Zkoumáme, zda mikrozáklady mohou zvýšit prediktivní schopnost makrokonomických modelů mzdové inflace. Při srovnání minulých predikcí a pozorovaných hodnot zjišťujeme, že Philipsova křivka s průměrnou mírou nezaměstnanosti v okresech s obvykle nízkou mírou nezaměstnanosti podává přesnější predikce souhrnné mzdové inflace než Philipsova křivka s celkovou mírou nezaměstnanosti. Stanovení konkrétních skupin okresů vychází z našich odhadů mzdové křivky na regionální úrovni, tj. ze vztahu mezi regionální hladinou mezd a regionální nezaměstnaností. Reálné mzdy se přizpůsobují změnám v místní nezaměstnanosti v okresech s nízkou mírou nezaměstnanosti, nízkým podílem osob zaměstnaných ve veřejném sektoru a u krátkodobě nezaměstnaných. Na druhou stranu by systém sociálního zabezpečení mohl být tou spodní hranicí, která zabraňuje úpravám mezd směrem dolů v okresech s vysokou mírou nezaměstnanosti a u dlouhodobě nezaměstnaných. Ve veřejném sektoru jsou mzdy vyjednávány na úrovni celé ekonomiky, přičemž rozptyl v regionální nezaměstnanosti nehraje žádnou roli.
Klíčová slova: panelové údaje, model dílčích úprav, Philipsova křivka, nezaměstnanost, mzdová křivka
Vydáno: duben 2003
Ke stažení: CNB WP No. 1/2003 (pdf, 527 kB)