Dopady pandemie COVID-19 na světovou ekonomiku

Nový koronavirus způsobující onemocnění COVID-19 v počtu potvrzených případů, úmrtí a zasažených území již mnohonásobně překonal doposud identifikované koronaviry podobného typu. O tom, jak se situace může dále vyvíjet, panuje velká nejistota, neboť tento virus ještě zdaleka není dostatečně prozkoumán. Světový rozsah pandemie COVID-19 a s tím související drastická opatření vlád za účelem její eliminace si vyžádá velmi vysoké ekonomické náklady. Výsledný negativní dopad do globální ekonomiky bude vyšší i z důvodu výrazného narušení současné velmi silné mezinárodní ekonomické provázanosti. Slabší kondice světové ekonomiky procházející cyklickým zpomalováním v období před vypuknutím pandemie také představuje jedno z rizik následného relativně rychlého ekonomického oživení. Cílem článku je popis kanálů přenosu včetně odhadu kvantifikace dopadů pandemie COVID-19 na tři největší teritoria světové ekonomiky (USA, Čína, eurozóna).


Úvod

První potvrzený případ nového typu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 byl hlášen Světové zdravotnické organizaci (World Health Organization, WHO) dne 31. prosince 2019 v 11 milionovém čínském městě Wu-chan, tj. hlavním městě čínské provincie Chu-pej. Od té doby se virus v jeho ranné fázi dále velmi rychle rozšířil zejména v Číně. To přimělo čínskou vládu, aby zavedla přísná a do té doby nevídaná karanténí opatření postihující více než 50 milionů obyvatel ve všech nejvíce zasažených oblastech.

V rámci analýzy a následné kvantifikaci ekonomických dopadů aktuálně se šířící pandemie COVID-19 na čínskou, resp. světovou ekonomiku lze určitou paralelu hledat v první polovině roku 2003, kdy docházelo k šíření epidemie SARS. SARS z anglického „Severe Acute Respiratory Syndrome“ je podobné virové onemocnění dýchacích cest jako COVID-19. V roce 2012 byl následně objeven virus z čeledi koronavirů způsobující onemocnění MERS (Middle East Respiratory Syndrome Coronavirus), které se projevovalo zápalem plic provázeného selháním ledvin. SARS, MERS a COVID-19 se řadí mezi onemocnění dýchacích cest, která jsou způsobena stejnou velkou skupinou virů zvanou koronaviry. Koronaviry jsou ve skutečnosti docela běžné zdroje mnoha nachlazení, kterým jsou lidé každý den vystaveni. Koronaviry jsou také běžné u mnoha různých živočišných druhů. V některých případech může virus ze zvířete nakazit člověka a poté se rychle rozšířit mezi více lidí. To byl právě i případ SARS, MERS a COVID-19. Stejně jako v případě SARS a MERS, i pro COVID-19 není v současné době k dispozici žádný lék ani vakcína. Jediným obraným prostředkem je tak pouze imunitní systém pacienta. Informace týkající se výše uvedených tří typů koronavirových onemocnění uvádí srovnávací Tabulka 1.

Tabulka 1 – Charakteristika a rozsah epidemie posledních tří identifikovaných koronavirů

Název onemocnění COVID-19 SARS MERS
Typ koronaviru SARS-CoV-2 SARS-CoV MERS-CoV
Původ Čína Čína Saúdská Arábie
Období šíření Prosinec 2019 – stále trvá Listopad 2002 – Červenec 2003 Duben 2012 – stále trvá
Inkubační doba
(počet dnů)
2–14 2–7 2–14
Reprodukční číslo (R0) 2,5 2,5 0,5
Potvrzené případy (počet osob) 2 314 621 8 098 2 521
Úmrtí (počet osob) 157 847 774 866
Úmrtnost (v %) 6,8* 9,6 34,4
Počet zasažených území 205 29 27

Zdroj: WHO, data k 20. dubnu 2020, výpočty autora.
Pozn.:* Úmrtnost bude u onemocnění COVID-19 s velkou pravděpodobností více než dvakrát nižší, kdy lze v populaci předpokládat výrazně vyšší počet nakažených osob, které však dosud nebyly potvrzeny (testovány). V případě běžné sezónní chřipky dosahuje úmrtnost přibližně 0,1 %, reprodukční číslo (R) je odhadováno na 1,5.

V případě COVID-19 bylo k 20. dubnu 2020 celosvětově diagnostikováno celkem 2 314 621 případů a 157 847 úmrtí. Aktuálně se šířící nový typ koronaviru mnohonásobně převyšuje zbylé dva v počtu nakažených osob, úmrtí i zasažených oblastí. To je dáno především délkou inkubační doby, která je přibližně dvakrát delší, než tomu bylo v případě onemocnění SARS, což umožňuje velmi rychlé šíření infekce. Nakažený pacient COVID-19 je přitom infekční po celou dobu. V tom tkví i podstatné riziko, kdy pacient může být nakažený, ale zatím se u něj příznaky neprojevily, přesto je infekční. I z tohoto důvodu jsou opatření, jež v roce 2003 pomohla zastavit šíření onemocnění SARS, velmi problematická a odhalí jen zlomek případů. Podobně dlouhá inkubační doba jako v případě COVID-19 byla zaznamenána také u onemocnění MERS, které je však obtížně přenositelné z člověka na člověka a v populaci se šíří velmi pomalu, viz velmi nízké reprodukční číslo[1]. Z tohoto důvodu je i navzdory dlouhému období šíření této infekce, které však probíhá velmi pomalu, zaznamenám nejnižší počet potvrzených případů ve srovnání s ostatními dvěma typy koronaviru, ale nejvyšší procentní úmrtnost. Rychlý a velmi snadný přenos z člověka na člověka u COVID-19 zvyšuje pravděpodobnost mutací tohoto nového typu koronaviru, což samo o sobě usnadňuje další přenos. To narozdíl od SARS i MERS výrazně komplikuje detekci a kontrolu šíření této infekce.

