ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | PODZIM 2025 (box)
(autor: Zdeněk Pikhart)
Česká ekonomika se po tržní transformaci na začátku 90. let pružně integrovala do globalizované struktury světové ekonomiky. Tento proces byl dále urychlen vstupem země do Evropské unie v roce 2004. Otevřenost ekonomiky umožňující prohloubení mezinárodní dělby práce spolu se silným přílivem zahraničního kapitálu významně přispěly k dohánění hospodářské úrovně vyspělých ekonomik a k růstu životního standardu obyvatelstva. Obchodní propojenost české ekonomiky se zahraničím je důležitým předpokladem pro makroekonomické analýzy a prognózy včetně kalibrace predikčních modelů. Tento box se zaměřuje na vývoj dovozních náročností[1] hlavních výdajových komponent HDP s implikacemi pro otevřenost české ekonomiky na bázi přidaných hodnot.
Nejpoužívanějším způsobem výpočtu otevřenosti ekonomiky je obratový přístup – vývoz, či dovoz zboží a služeb jako procentuální podíl na nominálním HDP. Jeho výhodou je snadnost výpočtu i zachycení obchodní provázanosti tuzemské ekonomiky se zahraničím. Tento přístup však nedává odpověď na otázku, kolik vývozu je produkováno v tuzemské ekonomice a kolik pochází ze zahraničí. Je zřejmé, že ekonomika s vysokým podílem domácí produkce ve vývozu bude mít vyšší citlivost na zahraniční hospodářské šoky oproti situaci, kdyby větší část vývozu pocházela ze zahraniční produkce. Zatímco v prvním případě by ochabnutí zahraniční poptávky za jinak nezměněných předpokladů vyústilo v pokles HDP, ve druhém případě by byl úbytek vývozu kompenzován snížením dovozu, dopady do HDP by tak byly nižší, v extrémním případě 100% dovozní náročnosti vývozu až nulové. Ekonomiky s identickým poměrem vývozu k HDP tak mohou vykazovat odlišnou reakci na domácí a zahraniční hospodářské šoky.
Box proto přichází s odhadem dovozních náročností hlavních výdajových složek HDP ze symetrických input–output tabulek[2] ČSÚ, na základě kterých je vypočten podíl vyvezené přidané hodnoty. Data jsou vzhledem k delšímu publikačnímu cyklu dostupná pouze do roku 2022. Dovozní náročnost je rozdělena na přímou a nepřímou. Přímý dovoz představuje hodnotu zboží a služeb, které byly nakoupeny přímo ze zahraničí, nebo byly dovezeny a následně prodány bez významného domácího zpracování, např. dovážené potraviny, oblečení, elektronika atd. Nepřímý dovoz je hodnota dovážených vstupů (surovin, polotovarů, energií, služeb), které byly použity domácími výrobci k produkci zboží a služeb, např. tuzemský chléb vyrobený z dovezené pšenice.
Graf 1 srovnává vývoj celkové dovozní náročnosti hlavních výdajových agregátů HDP. Dovozní náročnost výdajů na konečnou spotřebu domácností od roku 1990 postupně rostla na svá maxima poblíž 40 % v letech 2013–2015. Podíl přímého dovozu na celkové spotřebě domácností (Graf 2) narostl zejména u potravin a nápojů, zemědělských komodit a motorových vozidel. Podíl zmíněných položek poté mezi roky 2015 a 2022 klesl. Celková dovozní náročnost spotřeby domácností sice v roce 2022 po období pandemie opět mírně vzrostla na 37 %, nedosahovala však již hodnot z let 2013–2015. Důvodem je nárůst podílu méně dovozně náročných služeb na celkové spotřebě domácností (o téměř 2 procentní body oproti roku 2015) při poklesu podílů zboží jak dlouhodobé, tak krátkodobé spotřeby.
Graf 1 – Nejvíce dovozně náročný je vývoz zboží a služeb, nejméně spotřeba vládních institucí
podíl dovozu hlavních výdajových agregátů HDP v %, pramen ČSÚ
Graf 2 – Dovozní náročnost spotřeby domácností se nachází mírně pod hodnotami z předcovidového období
podíl dovozu v %, pramen ČSÚ
Výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí vykazují dlouhodobě nejnižší dovozní náročnost, která v roce 2022 dosahovala téměř 15 % s převahou nepřímého dovozu (Graf 3). Nízký podíl dovozu (oproti ostatním složkám HDP) je dán z velké části povahou agregátu, který je výdajovou protipoložkou netržní produkce oceněné mj. v objemu platů zaměstnanců vládních institucí.
