Záznam z jednání bankovní rady o otázkách finanční stability ČNB dne 30. listopadu 2022

Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Marek Mora, Karina Kubelková, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Jan Frait.

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací sekce finanční stability zaměřenou na hlavní závěry Zprávy o finanční stabilitě – podzim 2022. Prezentace se věnovala zejména pozici domácí ekonomiky ve finančním cyklu, vývoji bankovního sektoru v průběhu posledních měsíců, rizikům spojeným s poskytováním spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí, vývoji cen bydlení a potřebě reakce makroobezřetnostní politiky ČNB. Bankovní rada nejprve diskutovala o nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy a o úrovni kapitálových rezerv nezbytných ke krytí akumulovaných i nově vznikajících rizik v bilancích domácího bankovního sektoru s tím, že nová rizika vznikají zejména v důsledku výrazného růstu úvěrů nefinančním podnikům v cizí měně. Následně se podrobně věnovala hodnocení vývoje na hypotečním trhu a trhu rezidenčních nemovitostí a nastavení úvěrových ukazatelů LTV, DTI a DSTI.

Nastavení proticyklické kapitálové rezervy (CCyB)

V části prezentace sekce finanční stability týkající se sazby CCyB bylo uvedeno, že podle souhrnného indikátoru finančního cyklu i dalších ukazatelů se domácí ekonomika v polovině roku 2022 nachází těsně za vrcholem finančního cyklu. Kvantitativní přístupy k určení výše sazby CCyB implikovaly potřebu stanovit sazbu CCyB na úrovni 1,75 %, nicméně sekce finanční stability doporučila ponechat sazbu CCyB na 2,5 %. Klíčovým argumentem byl značně zvýšený objem dříve přijatých cyklických rizik v bilanci bankovního sektoru, který se prozatím významněji neprojevil v úvěrových ztrátách nebo růstu rizikových vah úvěrových expozic. Zároveň bylo zmíněno, že očekávaný pokles ekonomiky a silné geopolitické a makroekonomické nejistoty vytváří potenciál pro rozsáhlou materializaci úvěrových ztrát. Dalším argumentem byla potenciální cyklická rizika související se silnou dynamikou cizoměnových úvěrů nefinančním podnikům.

Členové bankovní rady souhlasili s tím, že snížení sazby CCyB pod oznámenou 2,5% úroveň není v tuto chvíli žádoucí. I přes utlumený trh úvěrů na bydlení nadále vstupují do bilancí bank dodatečná rizika prostřednictvím poměrně rychlé úvěrové dynamiky cizoměnových úvěrů poskytovaných nefinančním podnikům. Shoda byla rovněž na tom, že je nezbytné přihlížet k současným geopolitickým a makroekonomickým nejistotám, které vytváří prostor pro náhlou a silnou materializaci dříve přijatých rizik, přičemž tradiční metody nedokáží tyto nejistoty vzhledem k jejich specifické povaze plně zachytit. V diskusi zazněly názory, že vývoj cizoměnových úvěrů už může být zdrojem či má potenciál se v budoucnu stát zdrojem systémových rizik. Shoda byla na tom, že vývoj cizoměnových úvěrů je třeba pečlivě sledovat, vyhodnocovat a přijímat opatření na mikroobezřetnostní úrovni. Budou-li související rizika nabývat na systémovém rozměru, bude vhodné využít na makroobezřetnostní úrovni vedle CCyB případně i další dostupné nástroje k jejich omezení.