Vzhledem ke stejné zemi původu a podobnému typu onemocnění se v rámci analýzy ekonomických dopadů nabízí srovnání šíření onemocnění SARS a COVID-19. V dalších bodech však již veškerá další podobnost končí, a to zejména z pohledu celosvětového rozsahu pandemie COVID-19, stejně jako i z pohledu počtu potvrzených případů, který je již nyní po čtyřech měsících více než 300 krát vyšší, než byl celkový počet potvrzených případů šíření onemocnění SARS po dobu 9 měsíců (Graf 1). I přes exponencionální průběh šíření pandemie COVID-19 lze však ve srovnání se SARS pozorovat zajímavou podobnost. V rámci srovnání šíření onemocnění COVID-19 a SARS lze pozorovat velmi podobný profil vývoje celosvětového počtu nových potvrzených případů za den (Graf 2). Ten se vyznačuje pozvolným nárůstem počtu nakažených osob od potvrzení prvního případu v listopadu, resp. prosinci, který následně dosáhne svého lokálního maxima v první polovině měsíce února. Po té se začal počet nových povrzených případů snižovat. Tento trend se na konci února obrátil, kdy následně dochází k prudkému růstu počtu nových potvrzených případů za den.

Graf 1 – Počet potvrzených případů celkem

Graf 1 – Počet potvrzených případů celkem

Zdroj: WHO.
Pozn.: COVID-19 údaje za období od 31. prosince 2019 do 20. dubna 2020; SARS údaje za období od 16. listopadu 2002 do 10. července 2003.

Graf 2 – Počet potvrzených případů celkem

Graf 2 – Počet potvrzených případů celkem

Zdroj: WHO.
Pozn.: COVID-19 údaje za období od 31. prosince 2019 do 20. dubna 2020; SARS údaje za období od 16. listopadu 2002 do 10. července 2003.

V případě SARS dosáhl počet celosvětově nových potvrzených případů svého vrcholu přibližně na konci měsíce dubna. Pokud bude šíření onemocnění COVID-19 i nadále přibližně kopírovat vývoj SARS, lze tak v případě aktuálně se šířící pandemie předpokládat dosažení maxima celosvětového počtu nových potvrzených případů za den přibližně ke konci měsíce dubna 2020. To při celkovém počtu celosvětově potvrzených nových případů za den, který je v případě COVID-19 mnohonásobně vyšší. Na druhou stranu je o novém typu koronaviru stále ještě málo informací, včetně kritického hlediska, zda má sezónní charakter podobný mnoha jiným respiračním virům, které obvykle s příchodem teplého počasí vymizí. Tento předpoklad je v případě COVID-19 nejistý, kdy například MERS sezónní charakter nemá.

I v případě optimistického vývoje v podobě relativně rychlého odeznění viru koncem druhého čtvrtletí, lze předpokládat následné období určité „permanentní nejistoty“. Toto období může trvat až do vyvinutí léku či vakcíny, kdy do té doby bude přetrvávat riziko obnovení šíření infekce. To potvrzuje i současná situace v Číně, kde již vrcholu nárůstu počtu nových nakažených osob za den bylo dosaženo, ale situace je stále nejistá, kdy stále kdykoliv hrozí obnovení zavádení různých forem omezení v reakci na budoucí nepříznivý vývoj.

S prudce rostoucím počtem nových potvrzených případů onemocnění COVID-19 souvisí i rozsah přijatých opatření vlád v jednotlivých zemích za účelem zamezení dalšího šíření infekce včetně vyhlášení bezprecedentních karantén. Ty se týkaly nejdříve několika desítek milionů lidí v nejvíce zasažených čínských provinciích. Na konci měsíce února se začala infence šířit mimo hranice Číny (Graf 3), kdy se různé druhy omezení volného pohybu již v současné době týkají více než dvou miliard obyvatel na celém světě.

Z pohledu počtu zasažených zemí a rychlosti šíření nákazy byla původně epidemie COVID-19 dne 11. března 2020 ze strany WHO oficiálně překlasifikována na celosvětovou pandemii. Naopak v původním epicentru nákazy Číně dochází již postupně k rušení karantén a obnovování běžných aktivit, kdy se počet nových potvrzených případů za den stabilizoval na hodnotách v řádu několika desítek osob (Graf 4). Největším rizikem je aktuálně velmi rychlé šíření viru po celém světě. V současné době se nejrychleji virus šíří v USA.

Graf 3 – Počet nových potvrzených za den dle zemí s nejvyšším počtem nakažených osob

Graf 3 – Počet nových potvrzených za den dle zemí s nejvyšším počtem nakažených osob

Zdroj: WHO.
Pozn.: Data k 20. dubnu 2020.

Graf 4 – Vývoj celkového počtu případů ode dne dosažení 100 nakažených osob

Graf 4 – Vývoj celkového počtu případů ode dne dosažení 100 nakažených osob

Zdroj: WHO.
Pozn.: Data k 20. dubnu 2020.

K velmi rychlému šíření infekce přispělo podcenění situace mnoha vlád, které velmi dlouho váhaly s přijetím karanténních a dalších opatření vedoucích ke zpomalení šíření koronaviru. Naopak tato opatření jsou zaváděna až s relativně velkým zpožděním v situaci, kdy je již velká část populace novým typem koronaviru nakažena. Z evropských zemí je aktuálně nejhorší situace v Itálii a Španělsku, kde místní nemocnice kolabují pod velkým denním náporem nově nakažených osob, na které se zdravotní péče nedostane. Zejména u starších osob, či osob již s dalším onemocněním, má nákaza fatální konec, což dokládají i vysoké počty úmrtí nakažených osob v těchto zemích.

Dopady COVID-19 na čínskou ekonomiku

Dle empirických studií[2] dopadů virových epidemií na zasažené ekonomiky obecně dochází ke změnám chování domácností i firem v podobě omezování spotřeby a investic (negativní poptávkový šok). Stejný vzorec chování ekonomických subjektů se dle dostupných informací potvrzuje i v případě šíření nového typu koronaviru. Čínské úřady a velcí zaměstnavatelé ve snaze zpomalit šíření viru lidem doporučily a v některých případech příkázaly zůstat doma. To vedlo k vylidnění nákupních center, uzavření zábavních parků, divadel a dalších společenských atrakcí, a také k omezení cestování. Narostl počet soukromých čínských společností, které snižovaly svým zaměstnancům mzdy, odkládaly termíny výplat, nebo vyplácení mezd zaměstnancům zcela zastavily, neboť z důvodu šíření viru a zastavení některých výrob nebyly schopy pokrýt mzdové náklady. Některé firmy zaváděly neplacené dovolené[3], což má výrazné negativní dopady na spotřebu zejména u nízkopříjmových skupin obyvatel, které tak nebudou schopny pokrýt své výdaje. Zamrznutí a omezení mezd dostává pod tlak rozvíjející se čínský soukromý sektor, který představuje nejrychleji rostoucí část druhé největší ekonomiky světa. Zvláště ohrožené jsou malé firmy s omezenými rezervami, které jsou základem rozsáhlého čínského soukromého sektoru. Zdravotní rizika se tak velmi rychle mohou přenést do finanční roviny prostřednictvím propouštění zaměstnanců a nejistého mzdového vývoje.

