Od produktivity ke kapitálu: rovnovážný růst české ekonomiky setrvá okolo 2,5 % i v nejbližších letech
Česká ekonomika čelí strukturálním změnám, které mohou ovlivňovat její dlouhodobé produkční schopnosti a mít vliv i na úroveň jejího rovnovážného růstu. Tato analýza, zpracovaná na základě upraveného modelu od World Bank, ukazuje, že se rovnovážný růst tuzemské ekonomiky bude i v nejbližších letech nacházet okolo hodnoty 2,5 %, což je v souladu s předpokladem jádrového predikčního modelu České národní banky.
Úvod
Česká ekonomika prošla v průběhu posledních let několika strukturálními změnami, které mohly ovlivnit její dlouhodobou produkční kapacitu. Jako příloha letní Zprávy o měnové politice 2024 byla zpracována analýza týkající se strukturálních změn a dlouhodobého růstu české ekonomiky. Analýza identifikovala v posledních deseti letech kromě covidového šoku i výrazný strukturální zlom okolo roku 2016. Od tohoto roku postupně zpomaloval trendový růst celkové (tzv. multifaktorové) produktivity v české ekonomice, což se projevilo i ve zpomalení celkového růstu jejího potenciálu. Co nejpřesnější odhad potenciálního růstu je přitom klíčový pro identifikaci toho, zda se ekonomika přehřívá či zaostává za svými možnostmi, a také toho, jaká má být vhodná měnověpolitická reakce. V návaznosti na tehdejší analýzu došlo k překalibrování rovnovážných hodnot růstu potenciálu v jádrovém predikčním modelu g3+ z 3,0 % na 2,5 %.[1]
Pro přesnější nastavení rovnováh v ekonomice však není určující toliko její předchozí vývoj, avšak i odhad vývoje v příštích letech. I v budoucnosti lze očekávat další strukturální změny. Za účelem jejich zachycení jsme využili upravený růstový model od World Bank (Loayza & Pennings, 2022), který dává náhled na aktuální potenciál ekonomiky a jeho nejbližší výhled. Tento přístup zároveň umožňuje rozložit zdroje dlouhodobého růstu ekonomiky na jednotlivé faktory, a to jak v historickém pohledu, tak ve výhledu do budoucnosti. Výsledky naznačují, že tempo růstu potenciálu české ekonomiky od roku 2005 postupně zvolňovalo k současným hodnotám okolo 2,5 %. Dle současných informací je pravděpodobné, že potenciál poroste obdobnými tempy i v následujících letech. Přitom platí, že zatímco zhruba do roku 2018 růst potenciálu dominantně táhl růst produktivity, v posledních letech jej postupně nahrazuje růst kapitálu na pracovníka vlivem poměrně silné investiční aktivity.
Model
K analýze používáme model dlouhodobého růstu od World Bank (LTGM), který předpokládá, že produkci Yt determinují výrobní faktory kapitál Kt a práce Lt, jejichž využití ovlivňuje též celková produktivita všech výrobních faktorů (TFP) At[2]:
Yt = At · Kt1 - β · Ltβ (1)
Podíl práce na produkci přitom určuje koeficient β. Oproti původnímu modelu od World Bank uvažujeme pouze celkovou produktivitu a neodlišujeme separátně lidský kapitál jako práci zlepšující technologii.
Celková produktivita i lidský kapitál do modelu vstupují exogenně. Pracovní síla Lt je vypočtena tak, že se z celkové populace Nt vezme pouze podíl populace v produktivním věku ωt, který se následně očistí tak, aby zbyla pouze ta část produktivní populace, která na trhu práce participuje ρt:
Lt = ρt · ωt · Nt (2)
Kapitál Kt roste, pokud investice It převýší podíl kapitálu, který se opotřebí mírou depreciace δ:
Kt+1 = (1 - δ) · Kt + It (3)
Zavedením kapitálu na pracovníka kt = Kt / Lt a následným převedením proměnných na růsty gx,t = xt+1 / xt, ∀x ∈ {Y, A, k, L, ρ, ω, N} lze růst produktu gy,t rozložit na jednotlivé růstové faktory – růst produktivity práce gA,t, růst kapitálu na pracovníka gk,t, růst participace produktivní populace na trhu práce gρ,t, růst podílu populace v produktivním věku gω,t a růst populace gN,t :
gY,t = (1 + gA,t) (1 + gk,t)1 - β (1 + gρ,t) (1 + gω,t) (1 + gN,t) - 1 (4)
Množství kapitálu na pracovníka roste (gk,t > 0) , jestliže množství investic vůči produkci z minulého roku It-1/Yt-1 pokryje opotřebení kapitálu δ, kapitálovou náročnost ekonomiky Kt-1/Yt-1, jakož i růst pracovní síly gL,t:
gk,t = ((1 - δ) + It-1 / Yt-1) / (Kt-1 / Yt-1) · (1 + gL,t)-1 - 1 (5)
Data a předpoklady
Kromě endogenních (modelem určených) proměnných celkové produkce a zásoby kapitálu do modelu vstupují všechny ostatní veličiny exogenně (jako datové vstupy)[3]. K zachycení jejich vývoje používáme převážně data z ČSÚ, která v některých případech dodatečně upravujeme či používáme pro dopočet.
