Jiří Rusnok, guvernér ČNB
Brno, 30. března 2022
Vážený pane rektore, vážený pane děkane,
vážení hosté, dámy a pánové,
dovolte mi jménem České národní banky přivítat Vás zde v Brně na půdě Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Sešli jsme se zde u příležitosti slavnostní prezentace pamětní bankovky s portrétem Karla Engliše. Jde v pořadí o druhou pamětní bankovku s motivem budování československé měny, nyní s portrétem Karla Engliše. Samotné pamětní bankovce, její přípravě, ztvárnění a výrobě se bude věnovat kolega Jaroslav Moravec. Dovolte mi tedy, abych se ve svém vystoupení zaměřil na osobnost Karla Engliše – národohospodáře, jehož mimořádný přínos k ekonomické teorii a praxi nebyl dosud dostatečně oceněn.
Profesor Karel Engliš byl v době tzv. první republiky ministrem financí v šesti vládách, zastával funkci guvernéra Národní banky Československé, působil jako univerzitní pedagog a vědec. Vytvořil teleologickou hospodářskou teorii a patřil k zakladatelům brněnské ekonomické školy. Jeho dílo je rozsáhlé, zejména pokud se jedná o národní hospodářství a logiku. Vedle objemných souhrnných svazků a monotematických studií napsal mnoho článků k otázkám hospodářské a finanční politiky, v nichž nezřídka ostře polemizoval se svými odpůrci.
Karel Engliš pocházel ze slezské obce Hrabyně z velmi skromných poměrů a otázka osobních financí byla pro něho zásadní po celá jeho gymnaziální i univerzitní léta. To ho později vedlo ke snahám o zlepšení sociálních podmínek nižších vrstev. Význam sociální politiky viděl v povznesení společenského celku a ve vyrovnávání sociálních nerovností. Za to si vysloužil přezdívku „liberál se sociálním akcentem“.
V době studií na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze ho přijal profesor Albín Bráf do svých proslulých seminářů. Právě ty jej nasměrovaly k odborné teoretické práci a pedagogické činnosti v oboru národního hospodářství. Vysokému školství později věnoval významnou část svého profesního života.
Nemohu zde nezmínit, že v roce 1919 stál s profesorem Františkem Weyrem u zrodu druhé české univerzity, Masarykovy univerzity, a posléze se stal jejím prvním rektorem. Zde také formoval základy brněnské ekonomické školy, která se odlišovala noetickým přístupem k poznávání hospodářských procesů a kladla hlavní důraz na účelovost a racionalitu každého hospodářského procesu. Když byla v roce 1948 právnická fakulta Masarykovy univerzity zrušena, došlo de facto i k likvidaci brněnské ekonomické školy, což přineslo velkou škodu pro české ekonomické myšlení.
Jeho působení na univerzitní půdě se však po druhé světové válce stalo předmětem kritiky. Když při převzetí čestného doktorátu Masarykovy univerzity přednesl projev o nezbytnosti svobodného myšlení, odmítavá reakce levicového tisku předznamenala události po převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948. Stejně tak i jeho zvolení rektorem Univerzity Karlovy pro školní rok 1947–1948 vyústilo ve štvavou kampaň proti Englišovi zejména ze strany komunistů.
Vraťme se ale do doby jeho politického angažmá za první republiky, kdy měl řadu příležitostí uskutečnit své teoretické záměry a konfrontovat je s praxí. Původně patřil k čelným vůdcům moravského křídla Národní demokracie, po vzniku Československa ale byl vtažen do pražské politiky a stal se poslancem Revolučního Národního shromáždění. Zde mimo jiné připravil zákon o obchodních platidlech, což byl de facto první měnový zákon. Spor ohledně jeho realizace byl jedním z prvních střetů, který měl s ministrem financí Aloisem Rašínem. S ním se později dostával do sporů hlavně kvůli deflační politice, tedy politice zhodnocování kurzu československé koruny. Karel Engliš oproti Rašínovi žádal, aby měna byla stabilní, protože za hlavní pokládal výrobu a obchod, zatímco měnu jen za důležitý nástroj. Jeho pohled na korunu dobře ilustruje citát, který přednesl jako ministr financí při inauguraci prvního guvernéra Národní banky Československé Viléma Pospíšila: „Odevzdávám do vašich rukou nejcennější klenot národní, naši korunu československou, klenot, který není ze zlata, ani ze stříbra, nýbrž z práce. Představuje určitý miniaturní zlomek našeho národního produktu, určitou miniaturní životní míru, kus výroby a práce.“ Přesto teprve až v polovině dvacátých let došlo k opuštění deflační politiky a příklonu k politice stabilizace koruny.