Výhlášení přísných karantén omezujících většinu ekonomických činností se projevilo v poklesu počtu odpracovaných hodin a produktivity (negativní nabídkový šok). Dle běžně používaných předstihových indikátorů měřících aktivitu průmyslové produkce v Číně (Graf 5), lze v prvním čtvrtletí letošního roku očekávat prudký pokles ekonomické aktivity srovnatelný s propadem v období světové hospodářské krize v roce 2009. V měsíci únoru se tyto ukazatele propadly na historicky nejnižší hodnoty, stejně jako index SMI, který měří aktivitu čínského průmyslu v reálném čase pomocí satelitních snímků[4].

Graf 5 – Předstihové ukazatele průmyslové produkce v Číně

Graf 5 – Předstihové ukazatele průmyslové produkce v Číně

Zdroj: Bloomberg, SpaceKnow, výpočty autora.
Pozn.: Období dosažení vrcholu šíření onemocnění SARS ve 2. čtvrtletí roku 2003 a jeho dopad na tempo růstu čínské ekonomiky je označeno světle modrou barvou. Hodnota indexu nákupních manažerů (PMI) nad 50 představuje expanzi ve srovnání s předchozím měsícem. Hodnota PMI pod 50 představuje kontrakci a hodnota 50 indikuje žádnou změnu. Čím více je hodnota vzdálena od 50, tím větší je úroveň změny.

Rychle se šířící epidemie se velmi rychle setkala s rozsáhlou reakcí tvůrců čínské hospodářské politiky usilujících o zmírnění negativních ekonomických dopadů (pozitivní poptávkový šok). Celková výše fiskálních opatření dosáhne minimálně 2,6 bilionů RMB, tj. 2,5 % čínského HDP. Mezi tyto opatření patří zvýšené výdaje na prevenci a kontrolu epidemií a výroba zdravotnického vybavení. Dále pak zrychlené vyplácení pojištění v nezaměstnanosti, daňové úlevy a prominutí příspěvků na sociální zabezpečení. Očekává se, že celková fiskální expanze bude nakonec ještě výrazně vyšší, včetně vyšších investic do infrastruktury a zlepšení národního systému řízení mimořádných událostí v oblasti veřejného zdraví.

Čínská centrální banka podpořila fiskální expanzi kromě uvolnění měnové politiky také i opatřeními zaměřené na finanční stabilitu. Na začátku února čínská centrální banka a regulační orgány napříč devizovým trhem, cenných papírů, bankovnictví a pojišťovnictví oznámily více než 30 podpůrných opatření na zmírnění negativních ekonomických dopadů. Mezi těmito opatřeními bylo například poskytnutí likvidity bankovnímu systému ve výši 3 bil. RMB v první polovině února a dalších 20 mld. RMB na konci března. Dále bylo rozhodnuto o navýšení půjček a diskontních úvěrů o 1,8 bilionů RMB s cílem podpořit výrobce zdravotnických potřeb a každodenních potřeb malých a středních podniků a odvětví zemědělství, včetně poskytnutí úvěrů malým podnikům ve výši 350 mld. RMB. To bylo doprovázeno snižováním všech klíčových úrokových sazeb včetně jednoleté hlavní úrokové sazby o 0,1 p. b. na 4,05 %, pětiletá úroková sazba byla snížena o 0,05 p. b. na 4,75 %.  Dále byly schváleny opatření k omezení zpřísnění finančních podmínek s cílem poskytnout finanční úlevu postiženým domácnostem, podnikům a regionům, které čelí problémům se splácením svých závazků. Mezi klíčová opatření patří zpoždění plateb úvěrů a jiná opatření na podporu úvěrů pro malé a střední podniky a domácnosti, tolerance pro vyšší nesplácené půjčky v rámci sektorů zasažených epidemií a malých a středních podniků. Dále pak byla vyjednána podpora v podobě vydávání dluhopisů finančními institucemi k financování malých a středních podniků, dodatečná finanční podpora pro podniky prostřednictvím zvýšené emise dluhopisů, zvýšená fiskální podpora úvěrových záruk, flexibilita při provádění reformy správy aktiv a uvolňování bytové politiky místními vládami.

Box 1 – Dopady SARS na čínskou ekonomiku

V rámci srovnání ekonomických dopadů šíření onemocnění COVID-19 oproti SARS je klíčový rozsah, načasování a doba trvání do zastavení šíření infekce. V případě dopadů SARS do HDP Číny, byl negativní efekt nejvíce koncentrován do 2. čtvrtletí roku 2003, ve kterém došlo také i ke kulminaci počtu nových potvrzených případů. To se v čínské ekonomice projevilo prostřednictvím omezení spotřeby a jejího odložení, kdy tento negativní poptávkový šok do HDP Číny měl za následek zpomalení ekonomického růstu ve 2. čtvrtletí o 2 procentní body na 9,1 % (Graf 5). Tento krátkodobý výpadek spotřeby byl následně kompenzován ve zbytku roku 2003 díky rychlému odeznění onemocnění SARS v situaci prudce rostoucího tempa růstu čínské ekonomiky.

Lze předpokládat, že dopady šíření onemocnění COVID-19 budou ve srovnání se SARS nesrovnatelně vyšší, a to nejen z pohledu celkového počtu potvrzených případů. Důvodem je také zcela odlišná současná pozice čínské ekonomiky v hospodářském cyklu. V roce 2003 se čínská ekonomika nacházela v silném rostoucím trendu, mimo jiné těžící z připojení se ke Světové obchodní organizaci v roce 2001. Naopak od roku 2010 až do současnosti čínská ekonomika cyklicky zpomaluje. To se také projevuje rostoucí mírou zadlužení. Od roku 2003 zároveň výrazně narostl význam Číny ve světové ekonomice v souvislosti s vyšším zapojením do mezinárodního obchodu. Současný podíl Číny na světovém HDP činí téměř 20 %, oproti 9 % v roce 2003 (Graf 6). Skutečnost, že je čínská ekonomika nyní méně odolná vůči šokům, odráží i probíhající transformace čínské ekonomiky směrem k vyššímu podílu domácí spotřeby a sektoru služeb, který vzrostl od roku 2003 ze 42 % na současných 53 %, viz Graf 7.