Graf 3 – Dovozní náročnost spotřeby vládních institucí je dlouhodobě nejnižší z výdajových složek HDP
podíl dovozu v %, pramen ČSÚ
Dovozní náročnost tvorby hrubého fixního kapitálu se dlouhodobě pohybuje na relativně vysoké úrovni nad 40 % s přibližně polovičním podílem přímé i nepřímé složky (Graf 4). Její úroveň však byla v roce 2022 oproti roku 2015 přibližně o 5 procentních bodů níže. Důvodem může být nárůst podílu obydlí na celkových fixních investicích ve zmiňovaném období o 6,1 procentního bodu či nárůst podílu produktů duševního vlastnictví o téměř 5 procentních bodů při poklesu podílu investic do strojů a zařízení o necelých 7 procentních bodů.
Graf 4 – Dovozní náročnost fixních investic se po roce 1990 držela nad 40 %
podíl dovozu v %, pramen ČSÚ
Vývoz zboží a služeb byl jediným výdajovým agregátem, jehož dovozní náročnost nezaznamenala v pandemickém roce 2020 výraznější pokles. V roce 2022 došlo k jejímu dalšímu nárůstu na rekordních 54 % při převažujícím nepřímém dovozu (Graf 5). Oproti roku 2015 totiž vzrostl podíl vývozu dovozně náročných strojů a zařízení včetně motorových vozidel na celkovém vývozu zboží o přibližně čtyři procentní body. Tento vývoj svědčí o pokračující integraci české ekonomiky do globálních výrobních řetězců. Zatímco navýšení vývozu o 1 % HDP by v roce 1990 přidalo k růstu HDP 0,74 procentního bodu, v roce 2022 by to bylo jen 0,46 procentního bodu.
Graf 5 – Dovozní náročnost vývozu zboží a služeb vykazovala v roce 2022 historicky nejvyšší hodnoty
podíl dovozu v %, pramen ČSÚ
Otevřenost ekonomiky měřená poměrem vývozu zboží a služeb k HDP vzrostla od roku 1990 do roku 2015 se zapojením tuzemských firem do globalizovaných obchodních vztahů dvojnásobně na 80 % (Graf 6). Od té doby se poměr vývozu v důsledku poruch v dodavatelských řetězcích a světových deglobalizačních tendencí snížil na 69 % HDP v roce 2024. Proti tomu podíl vyvezené přidané hodnoty dosahoval vzhledem k vysoké dovozní náročnosti vývozu v roce 2022 téměř 34 % HDP. To znamená, že dvě třetiny domácí přidané hodnoty byly užity v domácí ekonomice. Tyto podíly byly přitom dlouhodobě relativně stabilní, protože zdvojnásobení poměru vývozu k HDP mezi lety 1990 a 2015 bylo doprovázeno obdobným zvýšením jeho dovozní náročnosti. Česká ekonomika je tak touto optikou náchylná na šoky v zahraniční poptávce v podobné míře, jako byla v roce 1990.
Graf 6 – Otevřenost ekonomiky je pohledem vyvezené přidané hodnoty v čase přibližně stabilní
v % HDP, pramen ČSÚ
Představené závěry mají svou relevanci nejen pro makroekonomické analýzy, ale také pro měnovou politiku centrální banky. Ukazují na citlivost domácího ekonomického vývoje na domácí a zahraniční vývoj, ať již z pohledu změn v zahraniční poptávce nebo v dovozních cenách. Tyto parametry jsou zohledněny jak ve stávajícím jádrovém predikčním modelu g3+, tak v nově vyvíjených semistrukturálních makroekonomických modelech.
[1] Dovozní náročnost udává procentuální podíl dovozu výdajové položky HDP.
[2] Výstupy ze symetrických input–output tabulek typu produkt–produkt a odvětví–odvětví jsou následně zprůměrovány.