Depreciace kapitálu – měřená jako podíl spotřebovaného fixního kapitálu na jeho stavu vyjádřený v cenách roku 2020 – v Česku v čase rostla (Graf 1A) a dlouhodobě je jedna z nejvyšších v Evropě[4]. Její nárůst lze vysvětlit zvyšujícím se podílem nehmotných kapitálových statků (např. software) souvisejícím s rozvojem ICT sektoru. Tyto statky se znehodnocují rychleji kvůli jejich technologickému zastarávání. V návaznosti na to v projekci míry depreciace očekáváme, že v příštích deseti letech dále mírně poroste. Jelikož je hlavním účelem této analýzy zjistit aktuální rovnovážný růst české ekonomiky, volíme pro modelové zjednodušení fixní parametr očekávané míry depreciace v roce 2026.[5]
Pro výpočet zásoby kapitálu v čase je třeba určit rovněž jeho počáteční hodnotu vůči HDP. Tento poměr ve stálých cenách činil v roce 1996 přibližně 3,55.
Dalším exogenním parametrem je podíl práce na produkci, kterou lze získat podílem náhrad zaměstnancům na HDP. Přibližně do roku 2016 tento podíl osciloval okolo 40 % (Graf 1B), hrubý provozní přebytek činil zhruba 50 % a 10 % HDP činily čisté daně. Mezi lety 2016 a 2020 se začal podíl práce na HDP zvyšovat především kvůli přehřátému trhu práce a s tím souvisejícími nadstandardními mzdovými růsty. V období vysoké inflace nominální růst mezd zaostával za růstem cenové hladiny, a tak se podíl opět snížil ke 40 %. V roce 2024 se jeho růst znovu obnovil a tento trend očekáváme i do budoucna.[6] Pro zjednodušení předpokládáme pro účely modelu konstantní hodnotu ekvivalentní očekávanému podílu práce na produkci v roce 2026.[7]
Dalším hybatelem dlouhodobého růstu je podíl tvorby hrubého fixního kapitálu na HDP. Jeho vývoj byl za posledních 25 let relativně rozkolísaný (Graf 1C) a nacházel se v průměru okolo 26 %, což je v evropském měřítku jeden z nejvyšších podílů investic na HDP. Investice přitom mířily především do strojů a zařízení. V posledních letech podíl investic vzrostl až nad 27 % díky zintenzivnění investic zejména do obydlí a duševního vlastnictví. V projekci předpokládáme, že tento podíl zůstane zhruba stabilní poblíž hodnoty 27 % v souladu s letošní podzimní prognózou ČNB. Za předpokladu, že by současné potíže našeho hlavního obchodního partnera Německa byly strukturálního a dlouhodobého rázu, lze očekávat, že by tuzemská investiční aktivita byla o něco slabší.
Jednou z nejdůležitějších veličin pro růst HDP je celková produktivita. Jedná se o nepozorovanou veličinu, kterou ovlivňují faktory převážně nehmatatelného charakteru, jako jsou např. inovační potenciál, kvalita institucí, otevřenost a konkurenceschopnost, makroekonomická a politická stabilita nebo rozvinutá infrastruktura. Pro účely této analýzy jsme celkovou produktivitu vypočetli inverzně z produkční funkce jako úroveň pozorované produkce, kterou nevysvětlí výrobní faktory práce a kapitál (tzv. Solowovo reziduum). Z růstu této řady jsme následně vypočítali trend[8], abychom získali její fundamentální vývoj. Projekci vývoje produktivity jsme dále vypočetli na základě modelu ARMAX(1,0) s investicemi jako exogenní proměnnou. V horizontu příštích deseti let simulace naznačuje, že se růst TFP vrací zpět na průměrnou hodnotu z let 2009–2024 kolem 1 % (Graf 1D) s tím, jak v návaznosti na zrychlení růstu investic postupně oživí aktuálně mimořádně nízký růst produktivity. Vzhledem k nejistotě okolo tohoto základního scénáře analyzujeme i variantu, ve které se růst produktivity zvýší k 1,4 % (optimistický scénář), a ve které naopak bude stagnovat na současných mimořádně nízkých hodnotách (pesimistický scénář).