Graf 6 – Podíl Číny na světovém HDP (v PPP v %)

Graf 6 – Podíl Číny na světovém HDP (v PPP v %)

Zdroj: The Economist Intelligence Unit, výpočty autora.

Graf 7 – Struktura čínské ekonomiky (v %)

 Graf 7 – Struktura čínské ekonomiky (v %)

Zdroj: The Economist Intelligence Unit, výpočty autora.

Dle odhadu studie Lee a McKibbin (2004) byly celosvětové náklady epidemie SARS přibližně ve výši 40 miliard USD, což odpovídá snížení úrovně světového HDP o 0,1 %.  Tato studie spolu s  Hai, Zhao, Wang a Hou (2004) odhaduje dopad epidemie SARS do růstu HDP Číny ve výši 1 – 2 procentního bodu. Celkově se tak v případě SARS jednalo pouze o krátkodobý ekonomický výpadek, který byl velmi rychle vykompenzován.

Dopady COVID-19 na další ekonomiky

Z důvodu přerušení výroby v Číně i dalších ekonomikách rostou firmám po celém světě objednávky, které vlivem výpadku subdodávek nejsou schopni uspokojit (negativní nabídkový šok). Tento vývoj se může zejména v první fázi projevit skrze omezenou nabídku bez výrazného propadu poptávkových tlaků, a mít tak proinflační charakter. V případě mnoha asijských ekonomik, které jsou silně obchodně i turisticky provázané s Čínou, budou již v první fázi převažovat negativní poptávkové šoky (pokles čínské spotřeby). V případě déletrvajícího omezení aktivity v subdodavatelských zemích může začít postupně docházet k nahrazování subdodávek dodávkami z jiných zemí. Avšak vzhledem ke specializaci je rychlé přepnutí na jiné dodavatele v mnoha odvětvích vzhledem k dodatečným vyšším nákladům omezené[5]. Odběratelským firmám tak mnohdy nezbývá nic jiného než čekat, zda se výroba v zasažených zemích opět rychle obnoví, zásoby se však rychle snižují. V některých případech jsou subdodávky již vyrobené, ale čekají v přístavech na nalodění z důvodu omezení provozu loděnic, což dále prodražuje firmám náklady prostřednictvím účtování skladovacího poplatku. Míra negativních dopadů na ostatní ekonomiky tak bude záviset na délce trvání šíření virové nákazy. V případě pokračování šíření infekce v dalších měsících bude postupně docházet k výraznému narušení mezinárodních obchodních vztahů v celosvětovém měřítku, což bude znásobovat výše zmíněné efekty.

Prudký pokles cen průmyslových komodit ceteris paribus stimuluje ekonomický růst zemí, které jsou čistými dovozci těchto komodit (pozitivní nabídkový šok). Naopak opačný efekt dopadá na země, které jsou významnými vývozci těchto komodit, zejména na země Blízkého východu, které jsou velmi závislé na vývozu ropy a zemního plynu. Vývoj na těchto komoditních trzích tak do určité míry odráží výrazný propad ekonomické aktivity v Číně v prvním čtvrtletí letošního roku[6].

Vzhledem k velmi rychlému šíření COVID-19 do celého světa začíná docházet k zavádení omezujících karanténních opatření negativně dopadajících na ekonomickou aktivitu také i v dalších zemích (negativní poptávkový šok). Kromě omezování volného pohybu a podnikání u většiny služeb, dochází již v mnoha zemích také k dočasnému uzavírání výrobních podniků. Nad rámec negativních dopadů plynoucích na počátku z omezení ekonomické aktivity v Číně se tak ve většině dalších ekonomik rovněž začínají projevovat přímé negativní dopady odrážející omezení přímo v těchto ekonomikách. To lze mimo jiné také pozorovat na akciových trzích ve světě, které procházejí prudkými výprodeji. Americký akciový index S&P 500 se v březnu propadl o více než 30 %, a zaznamenal tak nejrychlejší pokles v historii. Finanční trhy se ocitly v režimu paniky a obrovské nejistoty projevující se vysokou volatilitou, kdy index volatility VIX na základě obchodovaných termínovaných kontraktů dosáhl v polovině března 2020 svého historického maxima[7]. Extrémně vysoká averze k riziku vede k odlivu prostředků především z rozvíjejících se ekonomik, s dopadem na jejich měnové kurzy i ceny aktiv. Pro některé ekonomiky je načasování vypuknutí pandemie o to více nepříjemné, kdy se na začátku letošního roku pomalu zotavovaly z poklesu průmyslové produkce v loňském roce a důvěra podniků i domácností zůstávala i nadále křehká. V měsíci březnu se v mnoha zemích propadly přestihové ukazatele v průmyslu i ve službách na nejnižší hodnoty v historii. Vzhledem k pokračujícímu šíření pandemie lze očekávat největší negativní dopady ve většině ekonomik ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Na přepokládaný prudký pokles ekonomické aktivity v mnoha ekonomikách reagují vlády po celém světě zrychleným schvalováním fiskálních opatření s cílem zmírnit negativní dopady krize (pozitivní poptávkový šok). Vzhledem k tomu, že se nyní nejedná o finanční krizi zasahující především poptávku jako v letech 2008/2009, ale biologickou krizi výrazně narušující také nabídku, je otázkou, do jaké míry mohou být i velmi rychle aplikovatelné nástroje centrálních bank v této situaci účinné. Větší roli zde bude proto hrát především fiskální politika. Na druhou stranu mnoho zemí dlouhodobě trpí vysokou mírou zadlužení včetně napjatých rozpočtových deficitů, což by mohlo omezit prostor pro podpůrná fiskální opatření. Jak se ale zatím ukazuje, i velká míra zadlužení není v současné krizové situaci neřešitelnou překážkou. Hlavním cílem je zabránit ještě horšímu vývoji, který by ekonomiky v případě nedostatečné fiskální reakce (jak z pohledu rychlosti, tak i rozsahu) o to více ochromil na mnoho let dopředu.

Centrální banky po celém světě na vyhrocenou situaci reagují uvolňováním měnové politiky a dalšími opatřeními na podporu likvidity a zajištění finanční stablility. S tím, jak rychle se pandemie COVID-19 šíří do celého světa, je již nyní evidentní, že se bude jednat ve většině zemí také i o výrazný negativní protiinflační poptávkový šok. Proto rychlé uvolňování měnové politiky je velmi žádoucí. To se děje jednak přímo snižováním úrokových sazeb, tak i v mnoha případech formou spouštění masivních programů nákupů aktiv (tzv. kvantitativní uvolňování). Pokud se nákupy aktiv týkají i vládních dluhopisů, jedná se o podporu fiskální politiky centrální bankou prostřednictvím snížení nákladů na financování vládního dluhu. Celosvětově téměř koordinovaná reakce centrálních bank, která pomohla zmírnit dopady předchozí finanční, a následně hospodářské krize, je tak nyní téměř simultánně doprovázena výraznou fiskální expanzí vlád v jednotlivých zemích doplněnou o politiku zaměstnanosti.