Guvernér A. Michl uvedl, že v době, kdy je hlavním cílem ČNB podstatné snížení inflace, musí být i nastavení makroobezřetnostní politiky poměrně přísné a není žádoucí slevovat v nárocích na banky i jejich klienty. Je tedy vhodné potvrdit současné nastavení sazby CCyB. To podporuje udržení stability finančního systému a přispívá i k plnění cílů měnové politiky tím, že brzdí růst úvěrů a množství peněz v ekonomice. Nárůst firemních úvěrů v eurech považuje A. Michl za významné riziko. Zmínil, že se jím již intenzivně zabývá sekce dohledu. Situaci je třeba dále monitorovat a upozorňovat banky a klienty na rizika s tím spojená. Viceguvernérka E. Zamrazilová vnímá fenomén zvýšeného čerpání cizoměnových úvěrů jako systémové riziko. Současná situace podle ní vytváří riziko duálních měnových okruhů v ekonomice, což snižuje účinnost měnové politiky. Očekává, že banky budou i vlivem konkurenčních tlaků v poskytování těchto úvěrů nadále aktivní. V takové situaci není možno CCyB snižovat. Viceguvernér M. Mora upozornil na rizika potenciálního přelivu problémů tuzemské i zahraniční reálné ekonomiky do domácího finančního sektoru a souhlasí s ponecháním sazby CCyB na současné úrovni. S případným uvolňováním rezervy doporučuje vyčkat na signály o materializaci rizik. Cizoměnové úvěry nevnímá jako bezprostřední zdroj systémového rizika, doporučuje však jeho sledování a případné omezování vhodnými nástroji. K. Kubelková zdůraznila, že v současné situaci by přísnou měnovou politiku měla doprovázet i přísná makroobezřetnostní politika. Zachování sazby CCyB může působit efektivně vůči akumulovaným rizikům, která vnímá v současných ekonomických podmínkách jako velmi vysoká. Banky se zvyšováním sazby CCyB počítají a nemělo by to pro ně znamenat negativní šok. Vývoj cizoměnových úvěrů nepovažuje za bezprostřední systémové riziko a podle jejího názoru podporují tuto interpretaci i závěry stanovisek sekcí měnové a dohledu. O. Dědek uvedl, že i přesto, že kvantitativní metody indikují nižší sazbu CCyB, považuje nejistoty dalšího vývoje ekonomiky a rizika cizoměnových úvěrů nefinančním podnikům za argumenty podporující ponechání sazby CCyB na navrhované úrovni. Současně uvedl, že vzhledem ke kapitálovému vybavení bank a jejich ziskovosti nebude sazba CCyB na úrovni 2,5 % představovat pro banky problém. Vývoj cizoměnových úvěrů považuje za riziko, které je v podmínkách vnitřního trhu EU přirozené a pokládá postupnou „euroizaci“ ekonomiky za nevyhnutelný proces. Těžiště při omezování případných makroekonomických rizik vidí v mikroobzeřetnostním dohledu, nicméně v budoucnu nevylučuje ani využití makroobezřetnostních nástrojů.  T. Holub podpořil ponechání sazby CCyB na úrovni 2,5 % i s ohledem na současnou silnou kapitálovou pozici bank. Vzhledem k výsledkům kvantitativních metod implikujícím nižší úroveň sazby CCyB nicméně doporučuje komunikovat připravenost k uvolňování v případě materializace rizik. Vývoj cizoměnových úvěrů nepovažuje za bezprostřední systémové riziko, upozornil však na jeho významný makrofinanční přesah. Přiklání se proto také k názoru, že je třeba jej podrobně sledovat a případně reagovat vhodnými nástroji. J. Frait podpořil návrh ponechat rezervu na úrovni 2,5 %, ačkoli některé dílčí indikátory již naznačují možnost jejího snížení. Domnívá se, že v současné situaci zde čelíme podobným problémům jako při rozhodování o měnové politice. Historické zkušenosti a teorie spojují recesi s vyšší mírou selhání a úvěrovými ztrátami. Fiskální politiky většiny zemí a měnové politiky centrálních bank však v průběhu pandemie i v současné době tyto tradiční vzorce narušují. Vedle metodických a teoretických rámců vytvořených v historicky jiných podmínkách je proto potřeba akcentovat širší expertní posouzení. Ukazuje se rovněž, že rámec pro tvorbu opravných položek IFRS 9 není více acyklický než dřívější účetní standardy, a proto je vhodné uvolňovat CCyB teprve poté, co nastane materializace úvěrových ztrát, tj. až banky skutečně začnou přesouvat úvěry do stupně 3. Upozornil, že dosavadní robustní kapitálová pozice domácího bankovního sektoru může v budoucnu oslabovat. Regulatorní požadavky jsou nyní s ohledem na významné nejistoty na konzervativní úrovni včetně Pilíře 2 a zároveň nabíhá MREL. Proti tomu může působit skutečnost, že v prostředí vyšších úrokových sazeb může být pro banky obtížnější a dražší získávat kapitál a zdroje. O tom koneckonců svědčí nástup určitých tlaků z industrie na změkčení požadavků na kapitál. ČNB nicméně v současné složité situaci musí vůči těmto tlakům zůstat rezistentní. Souhlasí s tím, že bude třeba se věnovat implikacím dalšího směru vývoje rizikových vah jednotlivých úvěrových portfolií bankovního sektoru, zejména u hypotečních úvěrů. Domnívá se, že vývoj cizoměnových úvěrů má nepříznivý dopad na transmisi měnové politiky. Dle jeho názoru však vývoj těchto úvěrů prozatím není bezprostředním zdrojem systémového rizika, nicméně z makrofinančního hlediska má potenciál se jím stát. Podotkl, že dohled ČNB již zahájil sérii kroků, které by měly vést ke zkvalitnění systému řízení souvisejících rizik v bankovním sektoru a potenciální rizika tak omezit.

