají HDP na hlavu nižší než 75 % tohoto průměru, mají v čerpání evropských strukturálních fondů prioritu. Naproti tomu Fond soudržnosti, jinak také nazývaný Kohezní fond, je určen k podpoře chudších států jako celků, přičemž referenční hodnotou pro podporu je výše hrubého národního důchodu na obyvatele nižší než 90 % průměru EU.[3] V oblasti regionální politiky působí i Evropský fond pro regionální rozvoj, jehož cílem je posílení ekonomické a sociální soudržnosti v Evropské unii vyrovnáváním rozdílů mezi jejími regiony. Jeho tzv. “tematická koncentrace“ do čtyř oblastí (inovace a výzkum, digitální agenda, podpora malým a středním podnikům, nízkouhlíkové hospodářství), která předurčují převážné zaměření financovaných projektů[4].
Sledování bohatství jednotlivých regionů umožňuje rozšířit standardní hodnocení konvergence jednotlivých zemí o detailnější regionální pohled. Vývoj HDP na obyvatele v paritě kupní síly (PPP) pro regiony NUTS 2 vybraných zemí EU[5] ukazuje, že ve všech sledovaných zemích kromě Německa jsou hlavní města výrazně bohatší než celostátní průměr dané země (Graf 2). Tento rozdíl je u novějších členských států EU více než dvojnásobný a přetrvávající, zatímco ve sledovaných tradičních státech EU výrazně nižší a snižující se (Portugalsko, Rakousko). I přes zvyšující se rozdíly mezi hlavními městy a ostatními regiony České republiky, Maďarska, Rumunska a Slovenska rostlo bohatství většiny regionů těchto zemí a tedy i ekonomik jako celku rychleji, než rostl průměr EU-28 (Graf 3). Poněkud odlišná je situace v Itálii, kde HDP na obyvatele během období 2000–2017 stagnoval a oproti průměru EU-28 se tedy snížil. Graf A1 v příloze nabízí pohled na vývoj reálného HDP na úrovni regionů pro jednotlivé státy. Ve vztahu k průměru EU dosahuje úrovně nad 75 % naprostá většina regionů Německa, Rakouska a Itálie, v ostatních sledovaných zemích se nad touto referenční hodnotou nacházejí jen některé regiony, zejména hlavní města.
Graf 2 – Poměr reálného HDP na obyvatele v paritě kupní síly vůči celostátnímu průměru
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB
Graf 3 – Reálný HDP na obyvatele v paritě kupní síly, celostátní průměr (index, EU-28 = 100 %)
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB
Použití ukazatele HDP v paritě kupní síly oproti HDP přepočtenému tržním kurzem do referenční měny (EUR) vede k jistému zkreslení výsledků. To má za následek nadhodnocení výsledků pro novější členské země EU (s obecně nižší cenovou hladinou oproti průměru EU) a naopak podhodnocení výsledků pro tradiční země EU. Důvodem je samotný mechanismus výpočtu parity kupní síly, který zohledňuje např. i ty příjmy a výdaje obyvatelstva, které v tržním kurzu měny de facto nejsou zohledněné, tj. např. velikost poskytovaných dotací, šíře segmentu regulovaných cen, odlišnosti v míře zdanění, výše sociálních transferů atd. Naopak měnový kurz dle PPP neodráží aktuální zájem o danou měnu na devizovém trhu, včetně např. globálního sentimentu. Nicméně HDP na obyvatele v paritě kupní síly stále zůstává referenčním indikátorem pro regionální politiku EU a proto je důležité jeho vývoj sledovat.
Vývoj HDP na obyvatele v paritě kupní síly je vhodné srovnat s vývojem příjmů domácností na osobu v paritě kupní síly a tím poněkud zreálnit skutečný obrázek o výši regionálních rozdílů v rámci jednotlivých zemí. Pokud srovnáme vývoj obou ukazatelů, pak je patrné, že rozdíly mezi vývojem v hlavním městě a ostatních regionech dané země jsou menší u vývoje příjmů na osobu (Graf 4) než při použití ukazatele HDP (Graf 2). To může být dáno tím, že sídla firem jsou obvykle umisťována do hlavních (často největších) měst, což vykazovanou hodnotu HDP v hlavním (největším) městě nadhodnocuje, okolní regiony pak naopak podhodnocuje. Obdobně tomu může být tím, že řada obyvatel v hlavním městě pracuje, avšak své trvalé bydliště má až za jeho hranicí. Proto je možné pozorovat vyšší rovnoměrnost ve vývoji příjmů domácností na obyvatele mezi hlavním městem a ostatními regiony než je tomu při použití HDP. Ovšem rozdíly v příjmech domácností na osobu mezi zeměmi přetrvávají (Graf 5). Výjimkou je Itálie, kde dochází ke stagnaci příjmů na národní úrovni. Vývoj příjmů domácností na úrovni regionů jednotlivých zemí je zobrazen v Grafu A2. Z tohoto grafu je patrná značná různorodost mezi regiony.
