Oldřich Kulhánek a Česká národní banka*

Hotovostní peníze se historicky vyvinuly ve dvou základních formách – peníze kovové (i když nouzově také porcelánové nebo lepenkové) neboli mince a peníze papírové (i když v minulosti také kožené a v současnosti také plastové), zjednodušeně bankovky (i když může jít i o státovky, poukázky a jiné druhy tištěných peněz). Jedny vytvářené sochařsky a rozmnožované ražbou, druhé vytvářené graficky a rozmnožované tiskem. Oldřich Kulhánek (1940–2013) a Česká národní banka či bývalá Státní banka československá je spojení, které dává tušit, že tématem tohoto blogového příspěvku budou bankovky.

V naší historii se návrhy na bankovky pořizovaly třemi základními způsoby. Prvním bylo přímé zadání určitému autorovi, o jehož schopnosti vytvořit výtvarně kvalitní návrhy nebylo pochyb. Tento způsob se využíval při nedostatku času a za všechny tyto případy vzpomeňme první československá platidla, jejichž přípravou byl pověřen Alfons Mucha. Druhým způsobem bylo vytvoření návrhů v ateliéru tiskárny (často ze starších předloh a prefabrikovaných prvků), která pak bankovky vyráběla. Tento způsob stál emitenta nejméně práce a vedl ke vzniku technicky dokonalých, i když mnohdy výtvarně topornějších bankovek, jelikož přizpůsobit podobu bankovky potřebám tisku dokáží nejlépe designéři a rytci tiskáren. Tímto způsobem byly pořízeny návrhy našich platidel v ateliérech amerických, britských a sovětských ceninových tiskáren či v Tiskárně bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu, dnešní Státní tiskárně cenin. Třetím způsobem pořizování návrhů na bankovky byly soutěže výtvarníků, anonymní i neanonymní, omezené i neomezené. Šlo sice o variantu nejpomalejší, obvykle ale vedoucí k získání výtvarně nejhodnotnějších uměleckých děl. Tento způsob získal u nás podmínky a převahu ve druhé polovině 50. let. Za všechny případy jmenujme pětadvacetikorunu Karla Svolinského nebo poslední československé bankovky z let 1985–1989.

Oldřich Kulhánek se první soutěže na bankovku zúčastnil v roce 1970. Byla to pětisetkoruna s motivem Slovenského národního povstání a Děvína, vydaná o tři roky později jako vzor 1973. Soutěž nevyhrál. Realizován ale nebyl ani „neúnosně drastický a málo obecně srozumitelný“ vítězný návrh Albína Brunovského a přednost byla dána ideově srozumitelnějšímu návrhu Jaroslava Lukavského.

O. Kulhánek, návrh na bankovku 500 Kčs, 1970, tužka.
O. Kulhánek, návrh na bankovku 500 Kčs, 1970, tužka.

Hned druhou, anonymní soutěž na desetikorunu Oldřich Kulhánek v roce 1971 vyhrál. Bankovka však nebyla nikdy realizována, ani podle jeho, ani jiného návrhu. V krátké době mezi rozhodnutím o ideové náplni nové soustavy bankovek z roku 1968 a rozhodováním o realizaci desetikoruny režim výrazně přituhnul a zvolený motiv mistra Pavla z Levoče a jeho díla začal najednou vadit jako přílišná propagace náboženství. Mezi řádky lze číst, i když to nebylo nikdy výslovně řečeno, že začal vadit i sám autor, který byl právě v době rozhodování o realizaci zatčen a i krátce vězněn za své grafické listy, kterými podle názoru tehdejší justice hanobil představitele států světové socialistické soustavy.

O. Kulhánek, návrh na bankovku 10 Kčs, 1971, tužka.
O. Kulhánek, návrh na bankovku 10 Kčs, 1971, tužka.

K další tvorbě bankovek se pak Oldřich Kulhánek dostal až za dvacet let. Již necelý rok od společenských změn po listopadu 1989 Státní banka československá pochopila, že právě vydávané nové bankovky (ačkoliv první z nich obíhala jen pět let a poslední pouze rok) velmi rychle zastaraly „morálně“ (státní symbolika) i technicky (nedostatečná ochrana proti padělání) a brzy nebudou vyhovovat ani novým ekonomickým podmínkám (nedostatečná nominálová skladba). Původní představy o úpravách stávající emise náhradou stokoruny s portrétem Klementa Gottwalda za jinou osobnost nedostačovaly a v prosinci 1990 byla schválena příprava úplně nové emise bankovek.

Soutěž na umělecké návrhy byla vypsána v únoru 1991. Obvykle se zjednodušeně uvádí, že Oldřich Kulhánek tuto soutěž vyhrál. Skutečnost je ale složitější. Byl sice mezi vyzvanými autory a výzvu přijal, soutěž však nakonec neobeslal pro zaneprázdnění, související zejména s jeho pracovním pobytem ve Spojených státech amerických. Tato soutěž neměla vítěze. Tři nejlepší návrhy Róberta Bruna, Jozefa Bubáka (využité pak na slovenské bankovky) a Ivana Strnada postoupily do užší soutěže, ale ani v ní se o vítězi nerozhodlo. Soutěžní porota tak soutěž ukončila a doporučila Státní bance československé jako vypisovatelce soutěže přímo vyzvat k vytvoření nových návrhů tři autory, mezi nimiž byl znovu i Oldřich Kulhánek. Výzvu tentokrát přijal a po předložení prvního návrhu na dvousetkorunu byl pověřen vytvořením návrhů i všech ostatních hodnot. Jeho návrh v různé míře převyšoval ostatní a byl i nejbližší bankovkové grafice, takže realizací v tisku se měl nejméně změnit. Ostatně jak sám Oldřich Kulhánek říkal, v žádné jiné své tvorbě nebyl omezován množstvím technických podmínek tak, jako při vzniku bankovek.