Členové bankovní rady se shodovali, že je nezbytné obdobně jako v minulosti pružně reagovat na vývoj tržních podmínek. Proto bude bankovní rada v případě zhoršení ekonomické situace a vzniku významných úvěrových ztrát v domácím bankovním sektoru připravena sazbu CCyB snížit, případně CCyB zcela uvolnit s cílem podpořit schopnost bank plynule úvěrovat reálnou ekonomiku.

Členové bankovní rady se v rámci širší diskuse o nastavení sazby CCyB  a kapitálové vybavenosti bank zabývali také riziky růstu státního dluhu pro finanční stabilitu. Viceguvernéři E. Zamrazilová a M. Mora a J. Frait zdůraznili potřebu dalších analýz týkajících se možných důsledků rostoucího státního dluhu a potenciálně zesilujících vazeb mezi státem a finančním sektorem pro finanční stabilitu.

Viceguvernér M. Mora a T. Holub uvedli, že zpřísněná měnová politika prozatím nemá zásadní negativní efekty na podniky a domácnosti jako celek. Podle jejich názoru se nepotvrzují obavy, že zpřísněná měnová politika povede ke zvýšení systémových rizik pro finanční stabilitu.

Část diskuse bankovní rady se věnovala výsledkům Nepříznivého scénáře zátěžových testů bankovního sektoru, který na pětiletém horizontu zachycuje dopad hypotetických přechodových a fyzických klimatických rizik. Viceguvernér M. Mora a J. Frait zdůraznili, že významnou roli hrají přechodová rizika, resp. politická rozhodnutí činěná převážně na celoevropské úrovni. Následná reakce finančních institucí na tato rozhodnutí může vést k realokaci úvěrových portfolií s výrazně nepříznivým dopadem na vývoj klíčových průmyslových odvětví v ČR. Viceguvernér M. Mora také zmínil potřebu monitorování vlivu klimatických rizik na pojišťovací sektor.

Po diskusi cyklických zdrojů systémového rizika se zvýšeným důrazem na rizika cizoměnových úvěrů nefinančním podnikům, výsledků zátěžového testu a výhledu kapitalizace domácích bank všichni přítomní členové bankovní rady hlasovali pro ponechání sazby CCyB pro expozice umístěné v České republice na úrovni 2,5 %.

Nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů LTV, DSTI, DTI

Druhá část jednání bankovní rady byla zaměřena na rizika spojená s poskytováním spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi, vývojem na trhu rezidenčních nemovitostí a nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů LTV, DTI a DSTI platných od 1. dubna 2022. Na základě vyhodnocení detailních dat dostupných ČNB do srpna 2022 banky horní hranice úvěrových ukazatelů v podstatě plnily. Horní hranice LTV a DTI banky plnily ve druhém čtvrtletí 2022 beze zbytku a u DSTI velkou většinou. Podle sekce finanční stability se v zásadě nezměnil profil rizik, na která úvěrové ukazatele reagovaly, byť objem nově poskytovaných úvěrů na bydlení se citelně snížil. Přetrvává prostředí vysokého nadhodnocení cen nemovitostí. Pro domácnosti s mediánovými příjmy byly ceny bytů k pololetí 2022 zhruba o 60 % vyšší, než by odpovídalo jejich výši příjmů a požadovaným úrokovým sazbám z úvěrů na bydlení. Zhruba 40 % činilo nadhodnocení u bytů pořizovaných na investici. Projekce vývoje cen nemovitostí pro účely zátěžového testování počítá v Základním scénáři s tím, že při naplnění podzimní makroekonomické prognózy ČNB klesnou meziročně ceny bydlení v roce 2023 až o 6 % a poté bude dynamika růstu cen na mírně kladných úrovních. Existuje zároveň potenciál pro vyšší cenovou korekci, a to v případě horšího než prognózovaného makroekonomického vývoje.