Pohledem napříč sledovanými zeměmi je rovněž patrné, že čím je země chudší, tím jsou rozdíly mezi hlavním městem a regiony viditelnější. Nejvyšší rozdíly jak v HDP na obyvatele (Graf 2), tak v příjmu domácností (Graf 4) jsou z námi analyzovaných zemí pozorovány u Rumunska, následované zhruba obdobnými rozdíly u Maďarska a Slovenska, dále České republiky a Portugalska. Naopak u Německa, Itálie a do jisté míry i Rakouska je zjevné, že rozdíly mezi hlavním (největším) městem a ostatními regiony jsou zanedbatelné, resp. často nerozeznatelné (viz také Graf A1 a A2).
Graf 4 – Poměr příjmu domácností na osobu v paritě kupní síly v hlavním městě vůči celostátnímu průměru
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB
Graf 5 – Příjem domácností na osobu v paritě kupní síly, celostátní průměr (PPP)
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB
Měření konvergence mezi regiony
Pro zhodnocení vývoje a stupně dosažené reálné konvergence napříč regiony je využit koncept tzv. beta- a sigma-konvergence, které vycházejí z neoklasické teorie ekonomického růstu.[6] Zatímco koncept beta-konvergence umožňuje posoudit, zda chudší regiony dohánějí regiony bohatší, sigma-konvergence slouží ke zhodnocení dosaženého stupně konvergence napříč regiony a časem. Pokud se tedy směrodatná odchylka mezi regiony snižuje, pak stupeň konvergence je vyšší a naopak. Časový horizont od roku 2000 do roku 2017 umožnuje posouzení vývoje jak před, tak i po vypuknutí světové finanční a hospodářské, resp. evropské dluhové krize.
Pohled na beta-konvergenci ukazuje, že zatímco regiony většiny tradičních zemí EU ve sledovaném období konvergovaly, rozdíly mezi regiony v novějších členských zemích se zvyšovaly. Vztah mezi počátečními hodnotami HDP na obyvatele jednotlivých regionů a kumulovaným růstem jejich HDP na obyvatele během sledovaného období zobrazuje Graf A3. Je z něj patrné, že v Německu, Portugalsku a Rakousku byl pozorován rychlejší růst u regionů s nižší výchozí hodnotou HDP (záporný sklon proložené trendové přímky), tyto chudší regiony se tak ve sledovaném období přibližovaly k regionům bohatším. Výjimkou je Itálie, kde došlo k stagnaci ekonomické aktivity na obyvatele, resp. k poklesu oproti průměru EU-28, přičemž konvergence na úrovni regionů nebyla pozorována: trendová přímka na Grafu A3 má dokonce kladný, ovšem nevýrazný sklon, který poukazuje na absenci vztahu mezi počátečním a kumulovaným růstem HDP na obyvatele. Naopak v případě České republiky, Maďarska, Rumunska a Slovenska (viz Graf A3, levý panel) docházelo i přes výrazný narůst ekonomické aktivity na obyvatele k beta-divergenci, kdy bohatší regiony – zejména hlavní města – rostly v průměru rychleji, než regiony chudší.[7] Vývoj beta-konvergence v čase pro regiony v rámci jednotlivých zemí a v rámci skupin zemí ilustruje Tabulka 1, ze které je patrné, že zatímco v Německu docházelo k beta-konvergenci mezi regiony již v předkrizovém období, v Portugalsku a Rakousku je tato konvergence zřetelná až po krizi. Výsledky navazují na zjištění studie Alcidi (2019), ve které byla za období 2000–2015 identifikována beta-divergence regionů v zemích východní Evropy a jižního křídla, avšak s pomyslnou otázkou, zda divergence bude i dále pokračovat. Regionální rozdíly v uvedených zemích tedy nadále přetrvávají.