Graf 1A – Depreciace kapitálu
Graf 1B – Podíl práce na produktu
Graf 1C – Podíl fixních investic vůči HDP
v %
Graf 1D – Růst multifaktorové produktivity (TFP)
v %
Důležitým faktorem produkce je též pracovní síla (Graf 2A). Ta se odvíjí od celkové populace, podílu populace v produktivním věku vůči celkové populaci a míry participace na pracovním trhu (rovnice 2). Projekci těchto veličin jsme provedli na základě demografické projekce populace ČSÚ z roku 2023, ve které jsme navíc expertně zohlednili navyšování důchodového věku od roku 2031 v souladu s přijatou důchodovou reformou, se kterou ČSÚ v projekci nepočítal. U řady populace jsme ještě upravili její průběh mezi lety 2011 a 2021. Při Sčítání lidu v roce 2021 se totiž v datech objevil skokový pokles o skoro 200 tisíc lidí mezi lety 2020 a 2021, což zřejmě ne zcela přesně odráží realitu[9]. S touto úpravou tak populace mezi lety 2010 a 2021 rostla jen nepatrně (Graf 2B), poté došlo k prudkému nárůstu o zhruba 350 tisíc osob vlivem příchodu ukrajinských uprchlíků. Demografická projekce ČSÚ počítá s postupným částečným návratem Ukrajinců do vlasti, proto v následujících letech populace ještě mírně klesne, poté ale bude stabilní. Za předpokladu, že k ukončení války na Ukrajině nedojde, pracovní síla oproti projekci poklesne v příštích třech letech méně. Výrazné stárnutí populace a nízká porodnost se viditelně projeví až za horizontem projekce po roce 2035.
Graf 2A – Pracovní síla
v mil.
Graf 2B – Populace ČR
v mil.
Graf 2C – Míra participace
v %
Graf 2D – Podíl populace v produktivním věku
v %
Podíl populace v produktivním věku dosáhl vrcholu v roce 2006 (Graf 2C) a od té doby klesá s tím, jak se zvyšuje věk dožití. Po příchodu Ukrajinců v roce 2022 podíl nepatrně vzrostl a do roku 2030 bude zhruba stabilní. Od roku 2031 by měl začít opět strmě růst, což bude dáno postupným zvyšováním věku odchodu do důchodu.
Téměř zrcadlově se vyvíjela a bude vyvíjet míra participace produktivní populace na pracovním trhu (Graf 2D). Zhruba v roce 2008 začala míra participace svižně narůstat, od roku 2018 zhruba stagnuje, podobně se bude vyvíjet i v následujících pěti letech a od roku 2031 bude poměrně výrazně klesat. Jde o efekt prodlužování důchodového věku, kdy předpokládáme, že růst zaměstnanosti bude mírně zaostávat za strmým růstem populace v produktivním věku. Zaprvé tou dobou ekonomika nemusí být schopna absorbovat dodatečnou pracovní sílu ve vyšším věku a za druhé ne všichni zaměstnanci budou chtít pracovat delší dobu, a odejdou tak do neaktivity před dosažením prodlužujícího se důchodového věku. V souhrnu tak bude efekt populace v produktivním věku a míry participace zhruba neutrální.
Zdroje růstu potenciálu a jeho výhled
Růst potenciálu české ekonomiky nejprve po roce 1998 zrychloval s tím, jak svižně rostla celková produktivita (Graf 3), kterou podpořil též vstup do EU a s tím spojený přístup na jednotný trh[10]. Výrazněji růst potenciálu zpomalil až s vypuknutím finanční krize v roce 2008 a od té doby již předkrizových temp nedosáhl. Tehdejší slabá investiční aktivita nejen že omezila růst kapitálové zásoby, ale spolu s dalšími faktory se promítla i ve snížení tempa růstu celkové produktivity (TFP). Oba tyto jevy vyústily v pomalejší růst potenciálu oproti předchozím rokům.
Následně okolo roku 2018 růst potenciálu ještě zpomalil z důvodu úbytku pracovní síly (složené ze součtu příspěvků růstu populace, míry participace a podílu pracovní síly na celkové populaci). Snižování podílu populace v produktivním věku na celkové populaci z důvodu jejího stárnutí totiž kvůli vyčerpanému trhu práce přestala tlumit participace na pracovním trhu, která tehdy v předchozích letech znatelně rostla[11].