Nadále přetrvávají i rizika v oblasti zranitelnosti dlužníků. Meziroční pokles objemu nově poskytnutých úvěrů na bydlení bude v roce 2022 nepochybně výrazný vlivem vysoké srovnávací základny z roku 2021, zvýšení úrokových sazeb, prudkého nárůstu cen energií i dalších životních nákladů a zhoršeného hospodářského výhledu. To jsou však současně faktory zvyšující rizika nadměrné dluhové služby. Růst měnověpolitických úrokových sazeb se promítl do vyšších sazeb nových spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí, což vedlo k významnému nárůstu podílu nově poskytnutých úvěrů s DSTI přesahujícím 40 %. Takové úvěry jsou již ČNB považovány za úvěry se zvýšenými rizikovými charakteristikami.

Sekce finanční stability proto s ohledem na přetrvávající výrazné nadhodnocení cen obytných nemovitostí, nárůst úrokových sazeb z úvěrů na bydlení, dopad inflace a cen energií na životní náklady domácností, očekávané zpomalení hospodářské aktivity a významné ekonomické a geopolitické nejistoty doporučila ponechat horní hranice úvěrových ukazatelů LTV, DTI a DSTI na úrovních schválených bankovní radou ČNB v listopadu 2021 a účinných od 1. dubna 2022.

Členové bankovní rady se shodovali se sekcí finanční stability na tom, že profil rizik se v zásadě nezměnil, přetrvává výrazné nadhodnocení cen nemovitostí a vyšší úrokové sazby autonomně zpřísnily ukazatel DSTI. Shoda panovala na tom, že horní hranice ukazatele DSTI, který se stává nejvíce omezujícím, byla nastavena na relativně vysoké úrovni, tj. s určitým nárůstem úrokových sazeb se při počátečním nastavení počítalo a v prostředí zvýšených životních nákladů není vhodné jeho uvolňování.

