ČNB poskytla dne 17. 8. 2020 na základě žádosti informace, že úvěrové P2P ani P2B platformy neupravuje zvláštní právní předpis. Podle obchodního modelu se na jejich poskytovatele může vztahovat zejména zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v platném znění, protože jejich činnost typicky zahrnuje poskytování platební služby spočívající nejprve v převádění peněžních prostředků od věřitelů na účty dlužníků, a následně splátek zpět věřitelům. Banky mohou platební služby poskytovat v rámci své bankovní licence, nebankovní P2P/P2B platforma musí mít k poskytování platebních služeb povolení k činnosti platební instituce nebo registraci poskytovatele platebních služeb malého rozsahu.
Činnost P2P (nikoliv však P2B) platformy může podléhat i regulaci podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud by si prostřednictvím P2P platformy půjčovala peněžní prostředky fyzická osoba pro soukromé potřeby (spotřebitel) a věřitelem by byla osoba, která poskytuje spotřebitelské úvěry podnikatelsky, šlo by ze strany platformy o činnost zprostředkovávání spotřebitelského úvěru, pro které je vyžadováno oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele. Pokud by platforma dle svého obchodního modelu byla přímo věřitelem ve vztahu ke zmíněné fyzické osobě, jednalo by se o činnost poskytování spotřebitelského úvěru, pro který je potřeba bankovní licence nebo oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru.
Česká národní banka je oprávněna provádět kontroly u subjektů, které podléhají jejímu dohledu, čili kontroly ve smyslu zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád jen u činností a subjektů podléhajícím jejímu dohledu (viz výše). Subjekty P2P/P2B s ohledem na výše uvedené nejsou vedeny jako samotná dohledová kategorie, proto jsou provedené kontroly na místě vedeny v rámci přehledu kontrol v oblasti spotřebitelských úvěrů a platebního styku (viz Zpráva ČNB o výkonu dohledu v požadovaném období dostupná na webových stránkách ČNB na adrese https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/souhrnne-informace-fin-trhy/zpravy-o-vykonu-dohledu-nad-financnim-trhem/). Filtrem těchto kontrolovaných oblastí bylo ověřeno, že se uskutečnily v daném období 3 kontroly na místě u subjektů deklarujících činnost P2P/P2B.
ČNB šetří ročně desítky podnětů vztahujících se k neoprávněnému poskytování různých služeb na finančním trhu v České republice, přičemž mezi ně patří i neoprávněné poskytování spotřebitelských úvěrů mimo jiné prostřednictvím P2P platforem, nicméně ani tyto podněty nejsou evidovány podle formy, jakou jsou služby poskytovány.
Ve veřejně přístupné databázi pravomocných rozhodnutí uveřejněné na webových stránkách ČNB však lze dohledat, že řízení se subjekty, které neoprávněně poskytovaly spotřebitelské úvěry prostřednictvím P2P platformy bylo vedeno celkem 11 a jedno řízení bylo vedeno se subjektem, který neoprávněně zprostředkovával prostřednictvím P2P platformy spotřebitelské úvěry.
V období 2018 až 2020 byly za neoprávněné zprostředkování či poskytování spotřebitelských úvěrů prostřednictvím P2P platformy uloženy pokuty v celkové výši 1,7 mil. Kč.
Dne 27. 8. 2020 ČNB poskytla na základě žádosti informaci, že právní postavení České národní banky je zakotveno jednak v Ústavě (Čl. 98: „Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.“), jednak v zákoně o ČNB. Své cíle a úkoly plní Česká národní banka prostřednictvím nástrojů, které jí zákon o ČNB poskytuje (§ 23 a násl. zákona o ČNB). Kompetence České národní banky jsou však důsledně odděleny od kompetencí vlády, parlamentu a jiných orgánů České republiky. Své kompetence vykonává Česká národní banka nezávisle na těchto orgánech a zákon o ČNB výslovně stanoví, že od nich nesmí přijímat žádné pokyny ohledně výkonu svých pravomocí a plnění zákonem stanovených úkolů (srov. § 9 odst. 1 zákona o ČNB). Na druhou stranu Česká národní banka nemůže zasahovat do působnosti vlády, parlamentu či jiných orgánů České republiky; jako instituce veřejného práva smí vykonávat pouze činnosti, které jí určuje zákon.
