Zátěžové testy – otázky a odpovědi

• Co představují zátěžové testy bankovního sektoru?
• Od kdy ČNB bankovní sektor tímto způsobem testuje?
• Dozvím se ze zátěžových testů ČNB i odolnost jednotlivých konkrétních bank nebo jména konkrétních bank, které testováním neprošly?
• Co znamenají uváděné kapitálové injekce a lze na základě jejich výše srovnávat odolnost bankovního sektoru v různých obdobích?

Co představují zátěžové testy bankovního sektoru?

Zátěžové testy bankovního sektoru jsou využívány jako nástroj pro zhodnocení odolnosti bankovního sektoru jako celku vůči výrazně nepříznivým a málo pravděpodobným scénářům budoucího ekonomického vývoje.

Zátěžové testy mají za cíl ověřit, zda je bankovní sektor dostatečně odolný vůči potenciálním dopadům nepříznivých šoků a zda by tak nemohlo dojít k ohrožení finanční stability v případě jejich realizace. Do testování jsou zahrnuty všechny banky se sídlem v ČR, tedy nikoli pobočky zahraničních bank.

Od kdy ČNB bankovní sektor tímto způsobem testuje?

ČNB patří mezi průkopníky zátěžového testování odolnosti finančního systému. První zátěžové testy ČNB zveřejnila již ve Zprávě o finanční stabilitě za rok 2004 a nadále je zveřejňovala v jednoleté frekvenci. Od února 2010 byly dokonce výsledky zátěžových testů bankovního sektoru zveřejňovány čtvrtletně, od poloviny roku 2012 pololetně a od roku 2018 ročně. V případě nepříznivé vývoje ekonomicky je však ČNB připravena četnost jejich provádění v případě potřeby zvýšit. Výsledky testů jsou dostupné na webu ČNB.

Dozvím se ze zátěžových testů ČNB i odolnost jednotlivých konkrétních bank nebo jména konkrétních bank, které testováním neprošly?

Ačkoliv jsou výpočty zátěžových testů prováděny pro jednotlivé banky, ČNB zveřejňuje výsledky zátěžových testů pouze pro tuzemský bankovní sektor jako celek. Rozsah zveřejňovaných informací k posouzení odolnosti bankovního sektoru ČNB považuje za dostatečný. Pokud se v zátěžovém scénáři některé banky dostávají pod regulatorní minimum 8% kapitálové přiměřenosti, ČNB zveřejňuje celkovou výši nového kapitálu potřebného k nápravě stavu.

Jednou ročně, a to vždy ve Zprávě o finanční stabilitě vydávané zpravidla v červnu, jsou výsledky makrozátěžových testů solventnosti a likvidity bankovního sektoru podrobnější a uvádějí i počet bank, které se v jednotlivých scénářích dostaly pod regulatorní minimum kapitálové přiměřenosti, a některé další údaje o výkonnosti bankovního sektoru jako celku (např. zjednodušený výkaz zisků a ztrát).

Co znamenají uváděné kapitálové injekce a lze na základě jejich výše srovnávat odolnost bankovního sektoru v různých obdobích?

V rámci zátěžových testů bankovního sektoru se může stát, že některé z testovaných bank klesne kapitálová přiměřenost pod 8% regulatorní hranici a banka by tak musela svůj regulatorní kapitál navýšit. Celkové množství kapitálu potřebného k tomu, aby všechny banky po testu dorovnaly svou kapitálovou přiměřenost na minimální 8% hranici, je označováno v zátěžových testech jako tzv. kapitálová injekce.

Hodnota kapitálové injekce pro nepříznivý scénář by mohla vést ke srovnávání celkové hodnoty kapitálových injekcí různých kol zátěžových testů např. způsobem, že "Celková kapitálová injekce je v současném kole zátěžových testu nižší než v předchozím kole testů, proto je bankovní sektor nyní stabilnější".

Ve skutečnosti je však srovnávání kapitálových injekcí napříč různými koly zátěžových testů velmi problematické a ve většině případů i nesprávné. V každém kole testů je totiž zátěžový scénář založen na jiných předpokladech o vývoji rizik, makroekonomickém prostředí a dalších relevantních proměnných, které ovlivňují výkonnost bankovního sektoru (ceny nemovitostí, úvěry v selhání, provozní zisky apod.). Kromě toho jsou v různých nepříznivých scénářích často testovány i některé specifické expozice, přičemž výběr těchto expozic a předpoklady o ztrátách z těchto expozic se taktéž mezi různými koly testů liší.

Zátěžové scénáře jsou připravovány nově pro každé kolo testů s ohledem na aktuální rizika a vývoj v ekonomice a finančním systému. Proto přímé srovnání velikosti kapitálových injekcí nepříznivých scénářů mezi jednotlivými koly testů nemusí vždy vypovídat o lepší nebo horší kondici bankovního sektoru právě z toho důvodu, že se vztahují k jinému nepříznivému scénáři, a tedy de facto k jiné zátěži, které banky musí čelit.