V. Benda, člen bankovní rady ČNB a J. Matějů, poradce (Právo 9. 4. 2022 strana 6, rubrika Publicistika)
Koncem loňského roku jsme zde psali, že měnová politika České národní banky (ČNB) připomíná snahu projet mezi bájnou Skyllou a Charybdou. Na jedné straně je hrozba vysoké inflace (Skylla) požírající hodnotu úspor a příjmů. Na druhé straně riziko hospodářského poklesu (Charybda), kterému by přísná měnová politika nepomohla.
Ruská agrese na Ukrajině a s ní související energetická krize hrozivost těchto monster ještě znásobila. Nyní je již jasné, že, stejně jako Odysseus, ani česká ekonomika neprojede Messinskou úžinou beze ztrát.
Nejprve k samotné inflaci, která je hlavním mandátem ČNB. V únoru přesáhla 11 procent v meziročním vyjádření. To je strašné číslo, o to horší, že údaje za březen téměř jistě potvrdí její další nárůst. Únorový údaj totiž ještě nezachycoval rapidní zdražení cen pohonných hmot následkem růstu cen ropy souvisejícího s ruskou invazí a následnými sankcemi.
Pohledem za hranice, kde už údaje za březen jsou k dispozici, došlo ve více případech k rekordnímu meziměsíčnímu zrychlení inflace (v mnoha zemích eurozóny či v Polsku). Pro krátkodobý výhled inflace v ČR to znamená, že za březen uvidíme číslo poblíž 13 procent, možná dokonce i vyšší.
Problémem s tak vysokou inflací je, že již citelně snižuje množství toho, co si za své peníze lidé mohou dovolit. Může vyvolat tzv. stagflaci, tedy období zvýšené inflace a zároveň stagnace či dokonce poklesu ekonomiky. Vysvětlení je jednoduché: o co více bude třeba zaplatit navíc za energie, o to méně zbude na nákupy, které lze vynechat či odložit. A pokud se nebude nakupovat, firmy nebudou mít pro koho vyrábět.
Těžké časy zažívají i firmy – vlivem dalších narušení dodávek materiálů, které se týkají nejen energií, ale i dalších surovin a dílů, se riziko stagflačního scénáře zvyšuje. Podniky budou pod tlakem svých zaměstnanců, kteří kvůli růstu životních nákladů požadují vyšší mzdy. Na toto navyšování ale již často nezbývá prostor. Rozhodnutí mnoha firem přestat dodávat zboží a služby do Ruska má velkou symbolickou a morální hodnotu, ale pro ekonomiku přináší další výzvy. Prozatím tento vývoj v datech nevidíme, trh práce je nadále silný. Podíl nezaměstnaných v únoru setrval velmi nízko, v blízkosti tří procent. O práci tedy není nouze. Zatím platí, že nouze je spíše o spolehlivé zaměstnance.
Významnou podporou ekonomiky je také stabilní kurz koruny. Ten sice bezprostředně po ruské invazi oslabil, ale s uklidněním trhů a s podporou ČNB se postupně vrátil na hodnoty pod 25 korun za euro, běžné v lednu a únoru. Silnější kurz chrání české spotřebitele před dalším zdražováním, neboť částečně tlumí dopady rostoucích cen dovážených komodit a zboží do domácích cen. A kurz koruny by nebyl takto pevný, pokud by ho ČNB nepodpořila také zvýšením úrokových sazeb.
Obnovení cenové stability je nyní pro ČNB naprostou prioritou. ČNB není Donem Quijotem, aby zvýšením úrokových sazeb naivně bojovala s větrnými mlýny v podobě válečného zdražení globálních cen energií, komodit, materiálů a ostatního zboží. Ale musí využít aktivně své nástroje, aby se tyto nákladové šoky nezahnízdily dlouhodobě ve zvýšených inflačních očekáváních domácností a firem. Na domácí inflaci působí vyšší sazby uklidňujícím způsobem skrze ochlazení poptávky a podpory úspor.
Stejným směrem zpřísnění měnové politiky se ubírají i další centrální banky, například maďarská a polská. Silné zpřísnění měnové politiky signalizuje i americký Fed, který již opustil předchozí postoj, že inflační tlaky jsou pouze dočasné.
Ačkoliv českou ekonomiku nyní čekají složité časy, ČNB se musí soustředit především na zkrocení inflace – tedy nejprve bojovat s inflační Skyllou a až poté se opatrně vyhnout Charybdě. Stabilizace cen je totiž nutnou a základní podmínkou pro zajištění dlouhodobé prosperity v České republice.