Rozšíření jádrového predikčního modelu o vliv reálných mezd

Počínaje stávající prognózou je jádrový predikční model ČNB rozšířen o blok trhu práce, který zachycuje inflační vliv reálných mzdových nákladů. Původní podoba jádrového predikčního modelu sice implicitně zahrnovala i vývoj reálných mezd, jejich vliv ale byl brán systematicky v úvahu pouze na úrovni krátkodobé prognózy a při modelování inflačních tlaků z reálné ekonomiky jádrovým modelem nebyl přímo zohledněn. Mezera výstupu, jež byla k tomuto účelu dosud používána, je jen jednou částí teoretického konceptu tohoto typu inflačních tlaků, který odráží vliv reálných mezních nákladů podniků na cenu produkce. Rozšíření modelu o působení reálných mezd jako dalšího možného zdroje inflačních tlaků tak umožní strukturovanější modelově konzistentní náhled na inflační vliv reálné ekonomiky. Zároveň bude možné zohlednit pozorované spíše proticyklické chování reálných mezd v české ekonomice, které je způsobeno vyšší strnulostí nominálních mezd ve srovnání s cenami.

Rozšířený model rozlišuje dva typy inflačních tlaků z reálné ekonomiky. Za prvé se jedná o rostoucí mezní náklady při zvyšujícím se objemu produkce, které odpovídají klesajícím výnosům z použitých výrobních faktorů a jsou aproximovány mezerou výstupu. ¹  Druhým typem inflačních tlaků je vliv reálných mzdových nákladů. Pokud se tyto náklady nacházejí nad svou rovnovážnou úrovní, působí proinflačně, a naopak, pokud se nacházejí pod svou rovnovážnou úrovní, umožňují podnikům nezvyšovat cenu produkce. Efekt odchylky současné úrovně průměrné reálné mzdy od její rovnovážné úrovně, která dlouhodobě roste stejným tempem jako rovnovážný (inflaci nezrychlující) reálný produkt, je reprezentován mezerou reálných mezd. Celkové inflační tlaky z reálné ekonomiky pak odpovídají souhrnnému působení mezery výstupu a mezery reálných mezd a jsou popsány mezerou reálných mezních nákladů. Vývoj mezery reálných mezních nákladů a jejích dvou složek v letech 2001-2006 je znázorněn v Grafu 1.

Graf 1

Vývoj reálných mezd v rozšířeném modelu odráží vývoj nominálních mezd v podnikatelské sféře a spotřebitelských cen očištěných o vliv změn nepřímých daní. Prognózovaný růst nominálních mezd je určen očekáváními mzdového růstu a mezerou v reálné mzdě. Pokud jsou mzdy v reálném vyjádření pod svou rovnovážnou úrovní (záporná mezera v reálné mzdě), domácnosti se snaží jejich úroveň zvýšit rychlejším růstem nominálních mezd. V důsledku vyšší strnulosti nominálních mezd v porovnání s cenami se mezera reálných mezd vyvíjí spíše proti cyklu v mezeře výstupu.

Schéma transmisního mechanismu měnové politiky v rozšířeném modelu je znázorněno níže. Centrální banka stanovuje úroveň nominálních úrokových sazeb, které ovlivňují inflaci přes přímý a nepřímý kanál transmise. Přímý kanál působí přes pohyb nominálního kurzu a dovozních cen přímo na inflaci a je shodný s původní verzí modelu. Nepřímý kanál působící přes reálnou ekonomiku je nyní rozšířen o mezeru reálných mezd. Reálné měnové podmínky sice nadále ovlivňují mezeru výstupu, ta však nyní reprezentuje pouze inflační tlaky plynoucí z objemu produkce. Druhá část reálných mezních nákladů, mezera reálných mezd, vzniká souběhem růstu nominálních mezd a inflace a představuje hodnocení inflačních tlaků z pohledu nákladů na výrobní faktor práce.

Ve srovnání s původním přístupem se nový model liší zejména detailnějším popisem inflačních tlaků z reálné ekonomiky makroekonomických vztahů při vytváření prognózy. Použití konceptu mezery reálných mezních nákladů umožňuje modelovat možný protichůdný vliv cyklické pozice ekonomiky a vývoje reálných mezd. Tento bohatší přístup zároveň umožní intuitivnější interpretaci inflačních tlaků na historii.

V souvislosti s výše popsaným rozšířením jádrového predikčního modelu došlo i k modifikaci některých dalších rovnic; jedná se například o rovnici popisující tvorbu inflačních očekávání. Vývoj inflace a sazeb v rámci ekonomického cyklu a jejich reakce na různé ekonomické šoky jsou však v rozšířeném modelu velmi podobné původní verzi. V reakční funkci měnové politiky zůstává stejně jako v původní verzi modelu  ²   vedle očekávané odchylky inflace od inflačního cíle mezera výstupu. Graf 2 srovnává inflační tlaky identifikované původním a rozšířeným modelem pro data použitá při sestavení aktuální prognózy. Podle rozšířeného modelu došlo zejména v roce 2005 k pomalejšímu odeznívání protiinflačních tlaků z reálné ekonomiky.

Graf 2

¹  Odhad mezery výstupu v rozšířeném modelu není plně srovnatelný s jejím odhadem z minulých prognóz.
²  Reakční funkce měnové politiky byla popsána ve Zprávě o inflaci z října 2003.