Graf 3 – Zdroje růstu potenciálu české ekonomiky
v %, příspěvky v p. b.
Po vypuknutí války na Ukrajině v roce 2022 podle tohoto růstového modelu růst potenciálu české ekonomiky skokově zrychlil s příchodem Ukrajinců na český trh práce. Proti tomu šlo snížení kapitálu na pracovníka, jelikož investiční aktivita přes svůj nárůst neměla šanci pokrýt skokový přísun pracovní síly a zásoba kapitálu na jednoho pracovníka tak poklesla. I v roce 2023 růst potenciálu mírně podpořil další příchod ukrajinských pracovníků. K růstu též přispěla velmi silná investiční aktivita v poměru vůči HDP, která zvýšila zásobu kapitálu na pracovníka.
Pro nejbližší čtyři roky očekáváme zrychlování růstu potenciálu české ekonomiky, k čemuž přispěje již pozorované oživení růstu investic, a tedy kapitálu na pracovníka[12]. To bude dle podzimní prognózy ČNB na výhledu dále pokračovat. S investiční aktivitou poroste i celková produktivita. Protisměrně přitom bude působit pokles pracovní síly související se snížením míry participace i předpokládaným návratem části ukrajinských přistěhovalců zpět na Ukrajinu, který povede k poklesu populace[13]. Od roku 2031 se projeví postupné navyšování důchodového věku, které však bude v souhrnu mít zhruba neutrální efekt. Podíl populace v produktivním věku sice vzroste, souběžně s tím se ale sníží míra participace.
Pro lepší zachycení fundamentálního růstu české ekonomiky dále očišťujeme růst potenciálu vypočtený na základě představeného modelu o přechodné či jednorázové faktory pomocí HP filtru. Tento fundamentální růst poměrně dobře zachycuje trend růstu české ekonomiky (Graf 4) a naznačuje, že v několika příštích letech ekonomika poroste přibližně 2,5% tempem.
Z uvažovaných růstových faktorů panuje největší nejistota ohledně obnovení růstu celkové produktivity na průměrnou hodnotu poslední dekády okolo 1 %. V optimistickém scénáři tak počítáme, že růst produktivity oživí na historicky průměrnou hodnotu 1,4 % na celém vzorku (Graf 1D), což by implikovalo zrychlující fundamentální růst až k úrovni 3 %. V pesimistickém scénáři naopak předpokládáme, že růst produktivity zůstane výrazně utlumený na celém výhledu. V takovém případě by se fundamentální růst ekonomiky postupně snižoval a v roce 2035 by se dostal ke 2 %.
Projekce je zatížena dvěma protisměrnými riziky. Německo jako hlavní obchodní partner tuzemské ekonomiky v současnosti hospodářsky strádá. Jestliže by jeho obtíže byly strukturálního rázu, jeho kondice by se nezlepšila ani v dalších letech a zároveň by čeští exportéři nebyli schopni nalézt náhradní exportní destinace, mohla by se silná investiční aktivita pozorovaná v posledních letech snížit. To by zapříčinilo, že by fundamentální růst české ekonomiky byl v příštích letech o něco nižší oproti projekci. Protisměrným rizikem je vývoj války na Ukrajině. Dle předpokladu projekce totiž v roce 2026 skončí válka na Ukrajině a přibližně jedna třetina ukrajinských migrantů se v příštích třech letech vrátí zpět do své vlasti. Rizikem projekce je, že válka neskončí, jakož i že se na Ukrajinu vrátí v případě ukončení války méně lidí. V takovém případě by fundamentální růst české ekonomiky byl v příštích letech naopak o něco silnější oproti projekci. Za předpokladu materializace obou rizik lze předpokládat, že by projekce růstu v příštích 3 letech zůstala přibližně v souladu se základním scénářem.
Graf 4 – Srovnání pozorovaného růstu české ekonomiky s fundamentálním modelovým růstem potenciálu vyhlazeným HP filtrem
v %
Lze shrnout, že současné nastavení 2,5% rovnovážného růstu ekonomiky v jádrovém predikčním modelu České národní banky odpovídá současnému růstu potenciálu.
