S blížícím se vstupem do EU byla v debatě o kurzových strategiích kandidátských zemí otevřena nová kapitola. V souvislosti s členstvím v ERM2 došlo k živé diskusi. Ze zkušenosti současných členů eurozóny s členstvím v ERM/ERM2 se ukazuje, že žádný z nich neměl během dvouletého “hodnotícího” období vážný problém s konvergenčním kritériem kurzové stability. To mohlo souviset se zásadami stability předepsanými Maastrichtskou smlouvou. Vzhledem ke stávajícímu fungování mechanismu se ale zdá, že dohánějícím zemím v období před vstupem do eurozóny ERM2 příliš nepomůže zajistit kurzovou stabilitu. Na tento mechanismus by se mělo spíše nahlížet jako na nástroj pro “přesvědčování” trhů o vhodnosti stanovení neodvolatelného poměru národní měny k euru. Jelikož maastrichtská pravidla neumožňují úpravu centrální parity směrem dolů po dobu dvou let před zavedením eura, měly by být příslušné orgány seznámeny před vstupem do mechanismu s preferovaným vývojem reálného kurzu. Soudíme, že zemím by mohly vzniknout velké náklady, pokud tak neučiní.
Klíčová slova: EU/eurozóna, konvergence, devizový kurz, transformace
Vydáno: prosinec 2003
Vydáno jako: Čech Z. and L.Komárek: „Kurzová konvergence a vstup do eurozóny (I) - komparace zkušeností kandidátských a členských zemí EU,“ Czech Journal of Economics and Finance, No. 6, 2003
Ke stažení: CNB WP No. 11/2003 (pdf, 473 kB)