Modelová kvantifikace dopadů pandemie COVID-19

Zpracovaný scénář kvantifikuje celosvětové dopady šíření pandemie COVID-19 na ekonomiku Číny, USA a eurozóny. Tento scénář modelovaný globálním ekonometrickým modelem NiGEM[8] detailně zachycuje ekonomickou provázanost na základě všech ekonomických teritorií. Modelová simulace zahrnuje vpředhledící měnovou politiku reagující na odchylky inflace či nominálního HDP od cíle. Endogenní reakce měnové politiky je omezena dolní nulovou hranicí úrokových sazeb[9]. V případě, že měnověpolitická sazba centrální banky dosáhla nulové úrovně, pak centrální banka nereaguje zpřísněním měnové politiky na parciální proinflační negativní nabídkové šoky. Dále modelová simulace předpokládá, že centrální banka bez ohledu na stávající úroveň úrokových sazeb, nereaguje z důvodu zamezení protichůdné implementace hospodářské politiky na proinflační dopady z titulu expanzivní fiskální politiky vlády. Nekonvenční měnová politika některých centrálních bank v situaci dosažení nulové hranice úrokových sazeb, je prováděna formou nákupů aktiv (kvantitativní uvolňování), kdy velkou část těchto aktiv tvoří především vládní dluhopisy. Modelová simulace proto implicitně předpokládá, že tento druh uvolnění se na prognóze projeví prostřednictvím expanzivní fiskální politiky, která je v simulaci explicitně zohledněna.

Šoky jsou načasovány vzhledem k období šíření pandemie COVID-19 ve většině zemí do druhého čtvrtletí letošního roku, s výjimkou Číny, kde je nejvyšší intenzita domácích šoků v prvním čtvrtletí letošního roku. V případě ostatních ekonomik byla do prvního čtvrtletí zapracována 1/6 šoku z druhého čtvrtletí, kdy pandemie zasáhla některé ekonomiky již koncem měsíce března. Charakter všech šoků odpovídá velmi perzistentním impulsním odezvám zohledňující období „permanentní nejistoty“, kdy šok odeznívá velmi pozvolna a v omezené míře zasahuje i první polovinu příštího roku. To zahrnuje předpoklad déletrvajích změn světového ekonomického prostředí, které bylo pandemií COVID-19 výrazně narušeno, viz například změna spotřebního a investičního chování domácností a firem. Modelová predikce se odpočítává od tzv. kontrafaktického scénáře. Ten v sobě zahrnuje pozorovanou skutečnost a očekávání budoucího ekonomického vývoje z konce minulého, resp. začátku letošního roku, tj. z období před vypuknutím globální pandemie.

Negativní poptávkový šok je v modelové simulaci zachycen prostřednictvím soukromé spotřeby a investic. Velikost šoků odpovídá poklesu soukromé spotřeby a investic o 15 % až 25 %. Velikost šoků pro jednotlivé země závisí na struktuře ekonomik, rozsahu infekce a s tím souvisejících přijatých karanténních opatřeních, která vedou ke snížení ekonomické aktivity a cen.

Negativní nabídkový šok je v modelové simulaci zachycen pomocí produktivity a produkční funkce. Šok do produktivity předpokládá omezení nabídky odrážející práci na zkrácenou pracovní dobu (nižší počet odpracovaných hodin), kdy lidé buď fyzicky nemohou pracovat z důvodu nemoci, nebo kvůli uzavření firem či zastavení poskytování služeb prostřednictvím fyzické izolace. Šok do produkční funkce odráží strukturální změny v ekonomickém prostředí v podobě omezení obchodu, mobility osob a kapitálu. Tento „de-globalizační“ vývoj je vyvolán na základě déletrvajícího období nejistoty a více či méně předpokládaného opakovaného výskytu onemocnění COVID-19 při absenci účinné vakcíny. To obecně povede k nižšímu tempu ekonomické aktivity při rychlejším tempu růstu cen. Šoky do produktivity byly stanoveny na základě míry infekčnosti a počtu předpokládaných zasažených týdnů v roce[10] pro jednotlivé země od −3,5 % do −5,25 %.

Pozitivní poptávkový šok je v modelové simulaci zachycen prostřednictvím šoku do spotřeby vlády s ohledem na výši schválených fiskálních stimulů. Do čtvrtletí s nejvyšším negativním dopadem pandemie je vždy vloženo 60 % celkové výše schválených prostředků a následně tento šok odeznívá až do začátku příštího roku. Vzhledem k nejistotám ohledně délky trvání pandemie a pravděpodobnému navyšování těchto stimulů, simulace předpokládá u jednotlivých zemí fiskální impuls v mírně vyšší míře, než je jeho aktuálně schválený objem. Modelová simulace rovněž počítá s vypnutím pravidla fiskální solventnosti po dobu dvou let. Toto pravidlo upravuje efektivní sazbu daně z příjmu, která zajistí, že se v dlouhodobém horizontu rozpočtový deficit vrátí na cílovou úroveň v poměru k HDP. Lze totiž předpokládat, že vlády jednotlivých zemí nyní upřednostní podporu ekonomické aktivity před dodržováním fiskální disciplíny. Tento šok tak podporuje růst ekonomické aktivity a cen.

Pozitivní nabídkový šok v případě zemí dovážejících energetické komodity je v modelové simulaci zachycen prostřednictvím ceny ropy, zemního plynu a průmyslových kovů. Velikost šoku do cen těchto komodit odráží pozorovaný vývoj na komoditních trzích, které mají obecně velmi vpředhledící vlastnost. V případě ceny ropy a zemního plynu simulace předpokládá pokles o 50 % ve druhém čtvrtletí letošního roku a následný pozvolný návrat, což odráží aktuální výhled cen obchodovaných termínových kontraktů. V případě průmyslových kovů velikost šoku ve druhém čtvrtletí odpovídá poklesu o 15 % a následný pozvolný růst odrážející agregovaný sklon termínových křivek průmyslových kovů. Tento šok se projeví u zemí dovážejících energetické komodity prostřednictvím mírně vyššího růstu ekonomické aktivity. Výrazný pokles cen energetických komodit vede k útlumu cen. Vnější faktory obsahují sumarizaci šoků do cen energetických komodit včetně následné celkové simulace odrážející vzájemné interakce na základě vývoje ve všech ostatních teritoriích světové ekonomiky.