Závěr
Předložená analýza ukazuje, že od vypuknutí finanční krize v roce 2008 měl růst potenciálu tuzemské ekonomiky sestupnou tendenci s tím, jak zpomaloval růst celkové produktivity. Tento trend se však otočil s příchodem ukrajinských uprchlíků na český trh práce, kteří posílili produkční kapacity ekonomiky. Vzhledem k silné investiční aktivitě (jejíž obrat již částečně pozorujeme) lze očekávat, že se růst produktivity v nejbližších letech zvýší ze současných mimořádně nízkých hodnot, což výhledově růst potenciálu udrží na stávajících hodnotách okolo 2,5%. K růstu potenciálu přitom výrazně přispívá dlouhodobě vysoký podíl investic zvyšující vybavenost pracovníků kapitálem, která je v Česku velmi vysoká i v mezinárodním srovnání.
Analýza potvrzuje, že současné nastavení 2,5% rovnovážného růstu v jádrovém predikčním modelu České národní banky odpovídá jak aktuálnímu, tak očekávanému vývoji potenciálu české ekonomiky. Toto nastavení však bude třeba s ohledem na nejistotu ohledně budoucí trajektorie celkové produktivity znovu zhodnotit i v dalších letech.
Obsah tohoto dokumentu vyjadřuje analýzu autorů a nelze jej vykládat jako oficiální postoj České národní banky.
[1] Současně s tím byl ve stejné míře snížen rovnovážný růst produktivity práce. Rovnovážný růst mezd byl snížen z úrovně 5 % na 4,5 %. Vzhledem k předpokládanému zpomalení tempa konvergence české ekonomiky k zahraničí bylo sníženo též tempo reálné apreciace kurzu CZK/EUR z 1,5 % na 1 %.
[2] Na rozdíl od World Bank nevyčleňujeme z celkové produktivity lidský kapitál, a to kvůli jeho nespolehlivým odhadům.
[3] Vývoj exogenních proměnných není modelem vysvětlen, ale slouží jako vstup pro výpočet endogenních proměnných.
[4] S přibližně 6,5 % náležela z hlediska depreciace kapitálu evropských zemí v roce 2023 Česku třetí příčka hned za Irskem (10 %) a Polskem (8 %).
[5] Tento zjednodušující předpoklad vede k mírnému podhodnocení růstu potenciálu na minulosti a takřka neznatelnému nadhodnocení v projekci.
[6] Kromě aktuálně pozorovaných (a v příštích dvou letech také očekávaných) vysokých mzdových růstů k tomu přispěje i postupné zvyšování podílu kvalifikované pracovní síly a přirozená konvergence české ekonomiky k vyspělým ekonomikám evropských zemí. V nich činí dlouhodobý průměr podílu práce na HDP 50 %, zatímco podíl hrubého provozního přebytku na HDP 40 %.
[7] Toto zjednodušení na minulosti lehce nadhodnocuje význam růstu produktivity na úkor kapitálu ve smyslu jejich příspěvků k růstu potenciálu. V projekci vývoje v budoucnu pak má přesně opačný efekt.
[8] Trendovou složku řady jsme vypočetli Hodrickovým-Prescottovým (HP) filtrem s vyhlazovacím parametrem 100.
[9] Při této úpravě jsme extrapolovali vývoj populace mezi sčítáním lidu v roce 2011 a 2021. V roce 2020 jsme navíc zohlednili nadměrnou úmrtnost související s covidovou pandemií, která se projevila ještě i v roce 2021.
[10] Jednotný trh usnadnil přísun zahraničních investic do ČR, pobídl tuzemské výrobce k zefektivnění výroby v prostředí větší konkurence a též umožnil díky síle evropského trhu realizovat úspory z rozsahu.
[11] V této době obecná míra nezaměstnanosti klesla na velmi nízké hodnoty okolo 2 %.
[12] Solidní příspěvek kapitálu na pracovníka v projekci růstu je dán vysokým podílem investic na HDP, který je v mezinárodním srovnání velmi vysoký a není příliš pravděpodobné, že by se v budoucnu snižoval. Stav čistého kapitálu totiž za poslední roky roste téměř stabilně o 2 % ročně. Významným přispěvatelem k růstu přitom byly dle věcného členění i investice do duševního vlastnictví, do strojů a zařízení a ICT. V základním scénáři projekce předpokládáme, že tento vývoj bude pokračovat, což se nutně projeví v obnovení růstu produktivity obvyklými tempy.
[13] Za předpokladu, že se nepodaří uzavřít na Ukrajině mír, je pravděpodobné, že se projekce vývoje populace ČSÚ nenaplní a populace zůstane zhruba konstantní. V takovém případě poroste potenciál české ekonomiky v letech 2026–2028 o zhruba 0,4 p. b. rychleji.