Inflation targeting: To forecast or to simulate?

Michal Skořepa, Viktor Kotlán

Cílování inflace je režim do značné míry založený na komunikaci, konkrétněji na využívání a sdělování hodnocení budoucí inflace. Literatura z oblasti centrálního bankovnictví však věnuje překvapivě málo pozornosti některým podstatným tématům souvisejícím s tímto hodnocením. Je nutné činit některá netriviální rozhodnutí ohledně hodnocení budoucí inflace, a to na třech oddělených úrovních, kterými jsou tvorba, rozhodování a komunikace. Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí se týká způsobu, kterým je do hodnocení zahrnuto chování centrální banky. Nejprve rozlišujeme mezi dvěma základními způsoby hodnocení budoucí inflace: prognózou a simulací. Prognóza představuje nejpravděpodobnější obraz budoucnosti. Prognóza předpokládá, že všechny subjekty jednají nejpravděpodobnějším způsobem. Naproti tomu simulace je nejpravděpodobnější obraz budoucnosti v případě, že chování jednoho subjektu je předem stanoveno nebo generováno s použitím vybrané reakční funkce. Předem stanovené chování nebo reakční funkce příslušející danému subjektu nemusí být tou nejpravděpodobnější variantou. Po rozlišení mezi prognózou a simulací se zabýváme přednostmi a nedostatky těchto dvou způsobů hodnocení budoucí inflace na třech výše zmíněných úrovních.

Vydáno: leden 2003

Publikováno jako: " Assesing Inflation in inflation targeting: forecasts or simulations?", BIS Papers No.19, p147-157 2003

Ke stažení:  RPN č. 1/2003 (pdf, 592 kB)