duben 2018
- Česká národní banka poskytla dne 11. dubna 2018 na základě žádosti následující informace. Zákon č. 135/1985 Sb. přímo nesoucí název Zásady vnitřní a zahraniční bankovní měnové politiky po roce 1985, byl součástí osmého pětiletého plánu a byl poplatný době svého vzniku. Tehdy byl základem všeho plán, nikoli proměnlivé tržní prostředí, a tak se dalo v podstatě vše - s větším či menším úspěchem - naplánovat. Tento zákon se navíc netýkal jen měnové politiky, ale – podobně jako např. Zákon o ČNB – postihoval i další oblasti působnosti SBČS (s výjimkou části týkající se organizace SBČS a jejího vztahu k vládě). S opuštěním plánované ekonomiky v roce 1990 tento zákon ztratil smysl a činnost SBČS se odvíjela od Zákona o SBČS (130/1989 Sb.). Rok 1990 byl v oblasti měnové politiky zejména ve znamení hledání optimální úrovně kurzu. V rozhodování o načasování a výši jednotlivých devalvací koruny v průběhu roku neměla SBČS konečné slovo. V podmínkách praktické neexistence peněžního trhu bylo jedinou možností využívat k řízení měnové politiky administrativní nástroje. Následující rok začala ekonomická transformace, jejímž mottem byl rychlý přechod k tržní ekonomice. To si vyžadovalo rozsáhlou liberalizaci hospodářských procesů (např. odstranění monopolu zahraničního obchodu, uvolnění širokého okruhu cen, zavedení vnitřní směnitelnosti koruny s prvky směnitelnosti vnější, apod.). Principy transformace stanovila politická reprezentace, resp. vláda. SBČS se pak snažila prosazovat tuto linii na poli své působnosti v souladu s platným Zákonem o SBČS (130/1989 Sb. a poté 22/1992 Sb.) či Devizovým zákonem (528/1990 Sb. a poté jeho doplněným a úplným zněním 228/1992 Sb.). SBČS byla při řízení měnové politiky nucena respektovat počáteční absenci peněžního trhu a jeho pozdější postupný rozvoj. Univerzální materiál vytyčující zásady bankovní měnové politiky v období po roce 1990 SBČS nezpracovala. Pravděpodobným důvodem byla praktická nemožnost stanovit věrohodný časový harmonogram přechodu měnové politiky ke standardu jejího řízení ve vyspělých zemích, stejně jako předem stanovit, jaké specifické nástroje řízení (a po jakou dobu) bude případně nutné dočasně využívat. Z důvodu nízkého rozvinutí finančního trhu na úplném začátku transformace byla měnová politika založena na přímých (administrativních) nástrojích, zejména pak byla realizována pomocí kvantitativních limitů na úvěry a pomocí stropu na úrokové sazby úvěrů. Avšak již v roce 1992 centrální banka přestala využívat tyto nástroje a nahradila je nepřímými (tržními) nástroji, jako byly tendry refinančních úvěrů, reeskont směnek a lombardní úvěr. Změny schématu i nástrojů řízení měnové politiky byly prováděny podle potřeby a s ohledem na možnosti jejich účinného využívání v daných podmínkách. Podrobnější informace o vývoji řízení měnové politiky (nejen) v daném období lze získat na webu historie.cnb.cz. ČNB navázala na tradice své předchůdkyně SBČS a její činnost se tudíž odvíjela od platného zákona o centrální bance, konkrétně od Zákona o ČNB (6/1993) a jeho pozdějších znění. Pokud jde o měnovou politiku, tak zmíněný zákon v části 5 specifikuje nástroje její měnové regulace a v části 7 pak její pravomoci v devizovém hospodářství. Do svého zrušení Zákonem 323/2016 upravoval/konkretizoval činnost ČNB v oblasti devizového hospodářství rovněž Devizový zákon. Tyto zákony jsou běžně dostupné. Univerzální materiál vytyčující zásady bankovní měnové politiky v dalším období ČNB rovněž nezpracovala. Změny schématu měnové politiky byly ukončeny zavedením režimu cílování inflace od roku 1998. K dokončení harmonizace měnověpolitických nástrojů s centrálními bankami ve vyspělých ekonomikách pak došlo v průběhu roku 1998. Strategické dokumenty od roku 1998 lze nalézt na webu ČNB. Rovněž zveřejňované výroční zprávy České národní banky, které jsou od roku 1995 dostupné na webu ČNB, obsahují samostatnou kapitolu věnovanou měnové politice.