O. Kulhánek, návrh na bankovku 200 Kčs, 1992, tužka, pastelky.
O. Kulhánek, návrh na bankovku 200 Kčs, 1992, tužka, pastelky.

Po dvousetkoruně vznikly v roce 1992 ještě jako československé bankovky vydávané Státní bankou československou návrh tisícikoruny a skica pětisetkoruny (první slovenský motiv s portrétem Ľudovíta Štúra a Bratislavou), ostatní hodnoty pak už vznikaly jako návrhy českých bankovek vydávané Českou národní bankou. Poslední byla Kulhánkova nejoblíbenější dvoutisícikoruna s portrétem Emy Destinnové. Kromě dvacetikoruny byly všechny hodnoty průběžně graficky vylepšovány i modernizovány v ochraně proti padělání, takže jsme se v průběhu dvaadvaceti let jejich oběhu setkávali postupně i souběžně s několika navzájem odlišnými vzory.

O. Kulhánek, skica návrhu na bankovku 500 Kčs, 1992, tužka.
O. Kulhánek, skica návrhu na bankovku 500 Kčs, 1992, tužka.

Tvorba bankovek byla v díle Oldřicha Kulhánka stejně jako všech jeho předchůdců minoritní či dokonce okrajová. Návrhy na bankovky nejsou něčím, co se dělá každý den, týden nebo měsíc, ale ani každý rok či dokonce desetiletí. Přesto to však byla činnost významná, neboť většina výtvarníků ji považuje za velmi prestižní. Bankovku má totiž při sobě každý den téměř každý z nás. V naší historii byla řada významných umělců, kteří realizovali jen jednu bankovku: Jaroslav Benda, František Kysela, Mária Medvecká, Jaroslav Lukavský, Karel Hruška… Byla i řada těch, kteří tvořili bankovky opakovaně, ale realizace se jim z různých důvodů vyhnula: Cyril Bouda, Zdeněk Brdlík, Josef Kaplický, Vilma Vrbová-Kotrbová, Josef Liesler, Ivan Strnad, Antonín Strnadel…
Oldřich Kulhánek patří k těm, kteří realizovali hned několik hodnot, podobně jako Alfons Mucha, Max Švabinský či Albín Brunovský.

Oldřich Kulhánek však nese ještě jeden primát. Je až neuvěřitelné, že od vzniku Československa v roce 1918 je jediným autorem, kterému bylo dopřáno realizovat celou emisi, konkrétně osm nominálních hodnot v jednotném výtvarném provedení. Nepočítáme-li rychlé ateliérové práce jako tzv. poukázky vzoru 1944 vyrobené narychlo v Sovětském svazu pro válečnou a poválečnou potřebu Rudé armády a československých orgánů, nepodařilo se to žádnému jeho předchůdci, neboť žádná z předcházejících emisí nebyla připravována nebo dokončena jako jednotný výtvarný celek. To je samozřejmě zásluha nejen Oldřicha Kulhánka a jeho vynikajících návrhů, ale i České národní banky, která udržela tuto koncepci bez politických a neodborných zásahů a Státní tiskárny cenin, která nákladnou modernizací udržela technicky jednotnou výrobu českých bankovek v tuzemsku.

Oldřich Kulhánek se svým návrhem lícní strany pětitisícikoruny v České národní bance při emisi jeho poslední bankovky 5 000 Kč vzoru 2009.
Oldřich Kulhánek se svým návrhem lícní strany pětitisícikoruny v České národní bance při emisi jeho poslední bankovky 5 000 Kč vzoru 2009.

Výroba bankovek je grafický obor, který poskytuje autorům návrhů zdaleka největší rozmnožení jejich výtvarných děl, se kterým se nemůže srovnávat ani tisk poštovních známek nebo jiných cenin, grafických listů či publikací. V současné době je v oběhu více než 400 milionů kusů bankovek v hodnotě přes 450 miliard Kč vyrobených podle návrhů Oldřicha Kulhánka. Celkem bylo podle Kulhánkových návrhů vyrobeno od roku 1993 přes 2,5 miliardy kusů bankovek v hodnotě 1,75 bilionu Kč. A jak dodává někdejší ředitel peněžního odboru České národní banky Leopold Surga, Oldřich Kulhánek je (s 145 606 kusy dodnes zadržených padělků) současně i nejpadělanějším českým výtvarníkem.

Popřejme krásným českým bankovkám vyráběným podle vynikajících návrhů akademického malíře Oldřicha Kulhánka, abychom se s nimi setkávali v našich peněženkách ještě řadu let.

______________

* Upravený záznam živého vystoupení, předneseného 26. března 2015 na slavnostním zahájení výstavy Oldřich Kulhánek – známky, bankovky, medaile v Poštovním muzeu v Praze k 75. výročí narození autora. Česká národní banka je partnerem výstavy, která potrvá do 14. června 2015.