Podle § 2 zákona o ČNB Česká národní banka pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v České republice. V této souvislosti pak ve smyslu § 2 odst. 2 písm. e) zákona o ČNB rozpoznává, sleduje a posuzuje rizika ohrožení stability finančního systému a v zájmu předcházení vzniku nebo snižování těchto rizik přispívá prostřednictvím svých pravomocí k odolnosti finančního systému a udržení finanční stability a vytváří tak makroobezřetnostní politiku; v případě potřeby spolupracuje na tvorbě makroobezřetnostní politiky s orgány státu, jejichž působnosti se tato politika týká. Tyto úkoly si Česká národní banka beze zbytku plní (viz Zpráva o finanční stabilitě 2019/2020[1]).
Rozpočtová politika je záležitostí vlády, přičemž příslušnou rozpočtovou legislativu schvaluje parlament. České národní bance nepřísluší zasahovat do vládní rozpočtové politiky, stejně tak naopak očekává, že se vláda nebude snažit ovlivňovat odbornou činnost České národní banky.
Pokud jde o možnost vydat doporučení, upozornění nebo varování určené veřejnosti, orgánům České republiky anebo jednotlivým nebo druhově určeným osobám podle § 3b odst. 1 zákona o ČNB, je zde vždy přímá souvislost s působností České národní banky, v praxi to bývá nejčastěji s výkonem dohledu (např. varování před podvodnými finančními institucemi nebo institucemi podnikajícími bez příslušného povolení od České národní banky). V takovém varování jde zpravidla o to, aby byl laik ušetřen finančních ztrát či uvedení v omyl ze strany nezákonně působícího subjektu. Využití institutu doporučení, upozornění či varování směrem k vládě s poukázáním na škodlivost schodkového rozpočtu by ale mohlo být vnímáno jako nevhodné zasahování do její kompetence. Vláda si nepochybně uvědomuje potřebu rozpočtové odpovědnosti, je ovšem otázka, nakolik současná specifická situace vyvolaná virem COVID-19 umožňuje vyrovnané rozpočtové hospodaření (či hospodaření s nízkými schodky). Restart ekonomiky v příštím období by měl umožnit návrat rozpočtové politiky do obvyklých mezí.
Své úkoly musí Česká národní banka plnit jak v situaci, kdy je státní rozpočet schválen jako vyrovnaný, tak i v situaci, kdy je schválen jako schodkový. Není úkolem České národní banky kárat vládu za (nadměrně) deficitní rozpočet, k těmto otázkám se primárně vyjadřuje Národní rozpočtová rada jako nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti.
Za účelem udržení stability českého finančního systému Česká národní banka od roku 2015 pravidelně přezkoumává a vyhodnocuje rizika koncentrace českého vládního dluhu v bilancích českých úvěrových institucí na základě své interní metodiky.[2] V této souvislosti Česká národní banka monitoruje vývoj a udržitelnost českých veřejných financí a pro potřeby odhadu výše uvedeného rizika provádí jejich zátěžové testování, přičemž vládní dluh k HDP je jedna z proměnných, která do testu vstupuje.
Výsledky zátěžových testů a identifikovaná rizika spojená s koncentrací vládního dluhu v bilancích českých úvěrových institucí zveřejňuje Česká národní banka každoročně prostřednictvím Zprávy o finanční stabilitě.[3] V případě, že by Česká národní banka na základě těchto analýz vyhodnotila zmíněné riziko koncentrace vládního dluhu v bilancích úvěrových institucí působících v České republice za významné (překračující stanovené prahy) a dále rostoucí, požadovala by po těchto úvěrových institucích dle výše uvedené metodiky dodatečnou tvorbu kapitálu k pokrytí daného rizika.
Kompetence České národní banky při zajišťování finanční stability se vztahují k finančnímu sektoru, nikoliv k veřejným financím. Česká národní banka se proto zaměřuje na rizika spojená s morálním hazardem na straně finančních institucí.