V případě čínské ekonomiky je nejvyšší negativní dopad do spotřeby a investic v prvním čtvrtletí letošního roku (Graf 8 a Graf 9). Tento negativní šok do ekonomické aktivity je tlumen fiskální expanzí čínské vlády v celkové výši přesahující 2.6 bil. RMB. Avšak v případě celkové dynamiky HDP dojde k nejhlubšímu poklesu až ve druhém čtvrtletí, což je dáno prudkým propadem ekonomické aktivity ve světové ekonomice.

Celkový dopad do inflace spotřebitelských cen v Číně je ve směru nižších cen. Proinflační nabídkové faktory jsou převáženy protiinflačními poptávkovými šoky spolu s protiinflačním působením vnějších faktorů (Graf 10). Na nižší cenové tlaky reaguje měnová politika výrazným snížením úrokových sazeb, v rámci kterého nejvyšší odchylku představuje reakce na vnější faktory, tj. pokles globální ekonomické aktivity a cen energetických komodit (Graf 11). Vzhledem k tomu, že měnověpolitické sazby čínské centrální banky se i nadále pohybují v kladných hodnotách, modelová simulace obsahuje zpřísnění měnové politiky prostřednictvím endogenní reakce úrokových sazeb na proinflační cenové tlaky vyplývající z nižší produktivity.

Čínská ekonomika v první polovině letošního roku projde ekonomickou recesí, kdy meziroční tempo růstu reálného HDP zpomalí v průměru na 1,4 % (Graf 12). Ekonomické oživení nastane až ve druhé polovině letošního roku a bude pokračovat i v roce 2021, ve kterém čínská ekonomika vzroste o 8,4 %. Inflace spotřebitelských cen zpomalí v letošním roce v meziročním srovnání jen mírně na 2,8 %. Zpomalování inflačních tlaků se nejvíce projeví až v příštím roce, kdy ceny porostou 1,1% tempem. Měnová politika čínské centrální banky zůstane uvolněná na celém predikčním horizontu, úroková sazba se bude pohybovat na úrovni 2,4 %.

Graf 8 – Dopad do HDP Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Graf 8 – Dopad do HDP Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 9 – Dopad do HDP Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzč. v p. b.)

Graf 9 – Dopad do HDP Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzč. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 10 – Dopad do CPI Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Graf 10 – Dopad do CPI Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 11 – Dopad do úrokových sazeb Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, v p. b.)

Graf 11 – Dopad do úrokových sazeb Číny (odchylka od kontrafaktického scénáře, v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 12a – Ekonomická prognóza: HDP Číny (mzr. v %)

Graf 12a – Ekonomická prognóza: HDP Číny (mzr. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 12b – Ekonomická prognóza: HDP Číny (mzč. v %)

Graf 12b – Ekonomická prognóza: HDP Číny (mzč. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 12c – Ekonomická prognóza: CPI Číny (mzr. v %)

Graf 12c – Ekonomická prognóza: CPI Číny (mzr. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 12d – Ekonomická prognóza: Úrokové sazby Číny (v %)

Graf 12d – Ekonomická prognóza: Úrokové sazby Číny (v %)

Zdroj: Výpočty autora.

U ekonomiky USA nastane nejvyšší negativní dopad do spotřeby a investic ve druhém čtvrtletí letošního roku (Graf 13 a Graf 14). Tento negativní šok do ekonomické aktivity je tlumen fiskální expanzí americké vlády v celkové výši přesahující 2.3 bil. USD.

Graf 13 – Dopad do HDP USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Graf 13 – Dopad do HDP USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 14 – Dopad do HDP USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzč. v p. b.)

Graf 14 – Dopad do HDP USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzč. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Celková spotřebitelská inflace v USA je nižší, neboť jsou proinflační nabídkové faktory převáženy protiinflačními poptávkovými šoky spolu s protiinflačním působením vnějších faktorů (Graf 15). Na nižší cenové tlaky reaguje měnová politika rychlým snížením úrokových sazeb až k 0 %, v reakci zejména na výrazné protiinflační tlaky odrážející výrazný pokles soukromé spotřeby (Graf 16). Další snížení úrokových sazeb v reakci na protiinflační působení soukromých investic, jak implikuje endogenní reakce úrokových sazeb, však již nemůže být z důvodu dosažení nulové úrovně úrokových sazeb od druhého čtvrtletí doručeno. Z tohoto důvodu je proto toto v praxi nedoručitelné uvolnění měnové politiky v simulaci plně kompenzováno měnověpolitickým šokem v opačném směru. Americká centrální banka tak nereaguje zvýšením úrokových sazeb nejen na proinflační dopad fiskální impulsu, ale z důvodu dosažení nulové hranice úrokových sazeb také i na proinflační šok do produktivity. Vzhledem k tomu, že modelová simulace předpokládá omezení nulové hranice úrokových sazeb, kdy však americká centrální banka reaguje na podporu ekonomiky prostřednictvím neomezeného nákupu aktiv včetně vládních dluhopisů (kvantitativní uvolňování), je toto nekonvenční uvolnění doručené nestandardní cestou implicitně v simulace obsaženo již v rámci fiskálního impulsu (spotřeba vlády).

Ekonomika USA v letošním roce poklesne v průměru o 5,1 %, kdy projde ekonomickou recesí (Graf 17). V příštím roce americká ekonomika vzroste o 4,4 %. Inflace zpomalí v letošním roce v meziročním srovnání v průměru na 1,2 %, resp. na 1,1 % v roce 2021. Měnová politika amerického Fedu zůstane uvolněná na celém predikčním horizontu s úrokovou sazbou na nulové dolní hranici.

Graf 15 – Dopad do CPI USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Graf 15 – Dopad do CPI USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 16 – Dopad do úrokových sazeb USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, v p. b.)

Graf 16 – Dopad do úrokových sazeb USA (odchylka od kontrafaktického scénáře, v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 17a – Ekonomická prognóza: HDP USA (mzr. v %)

Graf 17a – Ekonomická prognóza: HDP USA (mzr. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 17b – Ekonomická prognóza: HDP USA (mzč. v %)

Graf 17b – Ekonomická prognóza: HDP USA (mzč. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 17c – Ekonomická prognóza: CPI USA (mzr. v %)

Graf 17c – Ekonomická prognóza: CPI USA (mzr. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 17d – Ekonomická prognóza: Úrokové sazby USA (v %)

Graf 17d – Ekonomická prognóza: Úrokové sazby USA (v %)

Zdroj: Výpočty autora.

