V tomto článku se zaměřuji na dva aspekty centrálního bankovnictví – flexibilitu a transparentnost –, které byly ovlivněny měnově-politickými diskuzemi posledních dvaceti let. Vzhledem k tomu, že kritika inflačního cílování – alespoň v USA – se často zaměřuje na tvrzení, že centrální banka, která cíluje inflaci, může ignorovat reálný sektor, zaměřuji své připomínky na roli reálného sektoru v designu optimální měnové politiky. To znamená, že se zaměřuji na to, jak flexibilní centrální banka má být. Argumentuji, že zatímco současný trend v akademické literatuře vnímat cíle centrální banky odvozené z blahobytu reprezentativních agentů může přinést jistý vhled, tento pohled není jediný, jak uvažovat o cílech centrální banky. Existují důvody, proč cíle centrální banky by se mohly odlišovat od společenského blahobytu, a to díky neúplnému monitoringu a zodpovědnosti a také díky asymetrické informaci.
JEL Codes: E52, E58
Klíčová slova: Central Banks, Monetary Policy, Inflation Targeting.
Vydáno: prosinec 2007
Ke stažení: RPN No. 2/2007 (pdf, 358 kB)