Práce analyzuje stabilizační cíle optimální měnové politiky a kompromisy (trade-offs), kterým čelí centrální banka, na modelu dvousektorové malé otevřené ekonomiky získaném jako limitní případ rámce DSGE pro dvě země. Zavádíme složitější ekonomickou strukturu, a sice vícečetné domácí sektory v kombinaci s různými exogenními šoky. Náš model navíc zahrnuje obecnější specifikaci spotřebitelských preferencí než dosavadní literatura. Díky tomu můžeme odhalit další sociální efekty specifické pro otevřenou multisektorovou ekonomiku a odvozením užitkově založeného ukazatele blahobytu a optimální reakční funkce centrální banky přispět z metodologického hlediska. Ukazujeme, že pravidlo optimálního cílování je reprezentováno složitým výrazem, který váže reakci na příslušný ukazatel domácí inflace, sektorovou mezeru výstupu a relevantní relativní ceny. Demonstrujeme, že náš model kromě měnověpolitického kompromisu mezi inflací a mezerou výstupu, který se běžně uvádí v literatuře, generuje endogenní konflikt mezi cíli domácí inflace a stabilizací reálného měnového kurzu. Dále experimentujeme s alternativními jednoduchými pravidly a analyzujeme jejich schopnost replikovat optimální řešení.
Klíčová slova: Modely DSGE, neobchodovatelné zboží, optimální měnová politika, společenský blahobyt
Vydáno: říjen 2008
Ke stažení: CNB WP 16/2007 (pdf, 734 kB)