Je to naopak, milý Watsone

Mít blog znamená mít o čem psát. Zejména je nutné mít zásobu témat, o kterých lze napsat něco alespoň zajímavého, když ne objevného. Což může být problém, okurková sezona se nevyhýbá ani blogům. Když jsem pravidelně psával ekonomické komentáře pro HN, byly pro mě zdrojem inspirace, pobavení a ovšemže i depresí také různé ekonomické a regulační nápady, které to leckdy dotáhly až do implementace. A zrovna minulý týden v den spuštění našeho blogu jsem objevil opět jednu perličku, která zaslouží zmínku, minimálně proto, že šlo o vážně míněný prezentovaný „fakt“ na stránkách našeho hlavního ekonomického deníku.

Na závěr čtivého názorového článku pana Tajovského o kampeličkách a ČNB jsem se dozvěděl, že centrální banky půjčují komerčním bankám za menší úrok, než za kolik si tyto do nich mohou zpětně ukládat peníze. Finanční perpetuum mobile. Názor může být jistě jakýkoliv, ale rozhodně nemůže být názorem popření či úplné převrácení faktů. (Kdysi jsem v jedné knížce narazil na hezký citát matematika: Dovolte mi předpokládat, že dvě a dvě je pět a já pak dokážu, že čarodějnice létají komínem.)

Bývaly doby, kdy editor takovýto zjevný rozpor faktů, reality a základní logiky nepustil do tisku. Teď to dokonce vypíchnou pod megauvozovky či dají do boxu, abychom to nepřehlédli. Doba se nepochybně mění. Ale nepředpokládám, že se může změnit natolik, aby centrální banka půjčovala za menší úrok, než za kolik si u ní lze peníze uložit.

Smutné ovšem je, že takovýto blud vyjde na stránkách dosud uznávaného deníku a tím (de)formuje obecné povědomí o funkcích ČNB a centrální banky obecně. Teď už se zbývá těšit jen na ten důkaz o čarodějnicích a komíně.