U ekonomiky eurozóny nastane nejvyšší negativní dopad do spotřeby a investic stejně jako v případě USA ve druhém čtvrtletí letošního roku (Graf 18 a Graf 19). Tento negativní šok do ekonomické aktivity je částečně tlumen fiskální expanzí vlád jednotlivých členských zemí v celkové výši přesahující 370 mld. EUR.

Graf 18 – Dopad do HDP eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

 Graf 18 – Dopad do HDP eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 19 – Dopad do HDP eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzč. v p. b.)

Graf 19 – Dopad do HDP eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzč. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

V případě celkové spotřebitelské inflace v eurozóně negativní poptávkové faktory výrazně převyšují proinflační nabídkové cenové tlaky, zejména v návaznosti na prudký pokles spotřeby domácností (Graf 20). Měnová politika ECB na tyto výrazně protiinflační cenové tlaky nemá možnost reagovat svými standardními nástroji, neboť se měnověpolitická sazba pohybuje již dlouhodobě na nulové úrovni, a na této úrovni setrvá i na celém horizontu prognózy (Graf 21). V rámci zachování symetrie reakce centrální banky proto modelová simulace v případě evropské centrální banky předpokládá na celém horizontu prognózy fixní úroveň úrokových sazeb na stávající nulové úrovni, kdy ze stejného důvodu rovněž ECB nereaguje zvyšováním úrokových sazeb i na proinflační cenové tlaky vyplývající ze snížené produktivity, stejně jako na pozitivní proinflační poptávkový šok odrážející podpůrná fiskální opatření jednotlivých evropských vlád. V praxi dlouhodobě provádené masivní nákupy aktiv ECB včetně vládních dluhopisů, které byly nyní ještě navýšeny[11], jsou v simulaci zohledněny právě v rámci fiskálního impulsu v podobě šoku do spotřeby vlády.

Graf 20 – Dopad do HICP eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Graf 20 – Dopad do HICP eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, mzr. v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 21 – Dopad do úrokových sazeb eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, v p. b.)

Graf 21 – Dopad do úrokových sazeb eurozóny (odchylka od kontrafaktického scénáře, v p. b.)

Zdroj: Výpočty autora.

Ekonomická recese v eurozóně v letošním roce vede k poklesu reálného HDP o 6,5 % (Graf 22). V příštím roce poroste ekonomika eurozóny v průměru 4% tempem v návaznosti na ekonomické oživení započaté na konci letošního roku. Růst spotřebitelských cen zpomalí v letošním roce v meziročním srovnání v průměru na 0,3 %, a na konci roku se dostane krátkodobě do záporných hodnot. V příštím roce bude v eurozóně utlumený cenový vývoj pokračovat s inflací v průměru 0,15 %. Na tento výrazně utlumený cenový vývoj nemá možnost ECB reagovat konvenční cestou v podobě snížení úrokových sazeb, které zůstavají na celém horizontu prognózy na nulové hranici.

Graf 22a – Ekonomická prognóza: HDP eurozóny (mzr. v %)

Graf 22a – Ekonomická prognóza: HDP eurozóny (mzr. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 22b – Ekonomická prognóza: HDP eurozóny (mzč. v %)

Graf 22b – Ekonomická prognóza: HDP eurozóny (mzč. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 22c – Ekonomická prognóza: HICP eurozóny (mzr. v %)

Graf 22c – Ekonomická prognóza: HICP eurozóny (mzr. v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Graf 22d – Ekonomická prognóza: Úrokové sazby eurozóny (v %)

Graf 22d – Ekonomická prognóza: Úrokové sazby eurozóny (v %)

Zdroj: Výpočty autora.

Závěr

V případě pandemie COVID-19 dochází aktuálně k velmi rychlému šíření do celého světa, naopak v místě původní nákazy (Čína) se počet nových potvrzených případů za den pohybuje již pouze v řádu desítek osob. Nejrychleji se aktuálně virus šíří v USA, které jsou zároveň i zemí s nejvyšším počtem nakažených osob přesahující 750 000, dále pak v největších ekonomikách eurozóny. Pokles poptávky spolu s narušením nabídky současně povedou k významnému poklesu hospodářské aktivity ve většině zemí ve druhém čtvrtletí letošního roku. Kromě prudkého poklesu měsíčních makroekonomických ukazatelů jsou dopady šíření viru také již delší dobu viditelné na akciových trzích i cenách průmyslových komodit, které se propadají o desítky procent. Dokonce i v příznivějším scénáři rychlého odeznění onemocnění COVID-19 koncem druhého čtvrtletí jsou celkové ekonomické náklady mnohem vyšší, než tomu bylo v případě šíření epidemie SARS, která měla z pohledu dopadu oproti pandemii COVID-19 jen krátkodobé zanedbatelné negativní efekty.

Delší období ekonomického útlumu by mohlo vést k výraznému ekonomickému dopadu v podobě rozsáhlého propouštění zaměstnanců, bankrotům a v případě dlouhodobé krize i následné možné finanční nestabilitě. Kromě domácností s nízkými příjmy jsou nejvíce ohroženou skupinou firmy s nízkými maržemi a vysokou závislostí na krátkodobém financování, které se mohou dostat do platební neschopnosti. Na druhou stranu, aktivita tvůrců hospodářské politiky včetně centrálních bank v podobě fiskálních a měnových stimulů, by tento negativní vývoj mohla přinejmenším zmírnit.

Složitá kombinace kanálů nabídky a poptávky odrážející dopady biologické krize vyžaduje diferencovanou hospodářskopolitickou reakci. I když měnová politika má velmi omezený vliv na zmírnění narušení dodavatelských řetězců, mohla by hrát důležitou roli při zabránění výraznějšího zpřísnění finančních podmínek, které by dále oslabilo hospodářskou aktivitu.

