Rok 1993

Metodická činnost

Bankovní rada ČNB schválila novely obezřetnostních opatření o kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti a pravidlech likvidity 1 . Bankovní dohled zároveň připravil na základě zhodnocení výstupů auditů velkých bank hrazených PHARE minimální požadavky na obsah zprávy o hospodaření bank, který byl po projednání s bankami a auditory bank distribuován bankám a pobočkám bank ve formě doporučení, kterým se měly řídit auditní práce k výsledkům r. 1993. Spolupracoval rovněž s Komorou auditorů ČR na vytvoření základních auditorských standardů, zaměřených na prověření nejdůležitějších a nejrizikovějších oblastí - zejména systému řízení a kontroly řízení rizik bankovního podnikání.

Bankovní dohled se podílel také na přípravě právních norem k zahájení stavebního spoření a nového zákona k hypotéčnímu bankovnictví. Tento zákon navrhoval zřizování specializovaných bank pro provádění hypotéčních obchodů. Přestože zákon nebyl nakonec v navrhované podobě přijat, byly profilové pasáže definic a bezpečnostních parametrů hypotéčního obchodování převzaty do zákona o dluhopisech. Od 1. ledna nabyl účinnosti zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, který umožnil bankám vytvářet rezervy na pohledávky z úvěrů a na poskytnuté záruky ve stanovených limitech jako daňový náklad. Problematika opravných položek u držených cenných papírů zůstala přes upozorňování bankovního dohledu neřešena. Bankovní dohled spolupracoval i při konstrukci zákonů, zřizujících státní instituci podpory exportu (EGAP) a reflektoval její pojistné podmínky v obezřetnostních opatřeních.

Bankovní dohled se stále více dostával do vědomí odborné veřejnosti, a to i mezinárodní. Účastnil se řady jednání s ratingovými agenturami, vyjednávacími misemi z OECD, MMF, atd. Ve Skupině bankovních dohledů středo- a východoevropských zemí byl bankovní dohled SBČS pověřen předsednictvím.

Kontrolní a analytická činnost

Tato oblast činnosti bankovního dohledu se začala postupně dynamizovat. Byla zpracována podrobná analýza vývoje bankovního sektoru za roky 1990 - 1992, která byla projednána v bankovní radě ČNB. Zpracování analýzy bylo náročné kvůli nedostatku dat a podkladů, chybějícím časovým řadám a technickým problémům. Bankovní dohled proto navrhl a připravil modernější způsob srovnávacích analýz hospodaření bank formou tzv. Jednotného systému hodnocení bank, který byl založen na rozdělení bank do srovnatelných skupin a posuzování vývoje vybraných absolutních i poměrových ukazatelů hospodaření bank.

Rozvoj pokračoval i v kontrolní činnosti na místě v bankách, provedené kontroly vyústily v postupný tlak na banky v podobě doporučení i nápravných opatření. Množství bank i kapacitní omezení bankovního dohledu však stále byla překážkou častějších kontrol bank i koncentrace na řešení závažnějších problémů v jednotlivých bankách. Přesto byly identifikovány a řešeny problémy s úvěrovými portfolii bank, s angažovaností vůči osobám s blízkým vztahem k bance, s machinacemi se spláceným základním jměním a v účetnictví bank.

Organizace bankovního dohledu

Došlo k rozdělení ČSFR, ke vzniku ČNB (a NBS) a nové státní uspořádání se projevilo i v delimitaci bankovních dohledů ČR a SR. Bankovní dohled participoval na přípravě a realizaci dělení federace (komunikace s bankami, dělení bilancí, výměna akcií mezi národními majetkovými fondy, portfolio Konsolidační banky, atd.), které z hlediska organizace bankovního dohledu vyústilo ve sjednocení dosavadního oddělení na úrovni ústředí SBČS, resp. ČNB s republikovým útvarem bankovního dohledu. Bankovní dohled tak nově zahrnoval 3 oddělení - metodické, povolovací, analýz a inspekce. Celkový počet pracovníků nepřesáhl počet 30 osob (cca 25 až 27) a činnost bankovního dohledu tak byla limitována danou kapacitou a značným přetížením, které se soustředilo zejména na vedoucích místech.

Bankovní sektor

Projevily se první významnější obtíže v bankovním sektoru. Jednalo se zejména o Kreditní a průmyslovou banku, kde vyhrocení nedostatků v likviditě a kapitálové vybavenosti vedlo k zavedení nucené správy. Tento případ rovněž ukázal na riziko negativního ovlivňování banky ze strany akcionářů a managementu.

Zpřísnění přístupu bank k refinancování ČNB i na mezibankovním trhu ovlivnilo negativně likviditu některých malých, kapitálově slabých bank, které trpěly značnou nevyrovnaností časové struktury aktiv a pasiv. Tato situace vedla k zahájení série jednání s vedením a akcionáři bank a auditory. V ČNB byl zřízen likviditní štáb na úrovni viceguvernéra, cash-flow bank bylo podrobně sledováno, byla navrhována a realizována nápravná opatření.

Chování Konsolidační banky a její finanční situace rovněž neodpovídala požadavkům bankovního dohledu, který vyvinul soustředěný tlak na banku i na MF, jako jejího zřizovatele. Tento tlak vyústil ve vydání záruky MF za hospodaření banky a v doplňkové posílení základního jmění banky ze zdrojů FNM. V roce 1993 došlo k útlumu ve vydávání povolení a zakládání nových tuzemských univerzálních bank. Z 10 nově povolených bank v tomto roce byly 4 stavební spořitelny, 4 pobočky zahraničních bank a 2 banky se zahraniční účastí.


1 Opatření o kapitálové přiměřenosti zpřísnilo propočet kapitálové přiměřenosti bank ve smyslu odečítání úvěrové angažovanosti osob se vztahem k bance a objemu nekrytých ztrát z kapitálu včetně kapitálových investic do právnických osob, ve kterých má banka kontrolu. Současně byl EGAP zařazen jako instituce podporovaná vládou do kategorie aktiv s 20% rizikovou vahou. Limit kapitálové přiměřenosti (poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům) byl stanoven na 6,25 % a banky jej měly dosáhnout nejpozději k 31.12.1993, limit 8 % pak měl být dosažen nejpozději k 31.12.1996. Opatření o úvěrové angažovanosti zavedlo povinnost bank stanovit limity pro ekonomické sektory nebo geografické území a opatření o pravidlech likvidity stanovilo povinnost předložit předběžné hlášení za uplynulý kalendářní rok do 30 dnů následujícího kalendářního roku.