Guvernér A. Michl uvedl, že v současných ekonomických podmínkách není žádoucí uvolňovat podmínky pro poskytování úvěrů a přispívat tak k jejich růstu a zvyšování množství peněz v ekonomice. Je tedy vhodné potvrdit současné přísné hodnoty ukazatelů pro poskytování spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí. To by mělo mimo jiné přispět i k postupnému snižování nadhodnocení cen obytných nemovitostí. Jeho vývoj je nutné nadále pečlivě sledovat a znovu vyhodnotit v jarní Zprávě o finanční stabilitě. Viceguvernérka E. Zamrazilová uvedla, že hlavním faktorem útlumu na trhu úvěrů na bydlení je aktuální úroveň úrokových sazeb a v této souvislosti vnímá intenzivněji rizika refinancování úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí v příštích letech. Dále upozornila na potřebu hlubších analýz chování hypotečního úvěrového trhu „investičních bytů“, který může přinášet zvýšená rizika v prostředí vysokého nadhodnocení, nižších výnosů z pronájmu a vyšších úrokových sazeb. Nedomnívá se, že změny horních hranic úvěrových ukazatelů by v současné situaci byly vhodné. Viceguvernér M. Mora zdůraznil potřebu stability regulatorního prostředí v situaci přetrvávajících systémových rizik, podporuje však další analýzy přístupu k nastavování ukazatele DSTI. K. Kubelková podpořila ponechání horních hranic uvěrových ukazatelů na stávající úrovni, zejména s ohledem na úroveň nadhodnocení cen rezidenčních nemovitostí. Současné nastavení dostatečně omezuje kumulaci rizik a dochází k ochlazování trhu. Za důležitý faktor považuje též stabilitu a předvídatelnost regulatorního prostředí. Současně doporučuje další rozvoj modelů vývoje cen nemovitostí. O. Dědek v obecné rovině zmínil, že současný útlum hypotečního úvěrového trhu by mohl být považován za nadměrný. Zároveň však konstatoval, že při současné úrovni nadhodnocení cen rezidenčních nemovitostí lze považovat horní hranice ukazatele LTV spíše za uvolněné. S ohledem na očekávanou korekci cen obytných nemovitostí však nepovažuje za nutné jej zpřísňovat. Ukazatel DSTI je v současnosti nejvíce omezujícím ukazatelem. Vnímá jej zejména jako nástroj na ochranu spotřebitele a preferuje jeho dlouhodobější stabilitu. Argumentem pro ponechání je také relativně krátká doba od jeho zavedení. T. Holub uvedl, že vidí synergie v přísném nastavení měnové a makroobezřetnostní politiky. Uvedl, že po předchozím přehřívání hypotečního trhu a trhu obytných nemovitostí již pozorujeme ochlazení. Dle jeho názoru však zůstávají otazníky nad tím, zda přizpůsobení zejména na trhu rezidenčních nemovitostí proběhne spořádaným způsobem. Za důležité považuje, že dle analýz sekce finanční stability i sekce měnové by přizpůsobení nemělo vést k širším problémům hypotečního úvěrového portfolia při refixování úrokových sazeb. Vzhledem k vysokému nadhodnocení cen nemovitostí je podle něho stávající limit LTV na hranici mezi adekvátním a uvolněným nastavením. S ohledem na to, že Základní scénář předpokládá spořádanou korekci, ale prozatím zpřísnění u tohoto ukazatele nenavrhuje. Ukazatel DSTI pravděpodobně působí přísněji, než bylo původně zamýšleno, je však na pomezí strukturálního a cyklického nástroje, a doporučil by proto další úvahy o jeho nastavení až s větším časovým odstupem. J. Frait uvedl, že rozumí argumentům sekce finanční stability pro zachování současných limitů ukazatelů. Byly zavedeny na relativně benevolentní úrovni, výrazně rostou životní náklady, které mohou významně podvázat schopnost bezproblémové dluhové služby, a přetrvává vysoké nadhodnocení cen pořizovaných nemovitostí. Bez ohledu na to, že  růst úrokových sazeb autonomně zpřísnil ukazatel DSTI, podporuje zachování horní hranice i u tohoto ukazatele. Podle jeho názoru limity úvěrových ukazatelů nyní nepředstavují hlavní brzdu poptávky po hypotečních úvěrech – těmi jsou zejména zvýšené náklady na bydlení a obecná ekonomická situace. Přesto považuje za potřebné vést debatu o tom, jakým způsobem do nastavení limitu úvěrových ukazatelů promítat změny v ekonomickém a finančním cyklu. Pokud jde o vyhodnocování nastavení horní hranice LTV, určité snižování nadhodnocení cen nemovitostí již pravděpodobně započalo a bude pokračovat růstem disponibilních příjmů domácností při určité korekci cen nemovitostí.

Mora i J. Frait dále uvedli, že je třeba zabývat se otázkou, zda nereagovat na rostoucí riziko koncentrace bankovních úvěrů do úvěrování nákupu a výstavby rezidenčních a komerčních nemovitostí prostřednictvím sektorové kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika (sKSR). M. Mora v této souvislosti doporučil vyhodnotit dosavadní mezinárodní zkušenosti s její aplikací pro nemovitostní expozice. V následné diskusi zaznělo, že dohled ČNB nad bankami i nadále aktivně působí ve směru stabilizace rizikových vah portfolií příslušných úvěrů odvíjejících se od modelových přístupů IRB. Stanovení sKSR se proto v tuto chvíli nejeví jako bezprostředně nutné. Použití tohoto nástroje je přesto v budoucnosti jednou z možných reakcí, zejména pokud by došlo k uvolňování CCyB. ČNB zároveň v rámci probíhající revize makroobezřetnostních pravidel EU podporuje již existující návrhy, které by použití sKSR zjednodušily.

Po projednání příslušného bodu a navazující diskusi všichni přítomní členové bankovní rady hlasovali pro ponechání horní hranice ukazatele LTV na úrovni 80 % (90 % pro žadatele mladší 36 let financující vlastní bydlení), ponechání horní hranice ukazatele DTI na úrovni 8,5násobku čistých ročních příjmů žadatele o úvěr (9,5násobku pro žadatele mladší 36 let) i pro ponechání horní hranice ukazatele DSTI na úrovni 45 % čistých ročních příjmů žadatele o úvěr (50 % pro žadatele mladší 36 let).

Zapsal: Libor Holub, ředitel sekce finanční stability