Jan Frait, viceguvernér ČNB
Česko-Slovenské ekonomické fórum
Kongresové centrum České národní banky
Praha, 2. října 2023
Pojďme se vrátit o 30 let v čase nazpět.
Obě nově zřízené centrální banky se v roce 1993 ocitly v nezáviděníhodné situaci. Dva roky předtím naše země opustily sovětský blok centrálně řízených ekonomik a ze dne na den byly vystaveny globální konkurenci. Byla to tvrdá srážka s realitou. Globalizační vlak již dávno opustil svou výchozí stanici a neměl v úmyslu čekat na opozdilce.
Tvůrci naší hospodářské politiky se v té době naštěstí rozhodli nečekat a do rozjetého vlaku naskočili. A s nimi i centrální banky, od kterých se očekávalo, že budou budovat své měny a spoluvytvářet moderní bankovní systém.
V komunitě západních centrálních bank jsme ale byli chudými příbuznými. Stačí si uvědomit, že ke dni vzniku neměly obě centrální banky skoro žádné devizy. I ke konci roku 1993 měla Slovenská republika devizové rezervy jen ve výši zhruba 0,5 mld. USD a ČR necelé 4 mld. USD (dohromady asi 0,3 % světových rezerv). Díky odvaze, úsilí, štěstí i malé podpoře od přátel se i s takto chabou výzbrojí podařilo oběma centrálním bankám uspět.
Do globální finanční krize vstupovalo Slovensko s rezervami kolem 18 mld. USD a Česko je mělo na úrovni 35 mld. USD. To sice odpovídalo pouze 0,7 % globálních rezerv, ale s tím už se dalo i v této krizi i v následné dluhové krizi eurozóny docela dobře fungovat. A funguje to dosud, jakkoli geopolitické změny nás nyní opět staví na křižovatku.
O tom již budou hovořit panelisté: Michal Horváth za Slovensko a Miroslav Singer s Vladimírem Tomšíkem za Česko.