K limitům pro používání finančních derivátů a k výpočtu otevřené pozice z finančních derivátů standardním fondem a veřejným speciálním fondem

K limitům pro použití finančních derivátů

Smyslem ustanovení § 36 vyhlášky je zajištění schopnosti standardního fondu nebo veřejného speciálního fondu (dále jen „fond“) provést vypořádání finančního derivátu dodáním podkladového nástroje podle § 36 odst. 1 písm. a) nebo peněžními prostředky podle § 36 odst. 1 písm. b) vyhlášky.

V případě vypořádání finančního derivátu dodáním peněžních prostředků podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. b) vyhlášky je potřebná výše držených peněžních prostředků nebo vysoce likvidního aktiva závislá na způsobu vypořádání. Pokud se vypořádání finančního derivátu provádí dodáním sjednané výše prostředků (brutto), pak je nutné držet je ve sjednané výši. Pokud se vypořádání provádí úhradou rozdílu peněžních toků (netto), je fond povinen držet peněžní prostředky nebo vysoce likvidní aktivum ve výši absolutní hodnoty záporné reálné hodnoty finančního derivátu.

Ustanovení § 36 odst. 2 vyhlášky se týká situací, při kterých je sjednáván finanční derivát k uzavření pozice vyplývající z jiného finančního derivátu. K vypořádání obou těchto derivátových transakcí musí dojít ve stejný den u derivátů s rozdílnými protistranami, anebo v termínu do jednoho týdne u derivátů sjednaných se stejnou protistranou. Fond je v takovém případě povinen držet peněžní prostředky nebo vysoce likvidní aktiva jen ve výši rozdílu vypořádacích cen těchto derivátů.

Pokud fond sjednává opakující se (rolující) swapy, nedochází k uzavření pozice,  ale k pokračování otevřené pozice na základě nového swapu. Fond je tedy v případě těchto swapů povinen postupovat podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. b) vyhlášky a držet peněžní prostředky nebo vysoce likvidní aktiva ve výši podle způsobu vypořádání.

K otevřené pozici z finančních derivátů
Podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona se otevřenými pozicemi rozumí souhrn závazků vyplývajících z derivátových obchodů, které nejsou sjednány, pořizovány a drženy za účelem snížení rizika. Předchozí právní úprava stanovovala výpočet otevřené pozice v ustanovení § 6 vyhlášky č. 604/2006 Sb., které v souladu se zákonem z výpočtu výslovně vyloučilo zajišťovací deriváty, tj. deriváty se znaky podle § 70 odst. 5 vyhlášky č. 501/2002 Sb.

Současná právní úprava výpočtu otevřené pozice standardní závazkovou metodou podle ustanovení § 38 vyhlášky vychází z článku 42 směrnice a dále z doporučení. Směrnice stanovuje, že při výpočtu otevřené pozice závazkovou metodou se započítají všechny pozice z finančních derivátů (včetně derivátů ke snížení rizika), současně však umožňuje při výpočtu zohlednit hedging a netting v případě, kdy tyto transakce nepodceňují zřejmá a podstatná rizika a jednoznačně vedou ke snížení pozice.

Vyhláška proto výslovně neuvádí vyloučení zajišťovacích derivátů z výpočtu otevřené pozice, nicméně v ustanovení § 38 umožňuje kompenzovat krátké podkladové nástroje finančních derivátů s investičními nástroji, do kterých fond investoval. Pokud jsou tedy deriváty používány ke snížení rizik vyplývajících z investičních nástrojů v majetku fondu (zajišťovací deriváty), lze provést jejich kompenzaci a do výpočtu otevřené pozice pak nevstupují (za předpokladu, že hodnota závazku z finančního derivátu není vyšší než hodnota zajišťovaného aktiva). Konstrukce vyhlášky je tedy oproti původní odlišná, avšak výsledná otevřená pozice z hlediska zajišťovacích derivátů by měla být shodná. Pro konkrétní způsob výpočtu otevřené pozice je nutné postupovat v souladu s doporučením.