Tabulka 1 – Beta-konvergence reálného HDP na obyvatele na úrovni regionů
| 2000–2008 | 2009–2017 | 2000–2017 | Počet regionů | |
| CZ | 0,2 *** | -0,04 | 0,12 ** | 8 |
| HU | 0,16 ** | -0,15 | 0,05 | 8 |
| RO | 0,21 *** | 0,03 ** | 0,12 *** | 8 |
| SK | 0,12 * | -0,07 | 0,15 *** | 4 |
| AT | -0,11 | -0,17 * | -0,28 | 9 |
| DE | -0,09 *** | -0,1 *** | -0,2 *** | 38 |
| IT | -0,03 | 0,06 | 0,03 | 21 |
| PT | -0,08 | -0,25 *** | -0,29 *** | 7 |
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB
Pozn.: Tabulka zobrazuje hodnoty koeficientu beta (sklon křivky) za dané období. Záporné a zároveň významné hodnoty vyjadřují konvergenci. Novější členské země tak vykazují ve všech obdobích absenci beta-konvergence. Německo má největší počet regionů (38), zatímco například Slovensko se skládá pouze ze 4 regionů. Hladina statistické významnosti: ***(1%), **(5%), *(10%).
Také z hodnocení stupně dosažené sigma-konvergence vycházejí lépe tradiční země EU. Nejvyššího stupně sigma-konvergence mezi regiony na úrovni zemí dosahují Portugalsko a Rakousko, jen mírně nižší je stupeň vzájemné konvergence německých regionů, zatímco v Itálii je pozorován narůst divergence mezi regiony (viz Graf A4, všechny regiony – nižší hodnoty znamenají vyšší stupeň dosažené konvergence). Ve druhé polovině období 2009–2017 došlo k určité vzájemné konvergenci regionů v Maďarsku a v ČR, náznak konvergence je patrný i v Rumunsku a na Slovensku. Rozdíl oproti výše uvedeným tradičním ekonomikám EU je však stále značný, řádově několikanásobný. Pokud hypoteticky vyloučíme region hlavního města, rozdíly ve vývoji uvnitř novějších členských zemí jsou srovnatelné s tradičními členskými státy EU a dokonce nižší než v rámci Německa a Itálie (viz Graf A4, dolní panel).
Závěr
Z analýzy vývoje bohatství jednotlivých regionů vybraných zemí vyplývá, že v novějších členských státech EU přetrvávají výraznější regionální rozdíly, které se navíc dále spíše prohlubují. Většina regionů těchto zemí sice zaznamenala rychlejší růst bohatství než průměr EU-28, růst některých regionů, zejména hlavních měst, však byl výraznější než růst zbývajících. Naopak v tradičních státech EU nejsou rozdíly mezi jednotlivými regiony NUTS 2 tak výrazné a postupně se snižují. Novější země EU by tedy měly lépe využívat společných evropských fondů na zvyšování soudržnosti, aby nedocházelo k dalšímu prohlubování rozdílů mezi hlavními městy a ostatními regiony. Rostoucí divergence mezi regiony může způsobovat slábnoucí podporu chudších regionů k další politické a ekonomické integraci.
Ekonomická aktivita v EU je silně geograficky koncentrovaná, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak i v jejich rámci. Prohlubující se ekonomická integrace v Evropě sice postupně smazává rozdíly v bohatství mezi státy, pokud se však podíváme na daný vývoj optikou geografického rozložení ekonomické aktivity, tak ta se stále více koncentruje do již existujících aglomerací. Obyvatelé, kteří žijí v těchto aglomeracích, pak mají vyšší příjmy při nižší míře nezaměstnanost; naopak je tomu u chudších regionů. Výzvou regionální politiky EU tedy dále bude, jak tyto procesy změnit a více přiblížit úroveň bohatství dosahovanou v regionech té, která je dosahovaná v hlavních (největších) městech.
Autory jsou Jan Babecký a Luboš Komárek. Za podnětné diskuse děkují autoři Vítu Bártovi a Petru Polákovi z České národní banky. Názory v tomto příspěvku jsou jejich vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky.
Graf A1: Reálný HDP na obyvatele v paritě kupní síly (EU-28 = 100 %)
Zdroj: Eurostat
Pozn.: Graf zobrazuje vývoj HDP na obyvatele ve vybraných zemích EU na úrovni regionů NUTS 2. Červená čára ukazuje region "hlavní město", zatímco modrá čára ukazuje "národní úroveň" (jako srovnávací hodnotu). Regionální data jsou dostupná do r. 2017, na národní úrovni až do r. 2018.
