Na vazbu mezí hospodářskou integrací a synchronizací hospodářského cyklu existují dva protichůdné názory. De Grauwe (1997) označuje tyto konkurenční názory jako “názor Evropské komise” a “Krugmanův názor”. Podle Evropské komise (1990) vede užší integrace k méně častým asymetrickým šokům a synchronizovanějším hospodářským cyklům v jednotlivých zemích. Na druhou stranu pro Krugmana (1993) znamená užší propojení větší specializaci a tudíž vyšší riziko idiosynkratických šoků. Na základě důkazů ze skupiny zemí s tranzitivní ekonomikou, u nichž došlo v posledním desetiletí ke značnému zvýšení obchodní otevřenosti a k hospodářské integraci s Evropskou unií, se tato práce snaží určit, který z názorů má podporu v údajích. Za tím účelem jsou konfrontovány odhady v čase odlišných koeficientů asymetrie nabídkových a poptávkových šoků s ukazateli obchodní intenzity a devizových kurzů. Zjišťujeme, že (a) zvýšení obchodní intenzity vede k vyšší symetrii poptávkových šoků, vliv integrace na symetrii nabídkových šoků se v jednotlivých zemích liší; (b) snížení kurzové volatility má kladný vliv na konvergenci poptávkových šoků. Výsledky v případě poptávkových šoků lze interpretovat ve prospěch “názoru Evropské komise”, také známého jako argument endogeneity podle Frankela a Rose (1998) v diskusi o kritériích optimální měnové zóny, podle něhož obchodní vazby snižují v jednotlivých zemích asymetrii. V souhrnu naše výsledky podporují Kenenův (2001) argument, že dopad obchodní integrace na asymetrii šoků závisí na typu šoku.
Klíčová slova: rozšíření EU, hospodářský cyklus, obchod, optimální měnová zóna
Vydáno: březen 2004
Publikováno jako: “Trade Integration and Synchronization of Shocks: Implications for EU Enlargement.” Economics of Transition, Vol. 13, Iss. 1, 2005.
Ke stažení: CNB WP No. 2/2004 (pdf, 324 kB)