Péče o cenovou stabilitu v České republice je v souladu s Ústavou a zákonem o ČNB jedním z hlavních úkolů České národní banky. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Fiskální politiku, včetně rozhodnutí vlády o reakci na koronavirovou pandemii, i návrh a schválení zákona o státním rozpočtu a jeho novel Parlamentem České republiky, bere Česká národní banka na vědomí při úvahách o nastavení měnové politiky. Finální podoba schváleného zákona o státním rozpočtu na rok 2020 po třech novelizacích se schodkem ve výši 500 mld. Kč souvisí s letošní mimořádnou situací a odráží potřebu stabilizovat ekonomickou situaci pomocí nástrojů fiskální politiky. Současně je potřeba si uvědomit, že navýšení schodku státního rozpočtu do značné míry odráží výpadek daňových příjmů v důsledku ekonomického propadu a s tím související navýšení dotací a transferů pro ostatní složky veřejných financí (obce, zdravotní pojišťovny, státní fondy apod.), které také čelí výpadku příjmů např. v případě sdílených daní.
Nejnovější prognóza České národní banky (prezentována ve Zprávě o inflaci – III/2020[4]), v souladu s výše uvedeným obsahuje i výhled vlivu fiskální politiky na makroekonomické veličiny českého hospodářství, tj. i dopad přijatých fiskálních opatření na podporu ekonomiky a značný výpadek daňových příjmů odrážející dočasné pozastavení ekonomické aktivity v některých odvětvích. Současně však zohledňuje celou řadu dalších ekonomických předpokladů a výhledů (např. očekávaný vývoj v zahraničí), které mají vliv na výslednou prognózu inflace. Aktuální prognóza celkové inflace očekává, že do konce letošního roku setrvá nad 3 %. Výpadek příjmů firem v období koronavirové pandemie a růst jejich nákladů bude totiž působit ve směru pokračujícího zvyšování cen, a to i přes hluboký pokles poptávky a celkové ekonomické aktivity, kterou se expanzivní fiskální politika snaží podpořit. Začátkem příštího roku dojde k výraznějšímu snížení inflace v návaznosti na zmírnění růstu domácích nákladů, lehce posilující kurz a zchlazení trhu práce. Na horizontu měnové politiky se inflace sníží k cíli a v jeho v blízkosti setrvá i v roce 2022. Cenová stabilita tak při naplnění předpokladů makroekonomické prognózy včetně současného nastavení fiskální politiky není ohrožena.
Vztah mezi nárůstem vládního dluhu a úvěrovou kreací bankovního sektoru závisí na spoustě faktorů, např. důvodech a rychlosti nárůstu dluhu, emisních podmínkách, typu věřitele (dluh nemusí kupovat nutně domácí banky), měnové skladbě emitovaných dluhopisů, včetně celkové ekonomické situace doma i v zahraničí.
V současné době je s ohledem na svou robustní kapitálovou a likvidní pozici domácí bankovní sektor schopen úvěrovat reálnou ekonomiku i při současné rychlosti nárůstu podílu státního dluhu na HDP.
Bližší informaci k nárůstu vládního dluhu i za předpokladu možného nepříznivého scénáře vývoje domácí ekonomiky či ke schopnosti našeho státu se financovat na trhu naleznete rovněž ve Zprávě o finanční stabilitě, část II. 2.1.[5]
[1] https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/financni-stabilita/.galleries/zpravy_fs/fs_2019-2020/fs_2019-2020.pdf
[2] https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/financni-stabilita/.galleries/zatezove_testy/download/InterniMetodika_SvrchovaneExpozice.pdf
[3] viz např. část IV. 4 Zátěžový test veřejných financí ve Zprávě o finanční stabilitě 2019/2020, https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/financni-stabilita/.galleries/zpravy_fs/fs_2019-2020/fs_2019-2020_kapitola_4.pdf
[4] https://www.cnb.cz/cs/menova-politika/zpravy-o-inflaci/Zprava-o-inflaci-III-2020/
[5] https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/financni-stabilita/.galleries/zpravy_fs/fs_2019-2020/fs_2019-2020_kapitola_2.pdf