Celkové ekonomické dopady šíření viru COVID-19 na světovou ekonomiku tak budou záviset na schopnosti vlád všech zasažených zemí zastavit šíření viru, a účinosti měnových a fiskálních stimulů vedoucích k omezení hospodářských škod a s tím spojených neočekávaných obrovských nákladů, které jsou v případě zastavení šíření pandemie bohužel nevyhnutelné. Klíčovým faktorem pro další vývoj tak bude délka trvání šíření onemocnění, které buď samo rychle odezní (SARS), bude eliminováno vyvinutím účinné vakcíny, nebo dojde k „promoření“ populace. Výsledné náklady budou záviset na tom, který scénář a v jakém časovém horizontu bude naplněn.

Zatímco krize 2008/2009, která se týkala zejména pouze výrazného propadu poptávky bez dalších implikací na přirozenou mobilitu (vnitřní krize ekonomik a výrazné protiinflační dopady), v případě biologické krize dojde vůbec poprvé v moderní historii kromě výrazného poklesu poptávky navíc i k narušení globální přirozené mobility a dodavatelských řetězců, což generuje významné proinflační tlaky (negativní nabídkový šok). Tím se současná pandemie COVID-19 také velmi liší od předchozích biologických krizí, které byly buď krátkodobé, nebo v malém globálním rozsahu z pohledu počtu zasažených teritorií, a tudíž proinflační dopady těchto krizí byly minimální. Právě tyto dosud relativně nevídané výrazné proinflační nabídkové faktory doplněné o již tradiční protiinflační negativní poptávkové efekty v odobí ekonomických krizí, představují také jednu z hlavních výzev provedené modelové simulace výsledných dopadů na ekonomický vývoj.

Autorem je Martin Motl (Martin.Motl@cnb.cz). Názory v tomto příspěvku jsou jeho vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky. Za komentáře a diskuze autor děkuje Vítu Bártovi, Janu Brůhovi, Ianovi Hurstovi (NIESR), Luboši Komárkovi, Petru Polákovi a Jaromírovi Tonnerovi.


Zdroje

Adam, T., Benecká, S. (2020). Alternativní pohled na Čínu ze satelitů. Globální ekonomický výhled. ČNB. Leden 2020.

Coburn, B. J., Wagner, B. G., Blower, S. (2009). Modeling influenza epidemics and pandemics: insights into the future of swine flu (H1N1). BMC Medicine. Číslo 7. Článek číslo 30.

Hai, W., Zhao, Z., Wang, J. a Hou, Z. G. (2004). The Short-Term Impact of SARS on the Chinese Economy. Asian Economic Papers. Ročník 3. Číslo 1. Zima 2004, str. 57-61.

Lee, J. W., McKibbin, W. J. (2004). Globalization and Disease: The Case of SARS. Asian Economic Papers. Ročník 3. Číslo 1. Zima 2004, str. 113-131.

Liadze, I. and Naisbitt, B. (2020). A preliminary assessment of the possible economic impact of the coronavirus outbreak, NiGEM Observation, No, 17, February.    

Motl, M. (2019). Inverzní výnosová křivka: Kolik času zbývá do recese? Globální ekonomický výhled. ČNB. Květen 2019.

Siu, A., Wong, R. Y. C. (2004). Economic Impact of SARS: The Case of Hong Kong. Asian Economic Papers. Ročník 3. Číslo 1. Zima 2004, str. 62-83.

Světová zdravotnická organizace (WHO). Data COVID-19.

Světová zdravotnická organizace (WHO). Data SARS.

Klíčová slova

pandemie, koronavirus, hospodářská krize

JEL Klasifikace

C63, E27, F47


[1] Reprodukční číslo (R0), neboli ukazatel nakažlivosti, měří rychlost šíření infekčního onemocnění v populaci. R0 vyjadřuje předpokládaný počet osob pro konkrétní infekční nemoc, které jedna nakažená osoba touto nemocí nakazí. Obecně platí, že čím vyšší je R0, tím se nemoc rychleji šíří. Pokud je R0 menší než jedna, počet nakažených osob v populaci klesá.

[2] Např. Siu a Wong (2004) nebo Hai, Zhao, Wang a Hou (2004).

[3] To vyplývá z průzkumu mezi více než 9500 pracovníky čínského náborového webového portálu Zhaopin, kdy více než třetina dotázaných uvedla, že byli s touto možností konfrontováni.

[4] The Chinese Satellite Manufacturing Index (SMI), který se opírá o 2,2 mld. satelitních snímků sesbíraných zvíce než 6 600 průmyslových oblastí v Číně, které se rozkládají na ploše o více než půl milionu čtverečních kilometrů. Na zpracování takového ohromného množství dat je používána umělá inteligence, viz Adam a Benecká (2020).

[5] Tyto relativně rychlé přesuny výrob se týkají zejména méně sofistikovaných výrob (například textilní průmysl), kdy naopak firmy v okolních asijských zemích z  čínské krize v prvním čtvrtletí těžily v podobě prudkého nárůstu objednávek.

[6] Výrazný propad ceny ropy a na ni navázných dalších produktů byl navíc umocněn z počátku neúspěšným jednáním zemí OPEC+ ohledně snížení produkce.

[7] Vztahem sklonu výnosové křivky a úrovně volatility na akciovém trhu (VIX) v rámci identifikace jednotlivých fází hospodářského cyklu včetně načasování příchodu ekonomické recese se zabývá studie Motl (2019).

[8] National Institute Global Econometric Model zahrnuje 60 zemí a regionů. Více informací o modelu NiGEM a jeho struktuře lze nalézt na odkazu https://nimodel.niesr.ac.uk/. 

[9] V případě nemožnosti dalšího uvolnění měnové politiky centrální bankou prostřednictvím snížení úrokových sazeb (dosáhnou nulové úrovně), je toto zbývající nedoručené uvolnění nad rámec endogenní reakce plně kompenzováno šokem do měnové politiky v opačném směru.

[10] Tato kvantifikace vychází z  odhadovaného reprodukčního čísla onemocnění COVID-19, které je přibližně 2,5. V případě sezónní chřipky je reprodukční číslo odhadováno kolem 1,5 při infekčnosti 9 %. Míru infekčnosti onemocnění COVID-19 lze tak odhadnout kolem 15 %. V případě předpokladu zasažení celého jednoho čtvrtletí (tj. 12 týdnů z celkových 52) tak dopad do produktivity činí 3,5 %. Blíže viz studie Liadze a Naisbitt (2020).

[11] V reakci na nepříznivý ekonomický vývoj ECB přistoupila nad rámec stávajícího programu nákupů aktiv nově ke spuštění tzv. Pandemic Emergency Purchase Programme, kdy by tak celkové nákupy ECB aktiv mohly do konce roku dosáhnout téměř 1,1 bil. EUR (9 % HDP eurozóny).