Graf A2: Příjem domácností na osobu v paritě kupní síly (národní úroveň = 100 %)
Zdroj: Eurostat
Pozn.: Graf zobrazuje vývoj disponibilního příjmu domácností na obyvatele ve vybraných zemích EU na úrovni regionů NUTS 2. Červená čára ukazuje region "hlavní město".
Graf A3: Beta-konvergence reálného HDP na obyvatele na úrovni regionů (2000–2017)
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB
Pozn.: Graf zobrazuje vztah mezi změnou HDP na obyvatele oproti národnímu průměru pro regiony NUTS 2 za období 2000–2017 (osa Y) a jeho výchozí úrovní v r. 2000 (osa X), národní průměr = 100 %. Červeně je označeno hlavní město.
Graf A4: Sigma-konvergence reálného HDP na obyvatele na úrovni regionů (2000–2017)
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB
Pozn.: Graf zobrazuje vývoj koeficientu sigma (směrodatná odchylka regionálního HDP na obyvatele v paritě kupní síly ve vztahu k průměru za danou zemi v čase na úrovni regionů NUTS 2). Nižší hodnoty znamenají vyšší stupeň dosažené konvergence.
Zdroje
Alcidi, C. (2019): Economic Integration and Income Convergence in the EU. Intereconomics, 54(1), pp. 5–11.
Barro, R. J., Sala-I-Martin, X. (1992): Convergence. Journal of Political Economy 100, pp. 223–251.
Monfort, P. (2008): Convergence of EU regions: Measures and evolution. Regional Policy, No. 1/2008: European Commission.
Klíčová slova
regionální politika, regionální rozdíly, aglomerace, EU fondy
JEL Klasifikace
R11, R12, O47
[1] Evropská komise zveřejnila v červnu 2018 nový návrh přidělování prostředků pro regionální rozvoj a politiku soudržnosti po roce 2020. Hlavním cílem návrhu je modernizovat politiku soudržnosti, jejímž cílem má být růst hospodářské a sociální konvergence a pomoc regionům, zjednodušit ji a připravit ji na nové výzvy. Regiony by i pro období po roce 2020 měly zůstat rozděleny do tří kategorií: (1) méně rozvinuté, (2) přechodové a (3) více rozvinuté regiony. Dle záměru přitom mají pro nějakou formu financování zůstat způsobilé všechny regiony EU, i ty nejbohatší. Výdaje na kohezní politiku v období 2021–2027 by dle Komise měly činit 373 mld. EUR.
[2] NUTS (Nomenclature d'unités territoriales statistiques) označuje nomenklaturu územních statistických jednotek. Česká republika se dělí na 8 regionů NUTS 2: CZ01 Praha, CZ02 Střední Čechy, CZ03 Jihozápad, CZ04 Severozápad, CZ05 Severovýchod, CZ06 Jihovýchod, CZ07 Střední Morava a CZ08 Moravskoslezsko.
[3] V období 2014–2020 se čerpání s Fondu soudržnosti vztahuje na Bulharsko, Českou republiku, Estonsko, Chorvatsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko a Slovinsko.
[4] Ve více rozvinutých regionech se musí nejméně 80 % vynaložených prostředků zaměřovat na nejméně dvě z výše uvedených priorit, v tzv. přechodových regionech se vyžaduje toto zaměření u 60 % fondů a v tzv. méně rozvinutých regionech je to 50 %. Dále platí, že určité prostředky EFRR musí směřovat konkrétně na projekty nízkouhlíkového hospodářství.
[5] Rakousko, Německo, Itálie, Portugalsko, Česká republika, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.
[6] Viz např. Barro a Sala-i-Martin (1992). Pro aplikaci koncepce beta- a sigma-konvergence na regionální rozvoj viz např. Monfort (2008).
[7] Směrnice regresní přímky je pro ekonomiky novějších států EU ovlivněna do značné míry hlavním městem, které je výrazně bohatší než ostatní regiony a zároveň může mít vyšší amplitudu hospodářského cyklu. Pokud by regrese u těchto zemí nezahrnovala hlavní město, sklon přímky by byl záporný zejména u České republiky a Maďarska, tedy chudší regiony by se přibližovaly bohatším.