Členem Národní demokracie přestal být Engliš v roce 1925 a další ministerská angažmá po té přijímal pouze jako odborný ministr. V první polovině dvacátých let se stal důležitým a známým finančním odborníkem, který měl podporu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, předsedy Agrární strany Antonína Švehly a části hospodářských kruhů, zastupovaných například Karlem Loevensteinem. Kromě této podpory využíval stále více dnešními slovy „public relations“, prostřednictvím tisku a přednášek. Byl také jedním z mála ministrů financí, který prosadil nějakou reformu, konkrétně reformu rozpočtových pravidel a daňového systému v roce 1927.
V letech velké hospodářské krize prosazoval snížení zlatého obsahu koruny. Tento „boj o devalvaci“ vyhrál, neboť československá vláda se pro ni rozhodla v lednu 1934. Karel Engliš se následně stal guvernérem Národní banky Československé. Mimo devalvace pomohlo oživení československého hospodářství také zřízení Englišem prosazovaného Československého reeskontního a lombardního ústavu, jehož cílem bylo udržení likvidity peněžních ústavů a regulace obchodu se státními půjčkami. Dnes bychom řekli operace centrální banky na volném trhu ve prospěch finanční stability.
Englišova práce v Národní bance se zaměřila na obnovu peněžního trhu, přitom ale vždy střežil nezávislou emisní politiku centrální banky a odmítal poskytovat úvěry státnímu rozpočtu. Byl proti požadavkům na větší liberálnost v emisní politice centrální banky tj. de facto inflaci. V měnové politice se snažil zajistit dostupnost finančních prostředků, především v oblasti úvěrové politiky a úrokových sazeb. Za jeho mandátu také centrální banka úvěrovala průmyslové podniky exportního charakteru, které slibovaly brzký návrat investic v hodnotných devizách. Engliš svou prací v Národní bance naplnil svou koncepci stabilní měny, životaschopné i v četných otřesech, které přinesla druhá polovina třicátých let.
Hrozba blížícího se válečného střetnutí přiměla Národní banku pod Englišovým vedením spolupracovat s československou vládou při hledání nových zdrojů pro stoupající zbrojní výdaje. Povolovala tak například úvěry pro podniky spjaté se zbrojní výrobou nebo umožnila peněžním ústavům lombardovat státní cenné papíry – půjčku obrany státu. Guvernér Engliš také inicioval přemístění největší části československých zlatých rezerv do zahraničí, což za druhé světové války přišlo vhod československé exilové vládě v Londýně.
Karel Engliš nepatřil k oportunistům, odolal lákáním i výhružkám, zůstal mužem zásad i charakteru. Jako jeden z mála ekonomických teoretiků tehdejší doby měl možnost si ověřit platnost svých vědeckých záměrů v praxi.
Věřím, že dnešní slavnostní akce se stane důstojným připomenutím významu Karla Engliše. Jsem velmi rád, že se Englišovi věnuje řada osob a institucí, nejen Česká národní banka, ale také Masarykova univerzita, Nakladatelství Masarykovy univerzity, Spolek přátel Karla Engliše, nakladatelství Euromedia Group, Slezské zemské muzeum a v neposlední řadě také rodina Karla Engliše. Za to Vám chci všem poděkovat.